Sečteno a podtrženo

V sobotu 26.8.2000 tomu byl právě jeden rok, co jsem se stala maminkou. Rok to je sice krátká doba, ale za tu dobu se v životě naší holčičky stalo mnoho významného. Právě proto jsem se rozhodla všechno tzv. sečíst a podtrhnout, abychom mohli začít další kapitolu, tedy druhý rok.
Na naše miminko jsme se moc těšili. První krizi jsme zažili při pořizování výbavičky - oblečení, kosmetika, postýlka, kočárek, hračky. Prostě hrůza! Pochopitelně jsme, tedy spíše já, nakoupili i spoustu zbytečností a nebo věci zbytečně drahé ( zejména u kosmetiky ).
Další krize nastala při výběru jména pro miminko - každý z nás měl vybraných několik jmen pro kluka a holku, ale ani v jednom jsme se neshodli. Nakonec jsme o jména hlasovali.
V posledním trimestru těhotenství jsem využili možností, které poskytuje ultrazvuk a nechali jsme si říct, zda to bude holčička a nebo chlapeček ( pro ostatní členy rodiny, jsme ale zachovali tajemství ).
Verunka se narodila v břeclavské porodnici 26.8.1999 ve 13,05 hodin. Vážila 3,3 kg a měřila 52 cm. Měla černé a poměrně dlouhé vlásky a bledě modré oči.
Po roce je z ní velká slečna - měří 72 cm a váží 8,8 kg. Vlásky jí zesvětlaly, takže teď je špinavá blondýna a očička nabraly šedivý nádech.
Z nemohoucího miminka, které neustále jenom pláče a dožaduje se jídla, přebalení a pochování se stala osobnost. Když jí připadá něco směšné, tak se krásně směje, když je ospalá, tak pořád kňourá a když něco chce a není jí hned vyhověno, tak dokáže pěkně zlobit.
Z miminka, které kam jste položili, tam jste ho našli se stal pěkný skřítek - leze rychle jako pejsek, když se postaví, tak už dosáhne na vysoký stůl a shazuje vše na co dosáhne, když ji chytíte za jednu ruku, tak nejde, ale peláší, umí si otevřít shrnovací dveře, takže nic v našem bytě není před ní uchráněno a když chce tak dokáže jít i chvíli sama.
Pochopitelně toulky za poznáním měly i několik následků - v době kdy se začala otáčet mi spadla z postele ( stačila jí na to vteřinka ), pády z postele si pak ještě několikrát zopakovala v době, kdy se učila z ní slézat. Jedenkrát spadla z židličky, několikrát se praštila do čela, než zjistila, že pod určité věci prostě nemůže lézt. Přes veškerou snahu odstranit z jejího dosahu vše, co se dá rozbít, několikrát nás předběhla a aniž jsme si to uvědomili, vyrostla a dosáhla zase kousek výš, takže to nepřežily dvě sklenice a jedna lampička.
Verunka je naštěstí zdravé dítě - několikrát odolala bacilům, které na ni prskali její táta, prarodiče a sestřenice. Pouze jedenkrát měla rýmu a dvakrát mírnou teplotu - poprvé, když ji očkovali a podruhé, když se na svět klubal první zoubek.
Když byla malinká, tak už v době, kdy se naučila zvedat hlavičku neměla ráda mazlení a vždy zatnula všechny svaly ve snaze oddálit se. Dnes tulení vyhledává. Přednost ale dává hračkám - plyšového pejska položí na zem a s blaženým úsměvem ho zalehne a tulí se, vezme do jedné ruky plyšového medvídka, do druhé plyšovou myšku, přitiskne si je na tváře a znovu se tulí. Teprve když nenajde nic plyšového, tak za vhodné objekty považuje mámu a tátu. Miluje pohyb a hudbu. Chodíme plavat na plavání pro miminka a zatímco po prvním potopení ostatní děti plakaly, tak naše Verunka se vynořila s úsměvem a dožadovala se opakování. Ráda píská na píšťalu, flétnu, cinká na xylofonu, hraje na dětský klavír a miluje hračky, které po zmáčknutí tlačítka spustí nějakou melodii.
Ráda si čte, tedy spíše listuje - její jsou leporela, knížky pro dospělé, časopisy (u těch je ale vždy poslední, kdo je může číst - rozcupuje je na malé kousky).
Je docela mlsná. Do 6-ti měsíců pila jen mateřské mléko, do poloviny dvanáctého měsíce se ho občas ještě dožadovala, ale pak zjistila, že na světě jsou i zajímavější jídla a tak proč by mělo něco takového jako je mateřské mléky zabírat místo v bříšku. Má ráda veškeré ovoce a zeleninu, které jí dávám, miluje jogurty ( hlavně bílé pohlazení od Danone ) a piškoty, chutnají jí kukuřičné a obilninové lupínky (rozmočené v mléce a nebo i samotné - moc se jí líbí jak to křupe), ráda jí maso, koláče, tvaroh, rýžové kaše, v obchodě jí vždy musím dát rohlík. Špatně a nerada usíná. Pokud jsem ještě kojila, tak to bylo jednoduché. Později nastal problém - v postýlce vždy začne plakat a pláče třeba i hodinu, aniž by usnula. Dnes máme řešení - lehneme si s ní do naší postele, dáme jí oblíbeného plyšového pejska a do každé ruky strčíme dudlík. Verunka chvíli sedí, chvíli lozí, chvíli se převaluje ( naše letiště jí málem nestačí ), ale nakonec vždy usne. Spící ji pak přeneseme do její postýlky, kde vydrží spát až do rána.
Svou postýlku má Verunka ve svém pokojíčku - nespí tedy s námi v ložnici. Dnes kdy je jí jeden rok spává zhruba od 19 do 6 a ještě po obědě hodinu až dvě.
S pokojíčkem má Verunka štěstí, její pokojíček je velký a světlý - má v něm postýlku, několik nízkých skříněk, válendu, houpací křeslo a bednu na hračky a hlavně plno hraček a knížek. Na zdech má obrázky a metr-žirafu a několik poliček.
Vlastně by se dalo říct, že Verunka je krásné, zdravé a veselé miminko. A všichni už se těšíme, až začne sama běhat a mluvit a začne ještě více objevovat svět kolem sebe, protože tam je pořád co zkoumat.