Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@Anonymní píše:
Zdravím, já už nevím jak dál. Před rokem se dcera 15 let rozhodla mě tahat po sociálce, aby šla do péče otce, který ji vše dovolí. Má přítele a víkendy místo u nás ji otec dovoluje být u kluka, tedy i spát. Já ji neviděla i tři měsíce. Když tu teď byla dva dny na vánoce, lze že jede k otci a přitom šla na dva dny ke klukovi, otec se mnou vůbec nekomunikuje, o své dceři nic nevím, ani o její škole nic. On je ten hodný, který má pochopení a věří ji, tudíž k nám na víkendy jezdit nebude, to mi oznámila dnes. Trpím panickou poruchou a už to nezvládám, mám vůbec někde jako máma zastání? Nebo je mám nechat být a s dcerou se nevidat? Nechápu, že nestojí ani o své sourozence i jeden den mi vyčte, že je tu pořád a tátu nevidí vubec
To je strasne! Ja mam mimina,ale uz ted me desi predstava ze budu mit kluky a hadat se mnou. Ja Vam nechci radit,ale nepomohlo by kdyby treba prisla i s tym klukem a vyresili to spolu? Ona se case umoudri ale ted je zamilovana a neda si poradne nic vysvetlit.
@rena621 kluka mi prý nepředstaví,že jsem jednou o něm řekla něco co jsem slyšela. Neustále o něm mluví,že se nikdy nerozejdou,že se budou brát a mě je do toho houby,kluk o nás nemá zájem. Mám s ex ještě desetiletého syna a normálně o něm se bavíme,jezdí tam,ale přes dceru se mi msti. V manželství mě týral,ukončila jsem to já a po roce je můj vztah s dcerou úplně v troskach
Zakladatelko, radu nemám, snad jen pochopeni. Příští týden mě čeká soud, dite 13 let, se rozhodlo jít k otci. Mě pomalu zavrhlo, dva sourozenci ho netrapi. Na cokoliv jen pokrči rameny a řekne hm. Pomalu se smiřuji s tim, ze ho pár let nebudu vidat nebo jen sporadicky. Dveře svému dítěti domů nezavru, ale nebudu se ani vnucovat. A jen doufam, že to vydrzim a dítě pochopí, že mu u mě špatně nebylo. V hlavě mam rady jak se chovat od psychologa i od právníka, tak snad to zvládnu dodržet. Drzim nám oběma palce, at je lépe.
Anomym snad pochopitelný.
@Anonymní píše:
Zdravím, já už nevím jak dál. Před rokem se dcera 15 let rozhodla mě tahat po sociálce, aby šla do péče otce, který ji vše dovolí. Má přítele a víkendy místo u nás ji otec dovoluje být u kluka, tedy i spát. Já ji neviděla i tři měsíce. Když tu teď byla dva dny na vánoce, lze že jede k otci a přitom šla na dva dny ke klukovi, otec se mnou vůbec nekomunikuje, o své dceři nic nevím, ani o její škole nic. On je ten hodný, který má pochopení a věří ji, tudíž k nám na víkendy jezdit nebude, to mi oznámila dnes. Trpím paničkou poruchou a už to nezvládám, mám vůbec někde jako máma zastání? Nebo je mám nechat být a s dcerou se nevidat? Nechápu, že nestojí ani o své sourozence i jeden den mi vyčte, že je tu pořád a tátu nevidí vubec
Jaké zastání si představuješ? Nějaký barnevern, který ji násilím donutí být s tebou? Ta situace je stejná, jako když 15 leté dítě nechce na povinné víkendy k otci. Taky si každý řekne, že ho nikdo nemůže nutit…
Chápu, že to mrzí. Ale zjevně hledáš chyby jen v dceři a otci. Možná by vám s dcerou pomohla nějaká mediace. ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko, radu nemám, snad jen pochopeni. Příští týden mě čeká soud, dite 13 let, se rozhodlo jít k otci. Mě pomalu zavrhlo, dva sourozenci ho netrapi. Na cokoliv jen pokrči rameny a řekne hm. Pomalu se smiřuji s tim, ze ho pár let nebudu vidat nebo jen sporadicky. Dveře svému dítěti domů nezavru, ale nebudu se ani vnucovat. A jen doufam, že to vydrzim a dítě pochopí, že mu u mě špatně nebylo. V hlavě mam rady jak se chovat od psychologa i od právníka, tak snad to zvládnu dodržet. Drzim nám oběma palce, at je lépe.
Anomym snad pochopitelný.
Prosim,taky bych ráda psychologa,bez něj to nedám,jakého konkrétně přímo najít? Já už jsem smířená,že další roky budou stejně. Přišla jsem o oba rodiče a psychika se na mě dost podepsala.
@Bábrdl píše:
Jaké zastání si představuješ? Nějaký barnevern, který ji násilím donutí být s tebou? Ta situace je stejná, jako když 15 leté dítě nechce na povinné víkendy k otci. Taky si každý řekne, že ho nikdo nemůže nutit…Chápu, že to mrzí. Ale zjevně hledáš chyby jen v dceři a otci. Možná by vám s dcerou pomohla nějaká mediace.
Nutit ji nechci vůbec,jen by měl otec mít rozum,je jasné když ji dovolí víkend u kluka,já nemám šanci,přes týden je na intru,kam ji on dál.
Je mi to lito, ale nutit nikoho nemuzes. Jen cekat, az z toho vyroste. A mimochodem, otec vuci tobe nema oznamovaci povinnost. Zavolej si do skoly, kdyz chces neco vedet.
Tohle je důsledek aktuální situace v rozhodování rozdělení péče o dítě. Dítě u soudu vyhraje ten, kdo ho víc s prominutím kur.í, a děti toho náležitě využijí. Prostě budou s tím rodičem, který jim víc dovolí/koupí. Co to napáchá za škody na jejich výchově a rodinných vztazích, si můžeme domyslet.
Všechno je vina běžného povolování střídavé péče a rozšířeného styku s otcem.
Dokud byly děti po rozvodu nekompromisně v péči matky, měly jednu výchovu a matka měla možnost být důsledná a podle potřeby i přísná.
@Anonymní píše:
Nutit ji nechci vůbec,jen by měl otec mít rozum,je jasné když ji dovolí víkend u kluka,já nemám šanci,přes týden je na intru,kam ji on dál.
Ale ona je zřejmě s péčí otce spokojená ![]()
Naopak u tebe jí něco chybí.
Nejjednodušší je říct si „je to tím, že jí všechno dovolí.“ Ale třeba to není tak jednoduché.
Nejlepší by pro vás byla ta mediace. Zkušený mediátor by vám mohl pomoci pochopit, co ta druhá chce a očekává.
Ja jsem v podobne situaci, kdy ke mne dcera nechce jit. Bohuzel jsem nenasla reseni, s psychology jsem mluvila, nijak mi nepomohli - pry mam delat totez, co doposud. Uz to trva pres tri roky.
Pokud te jeji otec tyral, necekej od nej nic pozitivniho. Jeho vznikla situace mozna dokonce tesi a bere to jako sanci tyrat te dal.
@Anonymní píše:
Tohle je důsledek aktuální situace v rozhodování rozdělení péče o dítě. Dítě u soudu vyhraje ten, kdo ho víc s prominutím kur.í, a děti toho náležitě využijí. Prostě budou s tím rodičem, který jim víc dovolí/koupí. Co to napáchá za škody na jejich výchově a rodinných vztazích, si můžeme domyslet.
Všechno je vina běžného povolování střídavé péče a rozšířeného styku s otcem.
Dokud byly děti po rozvodu nekompromisně v péči matky, měly jednu výchovu a matka měla možnost být důsledná a podle potřeby i přísná.
Jistě bys měla tenhle názor i kdybys měla syna, milovaná vnoučata a snacha by se ti zamilovala a i s dětma odesla. Zakázala by vám je vídat, protože „jednotná výchova“. Nesměla bys jim nic koupit, nikam je vzít, protože by to bylo tvými slovy „kur.ni“.
@Anonymní píše:
Tohle je důsledek aktuální situace v rozhodování rozdělení péče o dítě. Dítě u soudu vyhraje ten, kdo ho víc s prominutím kur.í, a děti toho náležitě využijí. Prostě budou s tím rodičem, který jim víc dovolí/koupí. Co to napáchá za škody na jejich výchově a rodinných vztazích, si můžeme domyslet.
Všechno je vina běžného povolování střídavé péče a rozšířeného styku s otcem.
Dokud byly děti po rozvodu nekompromisně v péči matky, měly jednu výchovu a matka měla možnost být důsledná a podle potřeby i přísná.
Patnactilety clovek ma byt davno vychovany. A je smesne, ze si nekdo mysli, ze pro patnactileteho jsou na prvnim miste penize pred vztahy. To neni pravda. Ale tu lasku musi prvni citit od rodicu. A taky respekt. Patnactileteho uz nemuzes ovladat, musis komunikovat.
@Anonymní píše:
Ja jsem v podobne situaci, kdy ke mne dcera nechce jit. Bohuzel jsem nenasla reseni, s psychology jsem mluvila, nijak mi nepomohli - pry mam delat totez, co doposud. Uz to trva pres tri roky.
Pokud te jeji otec tyral, necekej od nej nic pozitivniho. Jeho vznikla situace mozna dokonce tesi a bere to jako sanci tyrat te dal.
Ale zakladatelka na tom ještě tak špatně není. Dcera se s ní vida, jen ta komunikace skřípe ![]()
Zdravím, já už nevím jak dál. Před rokem se dcera 15 let rozhodla mě tahat po sociálce, aby šla do péče otce, který ji vše dovolí. Má přítele a víkendy místo u nás ji otec dovoluje být u kluka, tedy i spát. Já ji neviděla i tři měsíce. Když tu teď byla dva dny na vánoce, lze že jede k otci a přitom šla na dva dny ke klukovi, otec se mnou vůbec nekomunikuje, o své dceři nic nevím, ani o její škole nic. On je ten hodný, který má pochopení a věří ji, tudíž k nám na víkendy jezdit nebude, to mi oznámila dnes. Trpím paničkou poruchou a už to nezvládám, mám vůbec někde jako máma zastání? Nebo je mám nechat být a s dcerou se nevidat? Nechápu, že nestojí ani o své sourozence i jeden den mi vyčte, že je tu pořád a tátu nevidí vubec