Těžký rok 2014
- Rodičovství
- Pepčinka
- 15.01.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když u nás zazvonili letos Tři Králové, tak jsem si teprve uvědomila, že to všechno loni začalo 6.ledna 2014.
Tenkrát bylo synovi 7 měsíců, byla jsem ho uspávat v kočárku a když jsem se vracela, tak mě odchytly poprvé Tři Králové…(nejsem na takové akce moc pověrčivá). Přemluvili mě, že nám zazpívají a posvětí náš dům. Zpívání jsem jim zakázala, jelikož jsem syna zrovna přivezla uspaného, spokojeného v kočárku. Tak nám jen popsali dům a já jim vhodila „z donucení“ asi 40 Kč. Tři Králové zpívají, že nám přejí štěstí a zdraví… a od té doby ho moc nemáme. ![]()
Někdy v únoru 2014 nám napsala kamarádka, co dělá na finančním úřadě, že bývalý majitel našeho domu nezaplatil Daň z prodeje a že to musíme zaplatit my - což dělá několik desítek tisíc. Ale o tom jsem mluvit nechtěla…
Když syn měl cca 8 měsíců, tak pediatrička řekla, že má syn větší hlavičku, ale že to může být dědičné, že to zatím nechá být. Takhle to šlo do jeho skoro 1.roku. Neřešila to. Asi 14 dní před jeho narozeninama, které měl 19. 5. 2014, jsme si vyšly s mojí maminkou na procházku do cukrárny, byla to sobota. Jenže jsme ani do té cukrárny nedošli. Syn je velice živé dítě a nevydrží nikde sedět, tudíž ani v kočárku. Stalo se, že se postavil a spadl hlavičkou na zem. Fuj, dneska, když si na to vzpomenu, je mi děsně a úplně mě zamrazí.
Hned jsme ho popadli a volali mého tátu, aby přijel, že musíme na pohotovost. Na pohotovosti mu udělali UTZ. Ale jelikož to není dětská chirurgie, tak nás poslali do Motola na další vyšetření (neurolog, neurochirurg). Diagnóza „jen“naprasklá lebka, nic závažného, ani si nás tam nenechali na pozorování, jelikož syn byl úplně normální. Nezvracel, nespal, nebolela ho hlavička, nic. Jen neuroložka potvrdila to, že má syn větší hlavičku, že by doporučila sono v místě bydliště. Aby nás naše pediatrička poslala někam na sono.
Za dva dny jsme šli na KO k pediatričce, která nás poslala na Kladno, na sono k panu doktorovi. Byli jsme objednaný na 22. 5. 2014, 17. 5. jsme stačili ještě oslavit 1. narozeniny a ve čtvrtek 22. 5. v 16.30 jsme jeli na sono. Pan doktor během 2 minut nám sdělil, že syn má velký nález na mozku, že máme jet nejlépe ten den do Motola. Nevěděl, co tam má, jen že to je tekutina.
Jestli to je krvácení do mozku, z toho pádu, nebo jestli to je něco co je vrozeného. Oba s manželem jsme byli vyděšený, vystresovaný. Jeli jsme domu se sbalit, samozřejmě vše s brekem, syn to naštěstí nechápal. Nevěděla jsem co mám balit, na jak dlouho, nebyla jsem schopná myslet.
Do Motola jsme dorazili cca v 19.00. Samozřejmě, že jsme museli vyčkat frontu na pohotovosti. Pak čekat na neurologa, až nás přijde vyšetřit. Dál jsme byli odeslání na neurochirurgii, kde jsme byli posláni znova na sono. S verdiktem, že tam opravdu něco je a že musí na CT, ale to musí pod narkózu.
Ubytovali nás asi cca ve 23.30 na neurochirurgii, manžel odjel domů, s tím že mu dám vědět jak se vše vyvíjí. Jelikož syn naposledy jedl asi v 18.30. Mohl jít na CT až v 01.00 v noci. Když si vzpomenu, jak byl chudák unavený, ubrečený a hladový, je mi děsně.
CT ukázalo na vrozenou cystu gigantického rozměru, cca 7,5cm. Obvod hlavičky měl 52 cm v roce. Následující den v pátek 23. 5. mu ještě dělali magnetickou rezonanci. Verdikt jsme se dověděli až večer, kdy už jsme byli vyčerpaný oba dva. Syn byl pro jistotu na JIPce, napojený na různé přistroje. A udržte roční dítě, kterému NIC není, ležet. TO SE NEDÁ.
Verdikt teda nakonec ten, že v pondělí půjde na operaci aby mu zavedli VP-shunt (hadička z mozku do bříška, která odvádí mozkomíšní mok z cysty pryč do břišní dutiny). Přetrpěli jsme tedy víkend v nemocnici a v pondělí v 8.00 nastala operace, která dopadla dobře. Ve čtvrtek byla kontrolní MR a v pátek jsme mohli jít domů…
Nejhorší období jsme přečkali v pohodě s tím, že za 3-4 měsíce opět na MR, kterou jsme absolvovali v září dopadla velmi dobře. Cysta se zmenšila o hodně a mozek se mohl krásně rozvinout (podotýkám, že syn se vyvíjel úplně normálně, bez známky postižení nebo opoždění). Mezitím syn prodělal neštovice, které měl snad měsíc (srpen), hned na to dostal Impetigo (září), někdy v listopadu dostal zánět do pindíka. A v prosinci 2014 měl střevní virózu, na to se napojila chřipka… a do Nového Roku jsme vstoupili zdraví a pevně doufám, že když jsem Tři Krále nepustila do domu, tak že budeme už jen zdraví.
Poslední měsíc v roce jsem měla pocit, že si syn rychle musel vybrat co nejvíc nemocí, protože jsme i poslední den v roce 2014 31. prosince museli k pediatričce, protože se mi celý osypal. Bála jsem se že má spálu, jelikož měl chřipku do toho. Naštěstí ta se nepotvrdila.
Strašně moc děkuji všem, co si můj deníček přečetli, a omlouvám se za délku deníčku, ale potřebovala jsem se už ze všeho vypsat. Protože pokaždé když se kouknu na mého syna, tak se o něj šíleně bojím.
Nakonec bych teda měla ještě zmínit, že 14 dní po synově operaci jsem neplánovaně otěhotněla. To jsem si nebyla jistá, zda je to správné, ale nakonec mě můj manžel utvrdil v tom, že ano. Druhé miminko podle UTZ je zatím pořádku, žádná cysta mu v mozku zatím nehrozí.
A teď už opravdu končím. Všem moc děkuji za dočtení…
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 896
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 499
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 870
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 310
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 293
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 1002
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 793
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 729
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 872
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 709
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...