Jsem posera

Třeba mám obavy zbytečně, třeba to vše přijde samo a zvládneme to, ale pořád je tu ten strašáček, kterého nosím odmala v hlavě. Jsi mladá, máš život ještě před sebou, přijde dítě a změní se ti celý svět, nebuď hloupá.

Těchto vět už mám plné zuby :( Možná mě to přejde, ale už vážně dlouho přemýšlím o miminku. Mám dlouholetého přítele, bydlíme sami, máme krásný byt, oba skvělou práci, navíc se moc milujeme, dokonce se chceme letos vzít. On sám mi už delší dobu říká, že pokud by přišlo miminko, bylo by to to nejkrásnější. Takže těhotenství nic nebrání.

Měla bych být šťastná, a to já taky jsem! Jen mám pocit, že mi něco chybí – miminko. Důvod, proč ještě nejsem těhotná, je ten, že mám strach. Bojím se doktorů. Bojím se, že bych to nezvládla. Omdlévám už při blbém odběru krve. Už odmala se s tím snažím bojovat, ale nemůžu to zvládnout.

Denně si pročítám deníčky všech maminek, snažilek, a některé ani nedočtu do konce, protože si představím, co musely podstoupit, a udělá se mi během chvilky zle. Jsem prostě posera :(

Když tyhle obavy sdílím s okolím, většinou mě jen odbijí, jsi mladá, nespěchej. Ale já mám pocit, jakoby mi něco chybělo, ať je to jak chce, vím, že až s mimčem začnu pořádně žít a užívat si života v tom pravém slova smyslu.

Teď když to vše čtu, přijde mi to jako malichernost.
Děkuji za přečtení, nějak to ze mě muselo jít ven.
Pěkný večer vám i vašim miminečkám :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PaníKadrnožková
12.5.12 08:29

Ahoj, tvých deníčků jsem už pár četla a tenhle mě trochu zmátl. Tak chceš nebo nechceš? Nebo je ten strach nějaké odůvodnění, proč ještě nemáte?

Jinak těhotenství není úplně pohádka, ale že by to bylo až tak strašný, se mi nezdálo. To určitě zvládneš a když tě partner podpoří, tak už tuplem. A krev se odebírá asi jenom třikrát ;)

Tak držím palce :mavam:

  • Upravit
Shield-maiden
16906
12.5.12 09:11

Já se taky hrozně bála porodu…od základy, kdy jsme ho viděli na videu, jsem si říkala, že já děti fakt mít nemůžu. Když jsem našla //, bylo mi to úplně jedno a i na ten porod jsem se těšila :) Neboj, zvládneš to.

  • načítám...
  • Zmínit
Romy Praha
550
12.5.12 09:20

Myslím že se trápíš zbytečně, je potřeba abys našla tu správnou odbornou pomoc. Není za co se stydět. Až bys čekala mimi, byla bys hrůzou bez sebe co tě čeká a miminku ani tobě by to nedělalo dobře.
Nesouhlasím že to přejde samo nebo věkem, nech si pomoct a budeš v pohodě. Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Mollybert
277
12.5.12 09:21

Ahoj.. Na deníčky málokdy reaguju, ale chtěla bych tě podpořit. Jsem totiž stejná jako ty. Taky se skládám jen když vidím doktorský plášť.. A přesto jsem momentálně 17+2 těhotná a na miminko se hrozně mooc těšíme. Těhotenství není nic hrozného a ani i ty vyšetření se dají krásně zvládnout. A porod? Bojím se ja čert kříže. Ale pro to miminko, pro ten zázrak, krásu a nehorázný štěstí to vydržím. Dám tím život někomu dalšímu, někomu, kdo ten náš život hrozně moc obohatí, udělá veselejším a naplní ho. Jsem taky ještě mladá, letos mi bude 22. Ale přesto jsem dospělá a nikdo mi nemá právo určovat čas, kdy jsem nebo nejsem připravená na dítě. Jak píšeš, mám dlouholetý vztah, žijeme spolu tři roky, máme zařízený byt, auto, milujeme se a miminko jsme si oba moc přáli. Moc vám přeju, abyste ten svůj strach překonala, protože to opravdu stojí za to. Je krásné vidět první ultrazvuk, slyšet jak miminku tluče srdíčko, vidět jak na vás na ultrazvuku mává a cítit jeho první pohyby v bříšku. Držím vám oboum palce. Terka

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
12.5.12 09:37

Při odběru se skládám, zubaře se bojím tak, že mám hrůzou průjem, ale porody dětí jsem zvládla myslím celkem s přehledem :mrgreen:
Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že pokud není problém, tak se má žena zkrátka nechat rodit a je to pro ni mnohem lepší než když někde leží napíchaná na kapáky a napojená na monitor a pak tlačí v nějaké naprosto nesmyslné poloze. Při porodu je lepší nechat u kormidla tu naši zvířecí stránku, ta moc dobře ví, co má dělat ;)

Co se mladosti na dítě týká, je to asi hodně na každé ženě, některá je dospělá v 19, některá ani ve 30 není na dítě zralá :nevim: Důležité je uvědomit si, že dítě je ve vzathu hezký bonus, takové vyvrcholení, ale nezakládá se na něm vztah jako takový, takže bych si nejdřív vyřešila ten pocit, že začneš žít až s dítětem, to by mě celkem dost mrzelo, být tvým partnerem, že po jeho boku jen přežíváš, ale nežiješ… Aby si pak na soužití nevybral někoho, kdo s ním bude doopravdy žít :|

  • načítám...
  • Zmínit
Jadla
523
12.5.12 09:55

Stojí to za to, navzdory doktorům, odběrům, zvracení, oteklým nohám a kdovíčemu dalšímu. Stojí to za to, a až budeš mít v bříšku maličkého pidižvíka, podstoupíš pro něj všechno a strach pomine. Nebo alespoň ustoupí obří lásce k tomu maličkému, co budeš nosit pod srdcem. Neboj se. :kytka: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Petík K
5162
12.5.12 10:48

ahojky ja treba mam strasnou depku z porodu a to jsem mela jště než jsem otěhotnela ale řekla jsem si že když otěhotním tak pak už mi nic jineho nezbyde než ze budu muset porodit a rikam si ze to delám pro sve miminko a pro manzela ktery se na mimiska moc tesi a to me drzi i pri vsech odběrech :-D

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
12.5.12 11:07

Ahoj mi sice není 20 ale taky sem si nikdy nedovedla představit miminko…připadám si pořád mladá ale nedá se to odkládat věčně. vždy když sem slyšela dětský pláč (řev) tak mi vstávaly vlasy na hlavě… U nás s manželem to přišlo malinko nečekaně ale už se moc těšíme… Mám týden do porodu… strach jak kráva, ale pro něj to zvládnu musím si věřit :) bude to to nejkrásnější na světě až ho budu držet v náručí… A vše se změní jak uvidíš na ultrazvuku že v tobě roste a až ucítíš jak tě kope u mě se to změnilo maximálně… jiný pohled…

  • načítám...
  • Zmínit
evick2
3540
12.5.12 12:49

Neboj se! :hug: Žesnká vydrží víc než obyčejný člověk! :P
Třeba budeš mít těhotenství jako já! V 5tém měsíci my začlo růst bříško a do té doby jsem téměř nevěděla že jsem těhotná… až poslední asi 3 týdny jsem měla oteklé nohy a byla ufuněná ale bylo léto a hlavně na konci už to tak je… a Porod? kdyby mě tam neštvala PA tak úplná paráda.. To víš bolest to je ale jen chvíli a ta odměna.. :*
Mě třeba dr téměř neprohlížel, 2× mi vzal krev a pak už se rodilo. Nesmíš si dopředu přivolávat špatné představy. Víš kdy jsem jedinkrát zvracela? Ráno před svatbou a to ještě jen protože jsem letěla kvůli kadeřnici rychle a jak jsem se zadýchala a rychle vypila džus tak to šlo ven jinak fakt nic! Prďoch byl venku ani jsem nevěděla jak rychle. Tak hoď obavy za hlavu a věř svému tělu že to spolu zvládnete.
Moc bych Ti přála to samé :kytka:

Příspěvek upraven 12.05.12 v 12:50

  • načítám...
  • Zmínit
lucyz_cz
232
12.5.12 13:18

Ahoj, souhlasím s Romy Praha. Většinou veškeré obavy a strach z těhotenství a porodu vyřeší hormony za tebe ale pokud by měl být tvůj strach hlubšího rázu tak nemá smysl se trápit myšlenkama čím vším si budeš muset projít. Zkus kontaktovat odborníka, sama zjistíš jak na tom jsi a možná že ta cesta za miminkem nebude tak složitá jak si myslíš. Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
12.5.12 14:29

Ahoj,
já jsem měla poprvé taky trochu obavy, ale né až tak, že bych se kvůli tomu bála otěhotnět.
Při odběrech jsem vždycky zavřela oči a stočila hlavu na stranu, takže jsem krom jemného štípnutí nic moc nevnímala. Párkrát jsem měla zatmění před očima, např. když jsem šla na předporodní kurz v první půlce těhotenství. To fakt nedoporučuju, lepší je to až ke konci těhu a vzít si někoho sebou, já šla sama.
Jak čert kříže jsem se bála nástřihu, škoda, že jsem netušila, že už existují speciání balónky k potrénování roztažnosti, určitě bych využila.
Musím ale říct, že v devátém měsíci jsem se na porod už těšila a snažila se si ho i vyvolat dříve. Hormony prostě pracují.
Zapracuj na své hlavě, třeba i s odborníky, najdi si nějakou dulu, to by pro tebe byla asi ta nejlepší cesta. Žena rodí tehdy, když to má v hlavě srovnané a dokáže se uvolnit. Pak je to teprve ten správný a krásný zážitek :palec: .

  • Upravit
marhulka13
167
12.5.12 15:35

ja som tiež takyto strachoprd, pobyt v nemocnici znasam akoby mi umrela najblizsia osoba, uplne sa desim toho prostredia. Otehotnela som necakane a poviem uprimne, ze strach som mala. Porod bol super, keby vzdy takto prebiehal, tak rodim aj kazdy rok. u mna boli zle poporodne komplikacie… ale jednoznacne radim, ze ak je ten strach neunosny, teda az panicky, neboj sa vyhladat odbornika, s nim sa to oooovela lahsie znasa ako sa sama trapit. Je super, ze mas tak uzasneho priatela, no kto nikdy nezail skutocny strach, nepochopi… viem, o com hovorim :?

  • načítám...
  • Zmínit
Hana89
8698
12.5.12 17:56

neboj nejsi sama :hug: jak kdyby sem to psala ja :mrgreen: :oops: jen jedna vec Ja už su v 8 mesíci :mrgreen: a stale se bojím ale i teším, :andel: odhod zábrany a smelo do toho :pankac: :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
Káka74
920
13.5.12 00:35

Až bude tvá touha po miminku větší, než tvůj strach z doktorů, pak bude správný čas na to, aby k vám nějaké přišlo :lol: V těhotenství a hlavně u porodu totiž nejde až tak o tebe, ale o mimi. Naštěstí to příroda zařídila tak, že nás zásobí hormonama, takže většině ten režim s těhotenstvím sám naskočí. Takže pokud nejde o strach vyloženě patologický, který by se musel nějak léčit, tak tomu nech volný průběh. POkud by to mělo být zásadnější, pak se přimlouvám, aby sis vyřešila problém dřív, než se do toho vrhneš, protože bez doktorů to tak úplně nejde (i když se to asi dá dost omezit). A hlavně, budu se opakovat, nejde o tebe, ale o mimi. Nečti deníčky o porodech a tak, žij si to po svém. Přeju ti hodně štěstí.

Příspěvek upraven 13.05.12 v 00:37

  • načítám...
  • Zmínit
Krrysa
14110
13.5.12 11:27

rodila jsem dvakrát, a jsem těhu po třetí. ale k zubaři mě nikdo nedostane ani heverem :))) ono je rozdíl jík k doktorovi s něčím tak úžasným, jako je mimi, nebo tam jít se zlomneou rukou..prostě pak jsou ta yšetření spíš radost :))))

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
13.5.12 11:34

prosim tě, klid …když se tak moc bojíš, tak ty deníčky nečti .....né každý těhotenství je jak se tady píše …představ si, že většina jich je naprosto bezproblémových včetně porodu, zvlášt´když se to nechá na přírodě a moc se do toho nevrtá - těhotesntví neni nemoc, což si někteří lékaři bohužel pořád neuvědomujou

…já tě trochu uklidnim jo :) třeba já sem měla uplně super obě těhotenství pomalu ani sem nevěděla, že sem těhotná a něco jako blití znám jen z filmů :) …bylo mi líp jak normálně :lol: včetně porodů ......kdyby sme se finančně trochu zvedli klidně jdu do dalšího :)

jinak v životě je vždycky něco za něco .....tak se rozhodni co vlastně chceš ;-)

p.s. - před porodem mi pomáhalo vědomí, že to zvládly miliony žen přede mnou, tak to zvládnu taky …a zmákla sem a až přijde ten správný čas zmákneš to taky ;-)

Příspěvek upraven 13.05.12 v 11:39

  • načítám...
  • Zmínit
Hanžína
266
13.5.12 14:07

Neboj se

Musim reagovat…Měla jsem to naprosto stejně jako ty.Jsem s manželem 8 let celkem, z toho skoro 4 roky jako manželé a čekáme dítě až teď.Kdyby bylo na něm, tak máme mimi už dávno,ale já nechtěla, protože jsem se pořád bála.Přesně, pořád jsem měla obavy,jestli to zvládnu, že pořád nejsem připravená,jsem mladá,necejtim se na to…ale ze všeho nejvíc jsem se bála všech vyšetření a prohlídek,hlavně těch gynekologických.(Bacha a to jsem zdravotník :lol: -ale znáte to, že zdravotníci jsou nejhorší pacienti).Nesnášela jsem každoroční gynekologický prevence,páč jsem nenáviděla stěr z čípku a vždycky jsem si řikala:Panbeože, jak já můžu mít dítě,když nesnášim tohle a pak budu na gyndě pečená vařená?!Ale říkám ti, neboj se, je to pohoda 8) .A těch vyšetření není tak moc,jak jsem čekala.Samozřejmě,ze začáku dostaneš instrukce,co budeš muset obejít,ale není to žádná tragédie.Já jsem teď v půlce těhotenství,všechno je v pořádku a pokaždý se těšim na nový ultrazvuk až se dozvím, jak nám mimi vyrostlo :* .A na porod nemyslim, teď už se ho nebojim,prostě to zvládnu jako každá.Všechno pak přijde samo, tak se neboj a hurá do toho :palec: .

  • načítám...
  • Zmínit
lucka83
46226
13.5.12 16:10

Neboj tehotenstvi zvladnes,taky sem si rikila jestli to zvladnu do 16.tydne me bylo dost blbe ale ted si to opravdu uzivam a moc si uzivam i tech kopanecku a kotoulu co dela malinkej v brise. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
13.5.12 22:38

Ahoj … já jsem taky posera-na odběr krve :mrgreen: Jako malá jsem vždycky utíkala z ordinace a pak mě naháněli po celém středisku :oops: Ale když jsi těhotná, tak se ti změní pohled na svět, už to nejsi jenom ty, už jste to VY-ty a mimčo :kytka: a kvůli malé jsem se žádných odběrů nebála … a ani z porodu jsem neměla strach, páč nikdy nemůžeš vědět jaký porod budeš mít. A tím, že jsem se nebála, jsem to celé sfoukla za 6hodin, z toho v nemocnici cca 3hodky :) takže pokud mimi opravdu chceš, tak tohle neřeš! jsou i horší věci … a navíc, na konci všech těch návštěv doktorů a odběrů krve tě čeká zasloužená odměna v podobě maličkého uzlíčku :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
FairyDrumy
302
14.5.12 18:51

Já teda taky nesnášim odběry krve a na gyndu chodím nejméně ze všeho - už jen proto, že v ordinaci jsou plně ustrojené dvě ženské a já tam přešlapuju v tom nejdelším tričku, co mám :mrgreen: ale teď už mám měsíc do porodu, zvládla jsem všechna ta vyšetření, včetně potvrzení těhotenství od mladého doktora, kterého jsem viděla prvně v životě (musela jsem být rudá až…zvlášť na ultrazvuku), odběry krve taky proběhli v klidu (a to byli víc než tři) a nikdy jsem si teda neříkala, že to dělám pro mimi. Pro mě je motivací moje rodina jako celek. Vím jak se všichni těší a jakou mám já radost, když jdu z toho (pro mě nepříjemného) vyšetření a můžu zavolat třeba svý mámě, že prcek a já jsme na tom tak a tak…A největší pohon pro mě je můj muž, takže to nedělám jen pro malého, dělám to pro NÁS a rázem jsem hrdinka, když dělám radost tolika lidem.
Ale víš, co je skutečně nejkrásnější? Když ti to mimčo ukážou na ultrazvuku a ty si uvědomíš, že tam fakt je, a že je to zřejmě to nejkrásnější, co jste s partnerem dokázali. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
ametyst
13021
14.5.12 21:08

Taky se odmala bojím odběrů krve a doktorů-nesnáším bolest. V těhotenství jsem si na odběr krve hrozně zvykla-není to tak hrozné přece a trvá to jen chvilinku.Byla jsem i na odběru plodové vody-tj.přes břicho a taky nic hrozného. Co se týče porodu tak jsem pyšná že jsem to zvládla :) protože jsem se taky hrozně bála, ale na tu bolest už jsem zapomněla. Ničeho se neboj,nemít dítě kvůli tomu že se bojíš bolesti a zákroků je hloupost 8) :hug:
Odhoď strach a zapracujte na miminku :D za tu trochu bolesti(ale i radosti-však v těhotenství jsou i krásné věci-jako vidět mimi na ultrazvuku, cítit jak se hýbe a tak)stojí :) :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
simirek89
279
14.5.12 22:42

Ahoj, neboj se, nemáš čeho ;)
Nesmíš přemýšlet hned negativně a číst ty „špatné“ deníčky.. Těš se na ten zázrak, který se nazývá nový život..a uvidiš, že to pujde dobře. Já taky nesnášim doktory, při odběrech jsem omdlévala, ale s těhu jsem to brala úplně jinak-že to dělám pro své mimčo a najednou jsem to vůbec nevnímala. Naopak jsem byla ráda za každé další vyšetření, abych měla jistotu, že je drobeček v pořádku.
Já jsem taky mladá, nedávno mi bylo 23, mám krásnou měsíční holčičku a za nic na světě bych neměnila, je to to nejkrásnější co mě mohlo v životě potkat a ty pocity co prožívám, to se nedá popsat :andel:
Držím palce at jde vše hladce a taky se co nejdřív raduješ :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
maxi2408
731
18.6.12 13:33

:-)

Nevidím poseru, ale realistu. Každý jsme nějaký. Pokud máš strach z vlastních zážitků během těhotenství a porodu…co takhle najít nějakou malou, opuštěnou dušičku, která by s Vámi kráčela životem? :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
katkatel
1598
18.6.12 21:17

Mno tak abych Te trochu uklidnila, tak behem tehotenstvi jsem vsem pri odberech krve rikala, ze u nich omdlivam a kupodivu, jsem neomdlela ani jednou (jedna chytra rada - vzdycky se snazit aby clovek vydechoval ve chvili nabodnuti, ostatne neberou pul litru). K porodu jsem pristupovala - no ono to nako dopadne - a teda no po trech dnech to byl cisar nakonec akutne v prubehu porodu, ktery uz se rozbehl, ale nepostupoval. A az po tomto zazitku jsem jaksi zacala mit novy vztah k zenam obecne - proste frajerky jsme, fakt. Pak jsme mela mimodelozni tehotenstvi, u ktereho jsem malem umrela, protoze mi prasklo a ztratila jsem moc krve, moje telo kolabovalo, nesly mi uz ani nabodnout zily, doktori a sestry byli uz pekne vyplaseni, byl maly zazrak, ze jsem to prezila. Prezila, ale jestli jsem byla posera predtim, tak nevim, ktere slovo pouzit na to, co jsem ted :-) Doktor mi pak rekl, ze tohle mi asi stacilo a o dalsi se pokouset uz nebudem, ale ja byla prekvapena ze sebe, kdyz jsem slysela se ptat, jestli to jeste pujde a kdy muzem zacit se o dalsi pokouset. Ono nas syn je uzasny a ja si moc preju, aby mel sourozence, aby nebyl sam. Muj prvni odber v tomto tehotenstvi byl docela tragicky, sestru jsem vydesila, brecela jsem jak naka hysterka, protoze sestra rekla, ze te krve bude vic a ja uz jela a zastavit to neslo. Uprimne vubec nevim, jak preziju ten dalsi porod, kdyz okamzite propadam panice, jak ucitim dezinfekci na gyn.-porodnim oddeleni. Fakt hrozne a ja se obavam, ze ztropim jeste horsi sceny a jen odufam, ze neumru jen na ten cirej strach :-). Mit deti mi prislo driv jako povinnost - vratit dluh zivotu, i o me se nekdo musel starat a vzdat se tak kusu sveho zivota, nervu a tak a vratit to muzu jen stejnym zpusobem - postarat se o nekoho, koho privedu na svet ja. Kdyz se maly narodil, prekvapilo me, jak radostna povinnost to je, kolik stesti prinasi - nejen mi, ale i memu muzi a taky siroke rodine, pratelum. Za sebe vim, ze kdybych nemohla mit deti, vemu nejake do pestounske pece nebo adopce, protoze bych se jinak cely zivot citila jako nevdecny dluznik, ale to tak mam ja. Vim ze treba u jinych, ale taky u me hralo roli i to potesit sveho muze a predat i jeho geny jako dobreho cloveka dal :-) Drzim pesti. A jsem dukazem, ze i se strachem se to da (i kdyz trochu zavidim tem min precitlivelym povaham, pro ktere jsou tyto nase starosti jen blbinky :-)) :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář