Příprava na nepřipravitelné
- Porod
- Catrio
- 27.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Porodní deníček se šťastným koncem, velkým díky lékařům, porodním asistentkám a sestřičkám z Olomouce z novorozeneckého a šestinedělí. Díky všem dárcům krve a vzkaz pro maminky: porod je zázrak a ti lidé, kteří ho pomáhají uskutečnit, si zaslouží náš obdiv. Držte se, holky!
Tak už je to tady. Ve 3:15 v neděli ráno mi odtekla plodová voda. Rychle spršku, tašku a vyrážíme, máme to do porodnice asi 30 minut. No a teď praktická - promočený ručník číslo jedna, jen než jsem do té spršky došla, další hned vzápětí, no do auta si vezmu radši další dva. Tohle jsem vážně nečekala. Ještě, že se to stalo doma, uff.
Nasedáme do auta a vyrážíme. Příjem rychlovka, šup na monitor. Teprve teď mi dochází, že něco chybí. Kontrakce? Asi přijdou později. Vyšetření je jednoznačné. Otevřená pouze na prst.
„No kdyby se to nerozjelo, tak vám do 18 hodin podáme antibiotika,“ slyším porodní asistentku a míříme na porodní pokojíček Olomoucké fakultní nemocnice.
Drahého posílám domů, vypadá to totiž, že se hned tak něco nerozjede. A taky, že ne. Do oběda pohoda, polehávám a představuju si, jak to všechno zvládnu. Načteno mám - internet, hafo brožur a diskusí, předporodní kurz mám, porodní plán mám, snad jsem na nic nezapomněla a čekám na kontrakce jak na Godota. Stále nepřichází.
Po obědě přifrčí drahý s notebookem a koukáme na dva filmy. To už mám pocit, že se něco děje. Něco jako menstruační bolest v jakýstakýs intervalech. Tak že by? Kolem čtvrté bolesti mírně narůstají, ale nic, co by mě rozhodilo. Jsme 12 hodin v akci, přichází pan doktor a hlásí: „Čípek spotřebován, otevřená na dva centimetry.“
No tomu říkám posun. 
Porodní asistentka se radši dvakrát přišla zeptat, zda-li nechci epidurál, že pak už to nepůjde. Odmítám, zatím jsem v pohodě, partner mě podporuje, všechno rozdýchávám, však to není taková hrůza.
„Tak vám dáme nálev, ať se nám to pořádně rozjede.“
A taky že jo. Dostala jsem antibiotika a pomalu se rozjíždí porod. Na můj vkus sakra pomalu, už jsem na pokojíku víc jak 18 hodin.
Nicméně věci se dostávají do varu a já konečně zakouším, co je pořádná kontrakce. Chodím, ležet se nedá, sedět se nedá, na balon koukám smutně jen zpovzdálí. Jenže… Deset večer, stále šest centimetrů. Bolesti se stupňují. Je půlnoc… Sama si říkám o rajský plyn, který spíš nezabírá, než pomáhá a porodní asistentka číslo tři (stihla jsem tři směny) se snaží a pomáhá jak ve stoje, tak na boku, ale porod bohužel nepostupuje.
Kontrakce jsou šílené, snažím se přitlačovat, tlačit, všechno možné i nemožné. Tohle v brožurách nebylo! Ve dvě ráno přichází lékař, zkontroluje vše, vidí, že jsem už na pokraji sil, ozvy slábnou, není čas ztrácet čas.
Najednou se všechno semlelo maximálně rychle. Kapačky, plný pokojík zdravotního personálu, je potřeba jednat. Nástřih hráze, vaku kleště. První pokus nezdařený, druhý úspěšný, máme hlavičku, podejte další část kleští, vytáhneme tělíčko. No máme pupečník kolem ručičky tak nešikovně, že malinká byla jak Jojo.
„To byste se přetlačovala sama se sebou ještě pár hodin,“ slyším pana doktora.
První křik, drahý přeskakuje půl pokojíku, aby přestřihl šňůru. Upřímně tím asi zaskočil 99 procent osazenstva a malou odnášejí na změření. Je trošku napitá plodové vody. Nevím jaké, ta přeci odtekla téměř před 24 hodinami?! Jsou tři ráno a začíná šití. Říkám si o místní umrtvení a povídáme s panem doktorem.
„Bude to chtít krev sestři, paní ztratila odhaduju tak asi litr,“ říká.
Drahý přináší malinkou.
„Musí na chvilku do inkubátoru skrz tu plodovou vodu, víš,“ říká.
Nevadí, budeme mít na sebe ještě spoustu času, hlavně, že je zdravá, krásná a bez poranění.
Šití trvá, ještě kontrola.
„Sestři, zavolejte paní doktorku, budu potřebovat pomoc,“ slyším pana doktora, „krvácí nám céva,“ dodává.
Tak šití pokračuje. Je hotovo, jsem vyčerpaná, ale šťastná. Do těla dostávám infuzi, ale bolest neustupuje. Proč? Prosím sestřičku, jestli by se nepodívala, že cítím, že je něco špatně.
Přichází pan doktor, mrkne a říká: „To chce revizi. Hned jak dokape krev.“
Revizi čeho?
„Dochází nám tam ke krvácení maminko, hematom se vydouvá vedle hráze, vezmeme vás na sál a pod narkózou to spravíme.“
Drahý stihne ještě přinést malinkou, ta se přisává a já frčím z porodního pokojíčku na sál. Tak tohle taky v brožuře nepsali. Za narkózu jsem ráda, konečně se po 24 hodinách vyspím. Probuzení na JIPce. Kontrola už jiného lékaře. Stále to bolí jak čert. Jak je to možné?
„Tohle musíme zrevidovat, stále nám krvácíte,“ zhodnotí situaci pan doktor.
Narkóza číslo dvě. No hlavně, ať to krvácení zastaví. Probouzím se na stejné JIPce o pár hodin později. Už při probuzení vím, že je něco špatně. Bolest je tupá, stejná. Ach jo. Kontrola pana doktora.
„Vypadá to zase na revizi,“ slyším pana primáře a odjíždím na již známý sál. Tohle je už mimo rozsah jakékoliv brožury, ale beru to s nadhledem, hlavně, ať se to spraví a jsem fit pro malou.
Probuzení na JIPce po třetí. Je to jako nějaká absurdní divadelní hra. Ovšem - necítím tu tupou bolest. Jupí! Páni doktoři mě zachránili, krev už neteče tudy, kudy nemá.
„Děkuji všem dárcům krve,“ říkám polohlasem sestřičce a snažím se o úsměv, když přidělává další várku.
Spotřebovala jsem 7 pytlíků a 6× plazmu. Musím přiznat, že na tohle jsem nachystaná nebyla.
„Je 15 procent patologických porodů, 2-3 procenta končí kleštěmi, ale váš případ je unikátní, tohle jsme tu ještě neměli,“ slyším pana doktora.
„Víte, krvácelo to pokaždé z jiného místa, vezmeme vám krev, vypadá to na nějaký problém se srážlivostí.“
Jsem mimo statistiku? Nevadí. Jsem tu a to díky super práci týmu lékařů a sester, kteří byli v celém porodním i poporodním koloběhu zapojení. Jim patří velké díky, partnerovi a malé, že mě podrželi.
Holt na porod se připravit nedá, ale co nás nezabije, to nás posílí…
Přečtěte si také
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 8
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 64
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 65
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 102
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 5271
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 12228
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 2822
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 3513
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 2813
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 8824
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Jen pro úplnost dodávám, že plodová voda se neustále dotváří, takže dítě rozhodně není na suchu, když odteče 
po 5 hodinách pořád stejné a pak začly klesat ozvy, hrozil císař, nakonec kleště a asi 4 zatlačení a malá byla venku 
slušná řezničina. Gratulace k malé 
Haleď já se na míč těšila strašně, každý říkal jak je to super, jak se mi uleví a když jsem se na něj rozvalila tak jsem myslela že exploduju zespodu. Taky jsem na něj smutně koukala a nebylo v tom žádný doktorský kouzlo 
Velká gratulace a palec nahoru za nadhled a nefňukání 
