Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Dát miminko k adopci bratrovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.1.13 18:45
Na to ti nejspíš může odpovědět jen někdo, kdo si to prožil, ostatní můžeme jen dedukovat. Osobně bych se poradila s někým, kdo se přímo adopcemi zabývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:48
Dítě nemám, takže z tohohle pohledu neposoudim. Myslim, že to bude VELMI náročný dítě vídat. Ale pokud máš postoj „dítě nechceme“, tak já si ze svýho naivního pohledu myslim, že by to byl hezkej krok. Ale musíte všichni počítat s tím, že je možný, že si mimino nakonec necháš.
Zrovna včera jsem koukala na dokument vytoužené děti a byly tam 2 případy, kdy holka otěhotněla omylem a dítě v žádnym případě nechtěla, nemohla si ho z mnoha důvodů nechat. Rozhodla se pro přímou adopci, vybrala si rodinu. A nakonec si ho obě nechaly a manželé zůstali bez dítěte.
Příspěvek upraven 15.01.13 v 18:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.13 18:50
…osobně si to nedovedu představit 
. Já bych to nedokázala. Máme tři děti, chtěli bychom čtvrté. Mojí sestře se taky nedaří IVF, je již věku před 40 a moc po dítku touží. Ráda bych jí pomohla a toto by byla také možnost- že bychom zůstali na 3 dětech a 4. bych odnosila jí. Ale moje pudy by byly asi silnější a nedokázala bych se dívat jak děťátko vyrůstá… Musela by jsi být moc silná 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.13 18:51
Mně nejde tak o to, jak by to proběhlo papírově, o tom už nastudovali tolik materiálu, že by vědomosti mohli sepsat jakmanuál pro ostatní, spíš nakolik je reálné, žeto dokážu zvládnout, koukat se na to malé, které vlastně nebude mé a jak oni budou žít s tím, že je sleduju srdce mi to trhá, říkal doktor, že je to nejspolehlivější antikoncepce, že mi vyvolá přechod a teď tohle. Brácha se švagrovou se na to tak upnuli, že když půjdu na potrat nebo to dám jiným, rozbije to náš vztah, jsou jediní, koho z rodiny mám kromě maminky 
vůbec nevím, co mám dělat
- Citovat
- Upravit
15.1.13 18:51
Samozrejme klidne i bratr muze dite adoptovat v tom problem nevidim, spis si musis rozhodnout, jestli to ty dokazes, kdyz to miminko budes pak vidat, jestli ti to pak nebude lito, ze si ho dala pryc, nebudes ho chtit zpatky atd. Je to jine, kdyz ho das nekomu cizimu a pak ho uz nevidis nez kdyz ti zustane na blizku a vis, ze to je vlastne tvoje dite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Renčí2
15.1.13 18:52
Podle mě už ani jedno řešení nebude úplně to správné. Když půjdeš na potrat, budeš si to vyčítat. Když dáš dítě k adopci, bratr se švagrovou ti to asi nikdy nezapomenou. A když dáš dítě k adopci bráchovi, tak budeš mít „svoje“ „cizí“ dítě stále na očích - šílená představa, která bude trvat po zbytek života, kdežto bráchovi se vlastní dítě může povést vlastně kdykoliv. Co na to třeba manžel? Ale asi by ses nakonec měla rozhodnout podle sebe a svojí rodiny.
- Citovat
- Upravit
15.1.13 18:53
Nejsem si jistá, ale myslím, že adopce mezi přímými příbuznými není právně možná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:53
Mám adoptované dítě a taky jsme se mnoho let snažili. Kdyby manželova sestra byla ve stejné pozici jako ty, taky bych si to dítě vzít chtěla a byla bych mnohem šťastnější, než si adoptovat dítě cizí. uvědom si, že takhle by tvoje dítko mělo aspoň jednu vlastní babičku, tatínek by byl genově příbuzný, i ostatní příbuzenstvo by bylo vlastní.
Je v podstatě jen na tobě, jak tuto situaci budeš vnímat ty. Jestli to dokážeš v sobě udržet aspoň nějakou dobu. Stejně mu to jednou řeknete. A oni mu i cizí rodiče jednou řeknou, kdo je jeho pravá matka, budou znát tvoje jméno, adresu, rodné číslo, akže si tě najde. Ty o nich nebudeš vědět nic. Pokud se chceš zeptat i na jiné věci ohledně adopce, naiš klidně SZ 
Držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:53
V takové situaci jsem nikdy nebyla tak asi moc radit, nemužu…
Pkud by sis dítě chtěla nechat a dát ho bratrovi, bylo by to moc hezké od tebe, ale nezapoměn na to, že dítě budeš velmi milovat, tět jim to třeba slíbíš, ale pak ti bude rust bříško, začne tě kopat a narodí se, pak se třeba stane, že ho nedáš a necháš si ho…Mateřská láska je silná..
Moc ti držím palce at se rozhodneš dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:54
Ahoj,
já to vidím jako báječnou věc. Ty nebudeš muset jít na potrat, když si ho nemůžeš nechat a bráchu se švagrovou uděláš šťastnými. Navíc mimčo budeš vídat, nebude Tě trápit myšlenka, kterou bys měla u anonymní adopce - co s ním asi je, kdo ho má atd. Neznám vztahy v rodině a jednoduché to určitě nebude, ale i tak je to dle mne to nejlepší řešení, které se Ti mohlo stát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:55
I kdybych to dítě nechtěla, tak si nedokážu představit, že by ho vychovávala má sestra…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.13 18:55
Je to paradox, i my máme za sebou strastiplnou cestu k našim dětem, několikaletá snažení, než se nám podařily, ale tohle už nezvládnu, nemůžu si ho nechat a přijde si ke mně jen tak bojím se, že ho nedokážu odevzdat, ale ani se nezvládnu postarat, jenže jít na potrat taky nedám, tohle by bylo ideální řešení, miminko by mělo ten nejlepšá domov, když nemůže být se mnou, ale můžu to zvládnout, dá se to zvládnout? Nevím
bojím se, že ho nedokážu odevzdat, ale ani se nezvládnu postarat, jenže jít na potrat taky nedám, tohle by bylo ideální řešení, miminko by mělo ten nejlepšá domov, když nemůže být se mnou, ale můžu to zvládnout, dá se to zvládnout? Nevím
@Anonymní píše: …osobně si to nedovedu představit
- Citovat
- Upravit
15.1.13 18:55
No já bych to nedělala. podle mne pokaždý když bys dítko viděla, tak bys litovala, že sis ho nenechala, chtěla bys ho zpátky a nakonec by to váš vztah s bráchou stejně rozbilo. Musela bys být setsakra silná abys sis při pohledu na dítko neřekla, to je moje, já ho chi. Bohužel se obávám, že kromě varianty, že se rozhodneš si dítko ponechat, že se teď už váš s bráchou naruší stejně, když on si umanul, že to dítko bude jeho. Je to fakt těžká situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.13 18:57
Já bych to udělala.
Pokud bych byla stoprocentně rozhodnuta, že miminko nechci, dala bych ho někomu, koho mám ráda a o kom vím, že se o něj postará.
Ale za prvé a především - musíš být stoprocentně rozhodnuta dítě odevzdat. Nesmí dojít k situaci, že si to rozmyslíš… pak by sis mohla nenávratně zničit vztahy s celou rodinou.
Za druhé - musíš být schopna dítě nejen navždy odevzdat bratrovi, ale také být ochotna vzdát se jakéhokoli ovlivňování jeho života, výchovy a podobných věcí. Bratr je Tvoje rodina - dítě budeš vídat. A bude Tě to svádět k tomu, aby ses pokoušela ovlivnit osud „svého“ dítěte… toho si musíš být vědoma a nesmíš to dopustit.
A za třetí - musíte si ujasnit s bratrem a vůbec celou rodinou, jak se k věci postavíte. Všichni musíte respektovat jedno stanovisko, na kterém se ujednotíte - čí dítě je. Kdy - a zda vůbec - mu někdy řeknete, že jeho maminkou je teta.
Přeji Ti hodně štěstí.
Příspěvek upraven 15.01.13 v 19:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, omlouvámse za anonym, snad ho pochopíte, jsem ve zvláštní situaci, otěhotněla jsem neplánovaně přes depopoveru, mám ji už 8 měsíců, poslední dobou mi bylo divně, minulý týden gynekolog potvrdil, že jsem v desátém týdnu, nechtěla bych rozebírat, proč další dítě nechceme a nemůžeme mít, nikdy mě nenapadlo, že bych toto řešila, no stalo se, mám čas se 14-tidnů rozhodnout pro potrat, to by bylo ale asi krajní řešení, hodně užtýden uvažuji, že to malinké dám k přímé adopci, řešímeto horem dolem. No a mamka si to nenechala pro sebe a za tepla to donesla bráchovi, tise snaží už pár let, mají za sebou IVF pokusy, vše neúspěšné, jsou už v takové zoufalé fázi a oni se během mžiku rozhodli, že si to malé vezmou, mněto přijdešílené, celá ta situace je šílená, ale dát to mrně bráchovi? Brácha se švagrovou se na to upnuli, nemluví o ničem jiné, 24 hodin denně, neposlouchají rozumné argumenty, že to nebude klapat, že dát to dízě cizím lidem, je něco jiného, nežho stále vídat, na druhou stranu, já si ho nenechám a pro ně je to naděje na dítě. Šílenost, co myslíte? Může to klapnout? Já už nedokážu uvažovat reálně