Prázdnota II
- O životě
- Pjápina
- 12.09.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
První deníček byl o tom, jak zemřel ten kterého jsem nejvíc miloval. Ten, se kterým jsem čekala rodinu. Ten, který tady nechal mě a naší krásnou holčičku.
- 1
Lásko, je 4. září. Dnes je to rok, co jsi nás navždy opustil. Jeden by řekl, že rok je dlouhá doba, že člověk zapomene nebo začne byt znovu šťastný.
Ale není to tak. Bolí to, jako by to bylo před minutou, jako by mi zrovna teď zazvonil telefon a slyšela jsem ty hrozný slova. Tu větu: „Markét, Fíla je mrtvej.“
Nééé, Ty přeci nemůžeš byt mrtvej, vždyť tady máš svojí malou vysněnou holčičku. Je to tvoje chlouba. Tak sakra proč nemám ani jednu společnou fotku? Proč jsi zrovna Ty nemohl vidět její první pohled na svět, její úsměv, to, jak si sedá a učí se plazit… No tak Fílo, řekni mi proč…
Vždyť jsem tady já, která sice má svoje mouchy, ale tak moc Tě miluje, že se ty chyby dají přehlédnout.
Vždycky jsi mi říkal, ať neřeším kraviny a užívám si života, tak proč si ho neužíváš se mnou? Proč musím namísto narozeninových svíček na tvém dortu zapalovat svíčky u tvého kříže…
Sakra, jak moc nám tady chybíš. Mně, Sophince, rodičům, bráchů, všem kámošům.
Každý den si říkám, že přijdeš domů, dáš mi pusu, pochováš Sophi a řekneš, jak moc nás miluješ. Na světě bez Tebe už není tak krásně a vesele. Je to smutný a strašně to bolí.
Hrozně moc Tě miluji, já i naše Fifi. Počkej tam na nás, protože jsme rodina a zase budem pohromadě a na to se moc těším. Miluji Tě, Lásko.
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 2026
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1221
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1026
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 348
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2194
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 4232
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1523
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1598
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 971
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3657
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
smutne..budiz ti utechou vase nadherna dcerka, tam v nem zije dal 
.. 
