Pro maminku

O životě

Je to již dlouhých 14 let, co jsi odešla, zapomínám již na Tvůj hlas, na Tvou vůni a na Tvůj smích, ale nikdy nezapomenu na Tvoji lásku, protože už i já jsem maminka a vím, jak silné to je, milovat své děti.

já, bráška a naše maminka
1 komentář

s Mikuláškem a Julinkou
7 komentářů

Je lednový večer roku 1997 a v obyčejném panelákovém bytě v Praze hraje jedna obyčejná rodinka společenskou hru Scrabble. Již několikátý den po sobě, ve společnosti sousedů se různě střídá osazenstvo u stolu, včetně dvou dětí, 14leté Kláry a 13letého Honzy. Jako každý večer jsou všichni plni dobré nálady a zábava proudí jako po másle.

Vypadá to, že Ježíšek se tentokrát s dárkem strefil a od té doby probíhá scrabblové šílenství do pozdních nočních hodin. Děti mají výjimku, mohou chodit spát později, vždyť si přece procvičují mozek a ještě se jim to líbí. Vypadá to na rodinnu idylku…

Hodiny odbily půlnoc a datum se přehouplo na 7. ledna, všichni se baví a po napínavém konci se pomalu rozcházejí. Sousedi vedle do bytu, děti do postelí. Mamince je bohužel ten večer špatně, bolí ji na levé straně hrudníku a cítí tlak v levé ruce. Po lžíci jedlé sody jí není lépe, ale doufá, že to zaspí, ráno se přeci vstává do práce. Klára už nemůže dál poslouchat vzlykání maminky v posteli a přesvědčuje tatínka, aby jí odvezl pro jistotu do nemocnice. Ten nakonec souhlasí a Klárka přináší mamince k posteli boty a pomáhá jí obout se, přitom se upřeně dívají do očí.

Za rodičemi se zacvakly dveře a děti mají až téměř radost, že jsou takhle pozdě v noci sami doma bez dozoru, vyběhnou z postelí a pustí si video. Rodiče se stále nevrací, znavení tedy ulehají zpět ke spánku.

V nemocnici probíhá rutinní vyšetření a po lécích na bolest je pacientka odeslaná zpět domů. Injekce zabírá a mamince se konečně dělá lépe. Zasednou tedy s tatínkem ještě do obýváku, zkontrolují spící děti a povídají si. Tatínek se odebere do kuchyně pro něco k snědku a po návratu do pokoje najde „spící“ maminku. Co se děje? „Jano, vstávej a jdi si lehnout k dětem. Halóóó vstávej!“ Je pozdě, maminka usnula navždy, 10 minut po návratu z nemocnice. Nastává hysterický boj o každou minutu, tatínek oživuje, na lince pohotovost, sousedka hlídá dveře od pokoje se spící Klárou a Honzou. Vše je marné, přijíždějící lékař konstatuje smrt…

Je nedělní ráno a já se probouzím do nového dne. Na mé posteli překvapivě sedí tatínek a vyděšeně na mě kouká, mrknu se vedle na postel brášky Honzy, ale ta je prázdná. Pak uslyším tu větu z úst naprosto zdrceného táty: „Klárko, maminka v noci zemřela.“ Černo, prázdno před očima, absolutní šok, mám pocit, jako by se mi zastavilo srdce, jako bych byla ve vakuu. Jen nehybně ležím a koukám do stropu. Nemůže to být pravda, vstávám a po příchodu do obýváku vidím tatínka a brášku v kalužích slz, je to pravda. Zhroutil se mi svět.

Čas plynul a opravdu pomalu, pomalinku léčil tu těžkou ránu na duši, zbyla jsem sama ženská v rodině, musela jsem se postarat o dva chlapy a oni zas o mě.

Teď mám již svou vlastní rodinu a možná náhodou, možná ne, stejně jako moje maminka, první se mi narodila holčička a necelé dva roky po ní chlapeček, ve stejném věku jako ona měla mě a brášku. Určitě je stejně miluji, jako ona nás… a mami, byla bys úžasná babička, která nám teď moc chybí!

Klára, Julinka a Mikulášek

Hodnotilo 13 lidí. Score 5.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Werru
Povídálka 15 příspěvků 22.07.11 09:16

Klárko nádherně napsané, mám slzy na krajíčku :cry: . Vím o čem píšes, před 6lety mi stejným způsobem odešel tatínek, když mi bylo 18 a taky nám teď jako dědeček strašně chybí!

 
Jenika  22.07.11 09:25

Mě máma umřela taky dost brzo, ale vnučky už viděla, bylo jí 54 let. Já mám ale často sen, kdy ji navštívím u ní doma, tak jak jsme byly zvyklé, pokecáme a já zase jdu. :srdce:

 
Gozra
Závislačka 2730 příspěvků 22.07.11 10:15

Krásně napsané, ale tak smutné. Užívej si každé chvilky se svojí rodinou a vzpomínej na maminku, jaká byla.
Takovou bolest v srdci mám i já. :cry: Moje maminka odešla v r. 2005, mému synkovi byly necelé 2 roky. Když jsme časem chtěli pořídit malému sourozence, 3× se nepodařilo, ale nakonec napočtvrté ano :-D a narodila se mi holčička. Po celou dobu těhotenství jsem si říkala, že by to byla sranda, kdyby se mi malá narodila 5.6., v den narozenin mé mamky. A světe, div se, stalo se tak :wink: , i když v předchozí KO tomu vůbec nenasvědčovalo. Říkala jsem, že jí mám prostě od ní :srdce: , ona chtěla, abych měla holčičku, které se bohužel nedočkala, tak aspoň takovouto cestou. :kytka:

 
aaajája
Závislačka 3858 příspěvků 22.07.11 10:23

komentáře k deníčkům většinou nedávám,ale tenhle mě dojal natolik,že jsem se neubránila slzám :cry: Krásně napsané,posílám hodně sil :hug:

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 22.07.11 10:26

moc děkujeme za podporu a je mi líto všech, které musela ztráta blízkého potkat…mamince bylo 41 let

Gozra: to je krásné, určitě Ti jí poslala z nebíčka maminka, až mě z toho mrazí :andel:

 
kryndy
Kecalka 349 příspěvků 22.07.11 10:48

Ahoj, vím o čem mluvíš. Mně maminka zemřela v 16, jsou to 4 roky. Nezapomněla jsem však nic - vůni, vím přesně, jak vypadaly její vlasy, pleť, pohyby, mimika. Jediné, co mi paměť odepřela hned, byl hlas. Na ten si absolutně nemůžu vzpomenout a neskutečně mě to mrzí.
Hezky jsi to popsala, jako bys mi mluvila z duše. :hug:

 
Sine1
Zasloužilá kecalka 623 příspěvků 22.07.11 11:27

Moc hezky napsané a moc smutné.. :srdce: Taky mi umřela náhle doma maminka, když mi bylo 21. Bylo to pro všechny těžké, ještě k tomu těsně před Vánoci..

 
HanSed
Ukecaná baba ;) 1206 příspěvků 22.07.11 11:32

oc hezky napsaný deníček, sedím tu a bulím…i mě umřela maminka, bylo to v lednu a mě bylo 20… odvezla ji sanitka, ale do nemocnice dojela už mrtvá :cry: jako včera si pamatuju její poslední pohled i to, jak nám táta řekl, že umřela… bohužel lidi, kteří by si to zasloužili tu s námi častokrát již nejsou… ale věřím, že mě mamka ochraňuje z „nebe“… a do cesty mi přivedla toho nejfajnovějšího chlapa na světě a teď dává pozor i na tu naši cácorku :srdce: škoda, že si ji nestihla nikdy pochovat…

 
MAE27  22.07.11 12:52

I já si prožila něco podobného,před téměř 7mi lety mi zemřel táta a ze všech 4vnpučat co má ode mě +bráchy si užil pouze rok nejstarší vnučku..ostatní bohužel neviděl,stejně ani mou svatbu,mého manžela…Bylo mi 22let a pořád to bolí.
Máš krásné dětičky,maminka by měla radost a jistě z vrchu na vás kouká :hug:

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 22.07.11 13:22

tak koukám, že nás je celkem dost a nejsem v tom sama, kdo přišel hodně brzy o jednoho rodiče, to mi je moc líto, ale věřím, že na nás dávají z nebíčka pozor a posílají nám samé dobré věci do života…
také věřím, že na mě mami dává pozor, přežila jsem tsunami na Srí Lance v roce 2004 a to pouhou „náhodou“, takže se to určitě neděje pro nic za nic :andel:
doma mám 3-měsíčního Mikyho a když jsem v dubnu ležela na operačním sále při sekci a čekala na uspání, byla vedle mě, vím to ;)

 
jezek1
Zasloužilá kecalka 661 příspěvků 22.07.11 13:44

To vis, ye je nas dost :-(
Jsem rada, ze uz jsi stastna :hug: Tak se hlavne pro ty sve zlaticka dobre opatruj, abys jim taky neodesla driv, tam, kam nemas.
Mne umrela babicka, kdyz se mnou byla moje mama tehotna - narodila sem se 4 mesice po jeji smrti-vytouzena holcicka. Babi bylo cerstvych 60. Nase maminka se bohuzel 60 o 4 mesice nedozila - bylo mi 26, kdyz sem musela zvednout ten veselej telefon z nemocnice a pak to rict tatovi. A bylo mi o rok a pul vic, kdyz mi na mobil do prace volali, ze nasli naseho tatinka doma mrtveho. Doufam, ze sme si timto to spatne uz na cas vybrali a moc me mrzi, ze moje deti uz je oba nepoznaji, ale treba mi ty cirtata pomuzou ohlidat :wink: :andel:

 
ani08
Zasloužilá kecalka 969 příspěvků 22.07.11 13:45

Bulím tu jak želva. Musí to být strašné. Já přišla jako 4 letá o tatínka. Byla jsem moc malá, takže si nic nepamatuju, ale pořád je mi líto, že jsem přišla o tu možnost mít svýho tátu.

 
ani08
Zasloužilá kecalka 969 příspěvků 22.07.11 13:49

Taky mívám sen o tátovi a o mé nejmilejší tetě, která byla spíš něco jako moje babička (neměla děti) a zemřela v roce 2008. Ten sen je tak silný, že si po probuzení myslím, že to je realita, bohužel tomu tak není…

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 22.07.11 13:56

ja ty sny s maminkou zboznuju, je tam porad krasna a ziva a je to tak realne a vzdycky se ji ptam, proc mi nerekla, ze zije a ze se mi po ni styskalo :srdce:

 
kamikaa
Kelišová 5343 příspěvků 22.07.11 14:51

Je mi to moc líto :cry: .Bohužel i já jsem tohle zažila a vím jak moc to bolí a nikdy nepřestane.

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26632 příspěvků 22.07.11 15:06

strašně smutny,brečim tu a řikám si proč musíme takovou bolest prožívat.maminka musí byt na tebe pyšná. :srdce:když tě pozoruje z nebička :andel: jako všechny,co tu píšou jsem přišla moc brzy o tatinka a neskutečně nam ted chybi dědeček.naštěsti mame ty nejužasnější děti a ty nam strašně pomahají.hodně štesti vám všem :hug: :hug:

 
Pikulenka
Kecalka 196 příspěvků 22.07.11 15:46

Moc tě obdivuju, že jsi to všechno zvládla, sama si nedokážu představit, že bych přišla o mámu. Jsi silná, statečná žena a moc ti přeji, abys byla v životě spokojená, měla zdravé dětičky. Uchovej si jen ty krásné vzpomínky a věř, že tvoje maminka vidí, jak jsi díky tvým dětem šťastná.

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 22.07.11 15:54

Dočetla jsem se slzami v očích :cry: Je to moc smutné,moc smutný deníček,ale bohužel se to děje. Přeji hodně lásky od rodiny a hodně zdravíčka :hug: :-)

 
Ar-tep
Neúnavná pisatelka 15696 příspěvků 22.07.11 16:26

Klárko moc pěkný deníček, mám slzy na krajíčku, opravdu nádherně napsané…

 
Dellynka  22.07.11 16:54

Moc hezky napsané,mám taky slzy v očích :cry:.Život je prostě nespravedlivý..Do budoucna přeju,už jen samé dny plné štěstí a pohody :kytka: :kytka:

 
pannacotta
Generální žvanilka 24994 příspěvků 22.07.11 17:17

krasny dennicek jen skoda aze tak m smutny… :cry: :cry:
me taky pred 4 rokmi umrel tatinek.. presne mesic pred mojima 18 narozeninama :cry: :cry: :cry:

 
Anna 13  22.07.11 18:07

Ahoj,při čtení jsem se pořád vracela na začátek,protože pro slzy jsem na to neviděla.Potkal mě stejný osud,maminka mi umřela v náručí přesně ten stejný den,7.ledna 1997.Bylo to opravdu hrozný,teď zpětně se divím,že jsem to vůbec zvládla,ale tenkrát jsem fungovala jak automat,bylo to o to horší,že se z mamčiné smrti zhroutil táta a já se musela starat ještě o něj,mám sice dva bratry,ale ti už byli odstěhovaní a tak jsem válčila,jak to šlo.Je to už tolik let,ale není dne,abych si na mamku nevzpoměla!!Před šesti lety umřel i tatínek,ale abych pravdu řekla,to už pro mě nebyl tak hrozný šok,už jsem byla starší a měl nějaké zdravotní potíže,tak jsme věděli,že se to může stát,ale hlavně,i když mi táta taky strašně chybí,přece jen maminka je maminka,co si budem povídat.Jen mě strašně moc mrzí,že se nedožili toho,aby poznali mýho skvělýho manžela a hlavně dnes už tříletýho chlapečka!!!Je to život,musíme se s tím naučit žít,ale je to těžký,hodně těžký.Všem,kteří jste v podobné situaci moc držím pěsti a hodně štěstí do dalšího života!

 
Simonečka37
Kecalka 359 příspěvků 22.07.11 18:30

čtu tu vaše příspěvky a je mi z toho strašně smutno :cry: je to tak nespravedlivé.
všechny ,kteřím se toto přihodilo obdivuji,že jsou schopni žít dále..nevím jak já bych to dokázala.
přeji už jen samé dobré chvile. :srdce: :srdce:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 22.07.11 18:37

1. září to bude již 22 let, co se zavřely dveře a já vyšla vstříc prvnímu dni ve 4. třídě základní školy a rodiče jeli odvézt brášku na Školu do Děčína. naposledy jsem viděla jejich postavy, pocítila polibek na své tváři, slyšela slova Miluji tě, mám tě ráda. Zůstal mi bráška a vzpomínky ve fotkách a v duši. Už necítím vůni vlasů, parfému či kůže jejich samých. Tatínek se mnou netančil na mé svatbě, nepochovali si mého syna, neobejmou mě při mých strastech či v radostných chvílích.

Klárko, tak moc vím, jak to bolí, tak moc každý den vítám a doufám, že ten sen, byť již trvá 22 let, se změní a .............­.......

Máš nádherné děti a maminka, byť již nyní jako anděl, je vidí. Vidí, s jako péčí a láskou se k nim chováš, jak ona sama je ve tvém srdci, v tvé duši.

Do tvého života jen a jen to nejlepší. :hug:

Příspěvek upraven 22.07.11 v 18:38

 
Ditta77
Závislačka 4186 příspěvků 22.07.11 21:23

Ani nevím co na tohle napsat.....krutý příběh-moc moc smutný :hug: :hug: :hug: Neumím si představit přijít o maminku a vlastně z hodiny na hodinu…prostě naprosto šílený......Jen se hloupě optám-nejprv mě vůbec nenapadlo co se stalo, ale byl to infarkt?

 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 22.07.11 21:51

Moc krásně napsané.Tečou mi slzy.Mě umřela nečekaně milovaná sestra, bylo jí teprve 26 let.Je to už 8 let a stále mi strašně chybí, mrzí mě, že nikdy nepozná mé děti a já ty její, které si tolik přála.Ale věřím, že na nás kouká z nebe a ochraňuje nás.Sny mám také,vždy si povídáme a moc mě mrzí, když se v nich loučíme a ona odchází. :srdce:

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 23.07.11 00:35

Anna 13: neuěřitelné, že nás to potkalo ve stejný den! také přeji moc moc síly a věřím, že to nejhorší už máme v životě vybrané :hug:

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 23.07.11 00:38

piskle2: z Tvého příspěvku mě zamrazilo a mám teď husinu, je mi to moc líto, stále si říkám, že jak pro mou mami tak pro ně to byla rychlá a „dobrá“ smrt a nemuseli se trápit tím, že zde nechávají své děti..
nedokážu si ůbec představit, že bych umírala a ěděla, že tu nechám Julinku a Mikyho samotné :cry:
ještě že ty brášky máme, přeji také do žiota jen to krásné :hug: :kytka:

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 23.07.11 00:39

Ditta77: ano bylo to něco na ten způsob, zástaa srdíčka a ucpané tepny, co do něj vedou…

 
Evikk
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 23.07.11 01:14

Ani jsem ten Tvůj článek neměla číst, teď tu sedím a řvu jak želva. Umřela mi maminka přesně před měsícem a je to pořád ještě moc živé. Sice zdaleka nejsem již dítě, ale ono to nebolí o nic méně. Pořád to byla maminka, kterou jsem milovala a vlastně až teď, když jsem ji ztratila, jsem si uvědomila, že jsem jí tu mou lásku ani moc najevo nedávala. Brala jsem tak nějak automaticky, že ji mám.
Bylo to strašně nečekané, prasklá výduť na aortě, během půl hodiny mrtvá.
Važme si našich blízkých a milovaných, dokud je stále máme.

 
madamecrazy
Zasloužilá kecalka 937 příspěvků 23.07.11 01:21

Evikk: to je mi moc líto, mamince zase ucpala žílu nějaká uvolněná usazenina a doputovala až do srdce a byl konec, takže také nečekané a rychlé…ale věř, že pro ty lidi je to nejlepší odchod, bez bolesti a trápení…
přeji hodně moc sil a jen samé krásné vzpomínky na maminku :srdce:

Příspěvek upraven 23.07.11 v 01:22

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 23.07.11 07:05

Určitě ma vís kouká z nebíčka :srdce: Ale taky slzy mám :cry:

 
LuciTau  23.07.11 09:59

Moc krásně napsané až mi vyhrkly slzičky :-( vzpomínej na svou maminku jak byla úžasná a vyprávěj svým dětem jakou by měli báječnou babičku :huban:
Přeji hiodně sil :hug:

 
Slalomacka
Ukecaná baba ;) 1055 příspěvků 23.07.11 11:16

Klárko, tak to mi je moc líto… Já přišla o tatínka už jako dospělá a už to budou 4 roky a pořád se s tím nějak nemůžu srovnat, což teprv přijít o maminku ve 14 letech :cry:
Taky pořád lituju, že taťka už nepoznal moji mladší dcerku, mimochodem taky Klárku :-) a že si neužil ostatních vnoučat, ale aspoň trochu s nimi pobyl..
Ach jo..

 
EvitaT
Povídálka 32 příspěvků 23.07.11 16:12

Maminky, tohle je přesně důvod, proč si říkám, že je NUTNÉ užít si s našimi dětmi každou minutu. Nikdy jim neříct: NE, TEĎ NA TEBE NEMÁM ČAS, TEĎ MĚ NEOBTĚŽUJ A JDI SI HRÁT. Snažím se vždy reagovat, a i když čas někdy není, tak je neodbýt. Važme si toho co máme a užívejme si každou chvilku, kdy žijeme, jsme zdraví a máme kolem sebe své děti :srdce:

 
M876116
Ukecaná baba ;) 1434 příspěvků 16.05.12 16:54

Já slzičku dokonce i uronila.. hroznej cíťa. Je to krásně napsané.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama