Partner nechce miminko

Milá Šárko,
přečetla jsem jedním dechem vycházené internetové stránky a jsem moc ráda, že něco podobného si lze kdykoli přečíst…
Mám problémek, (právě jsem si přečetla, že na tuto adresu se mám obracet s dotazy, nebo připomínkami)…Snad to nebude vadit…
Letos mi bude 27 let a můj přítel mi po 3 leté známosti naznačil, že není zralý žít rodinný život…
Stává se mi, že vidím kočárek a rozklepou se mi kolena…
Co mi poradíte? Výměna partnera? HLOUPOST! Čekat až dozraje? NEBUDE NA MĚ POZDĚ? Mám za sebou miniinterupci ve 22 letech…
Jestli mi budete moci nějak pozitivně poradit, jak na to, budu moc ráda… Jsem si vědoma, že k početí, narození a výchově dítěte je třeba dvou lidí…JSEM ZOUFALÁ…
Děkuji a přeji spoustu čtenářek Vašich tak výborně vypracovaných stránek!!!
 Olga

*Ahoj Oli,
nejdříve chci úvodem navrhnout tykání, jsi skoro stejně stará jak já a mě se navíc ve druhé osobě lépe píše.
Takže milá Oli, těžko radit. Neznám Tvého milého a tak můžu těžko soudit, jak by reagoval na různé možnosti. Víš, chlapi neradi dospívají a přijímají zodpovědnost za sebe a za druhé a mít miminko, to je právě ta situace, kdy musí a navíc se nejedná o přechodnou dobu, ale napořád, takže se mnozí z nich brání mít dítě. Někteří časem dospějí, někteří jsou k tomu donuceni okolnostmi, ale některé prostě nezlomíš a pak je opravdu nutné radikální řešení - rozchod.
Nejlepší je si s ním rozumně pohovořit - musí Tě vyslechnout, měl by znát Tvá přání, Tvé pocity. Je sice fakt, že jako prvorodička bys mohla ještě chvíli počkat, ale na druhou stranu jsi už dost stará, určitě dosti zodpovědná a schopná vychovávat dítě. Také biologické hodiny tikají a to nejen Tobě ale i partnerovi - s rostoucím věkem klesá schopnost početí a to jak u žen tak u mužů. Důležité je aby jste našli řešení - oba budete možná muset trošku ustoupit, třeba počkat ještě rok, dva…
Další možností je partnerovi neustále zpívat stejnou písničku - „chci dítě a chci ho s Tebou“, vedle tohoto požadavku, neustále partnerovi říkat, jak je skvělý muž, jak by bylo skvělé mít jeho dítě atd… a nebo chodit neustále smutná a plačící a opakovat tutéž písničku (většina mužů nesnáší pohled na plačící ženu a řada z nich se slovy „už abych měl pokoj“ podlehne požadavkům).
Pochopitelně to můžeš řešit i tak, že vy:,–(íš ochranu a prostě se pokusíš otěhotnět, aniž by to partner tušil - zde ale riskuješ, zde se naštve a odejde.
No anebo, jak jsem již psala najít někoho, kdo po dětech touží.
Oli, vím je to těžké - určitě se milujete a určitě se nechcete rozejít, ale teď se bohužel nacházíte v době, kdy máte na dosti důležitou otázku rozdílný názor. A to, že by tento rozpor mohl přerůst v krizi je určitě dobrý důvod začít jednat a dohodnout se. Určitě ale není řešení, že Ty se budeš trápit a on tě odbude se slovy, že se na to „necítí“.
Přeji Ti, abys vše v klidu s partnerem vyřešila a abyste našli pro oba schůdné řešení Šárka
PS - moc díky za pochvalu stránek. *