Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Odejdi, ale s dítětem…Předně bych šla na sociálku a zažádala o dítě do péče…Čím déle s ním zůstaneš, tím více si dítě ovládne..
Pane bože… co to je za monstrum?
Je mi tě moc líto. ![]()
Být tebou, zajdu za právníkem nebo na ospod a celou situaci vylicim, máš nějaké důkazy?
Někdy tím chlapi jen straší.
Preju hrozně moc sil. ![]()
Mluvili jste spolu o tom všem? Zkusila bych rodinou poradnu, probrat tam tu manipulaci dítěte/Vás - to je závažné, atd. případně Vám pomohou se důstojně rozejít a domluvit se na péči o dítě. Minimálně budete mít v ruce podklad, že Vy jste se o to pokoušela. Možností by byla střídavá péče. Určitě se nenechte z péče o dítě úplně vyšachovat a třeba s partnerem pečujte rovnoměrně půl na půl. Mohla by to být cesta pro všechny. Hodně síly přeji.
Je tohletobvubec mozny???
Ty mu chces jen tak nechat dceru? To zpracovavani mu stejne nepomuze, soud ju sveri tobe samozrejme..najdi si byt a odejdi aj s dcerou, kdyz ma hodbe penez, aspon bude hodne platit..rekla by sem to vsem znamym, jeho rodicum, nadelala mu poradnou ostudu vsude..co si jako mysli? Ja sem zrovna typ, ze by sem proti nemu postvala i tu dceru, nech vi jakeho ma tatu, ale to ti asi nikdo nedoporuci
kazdopadne se dej dohromady psychicky a poradne mu to nandej kre. enovi ![]()
@Gabriela1234 píše:
Pro jednání s manipulátorem je nejlepší prostředník, najdi si advokáta, který bude bránit zájmy tvoje a tvé dcery, a psychologa, abys to všechno ustála. Opravdu bys dopřála svému dítěti takový život, jako jsi s tím chlapem měla ty? Myslíš si, že když se chová k Tobě takhle, takže k ní se bude chovat líp? Ani omylem.. Manipulátor funguje jenom tak, jak se hodí jemu.
@Anonymní píše:
Prosím pomocte mi někdo nebo mě alespon vyslechněte…nemám komu bych to řekla.
Mám 6leté dítě (lehce postižené) a bydlíme u přítele, otce dítěte v jeho domě daleko od mého rodiště. Trvalý pobyt mi tady za celou dobu nedovolil. Poslední dobou se stále stupnují jeho slovní útoky na mě, at si seberu svých pár švěstek a táhnu do pr*ele. Nerozumíme si již delší dobu, teprve ted jsem ale po přečtení si jednoho blogu, zjistila že celou dobu žiji s manipulátorem…že nejsem tak hrozná jak každý den slyším. Naprosto typické chování. Já jsem špatná, všechno dělám špatně, moje rodina špatná, moji(bývalý)kamarádi špatní, moje práce špatná, finančně mě uplně vysál - musím se podílet polovinou do rodinného rozpočtu a ta moje polovina je skoro celá moje výplata (6hod/prodavačka), omezuje nám v základních potřebách - bydlíme jako bezdomovci. Nikdo neuvěří že tady bydlí někdo kdo má na kontě miliony a několik nemovitostí.
Abych se vrátila zpět…mám ted pocit že chce abych opravdu odešla. Samozřejmně bez dítka, to chce. Najednou se začal zajímat, bere jí ven, občas s ní udělá úkoly. Dřív si jí kolikrát ani nevšiml, běžně celý den prosedí na pc. Doma na nic nesáhne.
Začal jí už zpracovávat…několikrát jsem slyšela jak jí říkal " Najdeme si jinou maminku, lepší, tahle je na tebe zlá„.Většinou jí to říká když po ní něco chci a ona odmítá a uteče k němu. Tatínek je na ni potom hodný, nic moc po ní nechce. Sama mě už několikrát řekla at jdu pryč
Pomalu se smiřuji s tím že dítě zůstane u něj. Psychycky jsem na tom už dost špatně a tahanice o dítě by byli můj hrob.
Co mám dělat? Mám si opravdu zabalit svoje věci a odejít? Snad bych našla nějaký levný podnájem který bych utáhla kdybych začala pracovat na víc hodin nebo si našla jinou práci.
Nebo mám čekat až mě vyhodí fyzicky? Abych měla "potvrzené“ že jsem neutekla od dítěte. Možná bych se mohla vrátit domů a bydlet u mámy na chatě…ani nevím jestli mám ještě sílu začít od nuly
Omlouvám se za tu trochu nepřehlednou slátaninu ale lépe to ted nenapíšu.
Díky
Ahoj. Rozhodně nechci říct, že jsem zažila takovouto extrémní situaci. Ale zažila jsem vztah s manipulátorem. V takové méně nápadné formě, možná to bylo ale tím, že ten vztah jsem nenechala zajít tak daleko. Jakmile ale začne partner vše kritizovat a snaží se toho druhého přesvědčit, že je neschopný,… to později přejde do pocitu, že je méněcenný… jedná se o naprosto nezdravý vztah. První věc, co musíš udělat, je vymanit se z toho. Seber malou a odejdi k rodičům - ten pocit, že na to nemáš síli, že malá patří k tátovi a ne k tobě, to vše souvisí s tím (troufám si říct) psychickým týráním partnera. Až se alespoň na chvíli vymaníš z toho prostředí, najdeš novou sílu. Hlavně kvuli malé… podívej se na ní. Přijde ti ona méněcenná? Jistě, že ne. A to nejsi ani ty. Potom, až budeš pryč a alespoň trochu se dáš psychicky do pohody, můžeš řešit, co dál. Určitě zajdi na sociálku, najdi si právníka, jak už tady někdo radil, můžeš zkusit i nějaké centrum pro týrané ženy, protože i když si ted myslíš, že to není tak hrozné, tak je! Jestli je vše pravda, jak tu píšeš, tak tě psychicky doslova vydírá a ničí - říkat dítěti takové věci?
Jakmile najdeš zastání a podporu u někoho dalšího a získáš zpět ztracenou sebeúctu, tak vše bude vypadat jinak. A potom uvidíš, jestli je možné jít do nějaké poradny a pokusit se situaci změnit. Třeba i on se začne na to jinak dívat, až opravdu odejdeš. Já nejsem zastáncem rozchodů a odchodů s dítětem od partnera, ale v této situaci nemáš moc na výběr. Přece se nenecháš zničit nebo připravit o dítě - kdybys odešla bez ní, tak to bys teprve neunesla!
Zakladatelko, jenom Ty sama (případně odborník) může posoudit na kolik vážná je Vaše situace. Prosím, zanech si svou důstojnost, i v takovém případě, že Ti osud do cesty postavil komplikovaného muže - vše se děje z nějakého důvodu. Nedá se soudit na základě jednoho článku, ani pár vět mířených k dceři. Třeba to partner řekl s nadsázkou, nebo si vůbec neuvědomuje důsledky a potřebuje, aby mu někdo ukázal lepší cestu. Rady, abys mu udělala peklo, vzala dceru, šla ihned do boje s advokátem jsou podle mě přehnané a je na ně čas. Zkuste se napřed domluvit nekonfliktně, oba dva jste rodiče a já si velice vážím Tvého názoru, že si dítě automaticky nepřivlastňuješ, to že se partner stará je super! I když je to „nové“. Muži si hledají cestu k dětem mnohdy déle, nemají ty instinkty co my. (samozřejmě není vhodné, aby dítě manipuloval - ale tomu boj a advokáti opravdu nepomohou a konflikt třeba zbytečně vyeskaluje). Zkuste najít dobrého(!) odborníka, který by Vám mohl pomoci.
Děkuji Vám za zájem a odpovědi.
Důkazi žádné nemám, on se takhle nechová venku. Jen doma. Je to vážený pan podnikatel. Když k nám přijde někdo z jeho rodiny, dělá ze sebe chudáka…maká aby nás uživil, já mu ani neuklidím pokoj (z ložnice mě vystěhoval na gauč a udělal si toho pokoje pracovnu), nežehlím mu…atd. Je pravda že mu tam neuklízím, když on nic nedělá ani já nemusím dělat všechno. Na holku je jak kdy, většinou je to ale hodný tatínek („je to můj nejlepší kamarád, mám ho nejraději, tatínek, tatínek…“), nebo si jí nevšímá. Občas něco řeknu v práci (jinak nemám komu, nemám tady žádné kamarádky) ale tuším že mi to moc nevěří…zrovna ted jsem byla v sobotu v práci, on vzal holku do cukrárny a stavili se u mě. Sháněl mě zdrobnělinou a na holku dělal ťuťuńuńu. Doma slyším spíš oslovení debile, krávo, sv*ně… Naprosto je chápu.
Nevím jestli je správné vzít holku z domova, od milovaného tatínka, má tady trv. bydliště, školu a jít někam do azyláku. Cítím že na to nemám. Tady by jí bylo líp, na ní není jako na mě. Třeba už mají nějakou maminku najitou, třeba takovou která to všechno bude snášet líp jak já.
Otázka nebyla jestli mám vyhledat právníka ale jestli mám jít ted nebo čekat až co mě vyhodí.
Doma jsem čím dál více apatická, jak mohu zavřu oči pouštím si dokola Nosím černý brejle a myslím na to co bylo, jak mi bylo dřív dobře a hledám odpověd na otázku proč. Ne proč je takový ale proč jsem to já tenkrát udělala.
„Ať mně někdo odpoví,
proč přišlo tohle období.
Tak náhlá změna trasy
má skrytej význam asi…“
Tak to by možná bylo lepší, kdyby si před tím vším, než se pustíš do „nějaké akce“ navštívila odborníka Ty. Třeba psychologa a i do té poradny můžeš jít sama - poradit se o celé situaci, která Tě čeká. Určitě by Ti pomohli.
Ja nevim, ale je takova veta, ze Nejvic, co tata muze udelat pro svoje dite je milovat jeho matku…nezlob se, to ze se ted chova k dceri hezky neznamena, ze to tak bude naporad..jak by si ji mohla nechat u cloveka, ktery jeji matku ponizuje a nadavaji..svedci to o tom, co je to za lidsky odpad..jeste mne napadlo, ze kdyby si se obrnila vuci tem urazkam, prestala si ho vnimat a soustredila se jen ba dceru, gak by si tam mohla zustat, kym si neco nenajdes..myslim si, ze az dcerka bude starsi a vsechno to pochopi, tak bude stastna, ze si ji tam nenechala.. ![]()
Dej se první do pořádku ty sama, najdi si psychologa, nějakou poradnu, články o asertivitě na internetu. Naplánuj si odchod od svého „chlapa“. Nevím, jestli máš kam jít, třeba k rodičům. Nezůstávej s ním, udělá z tebe chodící trosku. Přece nechceš, aby tě dcerka takhle každý den viděla. Máš svoji hodnotu. Nebude to lehké, ale musíš zabojovat, už kvůli své dcerce. Boj to bude těžký, on se nebude chtít vzdát dcery, ani tak né z lásky k ní, ale jen pro to, abys nad ním nevyhrála. Pokud bys s ním zůstala, mělo by to daleko horší důsledky. Přece ses nenarodila, abys prožila život ( spíš živoření) s takovým hovadem.
Prosím pomocte mi někdo nebo mě alespon vyslechněte…nemám komu bych to řekla.

Mám 6leté dítě (lehce postižené) a bydlíme u přítele, otce dítěte v jeho domě daleko od mého rodiště. Trvalý pobyt mi tady za celou dobu nedovolil. Poslední dobou se stále stupnují jeho slovní útoky na mě, at si seberu svých pár švěstek a táhnu do pr*ele. Nerozumíme si již delší dobu, teprve ted jsem ale po přečtení si jednoho blogu, zjistila že celou dobu žiji s manipulátorem…že nejsem tak hrozná jak každý den slyším. Naprosto typické chování. Já jsem špatná, všechno dělám špatně, moje rodina špatná, moji(bývalý)kamarádi špatní, moje práce špatná, finančně mě uplně vysál - musím se podílet polovinou do rodinného rozpočtu a ta moje polovina je skoro celá moje výplata (6hod/prodavačka), omezuje nám v základních potřebách - bydlíme jako bezdomovci. Nikdo neuvěří že tady bydlí někdo kdo má na kontě miliony a několik nemovitostí.
Abych se vrátila zpět…mám ted pocit že chce abych opravdu odešla. Samozřejmně bez dítka, to chce. Najednou se začal zajímat, bere jí ven, občas s ní udělá úkoly. Dřív si jí kolikrát ani nevšiml, běžně celý den prosedí na pc. Doma na nic nesáhne.
Začal jí už zpracovávat…několikrát jsem slyšela jak jí říkal " Najdeme si jinou maminku, lepší, tahle je na tebe zlá„.Většinou jí to říká když po ní něco chci a ona odmítá a uteče k němu. Tatínek je na ni potom hodný, nic moc po ní nechce. Sama mě už několikrát řekla at jdu pryč
Pomalu se smiřuji s tím že dítě zůstane u něj. Psychycky jsem na tom už dost špatně a tahanice o dítě by byli můj hrob.
Co mám dělat? Mám si opravdu zabalit svoje věci a odejít? Snad bych našla nějaký levný podnájem který bych utáhla kdybych začala pracovat na víc hodin nebo si našla jinou práci.
Nebo mám čekat až mě vyhodí fyzicky? Abych měla "potvrzené“ že jsem neutekla od dítěte. Možná bych se mohla vrátit domů a bydlet u mámy na chatě…ani nevím jestli mám ještě sílu začít od nuly
Omlouvám se za tu trochu nepřehlednou slátaninu ale lépe to ted nenapíšu.
Díky