Trápí mě nerozhodnost

Ahojky milé holčiny. Přemýšlela jsem, zda deníček napsat nebo se pokusit srovnat si myšlenky v hlavě nějak sama. Ale jelikož mi to hlava už nějak nebere, rozhodla jsem se o ně podělit s vámi. Třeba byla některá z vás v podobné situaci, jako jsem teď já, a možná mi prozradí, jak se rozhodovala.

Tak abych začala popořádku. Je mi 21 let a partnerovi 25 let. Žijeme v bytě 1+1, který má cca 54 m2. Máme malého pejska. Přítel má stabilní práci, kde si sice moc nevydělá, ale zvládáme oba poplatit všechno a ještě si můžeme i něco dovolit. No myslím, že na dnešní dobu si nežijeme až tak špatně. Já pracuji jako pečovatelka, ale čeká mě ještě kurz, který musím udělat. A ten pravděpodobně začnu dělat v dubnu nebo v nejbližších měsících. V práci mě to baví a peníze taky nejsou špatné. Nic neprojedu, protože bydlím v místě své práce. Mám úžasné rodiče, kteří vždy podpoří a i budoucí tchyně s tchánem jsou skvělí.

A teď abych se asi dostala k jádru mého problému. Chtěla bych miminko a partner není výrazně proti, ale je tu přece jen to ALE. Neumím se rozhodnout, zda do toho jít, nebo ne. Je pravda, že po zdravotní stránce to není bohužel žádná hitparáda. Mám nález na čípku, který se zatím drží ve stejném stádiu, ale už musím chodit často na prohlídky. Dále jsem byla na laparoskopii skrz velmi bolestivou a nepravidelnou MS, která se mi věkem zhoršuje a zatím mi nikdo nedokázal říct proč. I na laparce mi nic nezjistili. Brala jsem 6 let v kuse HA, abych neměla takové bolesti, ale poslední dobou jsem bolesti měla i přes to. A navíc po zánětu ledvin a v létě minulého roku po zánětu celého spodku mi prášky přestaly vyhovovat úplně. Tak jsem je začátkem tohoto roku vysadila. MS jsem ještě od té doby bohužel nedostala, ale nechci jít na vyvolávačku, zatím. I proto jsem chtěla miminko brzo. Určitě to u mě nebude jen tak a neotěhotním první měsíc.

Deptá mě i to, že spolužačky a kamarádky pomalu ale jistě s dětmi už začaly, a každý měsíc je nějaká nová těhule. Přeji jim to, ale i já bych už miminko chtěla mít. A je tu pár věcí, kvůli kterým přemýšlím, že si musím počkat. A to je svatba, kterou jsme si naplánovali s partnerem na příští rok v srpnu. Dále ten kurz v práci, bez něj bych o práci přišla. Pak to, že máme malý byt. A také to, že máme něco našetřeno, ale to je málo. A také se bojím, že už by to mezi námi s partnerem nebylo jako doteď. Že už mezi námi bude to dítě. I když vím, že kdyby se něco stalo, tak máme oba dva úžasné rodiče, kteří nás podrží. Ale nedokážu se rozhodnout, jestli dítě mít, nebo ne. Na jednu stranu po něm hodně toužím a na druhou se ho obávám. Obávám se toho, že už nic nebude jako dřív.

Mám strach, že ho nebudu milovat tak, jako jiné maminky milují svoje děti. Měla jsem to taky některá tak? Nebo jste se některá ocitla v podobné situaci? Chtěla bych radu. Partner se k tomu staví tak, že by to nechal osudu. Když by se zadařilo, tak se svět vůbec nezboří a i sám řekl, že kdyby se stala nějaká nehoda/náhoda, alespoň by bylo naše váhání vyřešeno. Jenže v mém případě, když nemám ani menstruaci, to jen náhoda nevyřeší. Tak se tím trápím, přemýšlím a nevím si rady. A nemám se s kým poradit. Je to celkem blbina oproti těm, které se o miminko snaží už nějaký čas a nejde to.

Děkuji za to, že jste můj deníček dočetly až sem. Za vaše rady budu ráda :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
nezna_margarita
1178
2.4.12 06:07

KikiKlouva myslím, že v tvém případě bude lepší, aby si to tedy nechala na náhodě. Ale návštěvu doktora bych rozhodně neodkládala a šla se zeptat, proč si to ještě nedostala. A ještě jedna rada. Maminkou se neučíš, maminkou se staneš a až uvidíš to svoje štěstí poprvé, tak se určitě na celý život zamiluješ. Bude to mnohem silnější cit, než který teď cítíš k partnerovi. Příroda je moudrá, ta to zařídí. Každopádně ti držím pěsti štěstí! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Slečna Ferka
11565
2.4.12 08:26

No myslím, že problém je jen Tvůj zdravotní stav. Na kurz prostě jdi, svatbu můžete vždycky odložit nebo naopak předsunout, a pokud jde o byt, já s bratrem jsme vyrostli s rodiči v 54m2 (se psem a kočkou), a taky žijeme - nebylo to lehký, ale s jedním mimi to fakt problém nebude. A o mateřskou lásku se neboj, to se dostaví, až to přijde - jsi ještě mladá a může to přijít ze dne na den (nejspíš až uvidíš dvě čárky ;) ). Držím palec!

  • načítám...
  • Zmínit
Monule510
677
2.4.12 09:28

ja bych do toho sla hned..jelikoz jsem mela take zdr. problemy a pak byl docela problem pri porodu a dalsi kdovi jestli budu moct mit..urcite ne driv jak za 5 let..muze se taky stat ze se vam to povede az po svatbe - spousta zenskych cekaji i roky :( bohuzel :'( my taky nejsme svoji a presto jsme spolu a mame malou krasnou a zdravou holcicku a za nic bych nevymenila!! hodne stesti pri pripadnem rozhodnuti se ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymousss
340
2.4.12 09:31

Já bych ten zdravotní stav začala řešit co nejdřív, aby později nebylo pozdě. Tvým pocitům rozumím. Měla jsem to tak stejně. Super práci, která mne naplňovala a spoustu sportovních aktivit každý den. Děsila jsem se toho, žeto všechno budu muset omezit. I jsem kvůli tomu ze začátku dost brečela. Samozřejmě jsem koníčky omezit musela, ze čtyř mi zbyl jeden. S manželem se na MD a RD naštěstí střídáme, takže práci jsem si uchovala, byť jenom v podstatě na částečný úvazek. Řekla bych, že to není tak hrozné, jak jsem se bála. Jsem ráda, že mám děti, ale někdy mi můj minulý život chybí.
Děti jsou každopádně pro vztah zátěž - musíme teď na našem vztahu víc pracovat. Ale zase jsme rodina a jsme víc spolu, víc spolu komunikujeme.
Byt bych neřešila. My máme 2 děti a velkého psa a taky jsme teď v 50 m2.
Jestli můžu poradit, tak to moc neřeš a ber to tak, jak to přijde. Ono se to samo nějak seskládá. Pokud pro tebe nejsou děti středobodem celého světa (nechápej to špatně, já své děti miluju, ale kdybych měla být jenom s nimi doma, tak mi z toho hrábne), tak se snaž uchovat si jedno nějaké hobby a kontakt s prací a hlavně od začátku zapojit manžela do péče o dítě, aby sis mohla trochu vydechnout a on si nezvykl, že je to všechno na tobě.

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
2.4.12 09:34

Ty se bojíš, že už nic nebude jako dřív..nebude. Ale ne z hlediska, z kterého se bojíš, že by bylo dítě MEZI vámi. Bude S V8MI a mezi Vás ho můžete postavit jen svým chováním. Jak si to uděláte, takové to budete mít ;) ;) Dítě může vztah rozbít, to je pravda, ale způsobíte si to jen Vy samo Vaším chováním. Je jasné, že pokud jste vyspávali do 11ti, chodili po večerech pařit, doma jste se sešli až večer a každý jste chodili po svých zájmech a kamarádech, změna to bude výrazná, Ty budeš najednou doma POŘÁD, do min 3. měsíců, půl roku nikam na večer…a pokud partner bude dál žít po svém jako bez dítěte a nebude respektovat a brát ohled na Tebe, máte problém..ale je to jen na Vás. Leč se, to určitě, ale dítě mít teď nemusíš, to spolu nemusí souviset, ne? Pokud si nejsi jistá, jestli ho chceš, ještě počkej, já jsem si byla jistá že ho chci a stejně mě teď trápí pochyby (i když jsem šťastná, na syna se těším moc a neměnila bych!!! a z // jsem byla na prášky ;) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
KikiKlouva
16
2.4.12 11:11

Děkuji všem moc za názory :) :) . Svatbu nejspíš asi posuneme o rok dopředu. A byt je dost velký. Pomalu se tu někdy hledáme :). Ani já ani partner nejsme typ co každý víkend někde poletujeme. My si spíše zajedeme na výlet přes den jako je zoo a památky nebo tak. Ale večer jsme doma. Max. nějaká ta večeře ve dvou nebo i s rodiči. Ale to je tak vše. Miminko si přeji hodně moc. Ale právě jsem se bála toho, že ztratím kontakt se starým životem. Možná je to jen tím, že si to nedokážu teď představit a pak to přijde samo.

  • načítám...
  • Zmínit
I_nea
3907
2.4.12 11:28

Kiki, asi budu jen opakovat to co tu už bylo řečeno, určitě se neboj jít na vyvolávačku, to není nic špatného a i potom můžeš hned otěhotnět.. když by se ti něco nezdálo, neváhala bych změnit i doktora.. Já jsem taky řešila jakési problémy, bolesti, nepravidelnou MS a po rozhodnutí že je na dítě čas se nám to podařilo hned na poprvé :roll: :roll: - do teď tomu nemůžu uvěřit, ale prostě tohle se může stát, neboj se dopředu. Přeju moc štěstí :mavam: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
KikiKlouva
16
2.4.12 11:46

I_nea no už mám bohužel pátého doktora :/. Takže už nevím. Jestli je to doktorem :(

  • načítám...
  • Zmínit
jaspinka
2004
2.4.12 12:14

Jestli máš pochybnosti, tak prostě počkej. Jsi mladá- tak si v klidu dodělej ten kurz, užívej života a když mimi mezitím přijde, tak super a když ne, tak máš pořád dost času to řešit. Já měla dost podobné problémy jako ty,ale na mimčo jsem se cítila až později, takže jsem rodila skoro ve 30ti a nic mi neuteklo. Zdravotní problémy se snaž nějak řešit a s mimčem se to vystříbří, uvidíš - ve mě třeba jak se začaly ozývat mateřské pudy, tak jsem pochybnosti neměla, právě že jsem pak spíš nebyla schopná vnímat nic jiného :mrgreen: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Mishka85
1577
2.4.12 12:35

Ty extra bolestivé menstruace, nepravidelný cyklus, navíc když ti nepřišli na nic laparkou, to je divné. Endomentriózu určitě vyloučili. Já bych ti doporučila Mojžíšovou - vím, že to mimčo ještě nějak neurychlujete, ale i tak, kvůli zdravotnímu stavu - mě řekla doktorka na rehabilitaci (mám velmi bolestivou a nepravidelnou MS), že už po první, max. po druhé mobilizaci (rehabilitace dna pánevního - odblokování pánevních svalů) přestává menstruace úplně bolet a dokonce se spravidelní - ale musí se i doma cvičit. Že ty svaly jsou v křeči, blokují hladký průběh MS, krev se shromažďuje a pak jde ven jakoby po kouskách - způsobuje to velké bolesti - to ona odstraní. Jen doporučení, každý ať si vybere, co mu pomáhá :kytka: :kytka: Držím palce, ať se rozhodnete správně - kdyby každá holka čekala na ideální podmínky pro to mít mimčo, tak spousta z nás vůbec není na světě - a přežili jsme to :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zelle
34
2.4.12 13:08

Myslím, že je dobře, že k miminku přistupuješ zodpovědně - rozhodně lepší, než otěhotnět a řešit to až pak. Někdy může být lepší půl roku počkat, dodělat si třeba ten kurz a zajistit si práci, pak budeš i těhotenství užívat lehčeji. Na druhou stranu nikdy nemá člověk vše, jak by pro mimi chtěl - nemá dost našetřeno, dost velký byt, auto a vlastně ani stoprocentní jistotu, že ten úžasný partner se po porodu nevypaří nebo že ho nevyhodíš ty :lol: Ale zase máš podporující rodinu, partnera, co mimčo chce, baví tě práce… Změní se všechno, ale za sebe můžu říct, že rozhodně k lepšímu (my jsme se s manželem v šestinedělí i pohádali, a mě se tak ulevilo :lol: :lol: ).

  • načítám...
  • Zmínit
MacinkaCZ
2899
2.4.12 13:17

Taky jsme tomu nechali volný průběh :) akorát s tím rozdílem že už jsme byli svoji. já nikdy žádný problém s MS neměla takže opravdu jsem jen vysadila prášky… Rozhodnout jestli budeš máma či ne? to je těžká otázka… taky si myslím že se maminkou prostě staneš… a už jen to miminko v bříšku ti dává sílu v to že to zvládneš… pokud máš zdravotní problém takového typu tak bych neváhala s početím ať pak není pozdě když to bude situace těžko řešitelná… a můžu ti říct že s miminkem to nikdy už nebude takové jako dříve… to je jasné… ale určitě ho budete s partnerem milovat oba… a myslím že tohle je životním cílem každé dobré matky vychovat své dítě v dobrého člověka a láska tomu pomághá především…

  • načítám...
  • Zmínit
Gabika83
3221
2.4.12 16:17

Taky jsem v podobné situaci co se týče všeho ale je to hodně podobný tomu ciö píšeš..mimi chci ale nevím jestli to pak zvládnem a tak podobně…a ještě do toho zdravotní problémy a tak..chápu tě ale začala bych to řešit určitě protože pak to nemusí jít vůbec :zed: není nikde napsáno že když půjdete do IUI anebo IVF že se to povede..takže určitě to je potřeba řešit a pak uvidíte..přeju hooooodně štěstíčka ;) ;) A neboj máma bude z tebe na JEDNIČKU,to pak poznáš sama… :pankac: :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
KikiKlouva
16
2.4.12 17:31

Děkuju moc všem. Je to od vás ohromná podpora. Teď už se cítím být jistější, že v tom nejsem sama. A že i ta láska přijde až tam to miminko bude. Teď si to nedokážu představit. Opravdu to chce zažít. Pak to budu vidět asi v jasných barvách. Ulevilo se mi hodně se z toho vypsat a mít podporu ve vás. Jsem skvělé :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
socina
4107
2.4.12 18:23

Kurzu se neboj, jestli je to na pracovníka soc. péče tak ten je v pohodě. Taky jsem ho dělala. Jediný problém bych viděla v bytě 1+1. Ale to se dá řešit. Takže šup šup na to :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
klara123
1505
2.4.12 19:01

Ahoj :-) Nejsem vdaná, plánuji to tak na příští rok, až budou malé 3 roky. do 1.roku dcery jsme bydleli v 2+kk, 48m2 a v pohodě se to dalo :) toho bych se až tak nebála, byt si můžete najít časem jiný.
to, že máš pochyby je normální … určitě chceš být svému dítěti dokonalou matkou :-) Je ti 21, ty i přítel máte práci, byt, něco našetřeno a jak píšeš, rodiče i tchánovci vám určitě pomůžou-takže proč jim nenechat tu radost, aby vám koupily třeba kočárek, popř. nějakou výbavičku :kytka:
ale ten tvůj zdravotní stav … to bych začala řešit hned, stejně vám to asi chvilku bude trvat, když nedostáváš MS a máš ještě nějaké potíže. tak si o tom doma hezky promluvte a bude všechno jasnější :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
adeeelia
7276
3.4.12 09:46

to se bojíš správně,nic nebude jako dřív,bude to krásnější,uplně jiná etapa života. Pokud tam máš stále to ALE,ještě počkej…my jsme s manželem o miminku mluvili přes rok,když jsme si najednou jednoho dne byli jistí a žádné ALE už neexistovalo,dnes je mi 22let a máme 15-ti měsíční dcerku,jsem šťastná za své tehdejší rozhodnutí,užívám si to :* :* ;) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lenička m
2460
3.4.12 12:06

ahoj Kiki, a no vše se změní, ale uvidíš, že ne k horšímu.Když jsme s manželem toužili po mimi a ono to ne a ne jít, tak jsem na to nebyla po zdravotní stránce taky nejlíp. No,ale dnes už je zdravotnictví tak vyspělé, že už jsem těhotná,za pár měsíců se nám narodí chlapeček a manžel mi neustále pusinkuje bříško a doted děláme vše co jsme kdy dělali, jen tolik nesporotuju.A byt malý? To miminko nepozná zda je v garsonce nebo ve vile, pozná milující rodiče, tkaže tohle fakt je to poslední…Hlavně aby ti to po zdravotní stránce dopadlo. Přeji hodně zdraví a síly. :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář