Už je čas

Celých dlouhých devět měsíců si miminko hoví v matčině bříšku, kde je obklopeno teplým, tmavým prostředím, které má stejnou teplotu a skladbu jako jeho tělo. Tekutina - plodová voda vyplňuje prostory mezi tělíčkem a dělohou matky. Není tu žádné tření. Dítě nemá potřebu dýchat ani trávit, může vnímat tlumené zvuky a pohyby. A mimino nemá nic jiného na práci, než růst a vyvíjet se. A tak se ke konci devátého měsíce stane, že lůžko začíná být pro miminko malé. Děloha pod tlakem dítěte klesla tak, že dítě má hlavičku mezi pánevními kostmi. Přichází doba porodu.

Dítě má pokožku pokrytou jemným mázkem, pod kůži je vrstva tuku, která bude dítěti pomáhat udržovat tělesnou teplotu, plíce jsou připraveny na dýchání, zažívací trakt na trávení, játra a ledviny jsou nachystané k rozkládání a vylučování odpadních látek.

Tytéž svaly, které doposud držely dítě v bezpečí v matčině bříšku se začnou otevírat a stěny dělohy se začínají pravidelně stahovat. Otevírá se děložní hrdlo, plodové blány pukají a plodová voda odtéká. Děložní stahy jsou častější a delší. Po otevření děložního hrdla je dítě tlačeno porodním kanálem ven na svět. Porodní kanál je velmi těsný, je pružný, ale jeho možnost roztáhnout se je omezena prostorem mezi pánevními kostmi matky. Pokud porod probíhá normálně, pak dítě sestupuje hlavičkou dolů. Hlavička má menší průměr než je pánevní prstenec a tak „proráží“ tělíčku cestu ven. Při cestě mu pomáhá lebka, která má štěrbiny mezi kostmi (fontanely), které při velkém tlaku dovolí hlavičce se mírně zúžit.

Ačkoliv doposud tělo matky dítě chránilo, tak během porodu jej nemilosrdně tlačí ven. Toto období je velmi náročné jak pro matku tak i dítě. Brzy je vidět hlavička, ven se vynoří postupně obě ramínka. Placentální podpora života skončila a placenta se odlučuje od děložní stěny. Dýchací cesty se zbavují tekutiny, která je dosud vyplňovala a dítě provede první nadechnutí - plíce se plní vzduchem.