Poděkování do nebe
- O životě
- Anonymní
- 02.09.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Zážitek ze života a navždy vděčná tetě.
Už to jsou dva roky, kdy jsem tady nemusela být, a na své nové narozeniny si každoročně vzpomenu. A navždy budu své tetě vděčná.
Jako každé léto jsme šli k řece, aby se psi osvěžili a vykoupali. Já jsem sice v dospělosti (9 měsíců předtím) pár hodin plavání měla, ale i tak se považují za neplavce.
Ale možná těch pár hodin mi dalo odvahu a já do řeky šla. Byli jsme v místě, kde nebylo vody ani po kolena. Přesto jsem šla dál po proudu, dál a dál a hloubka se stupňovala. Až jsem udělala krok a já zůstala celá pod vodou. Na to, že jsem při hodinách plavání nebyla schopna mít otevřené oči, tak teď jsem je měla celou dobu otevřené a vnímala jsem vše.
I to, že jsem v dost velkém průseru, a přemýšlela jsem jak z toho ven. Protože jsem musela jít zpět a tedy proti proudu. Což pro mě jako pro neplavce bylo nepředstavitelné.
V tu chvílí, jako by vedle mě někdo stál. Ve své hlavě jsem slyšela nahlas „NEPANIKAŘ,“ a právě to mi pomohlo, uvědomila jsem si že stačí jedna moje panika a zpátky se z toho nedostanu.
Nějakým způsobem jsem šla, pohybovala nohama i rukama napřed, jako kdybych si chtěla rozrazit cestu, až jsem měla hlavu opětovně nad vodou a za chvíli bylo vody po kolena a já byla zpět. Když jsem před pár dny v den, kdy se toto před 2 lety stálo nad tím znovu přemýšlela, zjistila jsem, že v ten den má svátek moje nejoblíbenější teta, která už ale není mezi námi. A já si v tu chvíli byla jistá, že to ona vedle mě stála a řekla mi, ať nepanikařím. A tím mi zachránila život.
Teto, děkuji!
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 97
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 234
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1132
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?