Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Píšu dotaz, protože si nevím rady. Včera jsem strávila celý den se svou kamarádkou - vídáme se od základní školy, většinou dva až třikrát ročně. Kamárádka má tři děti, dvě poslední přes IVF. Ty dvě poslední děti byly vymodlené, na každé z nich dlouho čekala. To poslední, třetí dítě - v to už nedoufala, narodilo se na třetí pokus IVF - dost se kvůli němu vydali z peněz. Nyní jsou tomu poslednímu přes 3 měsíce a já za ní přijela, abych dala něco „do peřinky“. Přijela jsem hned ráno a ona mi otevírala dveře celá zoufalá. Před pár dny zjistila, že je těhotná. První její dojem byl prý - že je to zázrak, že to není možné… no a pak to opadlo a děs - co si počne. Naběhla k doktorce a jak je to možné - musela otěhotnět ještě před koncem šestinedělí, prý měli s manželem jednu soulož a ono se zadařilo.
A teď proč píšu - ona to zatím řekla jen manželovi. V tom stresu zapomněla na mou návštěvu a když už jsem přijela (bydlím dost daleko od ní), tak mě nechtěla hned vypakovat a nechtěla mi lhát. No a když mě do toho zasvětila, chtěla radu. Neví, co dělat. Tři děti jsou její vytoužené, ale má strach, že na čtyři děti nebudou mít peníze a hlavně - že to nezvládne. Maminka jí zemřela dost brzo (to byla má kamarádka na střední škole), se tchýní si moc nerozumí (a tchýně s vnoučaty nepomáhá). Manžel pomáhá, ale dost času tráví prací a dojížděním do práce (tam, kde bydlí, práce není). Nic jsem jí neporadila. Vzala jsem jí miminko do kočárku, dvě děti k tomu čapla, že půjdeme krmit kačeny a jezdila s nimi dvě hoďky po okolí… aby měla čas popřemýšlet s manželem. Přemýšlí, zda potrat, dítě k adopci, nebo si nechat dítě - a mít čtyři děti s tím, že mezi třetím a čtvrtým budou mít rozestup něco kolem jedenácti měsíců.
Nic jsem jí neporadila. To si musí rozmyslet sama se svým mužem. Ale přeci jen mě to nedá a stále na to myslím. Tak mě napadlo, jestli tady na emiminu není nějaká maminka, která se do podobné situace dostala a zvládla ji, nebo alespoň maminka, která někoho takového zná. Já fakt nevím, jestli to jde zvládnout. Tělo se nevzpamatovalo z posledního porodu a teď je znovu těhotná! Fakt si s tím nevím rady. Kamarádka je evangelička, není zastánce potratů. Mám strach, aby jí ten potrat nezlomil. A zase na druhou stranu - co když si dítě nechá a pak nezvládne péči o čtyři děti, z toho dvě miminka? A co peníze - dobře na tom fakt nejsou, tedy dluhy nemají (bydlí v bytě po své mamince), ale jinak šetří, kde můžou.
Co byste na mém místě dělaly vy? Je možné vůbec v takové situaci dát nějakou „rozumnou radu“? Nevím si s tím rady a přitom na to stále myslím.
Předem díky za každou vaši zkušenost či nápad.
Poradit nemohu.
Sama jsem ze čtyř, zvládli to naši, jen nám hodně upirali.
Ale nestradali jsme. mimco muže vse podědit po nejmladším
Na potrat určitě ne. Navíc pokud je evangelička, vyčítala by si to celý život. Asi bych to dítě donosila, eventuelně dala k adopci. Těžká situace ![]()
Já si spíš říkám, jestli je velký rozdíl mezi tím mít 3 děti nebo 4…Pokud jde rodina vědomě do třetího dítěte, tak to 4. už podle mě zvládne také. ![]()
No, dala bych ji otazku, co by delala, kdyby z toho posledniho IVF byly dvojcata… asi by to proste prijali. je to silena situace, plne chapu, ze jsou „zdeseni“. a nevim, jak bych se rozhodla je, nikdo nemuze rict, co by delal, pokud si neprozil uplne to same.
ale jestli je verici a jestli, tak moc bojovali o treti dite, tak si myslim, ze jedina cesta, jak z toho vyjit je, je proste nejak zvladnout i to ctvrte.
kolik maji starsi deti?
@evale No to si právě také říkám… ona se k víře dopracovala sama a bere ji fakt dost vážně.
@malinika Reakce mého muže byla - dyť ona by pro to třetí dítě podstoupila cokoli… kdo jiný by měl zvládnout ty čtyři než ona? A právě mi domlouval, abych jí poradila nechat si to miminko. Že ty čtyři taky nějak zvládnou.
No na potrat bych jít nedokázala fakt ne, čim je to dítě horší než ostatní? jen tim že jsme si ho udělala pro mě v nevhodný čas? To si nedávali pozor? Snad ví jak vznikne dítě
a navíc pokud je věřící tak by o tom asi ani neměla přemýšlet, já věřící nejsem ale vědomě usmrtit něco z čeho za pár měsíců vznikne člověk? To fakt ne. Já řešila neplodnost a po dvou klucích jsem otěhotněla ani nevim jak
, koukla jsme na pozitivní tes jak magor, že těhotná být nemůžu, vždyt ani nevim kdy se to povedlo
![]()
@Ali-Ali První dítě má 14, druhé 9. To s těmi dvojčatami - se přiznám, že mě nenapadlo. No myslím, že kdyby se tehdy po těch peripetiích s CARem a asistovanou reprodukcí dozvěděli, že to budou dvojčata, tak by je to zaskočilo a prostě by to přijali. Ona byla právě vždycky do dětí blázen a v době, kdy já a naše společné kamarádky jsme přemýšlely, kam půjdeme „zapařit“, tak ona snila o dětech.
@Tóňa2
Tak moc udělala proto, aby měla tři děti. Čtvrté se sveze s tím. Chtěla velkou rodinu, bude ji mít. Všechny peníze obětovali, aby měla hodně dětí? Účel je splněn. Budou mít hodně dětí a nebudou mít peníze. Jestli tři a nebo čtyři, to už nebude takový problém. Pokud tedy bude to dítě zdravé. Myslím si, že co chtěli to budou mít a je spousta lidí, kteří něco chtějí a nikdy se jim to nesplní. Ať jsou rádi, že to tak je. ![]()
Edi: A ještě má dvě velké děti. To zvládne. ![]()
Já myslím, že kamarádka je už rozhodnutá, jen ted potřebuje spíš podpořit zkušenostmi maminek, které jsou na tom podobně, aby jí to dodávalo sílu.. Jak se maminka rozhodla, je snad jasné
.
@Markéta80 První, co mě napadlo, bylo taky něco podobného - sakriš, jak se to může někomu ještě dnes stát, že „otěhotní mimoděk“… ale jí doktoři fakt nedávali na přirozené početí žádnou šanci a prý ten jeden pokus proběhl v šestinedělí, kdy je ani ve snu nenapadlo, že by vzhledem k té její neplodnosti byla vůbec nějaká šance. No k tomu potratu - taky si to neumím představit, ona má doma malé miminko a ta představa, že takového budoucího malého človíčka jde nechat „zabít“, protože se jí to zrovna nehodí? Taky nejsem tohohle zastáncem.
@brko Čím víc o tom přemýšlím, tím víc si myslím také toto. Že je už rozhodnutá si dítě nechat, že má z toho velký strach, aby to zvládli a že chce slyšet nějaké povzbuzení - jděte do toho, to zvládnete. Škoda, že nemá v blízkosti nějakou rodinu s více dětmi, kteří to zvládli a jsou šťastní. To by jí hodně motivovalo.
@Tóňa2 píše:
@Ali-Ali První dítě má 14, druhé 9. To s těmi dvojčatami - se přiznám, že mě nenapadlo. No myslím, že kdyby se tehdy po těch peripetiích s CARem a asistovanou reprodukcí dozvěděli, že to budou dvojčata, tak by je to zaskočilo a prostě by to přijali. Ona byla právě vždycky do dětí blázen a v době, kdy já a naše společné kamarádky jsme přemýšlely, kam půjdeme „zapařit“, tak ona snila o dětech.
tak co se tyka organizace a casu pro deti, tak to je super vek tech starsich. nejstarsi s necim malo pomuze, ani druhe uz nepotrebuje non-stop dohled. kdyby mela treba skolkove dite a k tomu prvnaka a k tomu dve mimina, tak to by byl vetsi masakr.
ale uznavam, ze zas financne toho muze byt horsi, preci jen pubertak ma vetsi potreby nez dite ve skolce.
@Kobliha51 Už na střední škole snila o velké rodině…já si právě myslím, že spousta rodin se musí sakra finančně uskromnit třeba i kvůli jednomu nebo dvěma dětem. A zvládnou to.
@Tóňa2 píše:
@Kobliha51 Už na střední škole snila o velké rodině…já si právě myslím, že spousta rodin se musí sakra finančně uskromnit třeba i kvůli jednomu nebo dvěma dětem. A zvládnou to.
Tak vidíš. Ať nepřemýšlí a připravuje se na miminko. Tady nějak není co řešit. Jen bych se bála, že negativními myšlenkami něco přivolám.