Pro maminku

Je to již dlouhých 14 let, co jsi odešla, zapomínám již na Tvůj hlas, na Tvou vůni a na Tvůj smích, ale nikdy nezapomenu na Tvoji lásku, protože už i já jsem maminka a vím, jak silné to je, milovat své děti.

maminka maminka
maminka

já, bráška a naše maminka

  • 1
já s dětma

s Mikuláškem a Julinkou

  • 7

Je lednový večer roku 1997 a v obyčejném panelákovém bytě v Praze hraje jedna obyčejná rodinka společenskou hru Scrabble. Již několikátý den po sobě, ve společnosti sousedů se různě střídá osazenstvo u stolu, včetně dvou dětí, 14leté Kláry a 13letého Honzy. Jako každý večer jsou všichni plni dobré nálady a zábava proudí jako po másle.

Vypadá to, že Ježíšek se tentokrát s dárkem strefil a od té doby probíhá scrabblové šílenství do pozdních nočních hodin. Děti mají výjimku, mohou chodit spát později, vždyť si přece procvičují mozek a ještě se jim to líbí. Vypadá to na rodinnu idylku…

Hodiny odbily půlnoc a datum se přehouplo na 7. ledna, všichni se baví a po napínavém konci se pomalu rozcházejí. Sousedi vedle do bytu, děti do postelí. Mamince je bohužel ten večer špatně, bolí ji na levé straně hrudníku a cítí tlak v levé ruce. Po lžíci jedlé sody jí není lépe, ale doufá, že to zaspí, ráno se přeci vstává do práce. Klára už nemůže dál poslouchat vzlykání maminky v posteli a přesvědčuje tatínka, aby jí odvezl pro jistotu do nemocnice. Ten nakonec souhlasí a Klárka přináší mamince k posteli boty a pomáhá jí obout se, přitom se upřeně dívají do očí.

Za rodičemi se zacvakly dveře a děti mají až téměř radost, že jsou takhle pozdě v noci sami doma bez dozoru, vyběhnou z postelí a pustí si video. Rodiče se stále nevrací, znavení tedy ulehají zpět ke spánku.

V nemocnici probíhá rutinní vyšetření a po lécích na bolest je pacientka odeslaná zpět domů. Injekce zabírá a mamince se konečně dělá lépe. Zasednou tedy s tatínkem ještě do obýváku, zkontrolují spící děti a povídají si. Tatínek se odebere do kuchyně pro něco k snědku a po návratu do pokoje najde „spící“ maminku. Co se děje? „Jano, vstávej a jdi si lehnout k dětem. Halóóó vstávej!“ Je pozdě, maminka usnula navždy, 10 minut po návratu z nemocnice. Nastává hysterický boj o každou minutu, tatínek oživuje, na lince pohotovost, sousedka hlídá dveře od pokoje se spící Klárou a Honzou. Vše je marné, přijíždějící lékař konstatuje smrt…

Je nedělní ráno a já se probouzím do nového dne. Na mé posteli překvapivě sedí tatínek a vyděšeně na mě kouká, mrknu se vedle na postel brášky Honzy, ale ta je prázdná. Pak uslyším tu větu z úst naprosto zdrceného táty: „Klárko, maminka v noci zemřela.“ Černo, prázdno před očima, absolutní šok, mám pocit, jako by se mi zastavilo srdce, jako bych byla ve vakuu. Jen nehybně ležím a koukám do stropu. Nemůže to být pravda, vstávám a po příchodu do obýváku vidím tatínka a brášku v kalužích slz, je to pravda. Zhroutil se mi svět.

Čas plynul a opravdu pomalu, pomalinku léčil tu těžkou ránu na duši, zbyla jsem sama ženská v rodině, musela jsem se postarat o dva chlapy a oni zas o mě.

Teď mám již svou vlastní rodinu a možná náhodou, možná ne, stejně jako moje maminka, první se mi narodila holčička a necelé dva roky po ní chlapeček, ve stejném věku jako ona měla mě a brášku. Určitě je stejně miluji, jako ona nás… a mami, byla bys úžasná babička, která nám teď moc chybí!

Klára, Julinka a Mikulášek

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Werru
26
22.7.11 09:16

Klárko nádherně napsané, mám slzy na krajíčku :cry: . Vím o čem píšes, před 6lety mi stejným způsobem odešel tatínek, když mi bylo 18 a taky nám teď jako dědeček strašně chybí!

  • načítám...
  • Zmínit
Jenika
22.7.11 09:25

Mě máma umřela taky dost brzo, ale vnučky už viděla, bylo jí 54 let. Já mám ale často sen, kdy ji navštívím u ní doma, tak jak jsme byly zvyklé, pokecáme a já zase jdu. :srdce:

  • Upravit
Gozra
2730
22.7.11 10:15

Krásně napsané, ale tak smutné. Užívej si každé chvilky se svojí rodinou a vzpomínej na maminku, jaká byla.
Takovou bolest v srdci mám i já. :cry: Moje maminka odešla v r. 2005, mému synkovi byly necelé 2 roky. Když jsme časem chtěli pořídit malému sourozence, 3× se nepodařilo, ale nakonec napočtvrté ano :-D a narodila se mi holčička. Po celou dobu těhotenství jsem si říkala, že by to byla sranda, kdyby se mi malá narodila 5.6., v den narozenin mé mamky. A světe, div se, stalo se tak :wink: , i když v předchozí KO tomu vůbec nenasvědčovalo. Říkala jsem, že jí mám prostě od ní :srdce: , ona chtěla, abych měla holčičku, které se bohužel nedočkala, tak aspoň takovouto cestou. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
aaajája
3873
22.7.11 10:23

komentáře k deníčkům většinou nedávám,ale tenhle mě dojal natolik,že jsem se neubránila slzám :cry: Krásně napsané,posílám hodně sil :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
22.7.11 10:26

moc děkujeme za podporu a je mi líto všech, které musela ztráta blízkého potkat…mamince bylo 41 let

Gozra: to je krásné, určitě Ti jí poslala z nebíčka maminka, až mě z toho mrazí :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
kryndy
349
22.7.11 10:48

Ahoj, vím o čem mluvíš. Mně maminka zemřela v 16, jsou to 4 roky. Nezapomněla jsem však nic - vůni, vím přesně, jak vypadaly její vlasy, pleť, pohyby, mimika. Jediné, co mi paměť odepřela hned, byl hlas. Na ten si absolutně nemůžu vzpomenout a neskutečně mě to mrzí.
Hezky jsi to popsala, jako bys mi mluvila z duše. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Sine1
623
22.7.11 11:27

Moc hezky napsané a moc smutné.. :srdce: Taky mi umřela náhle doma maminka, když mi bylo 21. Bylo to pro všechny těžké, ještě k tomu těsně před Vánoci..

  • načítám...
  • Zmínit
HanSed
1206
22.7.11 11:32

oc hezky napsaný deníček, sedím tu a bulím…i mě umřela maminka, bylo to v lednu a mě bylo 20… odvezla ji sanitka, ale do nemocnice dojela už mrtvá :cry: jako včera si pamatuju její poslední pohled i to, jak nám táta řekl, že umřela… bohužel lidi, kteří by si to zasloužili tu s námi častokrát již nejsou… ale věřím, že mě mamka ochraňuje z „nebe“… a do cesty mi přivedla toho nejfajnovějšího chlapa na světě a teď dává pozor i na tu naši cácorku :srdce: škoda, že si ji nestihla nikdy pochovat…

  • načítám...
  • Zmínit
MAE27
22.7.11 12:52

I já si prožila něco podobného,před téměř 7mi lety mi zemřel táta a ze všech 4vnpučat co má ode mě +bráchy si užil pouze rok nejstarší vnučku..ostatní bohužel neviděl,stejně ani mou svatbu,mého manžela…Bylo mi 22let a pořád to bolí.
Máš krásné dětičky,maminka by měla radost a jistě z vrchu na vás kouká :hug:

  • Upravit
madamecrazy
954
22.7.11 13:22

tak koukám, že nás je celkem dost a nejsem v tom sama, kdo přišel hodně brzy o jednoho rodiče, to mi je moc líto, ale věřím, že na nás dávají z nebíčka pozor a posílají nám samé dobré věci do života…
také věřím, že na mě mami dává pozor, přežila jsem tsunami na Srí Lance v roce 2004 a to pouhou „náhodou“, takže se to určitě neděje pro nic za nic :andel:
doma mám 3-měsíčního Mikyho a když jsem v dubnu ležela na operačním sále při sekci a čekala na uspání, byla vedle mě, vím to ;)

  • načítám...
  • Zmínit
jezek1
740
22.7.11 13:44

To vis, ye je nas dost :-(
Jsem rada, ze uz jsi stastna :hug: Tak se hlavne pro ty sve zlaticka dobre opatruj, abys jim taky neodesla driv, tam, kam nemas.
Mne umrela babicka, kdyz se mnou byla moje mama tehotna - narodila sem se 4 mesice po jeji smrti-vytouzena holcicka. Babi bylo cerstvych 60. Nase maminka se bohuzel 60 o 4 mesice nedozila - bylo mi 26, kdyz sem musela zvednout ten veselej telefon z nemocnice a pak to rict tatovi. A bylo mi o rok a pul vic, kdyz mi na mobil do prace volali, ze nasli naseho tatinka doma mrtveho. Doufam, ze sme si timto to spatne uz na cas vybrali a moc me mrzi, ze moje deti uz je oba nepoznaji, ale treba mi ty cirtata pomuzou ohlidat :wink: :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
ani08
969
22.7.11 13:45

Bulím tu jak želva. Musí to být strašné. Já přišla jako 4 letá o tatínka. Byla jsem moc malá, takže si nic nepamatuju, ale pořád je mi líto, že jsem přišla o tu možnost mít svýho tátu.

  • načítám...
  • Zmínit
ani08
969
22.7.11 13:49

Taky mívám sen o tátovi a o mé nejmilejší tetě, která byla spíš něco jako moje babička (neměla děti) a zemřela v roce 2008. Ten sen je tak silný, že si po probuzení myslím, že to je realita, bohužel tomu tak není…

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
22.7.11 13:56

ja ty sny s maminkou zboznuju, je tam porad krasna a ziva a je to tak realne a vzdycky se ji ptam, proc mi nerekla, ze zije a ze se mi po ni styskalo :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
kamikaa
5453
22.7.11 14:51

Je mi to moc líto :cry: .Bohužel i já jsem tohle zažila a vím jak moc to bolí a nikdy nepřestane.

  • načítám...
  • Zmínit
mucinka2
26653
22.7.11 15:06

strašně smutny,brečim tu a řikám si proč musíme takovou bolest prožívat.maminka musí byt na tebe pyšná. :srdce:když tě pozoruje z nebička :andel: jako všechny,co tu píšou jsem přišla moc brzy o tatinka a neskutečně nam ted chybi dědeček.naštěsti mame ty nejužasnější děti a ty nam strašně pomahají.hodně štesti vám všem :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Pikulenka
196
22.7.11 15:46

Moc tě obdivuju, že jsi to všechno zvládla, sama si nedokážu představit, že bych přišla o mámu. Jsi silná, statečná žena a moc ti přeji, abys byla v životě spokojená, měla zdravé dětičky. Uchovej si jen ty krásné vzpomínky a věř, že tvoje maminka vidí, jak jsi díky tvým dětem šťastná.

  • načítám...
  • Zmínit
chica.p.
5813
22.7.11 15:54

Dočetla jsem se slzami v očích :cry: Je to moc smutné,moc smutný deníček,ale bohužel se to děje. Přeji hodně lásky od rodiny a hodně zdravíčka :hug: :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Ar-tep
15696
22.7.11 16:26

Klárko moc pěkný deníček, mám slzy na krajíčku, opravdu nádherně napsané…

  • načítám...
  • Zmínit
Dellynka
22.7.11 16:54

Moc hezky napsané,mám taky slzy v očích :cry:.Život je prostě nespravedlivý..Do budoucna přeju,už jen samé dny plné štěstí a pohody :kytka: :kytka:

  • Upravit
pannacotta
24603
22.7.11 17:17

krasny dennicek jen skoda aze tak m smutny… :cry: :cry:
me taky pred 4 rokmi umrel tatinek.. presne mesic pred mojima 18 narozeninama :cry: :cry: :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Anna 13
22.7.11 18:07

Ahoj,při čtení jsem se pořád vracela na začátek,protože pro slzy jsem na to neviděla.Potkal mě stejný osud,maminka mi umřela v náručí přesně ten stejný den,7.ledna 1997.Bylo to opravdu hrozný,teď zpětně se divím,že jsem to vůbec zvládla,ale tenkrát jsem fungovala jak automat,bylo to o to horší,že se z mamčiné smrti zhroutil táta a já se musela starat ještě o něj,mám sice dva bratry,ale ti už byli odstěhovaní a tak jsem válčila,jak to šlo.Je to už tolik let,ale není dne,abych si na mamku nevzpoměla!!Před šesti lety umřel i tatínek,ale abych pravdu řekla,to už pro mě nebyl tak hrozný šok,už jsem byla starší a měl nějaké zdravotní potíže,tak jsme věděli,že se to může stát,ale hlavně,i když mi táta taky strašně chybí,přece jen maminka je maminka,co si budem povídat.Jen mě strašně moc mrzí,že se nedožili toho,aby poznali mýho skvělýho manžela a hlavně dnes už tříletýho chlapečka!!!Je to život,musíme se s tím naučit žít,ale je to těžký,hodně těžký.Všem,kteří jste v podobné situaci moc držím pěsti a hodně štěstí do dalšího života!

  • Upravit
Simonečka37
359
22.7.11 18:30

čtu tu vaše příspěvky a je mi z toho strašně smutno :cry: je to tak nespravedlivé.
všechny ,kteřím se toto přihodilo obdivuji,že jsou schopni žít dále..nevím jak já bych to dokázala.
přeji už jen samé dobré chvile. :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
piskle2
1570
22.7.11 18:37

1. září to bude již 22 let, co se zavřely dveře a já vyšla vstříc prvnímu dni ve 4. třídě základní školy a rodiče jeli odvézt brášku na Školu do Děčína. naposledy jsem viděla jejich postavy, pocítila polibek na své tváři, slyšela slova Miluji tě, mám tě ráda. Zůstal mi bráška a vzpomínky ve fotkách a v duši. Už necítím vůni vlasů, parfému či kůže jejich samých. Tatínek se mnou netančil na mé svatbě, nepochovali si mého syna, neobejmou mě při mých strastech či v radostných chvílích.

Klárko, tak moc vím, jak to bolí, tak moc každý den vítám a doufám, že ten sen, byť již trvá 22 let, se změní a ....................

Máš nádherné děti a maminka, byť již nyní jako anděl, je vidí. Vidí, s jako péčí a láskou se k nim chováš, jak ona sama je ve tvém srdci, v tvé duši.

Do tvého života jen a jen to nejlepší. :hug:

Příspěvek upraven 22.07.11 v 18:38

  • načítám...
  • Zmínit
Ditta77
4239
22.7.11 21:23

Ani nevím co na tohle napsat.....krutý příběh-moc moc smutný :hug: :hug: :hug: Neumím si představit přijít o maminku a vlastně z hodiny na hodinu…prostě naprosto šílený......Jen se hloupě optám-nejprv mě vůbec nenapadlo co se stalo, ale byl to infarkt?

  • načítám...
  • Zmínit
lumpajda
503
22.7.11 21:51

Moc krásně napsané.Tečou mi slzy.Mě umřela nečekaně milovaná sestra, bylo jí teprve 26 let.Je to už 8 let a stále mi strašně chybí, mrzí mě, že nikdy nepozná mé děti a já ty její, které si tolik přála.Ale věřím, že na nás kouká z nebe a ochraňuje nás.Sny mám také,vždy si povídáme a moc mě mrzí, když se v nich loučíme a ona odchází. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
23.7.11 00:35

Anna 13: neuěřitelné, že nás to potkalo ve stejný den! také přeji moc moc síly a věřím, že to nejhorší už máme v životě vybrané :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
23.7.11 00:38

piskle2: z Tvého příspěvku mě zamrazilo a mám teď husinu, je mi to moc líto, stále si říkám, že jak pro mou mami tak pro ně to byla rychlá a „dobrá“ smrt a nemuseli se trápit tím, že zde nechávají své děti..
nedokážu si ůbec představit, že bych umírala a ěděla, že tu nechám Julinku a Mikyho samotné :cry:
ještě že ty brášky máme, přeji také do žiota jen to krásné :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
23.7.11 00:39

Ditta77: ano bylo to něco na ten způsob, zástaa srdíčka a ucpané tepny, co do něj vedou…

  • načítám...
  • Zmínit
Evikk
926
23.7.11 01:14

Ani jsem ten Tvůj článek neměla číst, teď tu sedím a řvu jak želva. Umřela mi maminka přesně před měsícem a je to pořád ještě moc živé. Sice zdaleka nejsem již dítě, ale ono to nebolí o nic méně. Pořád to byla maminka, kterou jsem milovala a vlastně až teď, když jsem ji ztratila, jsem si uvědomila, že jsem jí tu mou lásku ani moc najevo nedávala. Brala jsem tak nějak automaticky, že ji mám.
Bylo to strašně nečekané, prasklá výduť na aortě, během půl hodiny mrtvá.
Važme si našich blízkých a milovaných, dokud je stále máme.

  • načítám...
  • Zmínit
madamecrazy
954
23.7.11 01:21

Evikk: to je mi moc líto, mamince zase ucpala žílu nějaká uvolněná usazenina a doputovala až do srdce a byl konec, takže také nečekané a rychlé…ale věř, že pro ty lidi je to nejlepší odchod, bez bolesti a trápení…
přeji hodně moc sil a jen samé krásné vzpomínky na maminku :srdce:

Příspěvek upraven 23.07.11 v 01:22

  • načítám...
  • Zmínit
Karinkaaa
1475
23.7.11 07:05

Určitě ma vís kouká z nebíčka :srdce: Ale taky slzy mám :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
LuciTau
23.7.11 09:59

Moc krásně napsané až mi vyhrkly slzičky :-( vzpomínej na svou maminku jak byla úžasná a vyprávěj svým dětem jakou by měli báječnou babičku :huban:
Přeji hiodně sil :hug:

  • Upravit
Slalomacka
1055
23.7.11 11:16

Klárko, tak to mi je moc líto… Já přišla o tatínka už jako dospělá a už to budou 4 roky a pořád se s tím nějak nemůžu srovnat, což teprv přijít o maminku ve 14 letech :cry:
Taky pořád lituju, že taťka už nepoznal moji mladší dcerku, mimochodem taky Klárku :-) a že si neužil ostatních vnoučat, ale aspoň trochu s nimi pobyl..
Ach jo..

  • načítám...
  • Zmínit
EvitaT
32
23.7.11 16:12

Maminky, tohle je přesně důvod, proč si říkám, že je NUTNÉ užít si s našimi dětmi každou minutu. Nikdy jim neříct: NE, TEĎ NA TEBE NEMÁM ČAS, TEĎ MĚ NEOBTĚŽUJ A JDI SI HRÁT. Snažím se vždy reagovat, a i když čas někdy není, tak je neodbýt. Važme si toho co máme a užívejme si každou chvilku, kdy žijeme, jsme zdraví a máme kolem sebe své děti :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
M876116
2289
16.5.12 16:54

Já slzičku dokonce i uronila.. hroznej cíťa. Je to krásně napsané.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář