Třináctý měsíc

Během tohoto měsíce se má nejistá chůze změnila v chůzi téměř dokonalou, ba někdy si troufnu i sama běhat, takže rodiče musí být neustále ve střehu, neboť v mé malé hlavičce se neustále rodí geniální nápady, jak vylepšit jinak náš nudný byt.

Velkých pokroků dosahuji také při stravování. Pití z hrníčku je již pro mě samozřejmostí a rodiče již vzdali snahu neustále držet mi hrníček, takže pití mám nejen v bříšku, ale i na stole, na zemi a na oblečení. Co ale zatím nepochopili je, že dokáži být obratná i se lžící a neustále se snaží mě krmit. Pokud tedy neurvu lžíci sama pro sebe, abych veškerou dobrotu dopravila do pusinky, tak se snažím alespoň ztížit rodičům jejich práci a do lžíce, kterou míří ke mně, se s úspěchem trefuji a pokud je jídlo dopraveno až na místo určení, tak je alespoň svými prstíky vytahuji z pusy a hážu je na zem a na své zdrcené rodiče. Možná pochopí, že budu vzorně jíst jenom, pokud mě nechají jíst samotnou.

No, ale aby to nevypadalo, že své rodiče hodlám utrápit, tak se ze mě stal kamarád nočníků ( obzvláště toho mého fialového hrocha) a již neprotestuji, když mě na něj po:,–(í a dokonce někdy udělám do nočníku nadílku, aby měli rodiče radost.

Během tohoto měsíce se v mé pusince objevily další dva zoubky (dvojka vpravo nahoře a dvojka vlevo nahoře) a tak mám dolní jedničky a horní dvojky. Tato skutečnost, tedy spíše že mám horní dvojky a nikoliv jedničky, vyděsila mou babičku k smrti. Ona je totiž přesvědčena, že nebudu mít horní přední zuby, protože ty měli vyrůst dřív jak dvojky (prý takhle je to jedině správně) - moje maminka se však jenom smála a řekla babičce, že jsem VÝJIMEČNÉ dítě, takže mi rostou zoubky ve výjimečném pořadí.

No a protože je zdravém těle zdravý duch, tak jsem opětovně po dvouměsíční prázdninové pauze začala chodit plavat. K radosti rodičů jsem nic nezapomněla a radostně a s úsměvem se potápím.