Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Duhové dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
18.5.23 13:39
Duhové dítě
Dobrý den, zajímala by mě zkušenost určitě nejsem jediná, v listopadu jsem porodila mrtvou holčičku. Nyní jsem znova těhotná ale vědomí že pod srdcem nosím zdravou holčičku mi vůbec nepomáhá na tu bolest, pořád mi chybí moje miminko předtím, pláč, stres a čekání na někoho kdo už nikdy nepřijde je na denním miste..holcicka ve mě jakoby ani nebyla a já pořád doufám že se vrátí ta předtím.. zaživa to taky nějaká? Pomohlo vám něco na tu bolest? Přijdu si už paranoidní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
18.5.23 13:45
Představ si, že ta předchozí holčička neměla dostatečně silné tělíčko, aby to zvládla, tak se musela vydat znovu na cestu a teď máš tu dušičku znovu pod svým srdcem. Hezky na ní mluv, hlaď ji, tentokrát to zvládnete.
- Citovat
- Upravit
18.5.23 13:56
Az mi je do placu. Nechces sa o tom s niekym pirozpravat? Aspon s manzelom?
Aby si po porode nepadla do depky a budes trpiet tu aj druhe dietatko, ktore nemoze za to, ze prislo o sestricku. A ani ty 
Este dopisem, ze ja som donosene dieta, ale predtym moja mama potratila v ordinacii, akurat jej dr. vypisovala knizku
Příspěvek upraven 18.05.23 v 17:31
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 14:32
Mrzi me tvoje ztráta. Sama to znam. Bohužel pomůže jen čas 
spoustu času… Neboj se říct si o odbornou pomoc. S narozením dcerky se ti můžou vrátit nejhorší vzpomínky.
Pomůže i vyhledání skupinky žen s podobným příběhem. Tady je Prázdná náruč, další jsou na FB.
Drž se a přeji ti hodně zdraví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.5.23 14:44
@Ellena14 píše:
Dobrý den, zajímala by mě zkušenost určitě nejsem jediná, v listopadu jsem porodila mrtvou holčičku. Nyní jsem znova těhotná ale vědomí že pod srdcem nosím zdravou holčičku mi vůbec nepomáhá na tu bolest, pořád mi chybí moje miminko předtím, pláč, stres a čekání na někoho kdo už nikdy nepřijde je na denním miste..holcicka ve mě jakoby ani nebyla a já pořád doufám že se vrátí ta předtím.. zaživa to taky nějaká? Pomohlo vám něco na tu bolest? Přijdu si už paranoidní.
A nenapadlo Tě, že se Ti Tvoje holčička vrátila?
Takhle, zkusila to prostě znovu a Tys to ve své bolesti nepoznala.
Mám zkušenost s něčím podobným.
Už před víc než 30 lety jsem, po odběru plodové vody (vyloučení geneticky podmíněné nemoci) v prvním trimestru potratila.
A z odběrového pracoviště mi potom, nic netušíce, radostně volali, že budu mít holčičku, zdravou. 
Vořvala jsem to, i když jsem v té době měla doma rok a půl starého chlapečka.
Zoufalství, po téhle holčičce jsem toužila celou svou bytostí.
O půl roku později jsem otěhotněla znovu - a od první chvíle jsem VĚDĚLA, že to je ona.
Skvělý, úplně bezproblémový těhotenství, porod jak z příruček „objevte svoji vnitřní bohyni“, pak jsem ji měla v náručí, koukala na mě moudře těma tmavomodrýma očima a vůbec neplakala. A já jí tiše říkala "tak ahoj, kdes tak dlouho byla…? "
Dodnes můj nejbližší člověk.
Nech si to projít hlavou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.5.23 14:58
Moc mě mrzí, cos musela zažít
Těhotenství, které nám nevyšlo, nedošlo ani zdaleka tak daleko jako u tebe.
Ale když jsem otěhotněla znovu, bylo mi jasnější než den, že tohle miminko bude mít jiné tělo než to první, ale uvnitř bude ta samá dušička. Že se jí jen nepovedlo dostat na svět na první pokus.
Když jsem pak koukala jak spí v postýlce, říkala jsem mu, že jsem ráda, že to tentokrát už zvládnul a že nám předtím teda pěkně dal..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.5.23 15:02
Já nemám za sebou to, co ty. Ale prošla jsem zamlklým těhotenstvím a ikdyž jsem brzy na to znovu otěhotněla, na miminko se těšila, stále mi ten malý někdo chyběl a chybí. Po porodu se to ještě znásobilo, nerozuměla jsem tomu, proč, když mám doma krásné duhové mimčo a jsem nejšťastnější na světě, stále postrádám a truchlím po tom, o které jsem přišla. A víš co? Nakonec jsem sama sobě odpustila tyhle myšlenky a pocity, přijala fakt, že jsou prostě rány, které se nezacelí a že v jednom okamžiku můžu být šťastná a zamilovaná do miminka, které přišlo a zároveň s klidným srdcem postrádat to, které nemám. Protože prostě mateřská láska nemá hranice. Protože miminko, které nemám mám pořád ve svém srdci a dokud budu živá, nebude tomu jinak. Obejmout můžu dvě děti, ale jsem mámou tří.
Přeju ti hodně štěstí a posílám plnou náruč laskavosti k sobě samé.
P. S. Já to nikdy necítila tak, že se mi miminko vrátilo.
- Citovat
- Upravit
18.5.23 17:47
Také jsem v listopadu přišla o holčičku ve 40 týdnů 4 dny do termínu chyběly..letos to bude už 10 let. Strašně to letí, nicméně na holčičku myslím stále. Do roka od jejího úmrtí se nám narodila duhová holčička. Bylo to velmi náročné těhotenství plné strachu, protože první dcerka byla zdravé dítě, které zemřelo kvůli obtocenemu pupečníku kolem krku, udusila se a doktorka to podle monitoru ani ultrazvuku nepoznala. Ano seděla sem na KTG. Byla sem prý hysterická… U duhové dcerky jsem se moc bála, byla úzkostná a párkrát jsem se sesypala. Pomahal mi angel sound…kontrolovala jsem srdíčko hlídala pohyby. Dcerka se narodila plánovanou sekcí- byly nějaké problémy. Když jsem si ji konečně pochovala a viděla že je tady živá s zdravá došlo u mě k vnitřnímu klidu a smíření. Na andilka nezapomenu to ani není možné myslím na ní stále, ale ta naše cacorka co máme doma vydá minimálně za dvě 
moc ti držím palce ať vše dobře dopadne a třeba se za tebou opravdu vrátila dušička mala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.5.23 09:38
Přišla jsem o miminko ZT. Byla jsem smutná. Přesně o rok, kdy jsem měla mít termín porodu tohoto miminka, se mi narodilo zdravé dítě a i já jsem cítila, že se jen odložilo jeho narození. Ještě doplním, že v době zamlkleho těhotenství jsme měli špatně podmínky k příchodu děťátka a možná to i nějak cítilo. A já si vysvětlila a byla vděčná, že svoje narození o rok odložilo. Nikdy jsem ho nebraa jako náhradníka či vetřelce, na nepovedené těhotenství malokdy vzpomenu. A pokud je to jinak, nakonec se všichni sejdeme a seznámíme! A pokud je to ještě úplně jinak, tak nám to bude fuk. Jde o to teď a tady se s tím smířit a přijmout situaci, jaká je. U mě bylo jednodušší, že se jednalo o začátek těhotenství. Držím pěsti!
- Citovat
- Upravit
19.5.23 09:51
Ahoj, já jsem musela ukončit druhé těhotenství pro VVV. Otěhotněla jsem znovu celkem rychle a taky jsem čekala, že třeba budu cítit… nevím, něco. Že se ta dušička vrátila v lepším, zdravém tělíčku, že nové těhotenství vyplní tu díru v srdci… Úplně to nefungovalo, věděla jsem, že jen šálím sama sebe a své špatné svědomí. Ten (ne)očekávaný moment přišel až ve chvíli, kdy jsem zjistila, že čekám neplánovaně třetí miminko. Tehdy, po tom prvotním šoku, jsem měla pocit, že je vesmír zase v rovnováze. Že jsem tehdy svým rozhodnutím sepsala jakousi dohodu s osudem / bohem / jak kdo chce… A ano, když se na mě syn poprvé podíval, bylo to tam všechno, v těch očích. Je to takové složitější na věcný popis a asi až trochu moc ezo 
Ale chtěla jsem tím říct, že ti to jednou dá smysl. Já nevím, jestli tohle tvoje miminko je ta odpověď, kterou hledáš. Určitě ti ale naplní srdce a zaměstná mysl natolik, aby ses mohla posunout dál. Držím ti palce a přeju klidné těhotensví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 10:20
Myslim si, ze by sis mela pripustit smutek. Nebojovat s nim. Citim z Tveho prispevku, ze kvuli novemu detatku chces prozivat radost, coz je urcite uctyhodne, ale pokud ty emoce budes potlacovat, ony se casem nekde projevi. Uvedom si, ze mas pravo byt smutna, mas pravo truchlit nad ztracenym miminkem. Mozna az zacnes citit pohyby, tak se to zlepsi. Nektera nabozenstvi veri, ze deti si sami vybiraji rodice podle toho, jakou zkusenost v novem zivote chteji mit. Treba Tvoje holcicka potrebovala presne tohle - tuhle pro vas velmi smutnou zkusenost. A zase z vedeckeho hlediska je prokazano, ze kazde tehotenstvi zanecha v matce otisk - bunky miminka v jejim tele zustavaji uz nadosmrti. Takze Tvoje holcicka je stale s Tebou, i kdyz jinak, nez by sis prala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 10:30
jste mne rozbrečely a všechny vás obdivuju…
občas musí člověk vytrpět jak kůň.. , aby zas někdy mohl být šťastný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 10:44
@Michelle_M píše:
Ahoj, já jsem musela ukončit druhé těhotenství pro VVV. Otěhotněla jsem znovu celkem rychle a taky jsem čekala, že třeba budu cítit… nevím, něco. Že se ta dušička vrátila v lepším, zdravém tělíčku, že nové těhotenství vyplní tu díru v srdci… Úplně to nefungovalo, věděla jsem, že jen šálím sama sebe a své špatné svědomí. Ten (ne)očekávaný moment přišel až ve chvíli, kdy jsem zjistila, že čekám neplánovaně třetí miminko. Tehdy, po tom prvotním šoku, jsem měla pocit, že je vesmír zase v rovnováze. Že jsem tehdy svým rozhodnutím sepsala jakousi dohodu s osudem / bohem / jak kdo chce… A ano, když se na mě syn poprvé podíval, bylo to tam všechno, v těch očích. Je to takové složitější na věcný popis a asi až trochu moc ezo
Ano, složité na vysvětlování.
Já jsem zarputilý pragmatik, v ezo věcech nejedu ani trošku.
Ale tenkrát mi to bylo prostě jasné.
Věděla jsem, že jsem těhotná, s naprosto jistotou ještě předtím, než mi to potvrdil gynekolog (šla jsem tam tehdy s tím, že jestli mi řekne, že nejsem, ničemu nerozumí. 
Protože to teda jsem! 
) Věděla jsem, ještě před tím kolečkem vyšetření plodovky a pro jistotu i choriových klků, že je to holčička, zdravá a ta „moje“, ta první, ta, co s náma chce bejt.
Jsme hrozně provázané, často mezi náma jede „telepatie“, úplně běžně se stávalo, že jsme ve stejném okamžiku vyslovily stejnou myšlenku, bonmot, fórek…
Což by nebylo divné, když jsme spolu bydlely, ale děje se nám to běžně i teď, kdy už má dávno svoji rodinu.
Na všech starých fotkách, kdy ji chovám jako miminko, mě fixuje pohledem, klidně s vyvrácenou hlavičkou. Kdybych věřila na minulý životy, myslela bych si, že už se známe mnohem dýl. 
Po tom „ztraceném“ miminku se mi nestýská vůbec, vnímám to čistě tak, jako by mu tenkrát jen ujel jeden vlak, tak přijelo tím dalším.
Je zajímavé, při čtení tohoto vlákna, že někdo to intuitivně cítí přesně, jako já, a pro někoho je duhové dítě jiné, nesouvisející. 
Možná to tak je (některé se „vrátí“ a některé prostě ne), ale těžko ověřit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 12:33
@Lucy75 píše:
občas musí člověk vytrpět jak kůň..
No, je to opravdu moc smutný.
Taky je mi všech strašně moc líto, kdo si musel prožít takovou bolest.
Tak teď už jen hodně zdravíčka a radosti v životě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.5.23 21:02
@Ellena14 Ahoj, soucítím s tebou. Loni jsem přišla o dvě miminka, ale měla jsem alespoň to “štěstí” v neštěstí, že to bylo v prvním trimestru. Ale bolest také veliká.
Hodně jsem si o tom načetla a je opravdu nutné se s miminkem rozloučit a nechat ho jít. Ono by tu stejně nebylo šťastné a dlouho by se na světě nezdrželo.
Zase o to větší by to pak byla ztráta a bolet pro tebe i samotné miminko.
Já jsem se s miminky rozloučila vždy buď když probíhal potrat nebo jsem se dozvěděla že umřelo.. Řekla jsem jim oběma, že se nezlobím a ať jdou, že věřím že se k nám vrátí.
Na Silvestra jsme si ještě s manželem symbolicky zapálili dvě prskavky a definitivně jsme to uzavřeli. Zkus si projít nějakým takovým rituálem.
Duhové miminko se k nám vrátilo, aktuálně jsem ve 20 tt a nemůžu se dočkat! Je to zdravé a podle ultrazvuku i krásné miminko se kterým budeme konečně šťastní
Musíš si to srovnat v hlavě, holčičku která zemřela pustit a přijmout miminko které si vás vybralo a zůstane s vámi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Krvácení mimo cyklus při braní antikoncepce
- 03.09.26
- Anonymní
Chloprothixen 50 mg
- 07.09.26
- Anonymní
Očkování živou vakcínou
- 04.09.26
- Anonymní
Menstruační problém
- 31.08.26
- Anonymní
