Vánoční dáreček
Rozhodla jsem se také napsat deníček, abych dodala sílu a naději ostatním, kteří se snaží o splnění toho nejhezčího snu, miminka.
Naše cesta k vytouženému miminku trvala něco přes tři roky. Skoro rok a půl jsme se snažili a pořád nic, můj tehdejší gynekolog měl pro mě pouze jednu léčbu –„jste zdravá, čekejte“
Když se po roce a půl asi omylem zadařilo, bohužel to skončilo zamlklým těhotenstvím
Nezapomenu na tu bolest, když slyšíte slova: „bohužel není srdeční akce“ Musela jsem do nemocnice na kyretáž dělohy. Kdo to zažil, pochopí, fyzicky jste v pořádku rychle, psychicky vás vyléčí opravdu jen čas. Nechtěla jsem čekat doporučené 3 měsíce, cítila jsem se dobře.
Takže asi měsíc po zamlklém potratu jsme se začali znovu, a nic. Už mě nebavilo čekat, takže jsem přešla k jinému gynekologovi a nestačila jsem se divit
Dostalo se mi naprosto jiné péče, co se týče vyšetření a odběrů. Byla jsem naprosto zdravá a přítel taky, ale miminko stále nepřicházelo, takže jsme byli posláni na inseminaci do Sanusu v Pardubicích.. Dost jsme se u tohohle zážitku nasmáli a převedli to všechno v legraci.. Možná i to pomohlo, protože se zadařilo hned na první pokus.
Nemohla jsem tomu věřit, když mi vyšel pozitivní těhotenský test, musela jsem si jich udělat hned několik. Na gynekologii jsem šla se staženým žaludkem, jelikož jsem se bála, že dostanu zase nějakou hroznou zprávu. Strach z gyndy se ve mně drží doteď, i když je to trochu lepší od chvíle, kdy cítím kopání miminka a jeho pohyby.
Termín máme na Vánoce. Zatím všechno probíhá dobře a snad se svého prvního miminka konečně dočkám
Takže všechny snažilky, nikdy to nevzdávejte, přeji hodně štěstí a síly do snažení a taky, abyste konečně měly vytoužené // na testu.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 5571
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2009
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1317
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 1794
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2279
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1017
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 656
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10030
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 5623
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8463
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...