Učivo o týraných dětech - jsem slabá povaha?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky
Dokud jsem neměla dcerku tak mě info tohoto typu pobouřilo,ale nic víc…po porodu jsem se stala citlivou jako blázen 
…kdyby mě to někdo řekl,tak bych mu zaťukala na čelo 
…
Vadí pláč cizího dítěte páč si myslím,že je ubližováno jak live tak v tv…vlastně všechno živého co naříká mě dere…bolí mě srdíčko…
Ty to más o to horší,že ještě kojíš a jsi citlivější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
eva valoi píše:Tinuvien píše:Jojo, přesně z téhle knížky. Jinak jestli jsi ji prostudovávala, tak jestli si vzpomínáš na ten případ popáleného děvčátka, ke kterému bylo napsáno, že nemají další info, tak ta už byla utýrána. Několikrát byla z různých důvodů hospitalizována, v nemocnici vždycky začala prospívat a přibývat na váze. Po několikerém navrácení do domácího prostředí!!!!????byla utýrána.
Naprosto tě chápu, z těchhle otázek mi bylo ve škole taky hodně zle, hlavně jsem přeskakovala obrázky. Asi se taky učíš z knížky Týrané, zneužívané a zanedbané dítě, DUNOVSKÝ, J., DYTRYCH, Z., MATĚJČEK, Z. a kol., že? Držím pěsti u státnic, mě to čeká tento týden.
Ten případ byl tenkrát i medializován. Byla to ta dvě děvčátka, tuhle holčičku měla matka s předchozího vztahu, byli ji za to, když hladová brala té druhé jídlo atd.......Lucinka se jmenovala.
Evi tak tohle je jeden asi z nejhorších případů-co jsem četla…Doteď mám vrytou fotku Lucinky na pitevnim stole…ten výraz v tý tvářičce i po smrti…Tak a řvu tady jako kráva-to se nedá…úplně mě to zase vzalo a fest…
O tomto případu jsem prvně četla, když bylo mojí starší dcerce 4 roky-Lucince byly taky 4 roky-když zemřela na následky týrání-myslím, že si dokonce pamatuju ten datum-13.září 1993......
Jak říkám-pořád mám před očima ten její výraz v tý tvářičce na tom pitevním stole
Kurnik neměla jsem sem lízt-jsem zase úplně v prd…
jedem odpolko na barák-rychle pryč, ať přijdu na jiný myšlenky.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sylvajs píše:
AhojkyDokud jsem neměla dcerku tak mě info tohoto typu pobouřilo,ale nic víc…po porodu jsem se stala citlivou jako blázen
Vadí pláč cizího dítěte páč si myslím,že je ubližováno jak live tak v tv…vlastně všechno živého co naříká mě dere…bolí mě srdíčko…
Ty to más o to horší,že ještě kojíš a jsi citlivější…
Jo tak tohle mám přesně taky…nedávno se mi například stalo-že jsem šla ke kadeřnici a v ulici, kde sídlí je malej krámek se zdravou výživou a u něj zastavila maminka s kočárkem s asi rok a půl starým chlapečkem, nechala ho venku a jenom tam hupla a jak ten chlapeček začal-plakat-tak lítostivě…já vím, že to moje vnímání už určitě není normální, ale fakt za to nemůžu-normálně se mi skoulely asi 4 slzy a já tam za rohem stála a čekala, až ta mamina vyleze a ten malej přestane plakat 
Takže Eví-já vim, je dobrá rada se odprostit, ale ono to prostě na povel nejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Na státnice jsem o tomto měla několik otázek a dobře mi opravdu nebylo 
To samé, když jsem se měla na zkoušku učit vývojové vady plodu, zrůdy a monstra (tak se to fakt jmenuje) a nebo patologické porody (dekapitace plodu aj). No a v té době jsem byla těhotná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj. Nedivím se Ti. Studovala jsem specku a o CAN jsem toho načetla taky dost a upřímně je mi z toho do pláče a na blití možná je to slabé slovo. Pracuju v nemocnici, kde se občas nějaký podezřelý případ objeví (a je to NULA proti případům v té knize) a řeknu Ti, že občas jsem taky brečela co je možné a to jsem ještě dítě neměla. Ti, kteří s těmito dětmi pracují mají taky můj obdiv, já bych to dennodenně psychicky neustála. Myslím ale, že tito lidé nejsou vůči tomu otupělí, to snad ani nejde. Prostě se s tím nějak asi naučí žít i když jim je z toho blbě anebo to asi tak nějak pijmou třeba s tím, že tomu dítěti můžou nějak pomoct, já nevím jak to jinak říct, snad mě chápete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Maddlen píše:
Ahoj. Nedivím se Ti. Studovala jsem specku a o CAN jsem toho načetla taky dost a upřímně je mi z toho do pláče a na blití možná je to slabé slovo. Pracuju v nemocnici, kde se občas nějaký podezřelý případ objeví (a je to NULA proti případům v té knize) a řeknu Ti, že občas jsem taky brečela co je možné a to jsem ještě dítě neměla. Ti, kteří s těmito dětmi pracují mají taky můj obdiv, já bych to dennodenně psychicky neustála. Myslím ale, že tito lidé nejsou vůči tomu otupělí, to snad ani nejde. Prostě se s tím nějak asi naučí žít i když jim je z toho blbě anebo to asi tak nějak pijmou třeba s tím, že tomu dítěti můžou nějak pomoct, já nevím jak to jinak říct, snad mě chápete.
Ano, pocit a přesvědčení, že můžu tomu dítěti pomoci, by mě asi držela nad vodou. Téma považuji za jedno z nejdůležitějších a nejpraktičtějších, jaké se u nás na fakultě přednáší. Stejně jako třeba téma šikany a způsoby, jak se jí bránit atd.
Jinak mně nejvíc vadí ta bezmoc v případě, kdy soud rozhodne o navrácení dítěte takto vadným rodičům…
A těch případů, kdy dítě přišlo o život právě díky liknavosti sociálních pracovníků nebo špatným rozhodnutí soudu je většina…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo… liknavost úřadníků. To mě vždycky zaráží. Třeba jak byl nedávno ten případ toho chlapce z Brna, co nmu do bot dávali připínáčky. Nechápu a asi nepochopím nikdy, jak je možné, že si nikdo ničeho nevšiml. Jsou ti lidi slepí? Nebo to nechtějí vidět? Bojí se, že by měli nějaké problémy? Fakt nevím a je to hrozné, kolikrát si říkám, kde to vlastně žiju.
Jinak mám zážitek - není to tedy o týrání, ale i tak je to soda. Ale jsem dneska ráda, že jsem to viděla, jak mohou lidé žít. Pracovala jsem chvíli v jedné „pomáhající“ organizaci a byla jsem přidělena k rodině s 8 dětmi. Jejich byt: vybydlený dům, špína (ale šílená), neměli záchod tak chodili na chodbu - jako přímo na chodbu na zem!!!, nemyli se, měli snad jen 2 postele, topili tím co našli, děcka chodily v tričku a šusťákách i v zimě, věčně usoplené, špinavé (fakt až černé!, občas bosky), zavšivené, bo si to neustále mezi sebou předávali. Když jsem tam chodívala, měla jsem dost strach, byla to taková nebezpečná část města. Nepochopím, jak mohly soc. pracovíci tak dlouho nechávat ty děti v těchto podmínkách. Pointa: velkou náhodou jsem se s dětmi setkala loni (po 2 letech od doby, když jsem k nim chodila). Nepoznaly mě a jsem i ráda. Byly v dět. domově, čisté, úplně jiné a světe div se - spokojenější. Měly plno zážitků, byly hotové z toho, jak je to tam pěkné (přitom člověk by řekl, obyč. děcák - ale ony toto nikdy neviděly), už byly s děcákem několikrát v zahraničí na dovči, chrlily ty zážitky jeden za druhým. O životě „předtím“ ani slovo.
Je to sice trochu off topic, ale musela jsem se podělit. Mělo to vyznít nějak tak, že nejsem proti umisťování do děcáku. Lze tak lecčemus předejít, ale musejí mít otevřené oči všichni - sousedé, rodina, sociálka, lékaři, učitelé. Což bohužel nemají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Maddlen, to není vůbec mimo téma. Jedná se o zanedbávání, neposkytnutí základních potřeb. Někdy ovšem dítě, žijící v chudých poměrech je rodiči milováno a rozhodně by mu dětský domov uškodil. Je potřeba ještě odlišovat hmotnou bídu od morální bídy atd. Znám případ kluka, který byl věčně ušmudlaný, měl děravé ponožky, často se u nás i naobědval, protože doma měli docela chudou stravu, brávali jsme ho i na výlety, s rodiči se nikam moc nedostal…Přesto by tu svou mámu za nic nevyměnil a ona ho vždycky objala, pochovala, políbila, pomazlila…Měli hmotnou nouzi, ale děti rozhodně nestrádaly nedostatkem lásky…
No a ted´často myslím na holčičku, která evidentně trpí citovou deprivací, tedy kromě toho, že je to také taková šmudlinka, venku běhá v sešmajdaných a roztrhaných bačkorkách atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Konkrétně tyto děti nevím, jak na tom s rodičovskou láskou byly, to vážně ne. Bylo jich tolik, že ty starší se staraly o ty mladší… ale maminka nepila nebo nehrála automaty, to zas ne. Jen je neposílala do školy, byly zanedbané, kolikrát měly hlad.
Ještě jedna věc - člověk by nevěřil, kolik rodičů nechvá hospitalizovat děti, i když nemusí. A někteří se ani nestydí říct - potřebuju si od něj / ní odpočinout, mám (třeba) druhé malé děcko. Děcko pak v nemocnici brečí, kdy přijde maminka, že mu slíbila že si ho hned odvede… to mi vždycky trhalo srdce.
EDIT: Jinak co se týče morální X hmotné nouze. Od kamarádky znám taky případ kluka, který má jen bráchu a maminku, jsou moc chudí, ale mají krásné vztahy. Maminka by jim dala první poslední, i když samozřejmě všechno nemůže. Měli jet se třídou na školní výlet, ale oni na to neměli a předtsvte si, že spolužácí se mu na to složili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Copak to my jsme na tom celkem dobře, ale vzhledem k tomu, že máme děti čtyři, tak si také nemůžeme vše dovolit.
Jinak zanedbané děti jsou často i z prostředí dobře situovaných rodin, tam sice mají jídla dost, ale rodiče jsou natolik zaneprázdnění, že děti strádají nedostatkem zájmu a citu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A toto zanedbávání je podle mě to nejhůře odhalitelné, protože v očích většiny má dítě vše na co si vzpomene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Maddlen píše:
A toto zanedbávání je podle mě to nejhůře odhalitelné, protože v očích většiny má dítě vše na co si vzpomene.
Jo tak to je přesné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
