Poslechněte srdce
- O životě
- Erinacek
- 15.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh o tom, jak jsem nechtěně, i přes antikoncepci, otěhotněla a nelituji toho! Rozhodla jsem se, že sem také něco napíši, protože i já mám svůj vlastní příběh. Jmenuji se Erika a je mi 17 let (v březnu 18). Mám přítele a po necelém půlročním vztahu jsme se dozvěděli, že jsem těhotná. Ano, nejdříve to byl opravdu veliký šok, především pro mě, jsem teprve ve druhém ročníku na střední škole, ale přítel na to už věk má (28). Má první slova byla, že si to rozhodně nenechám, přeci si nezkazím život. Přítel mi na to řekl, že záleží na mně, že on se postarat dokáže, ale chápe, že ještě studuji.
Jeden den jsem šla ke své gynekoložce s tím, že jsem si dělala těhotenský test a byl pozitivní. Ona mě hned prohlédla, udělala mi ultrazvuk a řekla: „ano, opravdu jste těhotná, čekáte miminko“. V tu chvíli jsem si říkala: „pane bože, jak to jen řeknu mámě, ta mě zabije“. Měla jsem opravdu veliký strach, a proto mé rozhodnutí bylo, že půjdu na interupci. S doktorkou jsem to vše probrala a ona mi vypsala žádanku do nemocnice na provedení potratu. Další den jsem šla s žádankou do nemocnice a tam se to asi stalo. Když jsem viděla vrchní sestru na gynekologii, jak se na mě vyčítavě dívá a říká si: „no jo, mladá, hloupá a teď se toho chce zbavit“, řekla jsem si, že když už se to stalo, postavím se k tomu čelem a nějak to prostě zvládnu. Když to dokážou jiní, tak proč ne já? Mám rodinu, co mě vždy podržela a přítele, který mě miluje, tak proč bych se toho měla bát?
Vždycky jsem říkala ta silná slova, že dítě chci až tak ve 25 letech, až dostuduji, a teď už vím, že věk jsou jen čísla a buď to ten člověk chce a cítí se na to, nebo prostě ne!
Nejhorší bylo to, jak to jen říct mámě. Vím, že mi vždycky pomohla, ale taky jsem věděla, že tímhle ji asi hodně zklamu. Nakonec to vyvrcholilo tak, že jsem se jednoho dne sbalila a utekla k příteli. Mamce jsem nechala doma na stole dopis s tím, že prostě musím odejít a že to vše nějak zvládnu, ale ani do dopisu jsem jí to neměla odvahu napsat. Nakonec mi ten večer volal kamarád, že mě hledají a ať jí dám tedy alespoň vědět. Já paličatá jsem si říkala, že ne, že jí to prostě neřeknu, až mě přítel nakonec donutil mámě zavolat a vše jí říct. Tak jsem zvedla mobil, vytočila mamku a omluvila se jí, že jsem utekla, ale že mám strach, že bych jí měla něco říct. Ona se pořád ptala, kde jsem, že má strach, tak jsem jí řekla, že čekám miminko a že jsem se bála její reakce, a proto utekla. Mamka mi řekla, ať druhý den přijdeme s přítelem na návštěvu a že vše probereme.
A tak se stalo, vše jsme prodiskutovali a já jsem jim řekla, jak jsem se rozhodla, že si to malé chci nechat, i s tou podmínkou, že budu muset přerušit studium, nebo si zařídit individuální rozvrh. Samozřejmě že se mi to mamka snažila rozmluvit, ale já jsem se tak prostě rozhodla a teď vím, že opravdu správně! I rodina přítele by byla asi nejraději, kdybych si zvolila potrat, ale já na to prostě neměla. Když už jsme dokázali něco tak výjimečného stvořit, proč tomu nedat život a nepostarat se? Vždyť každý okolo na tom vidí jen to špatné, pořád slýchám řeči od lidí, že si nic neužiji, že jsem si zkazila život, ale proč na tom nikdo nevidí i to krásné? Na řeči od lidí už jsem si zvykla a upřímně, je mi to jedno, já se zase směji jejich životu
Teď jsem skoro v 7 měsíci, termín máme v květnu a já už se nemůžu dočkat, až ta malá prdelka bude na světě ![]()
Tímto článkem jsem chtěla podpořit především ty, které nevědí a pořád přemýšlejí nad tím, jestli nedělají chybu, ale já vám opravdu můžu říct, že určitě ne! Nakonec všichni budou jen rádi a i ti, co měli blbé řeči, se najednou budou starat a zajímat!
Takže hlavu vzhůru ![]()
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 905
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 634
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 574
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 509
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 432
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1171
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1627
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 575
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1111
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 940
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...