Vánoce bez táty

Maminky, píšu tento deníček o půlnoci, kdy každý spí a nikdo mě nevidí, protože mi tečou slzy. Omlouvám se za chyby. Nevím, jak se vypořádat se smrtí táty a také miminka.

S tátou jsem se moc nevídala. Měl hroznou ženskou, která mě nesnášela a já ji! Otěhotněla jsem a šla mu tu skvělou zprávu říct (chtěl být dědečkem), a ta jeho přítelkyně mi řekla, že je 14 dní v nemocnici. Do té chvíle to nikomu neřekla!

Jezdila jsem za ním a držela jsem ho za jeho studené ruce a přála si, ať se uzdraví. Bohužel, po 2 měsících mi umřel a já jsem ve 12. týdnu potratila. Pak jsem znovu otěhotněla a mám krásného 16měsíčního chlapečka. Miluji malého, miluji i nastávajícího manžela, ale je mi smutno po tátovi a nikdo neví, že po nocích tak trápím a brečím.

Jak se s tím mám vyrovnat? Budou Vánoce a já je vůbec nechci slavit, jelikož táta má na Silvestra narozeniny.

Vzkaz pro tátu: Tati miluji tě a myslím neustále na tebe!

Přečtěte si také

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?

Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
  • Anonymní
  • 10.11.26
  • 479

Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Nafteta
1154
23.12.11 07:54

Ani nevíš,jak moc Tě chápu. Nezažila jsem sice smrt miminka, ale už je to osm let,co vinou lékařů odešel můj milovaný tatínek. A jak se s tím vyrovnat? To se nedá. Můžeš si časem zvyknout,že tu není. Ale duševně se s tím vyrovnat nejde. POkaždé,když si na tátu vzpomenu,mi hrknou slzy do očí a je mi pořád stejně smutno.
Máš obrovské štěstí,že máš krásného chlapečka a milujícího přítele. Užívej si jich,tatínek by byl rád.

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
23.12.11 08:55

přeju hodně sil, čas to opravdu utlumí :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
rustypipe
1976
23.12.11 09:52

Můj táta taky letos odešel a ani jsme mu nestihli říct že se chceme vzít a miminko přišlo až po svatbě. Věděla jsem, že je na tom špatně hlavně psychicky a moc si přála, abych otěhotněla. Říkala jsem si, že když se dozví že bude děda, tak mu to vlije novou energii do žil. Mělo to být ale opačně.
Je mi občas smutno a při vzpomínce ukápne slza, ale myslím že je to normální. Moc na něj budu myslet u stromečku i při všech důležitých okamžicích co mě čekají a on bude se mnou. A tvůj táta je s tebou taky vždycky, když je to důležité :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tescada
645
23.12.11 10:31

Take preju hodne sil, at to vse zvladnes. Je hrozne tezke, kdyz odejde nekdo blizky a bohuzel jediny, co pomuze je cas… A hlavne raduj se ze sveho miminka a pritele :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
werunkaw123
14090
23.12.11 10:36

Zdravím… sice jsme taky nezažila smrt miminka, ale můj tatínek odešel před dvěma týdny a to mu bylo sotva 46let :,( Je to těžké sama vím.....

Přeji co nejhezčí vánoce :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
pannacotta
24603
23.12.11 12:29

Já jsem o tatínka přišla před styřmi roki, měl 41 a vypořádat se s tím neda, jen čas pomože ........v mysli ho budeš mět pořád , popřád to bude bolet stejně, ale čas je nejlepší lék…
holka drž se :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jitka 11
22939
23.12.11 12:39

Já jsem také přišla o miminko, i o tátu- tchána. Ale je to stejné, jak píšeš.
Přeji hodně síly, skvělého manžela, který Tě podrží a miminko, které Ti dá v tomto období sílu. Drž se. :hug: :* :srdce: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
KačuliKačka
17162
23.12.11 12:50

Minonci

chce to jen čas.....

Dnes jsou to přesně 3 roky, kdy měla moje maminka pohřeb. Hrozně mi chybí, byly jsme si moc blízké a vždy měla na vše radu, pomohla, objala a vyslechla mě. NEdá se s tím vyrovnat, ale dá se naučit s tím žít, uchovat si v srdci ty krásné vzpomínky na milovaného člověka.

Pro mně jsou vánoce už tři roky smutné, ale život jde dál, čas nahojí i ty nejhlubší jizvy. Svěř se svému partnerovi, určitě cítí,ž e se něčím trápíš. Máš zdravého syna, raduj se, kus tvého táty je v tobě i tvém synovi :hug:

Držím ti palečky, abys vše zvládla a začala se zase těšit na vánoce kvůli sobě i své rodině :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenka-K-85
3481
23.12.11 12:57

Rozumím ti a moc dobře a trochu závidím ,že si měla možnost se rozloučit. Já tu možnost neměla, je to už dvanáct let. Odjela jsem na lyžák bylo mi 14let a když jsem se vrátila táta už tu nebyl. Zemřel v den kdy jsem odjela při autonehodě. Máma mi nechtěla kazit lyžák a tak mi nic neřekla.Nebyla jsem ani na jeho pohřbu ,konal se den před mým příjezdem. Nikdy jsem to mámě neodpustila ,že jsem se nemohla rozloučit. Čas to trochu utlumil ,ale pořád to bolí. Nejhorší to bylo ,když jsem se vdávala a on mě nemohl odvéct k oltáři, nepoznal mého synka ,který se narodil přesně na deváté výročí jeho smrti…a nikdy si nepochová mou holčičku která se narodí v dubnu. To mě nejvíc mrzí …

  • načítám...
  • Zmínit
nonynka8
1920
23.12.11 13:27

Jestli můžu poradit… Mysli jen na ty hezké okamžiky s tatínkem, klidně si s ním povídej, říkej mu třeba každý večer, co hezkého jsi zažila, nebo jak malý dělá pokroky, co se mu povedlo a tak. Nejsem žádná sektářka, ale tohle mi pomohlo nejvíc, když mi zemřela moje milovaná babička. Něco hezkého třeba vidím a řeknu, vidíš to babi, to je krása. Je pořád se mnou, vím, že ji kolem sebe mám. Je to takový můj andělíček :andel: :) Přeji krásné vánoce a zkus si z mé rady něco vzít, uvidíš, že ti pak bude mnohem lépe :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
TessAg
23.12.11 13:41

Moc dobře ti rozumím, zažila jsem to samé…tátovi bylo 49 a najednou z ničeho nic umřel na hnusnou nemoc jmenující se rakovina…

Co poradit…čas vše vyléčí…
Držím palce

Možná to bude znít divně, ale měsíc po jeho smrti jsem se rozhodla, že chci miminko…Miminko, které ho „nahradí“…jeden odešel, druhý přišel…

  • Upravit
micinka79
1950
23.12.11 17:34

Hlavu vzhůru, časem největší bolest odejde a Ty už budeš mít sílu to přijmout jako fakt.Bude to 6 let co mi umřela maminka a brečím občas ještě dnes jako by zemřela včera.Stále je to čerstvé a nikdy to nepřestane bolet, jen to člověk přijme jako nutnou část života.Mám ještě tatku,ale tomu je 77 let, tak se bojím kdy přijdu i o něj :,( Mám pocit, že mamka je jen na dovolené a že se vrátí, ale nevrátí.Já neměla babičky a má dcerka o obě přišla, když jí byl rok je to smutné, ale je to život.Kdykoliv cítím velikou bolest, zapálím na památku maminky svíčku, koukám na fotklu a klidně brečím když mám tu potřebu.Já s mamkou podstoupila 8mi měsíční kolotoč při pokusu jí zachránit, tak trpěla, že jsem jí přála vysvobození v podobě smrti, a netruchlila když odešla, ale ted mi to pomalu dochází, že už je fakt na druhém břehu.Měla jsem doby kdy bych radši byla s ní.Nemyslím chut zemřít to né, ale takové to, že jsem měla pocit, že ona byla jediný člověk co pro mě opravdu moc znamenal a jinej takovej už nebude.Ale je to už lepší.Čekám druhé miminko a je mi líto, že si ho neužije, ale život jde dál a moje další dětátko bude mít babičku a dva dědy :lol: Přeji Ti ať se to brzy otupí a klidně breč i neutajeně emoce musí ven!!! :D

  • načítám...
  • Zmínit
Martinap1
1111
23.12.11 17:56

Moje maminka zemřela letos v květnu a taky se s tím nedokážu vyrovnat :,( , budou to první Vánoce bez ní a moc se toho bojim :-(. Jenom kvůli dětem se i těšim ale zároveň vim jak těžký to bude. Musíme to zvládnout, přeju hodně sil!

  • načítám...
  • Zmínit
zuzkametatron
24.12.11 08:25

mila berusko i kdyz tatinek odesel je tady stale s tebou a bude dokud na nej budes myslet ale ne timto zpusobem.ja vim,ze se to rekne lehce,ele nesmis plakat.on se potom trapi a nemuze odejit tam nahoru protoze ho tady drzis slzama a smutkem.me pomohlo,kdyz ma zastrelili bratricka,ze jsem si porad rikala,ze odjel nekam daleko.a vzdycky kdyz na nej myslim tak si vzdycky reknu co asi ted dela-jinak by to bylo k zblazneni tou bolesti v srdicku,drz se berusko a myslim na teba,zuza

  • Upravit
jan1610
730
24.12.11 14:57

minonci
Holka zlatá neplačte!!!! Co to tomu tátovi děláte!!!!Myslíte ,že by si právě tohle přál!!!! NÉÉÉÉ! VZPOMÍNEJTE NA NĚJ V DOBRÉM A NEPLAČTE! Udělejte to pro něho a pro sebe a své blízké! Hlavu vzhůru ..tatínkové mají rády své holčičky usměvavé i když se na ně koukají z nebe!!!Hodně sil ! a krásné svátky :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Anulka
2237
25.12.11 05:18

můj taťka (někdo zlý by řekl nevlastní, ale staral se o mě a bráchu od dětství a rozdíly mezi námi a ségrou nedělal, tak ho beru jako vlastního). Byl to velice aktivní chlap, bylo mu už sice 72.let, ale opravdu to nebyl žádný pasivně sedící dědula, co ráno po snídani usedne před telku a nečinně do ní čučí. Letos v březnu se stalo, nikdo neví proč, z čeho, že měl natržený stehebbí sval, dostal se do nemocnice, kde po třech týdnech zemřel na plicní embolii, magnet. rezonance, kterou měl objednanou se již nedočkal. V nemocnici jej po 10.dnech pobytu na chiře šoupli na LDN, ležel a nohy jako prevenci plic.embol. neměl ovázány. Tvrdím, že jeho smrt byla zcela zbytečná, kdyby mu v malé nemocnici poskytli takovou péči jako ve velké. Lékaři na to kašlou, vidí člověka v letech a snaha urychlit magnet. rezonanci tvrdí, že nemůžou, když (taťka byl objednán až za 8.týdnů, já vzala papíry z nemocnice a sama magnet.rezonance obvolávala, tak termín byl už za tři týdny. Mamka trávila letošní štědrý den u nás, moc nám všem taťzka chybí, jeho nálady, jeho hlášky, moje 9.letá dcera Eliška mu dodnes píše mailíky o tom, jak moc ji chybí.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář