Změna plánu
- O životě
- Gabi81
- 01.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Občas si pročítám deníčky a napadlo mě, že bych se možná mohla podělit i o svůj příběh. O tom, jak jsem plánovala a život mezitím měnil. Vždycky jsme byla ten typ holky, který chtěl mít jednou velkou rodinu a nejspokojenější jsem byla obklopená svou rodinou a přáteli.
Život mě ale zavál na pár let do Anglie, a když jsme se vracela zpět domů do Čech, říkala jsem si, že teď už nikam nepojedu. Zařídíme si s přítelem byt, najdeme si dobrou práci, později se vezmeme, budeme mít rodinu… Chtěla jsem mít naprosto obyčejný šťastný život. Ale jak jsem řekla, člověk míní, život mění.
Když jsme nastoupila do práce, přiletěl mě zaučit kolega ze zahraniční kanceláře. Nevěřila jsem na lásku na první pohled, ale tady to asi proběhlo. Nepřestali jsme celých osm hodin v práci mluvit! Viděli jsme se poprvé v životě a já jsem měla pocit, že ho znám už léta. Říkejme mu třeba M. Po dvou dnech se M. vracel zpět domů a já jsem si nechtěla připustit, že se mi stýská. Najednou byly moje myšlenky úplně jinde než doma, u mého přítele. Ale za dva týdny jsem letěla na pracovní cestu já a M. byl ten, kdo mě měl vyzvednout z letiště. Čekala jsem na něj a bylo mi špatně od žaludku. Zase ho uvidím! Strávili jsme spolu opět den v práci a po práci mi ukázal město.
Procházka po městě byla úžasná a my se většinu času smáli. Pak byl ale čas jít na hotel a pro M. k jeho manželce! Další den to byl opět M., kdo mě doprovodil na vlak a zeptal se, jestli si ještě nepůjdeme někam sednout. Vypadlo ze mě: ne, děkuji. Byl překvapený, ale byl čas se rozloučit. Byla jsme odměřená, chtěla jsem jen, aby už odešel. Sedla jsem si do vlaku, on stál na peróně, jen jsem zamávala, pokusila se o úsměv… a musela jsem se otočit, protože se mi po tváři řinuly slzy. Najednou jsem měla pocit, že z toho vlaku chci vyskočit, že mu chci říct, jak mi s ním je dobře… a místo toho se mi hlavou honila myšlenka, že už se nikdy v životě neuvidíme. M. mě totiž v práci zaučoval, protože odcházel pracovat do jiné firmy. A dělilo nás tisíc kilometrů.
Nicméně jsme zůstali v kontaktu alespoň přes emaily. Nejdříve emaily pracovní, později osobnější a osobnější. Ale nezapomínejme, že já jsem byla ve vztahu s přítelem osm let a M. měl manželku. Můj přítel se začal chovat podezřívavě, začal žárlit, prohlížel mi telefon, emaily. A já jsem se přestala těšit domů! To byl signál, že musím něco změnit. Tohle přece nemůže být můj život. Můj tehdejší přítel měl také pocit, že musí něco změnit a požádal mě o ruku. Nemohla jsem jinak, než říct, že ne. A také jsem věděla, že mě žádá ze špatného důvodu, jen aby mě neztratil.
Ještě v ten den jsem svému příteli řekla, že už to takhle nechci a odstěhovala jsem se k rodičům. Byt byl můj, ale nechala jsem ho tam, než si najde své bydlení. Ovšem to jsem ještě netušila, že si nebude chtít hledat nové bydlení. Řekl, že já jsem se rozešla, ale on nehodlá v jeho životě nic měnit. Brzy si našel přítelkyni a vodil ji do mého bytu. Také sbalil všechny naše společné věci a odstěhoval si je k ní. Moje máma mi nadávala, že nemám být hloupá a vzít si svoje věci, ale já jsem si jen přála, aby se odstěhoval a já mohla začít od začátku. Bez něj.
A M.? Ve zprávě jsem mu dala vědět, že jsme se s přítelem rozešli. A chtěla jsem vědět, na čem jsem. Chtěla jsem ho vidět a vědět, jestli všechny ty pocity jsou pravé. Jestli to nebylo jen poblouznění. Protože od našeho setkání uběhly již 4 měsíce. A naše emaily byly plné citů, plné snů, plné bolesti, plné kdyby. Také jsem mluvili o M. manželce, jejich soužití bylo prý jak sestra/bratr. A byl tam jeden zásadní problém. Zatímco M. měl hrozně rád děti, jeho manželka děti neplánovala a nechtěla.
Takže jsem se po čtyřech měsících opět ocitla v tom cizím městě, kde jsem přistála poprvé na mé pracovní cestě. Tentokrát ale kvůli osobnímu životu. S M. jsme se setkali v hotelu, ani jeden jsme nevěděli, jak se chovat, jak reagovat. Na uvítání jsme se objali a měli jsme pocit, že už se nechceme nikdy pustit. Na hotelovém pokoji jsme se poprvé políbili. Celý den jsme strávili spolu, leželi jsme na trávě v parku, líbali se na lavičce, povídali si o svých snech o dětství. Večer jsme šli na romantickou večeři, a co se stalo v noci, to snad nemusím líčit.
Druhý den ráno jsme letěla domů opět se slzami v očích. Tentokrát jsme oba věděli, že to není jen poblouznění, že spolu chceme být, ale čeká nás ještě dlouhá cesta a snad to zvládneme. Ještě ten den M. odešel od své manželky a rozvod se nakonec táhl vice než rok, jen kvůli tomu, že manželka chtěla víc a víc peněz.
Najednou to zní tak jednoduše… rozvod, rozchod, ale popravdě, jednoduché to nebylo. Strávila jsem hodně proplakaných bezesných nocí. Ale oba jsme věděli jedno, že na konci nás čeká něco úžasného, úplně obyčejný šťastný život!
A jaká je naše situace nyní? Bydlím opět v zahraničí, ačkoliv jsem řekla, že už nikdy nikam jet nechci! A M. je ten nejlepší táta na světě! Máme naše malé zvířátko, které se nám narodilo v březnu. Říkáme mu zvířátko, protože po narození vypadal jak králíček a plakal jako ovečka! A máme to, co jsme oba strašně chtěli… obyčejný šťastný život! A když ráno lezu ospalá a unavená z postele, vidím, jak vedle sebe leží M. a náš malý drobeček a spokojeně spí, najednou se musím usmívat. Tak takhle vypadá štěstí!
Možná jsem tenhle deníček chtěla napsat i proto, aby lidi neodsuzovali, když se někdo rozvádí, rozchází kvůli tomu, že potkal někoho dalšího. Protože nikdo neví, jaké je to u nich doma, za zavřenýma dveřmi. A konec něčeho znamená vždycky začátek něčeho dalšího…
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 977
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 1271
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 707
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 671
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 735
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3845
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2766
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1977
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2160
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1818
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
.A já si zase myslim že pokud vevztahu nebyli děti tak tak takové rozchody-rozvody nejsou nic strašného a není proč odsuzovat.
. Ale na druhou stranu chodit s hlavou v oblacích a potom se divit, že přítel se stal podezřívavým, je trošku naivní. A to, že si nechala ve svém bytě je divné, přece si musela čekat odvetu za rozchod 
.
je to hezké..chytit šanci za pačesy. Nedivím se, že jsi odešla od bývalého partnera. Někdy je lepší odejít za včasu než se celý život trápit. A pokud nejsou ve vztahu děti, tak jak tady někdo psal tak už vůbec nevidím problém. Takový vztah je jen o těch dvou a pokud si nesedí, tak se rozejdou a hlavně děti netrpí. Na moralistku si hrát nebudu. Taky nemám ráda, když někdo narušuje zadaný partnesrký vztah. Ale kdyby normálně fungoval neměl by daný muž zájem o jinou ženu. Takže tak. Přeju ti dál jen to nej 
To si opravdu myslíš, že by nějaký chlap té „druhé“ řekl „jsem ženatý, celkem spokojený, manželka je fajn v kuchyni i posteli, ale nějak roupy nevím co by, tak jsem si nabrnknul tebe“? Neříkám, že to nutně musí být tvůj případ, třeba si opravdu nerozuměli a žili jako bratr a sestra. Každopádně to ví jen oni dva.
že teď kvůli tomu „trpí“ nějakým stigmatem, za to si může sám, nicméně pochybuju, že jeho nebo tebe hryže svědomí. to jen tak na okraj. opravdu nemusíš být tak ostrá. 
Diky za reakci!
Neni mi jasne, proc jsi nechala byvaleho partnera ve svem byte. No, vypada to, ze jste k sobe nasli s novym partnerem cestu, ze se vam dari a to je dulezite.
ale pokud jsi vedela, ze je zenaty a presto jsi s nim mela vztah, bez ohledu na to, jak to mel podle jeho slov doma, to muze a nemusi byt u chlapa pravda, tezko ti da nekdo medaili za pocestnost, ac to trochu zni, ze by sis ji rada zaslouzila.
Ty to vidis ze sveho pohledu, jeho manzelka to vidi tak, ze ji opustil kvuli jine (hadam mladsi?) vychodni cizince a hned ji udelal dite… Tim nerikam, ze ma pravdu
Neodsuzuji te, ale taky to uplne kosher nebylo, i kdyz si to nepriznas.
Hlavne, at je dite zdrave, vam to klape a dari se.