Vím, že bys byl pyšný děda

Tenhle dopis je pro Tebe tati, i když bez poštovní známky a možností, aby se doručil k Tobě, ale snad mi to konečně pomůže, když se vypovídám se svou bolestí tady, protože to pořád bolí, tak jako by to bylo včera. Až teď mám sílu vše napsat.

Byl rok 2009, konečně jsem si našla rozumného přítele, malinko jsem dostala rozum a vy s mamčou jste měli radost, že snad už to nebude nějaký ten úlet, ale koněčně opravdový vztah. Žili jste s mamčou odděleně, mamča byla s námi doma a Ty sis našel jinou pro Tebe mladší a atraktivnější přítelkyni,
která Tě ale milovala a Ty ji, takže jsme neměli už moc možností se potkávat a poslední osudný měsíc jsme si ani nestihli zavolat!

Koncem května jsem se dozvěděla, že čekáme miminko, i když nebylo vůbec plánované, byli jsme šťastní za to, že se stal i tento krásný zázrak nám s přítelem a chtěli jsme počkat s oznámením do konce kritického období, aby se předešlo předčasné radosti. Radost z miminka mi zkazila smeska, která mi přišla 29. 6. s textem : Veru, taťka umřel! Neee! Neee!

To nemůže být pravda! Vždyť mu nikdy nic nebylo! Okamžitě jsme jela za maminkou, která řekla, že odpoledne zemřel v práci, pozdější pitva prokázala, že kvůli ucpání přívodu krve do srdíčka! Ani jsme Ti nestačila říct,
jak moc jsme Tě milovala, jak moc jsem si přála vidět Tvou reakci, na to, že budeš dědečkem, všechno se rozpadlo na milion kousků, zůstala jen šílená prázdnota, bolest, plno slz a maličký brouček v bříšku, na kterého jsem musela být opatrná.

Tatínku, dne 2010 se Ti narodil vnouček,kterému je ted 14 měsíců a usmívá se přesně jako Ty, když jsi přišel z pivka a omlouval ses mamči, že ses zdržel tak dlouho. Až malinko povyroste, řeknu, že jeho děda byl skvělý člověk, vím, že by jsi byl na svého jediného vnoučka moc pyšný,že by jsi ho miloval, tak jako zbytek rodiny a že bys to byl právě Ty, kdo by mu koupil jeho první autíčko.

A až se jednou na Tebe malý zeptá, řeknu mu, že jsi jeho andílek, který ho chrání a nenechá mu ublížit! Ale až půjdu na hřbitov a nechám Tam svou kytičku!

Nevím, kdy tato bolest zmizí, už to budou dva roky, ale najděte si prosím čas na své milované, aspoň jim zavolejte a řekněte jim, jak moc je máte rádi, protože PAk už je pozdě a ty výčitky, co člověk zažívá, strašně bolí!

Děkuji za to, že jste mě vyslechli, že jsem se mohla vypsat a přeji všem co nejkrásnější a nejdelší chvíle se svou rodinou!

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
nothingn
1984
19.4.11 07:38

Moc krásně napsaný.A teď jsi krásně dokázala,že lidi neumíraj.Zůstávaj tu s námi v našich duších,vzpomínkách a v další generaci.

  • načítám...
  • Zmínit
Marsi86
752
19.4.11 08:56

krasně jsi to napsala až jsi mě dojala ""http://www.celysvet.cz/skin/smile/s11730.gif:http://www.celysvet.cz/…e/s11730.gif

  • načítám...
  • Zmínit
Marsi86
752
19.4.11 08:57

za toho smajlika se omlouvám měla jsem vybraneho jineho ale nějak se mi to nepovedlo zkopirovat ale opravdu krásný deníček

  • načítám...
  • Zmínit
VeselaMaminka
47
19.4.11 09:03

Dekuji moc za komentare, clovek,kdyz nekoho ztrati tak je to vzdycky o smutku a bolesti :-( jinak pro upravy, jak pisi,ze dam na hrbitov svou kyticku bylo mysleno svatebni,jelikoz jsem psala,ze se budu vdavat,ale asi admini text zkratili ..

  • načítám...
  • Zmínit
Dannca27
1101
19.4.11 09:09

Story

ze jsem se hned po ránu musela pobrečet :cry: :cry: ..o odchodu tátky od mamky mi to prijde jako u nás a …zbytek …dost podobný tomu tvemu..jen tatka prezil..mel trombozu 15cm…o svoje blizke se maximálne bojim a modlim se kazdej den, aby tady se mnou byli vsichni co nejdýl…Drzim ti moc palce, aby to uz tolik nebolelo..riká se, že čas všechno zahojí, ale pro nás co milujeme nade vše myslím bolest nejak nezeslábne…ten stesk se nedá ničím popsat…
At vám miminko delá jen samou radost :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 19.04.11 v 09:10

  • načítám...
  • Zmínit
Bikis
4553
19.4.11 10:15

Tak brečím jak želva…můj taťka totiž náhle zemřel vloni, když jsem byla ve druhém měsíci těhotenství. Bylo to pro nás moc těžký. Dodnes na něj denně myslím, když se podívám na malou a vzpomenu si, jakou by měl radost, jak by jí miloval a jaký by byl skvělý děda!!!Nemůžu se srovnat s tím, že se nedočkal prvního vnoučete :-( Přesně jako ty si myslím, že jí z nebe bude celý život hlídat a chránit…
Přeju, ať vám mimčo dělá samou radost a stejně jako nám zalepí tu bolavou díru v srdíčku :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
chica.p.
5813
19.4.11 11:15

Moc krásně napsaný deníček,a chápu a vím co sis prožila nebo prožíváš..ale zažila jsem tohle s mou babičkou,nejmilovanější babičkou na světě,byla stále zdravá,čilá…a já jsem se odstěhovala k druhým prarodičům přes 300 km daleko,a tam jsem měla práci,ze které mě nechtěli pustit ani na den,když jsem se dozvěděla že je v nemocnici a je to špatné,tak jsem neměla možnost vůbec ničeho..jen vzkázat po rodině. Bylo to moc těžké a neodpustím těm v té práci nikdy za tohle,protože jsem tam byla tenkrát na černo,mimochodem,teď už tam dávno nejsem,protože to tam takhle chodí pořád,vezmou někoho na 3 měsíce a vyhodí ho…no a kvůli tomuto já jsem promarnila chvíli,která už NIKDY nejde vrátit,kvůli takovým povrchním mrchám,které tam neměli s ničím a s nikým soucit..

  • načítám...
  • Zmínit
Lacenka
18651
19.4.11 13:32

Můj táta umřel měsíc před tím než se narodila Lidunka… Tehdy jsem se snažila to nevnímat, abych jí v bříšku neublížila a snažila se to v sobě prostě potlačit. Držela sjem celou rodinu(mámu, ségru) nad vodou, dokonce i smuteční proslov psala a s ooobr bříškem šla na pohřeb. Vše mi dochází postupně, už mockrát jsem plakala že si jedinou vnučku nepochová, ale takový je život. I já mám bohužel ten černý celoživotní puntík, neb jsem kvůli sněhové kalamitě a pokročilému těhotenství nechtěla riskovat cestu k našim a nestihla mu ani popřát k jeho posledním narozeninám.
Vím že na nás dává z nebíčka pozor společně s tchánem, sestrou a našim synkem bdí nad naším bezpečím.
Děkuji za krásný deníček :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22071
19.4.11 13:33

Je mi to moc líto.

Zažila jsem víceméně úplně totéž - jen to nebyl tatínek, ale maminka, které jsem nestihla říct o tom, že bude mít vnoučka. Plánovali jsme to na víkend, zemřela tři dny předtím - ze dne na den, ve spánku, do té doby naprosto zdravá - prostě se ráno neprobudila…

Bolet to bude celý život, ale časem dojdeš k určitému smíření.

  • načítám...
  • Zmínit
iríísek
49
19.4.11 16:50

Ahoj..tvůj deníček mě neskutečně dojal, protože mám naprosto identický zážitek jen s drobným rozdílem…tatka zemřel v září a malé přijde na svět teprve asi za týdne.....

  • načítám...
  • Zmínit
Anulka
2237
19.4.11 18:14

já mám kluky dospělé (24,23 a 21let), Eliška bude mít 9-narodila se v červenci 2002 a rok před tím posledního února zemřela moje babička. Vloni v prosinci ji zemřel jeden děda (manž. taťka) a nyní v pátek můj tatínek. Eliška si mého taťky, alespoň trochu užila, zůstane ji v paměti, na fotkách, kazetách, ale sestře se narodila Amálka v září, takže má nyní 7.měs. dědu sice měla, ale bohužel pamatovat si ho nebude. Byl na ní strašně pyšný, byl šťastný, fotil ji, točil, bylo to vnouče, které si užíval, protože už byl v důchodu. Bohužel, aniž bychom to čekali, bez jakéhokoliv varování, náznaku -odešel. Je to moc čerstvé, bolí to.

  • načítám...
  • Zmínit
Jitulinda
1748
19.4.11 19:21

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
Bulím tady a vzpomínám na mého tatínka, na nejskvělejšího chlapa na světě. 3. února to bylo 7 let co navždy odešel a já se s tím do dnes nesrovnala. Nejde to, bolí to pořád strašně moc. Neskutečně moc mi chybí. Moje děti ho bohužel nezažily. On to v posledních měsích pořád říkal, že si moje děti neužije a já odcekávala, že proč by neměl. On tušil, že jeho opravené srdíčko už dlouho nevydrží. Viděla jsem ho naposledy o vánocích 2003, pak jsem jen volala a když jsme se do Děčína za mojí rodinou chystali, tak zemřel. Nadávám si, že jsem si ho neužila, že odešel, aniž by jsme se viděli, že ......... je toho tolik,
KOukám na jeho fotku a bulím a už jen v duchu mu šeptám, že byl ten nejbáječnější táta na světě. Tatínku chybíš mi strašně moc :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
rustypipe
1976
19.4.11 20:26

Táta umřel před měsícem. My se už rok snažíme o mimčo. Ani nevěděl, že se snažíme, chtěla jsem ho překvapit. Chtěla jsem mu dát naději, aby mu život přišel smysluplnější. Vím, že se na vnoučata těšil, ale nedožil se žádného.
Tři dny před tím než zemřel - a nikdo nevěděl že to přijde-jsme mu chtěli říct, že se chceme brát. Neřekli.
Věřím, že brzo otěhotním, a že až se miminko narodí, bude v něm kousek táty. Budu mu o dědovi alespoň vyprávět a vzpomínat na něj.
Všem, co Vás potkala podobná ztráta držím palce a přeju hodně síly. Síly vzpomínat s láskou a pokorou, bez smutku a bolesti.

  • načítám...
  • Zmínit
jjelena
19.4.11 20:32

Taky jsem si při čtení vzpomněla na svýho tatku, zemřel mamce v náručí poté, co jí řekl, že ho bolí hlava. Bylo mu 40 a mě 16 letos v červenci to bude 18 let. Ten můj táta se nedožil ani mojí maturity, ani svatby natož vnoučat. Ten stesk po něm už přešel, bolest je taky pryč, i ta prázdnota,ale v myšlenkách je pořád, posledních cca 5 let mi už nedělá problém o něm mluvit v minulém čase. Chodíme pravidelně na hřbitov a holky vědí, že tam spinká děda.

A úplně čistě náhodou jsem až po vyplnění jména do papírů do porodnice zjistila, že mladší dcera bude mít svátek na tatkovo výročí smrti. Přišlo mi to hloupý, ale mamce se to zalíbilo, že aspon to smutné výročí trochu odlehčíme.

Taky si často tátu představuju jako dědu :lol:

  • Upravit
BettyB.
9053
19.4.11 21:42

Moc krásně napsané!!!!!! Můj táta tady sice je, ale o malého se téměř nezajímá..za to děda už tu není a to by byl jeho kluk…taky mě to trápí, že už ho nikdy neuvidí..tak snad alespoň z nebe ho sleduje! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
yuzana
8
19.4.11 21:59

Moc krásně napsané a vím jak moc to bolí. Přišla jsem o svou milovanou maminku,také ji nikdy nic nebylo,ale jeden den se jí udělalo zle a měla horečky a nemohla dýchat.Odvezla jí rychlá záchranná služba.Ráno už byla bohužel v umělém spánku.O měsíc později,byl zrovna tak krásný den,teplo už od rána,nám bohužel odešla. Byla výbornou babičkou pro moje synovce a věřím že pro mého syna by byla ta nejlepší babička. A byla by hrdá že od jediné dcery by měla tak krásného vnuka.
Brečím jak želva když to píšu a stýská se mi,jsou to skoro tři roky,ale stále to je jako včera. Držím palečky.

  • načítám...
  • Zmínit
minonci
221
19.4.11 22:20

Ach jo já prožila skoro to samé :cry: je to smutné ztratit někoho blízkého,v květnu to bude 2 roky co mě opustil táta..a stále to bolíííí :andel: když táta umřel tak já ve 12 týdnu potratila-ani jsem nestihla říct že bude dědou… :srdce: Těd mám 8 měsíčního kloučka..

  • načítám...
  • Zmínit
omites
13141
19.4.11 22:45

Taky mi vyhrkly slzy do očí. Můj taťka umřel, když mi bylo 15. Teď je mi 28. Mrzí mě, že se nedožil mojí maturity, promoce, karierního postupu v práci, svatby a narození Jiříčka. Pokaždé, když se něco významného děje v mém životě, tak si na něj vzpomenu. Nepřebolí to nikdy, jen se smutek hodně zmírní.

  • načítám...
  • Zmínit
madlenka73
2310
20.4.11 14:06

Smutný ale krásně a s láskou napsaný deníček. Je velká škoda,že si to taťkovi nestačila říct. Já tomu svému řekla,jak ho mám ráda pár dnů před tím,než navždy odešel ale svojí druhé vnučky se už nedočkal. Počali jsme ji 7 měsíců po jeho odchodu. Máš pravdu,že nikdy ze srdce nezmizí,stále na něj vzpomínám. :srdce:

Příspěvek upraven 20.04.11 v 14:07

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář