Váš příběh - potrat

Před nedávnem jsem ležela v nemocnici na gynekologickém oddělení a tam jsem se seznámila s dívkou, nebo spíše s mladou ženou, jejíž příběh bych ráda napsala.
Jmenovala se Tereza a byla šest let vdaná. Nejdříve s manželem na děti nepospíchali a pak, když se rozhodli, že rodinu přece jen založí, tak Tereza do dvou měsíců otěhotněla. Devět měsíců uteklo jako voda a narodila se ji holčička Monika.
Když bylo Moničce osumnáct měsíců, rozhodli se Tereza a její manžel, že si pořídí další miminko. Tereza opět velmi rychle otěhotněla. pak ale přišla rána - na ultrazvuku bylo zjištěno, že plod se nevyvíjí a musela jít na potrat. Na doporučení lékařů počkali šest měsíců a pak se opět pokusili o oplodnění.
K jejich velkému překvapení Tereza otěhotněla hned první měsíc. Ovšem radost netrvala dlouho. V osmém týdnu Tereza začala krvácet a i přes léčbu v nemocnici o miminko opět přišla. Nastalo dalších šest měsíců klidu.
Se slovy do třetice všeho dobrého se začali opět snažit o miminko a do tří měsíců bylo potvrzeno těhotenství. Pak ale přišlo ve čtvrtém týdnu krvácení. Následovala hospitalizace a čekání zda ultrazvuk v šestém týdnu potvrdí srdeční aktivitu. Miminku však srdíčko bít nezačalo.
V době, kdy jsem se s Terezou poznala, byla opět těhotná. Byla v 16. týdnu a začala opět krvácet. Dostala léky na potlačení krvácení a měla nařízený klid na lůžku.
Bohužel, zde musí můj příběh končit. Já jsem z nemocnice odcházela dříve než Tereza a tak bohužel nevím, jak vše pokračuje a ani zřejmě nikdy nezjistím, jak vše dopadne.
V hlavě mi ale bude neustále znít její slova: „Myslela jsme si, že se dá všechno naplánovat, ale zjistila jsem, že miminko se naplánovat nedá.“

Předešlé komentáře ve staré verzi