Trápí mě nerozhodnost
- O životě
- KikiKlouva
- 02.04.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky milé holčiny. Přemýšlela jsem, zda deníček napsat nebo se pokusit srovnat si myšlenky v hlavě nějak sama. Ale jelikož mi to hlava už nějak nebere, rozhodla jsem se o ně podělit s vámi. Třeba byla některá z vás v podobné situaci, jako jsem teď já, a možná mi prozradí, jak se rozhodovala.
Tak abych začala popořádku. Je mi 21 let a partnerovi 25 let. Žijeme v bytě 1+1, který má cca 54 m2. Máme malého pejska. Přítel má stabilní práci, kde si sice moc nevydělá, ale zvládáme oba poplatit všechno a ještě si můžeme i něco dovolit. No myslím, že na dnešní dobu si nežijeme až tak špatně. Já pracuji jako pečovatelka, ale čeká mě ještě kurz, který musím udělat. A ten pravděpodobně začnu dělat v dubnu nebo v nejbližších měsících. V práci mě to baví a peníze taky nejsou špatné. Nic neprojedu, protože bydlím v místě své práce. Mám úžasné rodiče, kteří vždy podpoří a i budoucí tchyně s tchánem jsou skvělí.
A teď abych se asi dostala k jádru mého problému. Chtěla bych miminko a partner není výrazně proti, ale je tu přece jen to ALE. Neumím se rozhodnout, zda do toho jít, nebo ne. Je pravda, že po zdravotní stránce to není bohužel žádná hitparáda. Mám nález na čípku, který se zatím drží ve stejném stádiu, ale už musím chodit často na prohlídky. Dále jsem byla na laparoskopii skrz velmi bolestivou a nepravidelnou MS, která se mi věkem zhoršuje a zatím mi nikdo nedokázal říct proč. I na laparce mi nic nezjistili. Brala jsem 6 let v kuse HA, abych neměla takové bolesti, ale poslední dobou jsem bolesti měla i přes to. A navíc po zánětu ledvin a v létě minulého roku po zánětu celého spodku mi prášky přestaly vyhovovat úplně. Tak jsem je začátkem tohoto roku vysadila. MS jsem ještě od té doby bohužel nedostala, ale nechci jít na vyvolávačku, zatím. I proto jsem chtěla miminko brzo. Určitě to u mě nebude jen tak a neotěhotním první měsíc.
Deptá mě i to, že spolužačky a kamarádky pomalu ale jistě s dětmi už začaly, a každý měsíc je nějaká nová těhule. Přeji jim to, ale i já bych už miminko chtěla mít. A je tu pár věcí, kvůli kterým přemýšlím, že si musím počkat. A to je svatba, kterou jsme si naplánovali s partnerem na příští rok v srpnu. Dále ten kurz v práci, bez něj bych o práci přišla. Pak to, že máme malý byt. A také to, že máme něco našetřeno, ale to je málo. A také se bojím, že už by to mezi námi s partnerem nebylo jako doteď. Že už mezi námi bude to dítě. I když vím, že kdyby se něco stalo, tak máme oba dva úžasné rodiče, kteří nás podrží. Ale nedokážu se rozhodnout, jestli dítě mít, nebo ne. Na jednu stranu po něm hodně toužím a na druhou se ho obávám. Obávám se toho, že už nic nebude jako dřív.
Mám strach, že ho nebudu milovat tak, jako jiné maminky milují svoje děti. Měla jsem to taky některá tak? Nebo jste se některá ocitla v podobné situaci? Chtěla bych radu. Partner se k tomu staví tak, že by to nechal osudu. Když by se zadařilo, tak se svět vůbec nezboří a i sám řekl, že kdyby se stala nějaká nehoda/náhoda, alespoň by bylo naše váhání vyřešeno. Jenže v mém případě, když nemám ani menstruaci, to jen náhoda nevyřeší. Tak se tím trápím, přemýšlím a nevím si rady. A nemám se s kým poradit. Je to celkem blbina oproti těm, které se o miminko snaží už nějaký čas a nejde to.
Děkuji za to, že jste můj deníček dočetly až sem. Za vaše rady budu ráda ![]()
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 800
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 565
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 514
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 458
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 377
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1147
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1580
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 566
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1075
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 913
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...