Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše: Více
Tak já věděla, že chci děti rychle po sobě, tak jsem nad tím moc nehloubala. ![]()
Jinak ten +- 3 letý rozdíl mi přijde dobrý pro sourozence a co se týče zaměstnání. Ale jako matka to vnímám tak, že sotva se člověk zaběhne se starším dítětem, čeká ho hned další kolo. Bavila jsem se o tom i s mojí mamkou a ta říkala, že se na druhé dítě taky až tak moc netěšila, ale prostě ho chtěli. A nelitovali toho. Myslím si, že v prvním těhotenství je to taková ta hezká nevědomost a ve druhém už člověk ví, co ho čeká ![]()
Když to beru čistě rozumově, tak ideál jsou asi ty 3 roky rozdíl, můžeš dát dceru aspoň na pár hodin do školky, už se dokáže i víc sama zabavit, většinou je první dítě v tomto věku bez plen…atd. Po finanční stránce navazuje rodičovská, má se vracet i odpočet školkovného. Když vezmu jak málo se v posledních dvou letech narodilo dětí, bude to mít i benefit v podobě umístění dítěte do školky, školy, střední školy,,,atd ![]()
Po citové stránce je to jen na tobě jak se na druhé cítíš a když JO jdi do toho. ![]()
Po narození první to bylo takový všelijak divoký. V roce a půl jsme si řekli, že do toho chceme jít a začali se snažit o druhé. Nešlo to, museli jsme podstoupit IVF. Druhý se narodil, když měla dcera 3 a čtvrt roku. Upřímně jsem ráda, že to nebylo dřív, ale taky si dokážu představit, že by to bylo max o rok později. Akorát jsem věděla, že pokud se vrátím do práce, tak už bych být doma s mimčem nechtěla.
Neměnila bych, vyšlo nám to hezky a máme 2 zdravé děti. Jsme spokojení.
Mne kdysi rekla. kamaradka hezkou vec - ze dalsi chces v momente, kdy se aspon trochu vyspis
Prvni jsem mela narocne, driv narozene, s nejakou sadou problemu s tim souvisejicich (nebo mozna taky ne
), neustale na me nalepene…tak 2 roky jsem o tom nechtela ani slyset, pak se ta situace trosku zklidnila a zacalo se to nejak ozyvat a ja si rekla, ze by nam to vsem asi i prospelo…ale pocitala jsem s nejakoj dobou „vyroby“ po zkusenosti s prvnim a delsim rozestupem, k memu soku se povedlo napoprve. Takze mame cca ty „idealni“ 3 roky ale zpetne si rikam, ze by bylo byvalo lepsi mozna i mene, nez jsme se dostali do faze, ze obe deti nejak funguji, trvalo to na muj vkus dlouho…ale to vzdy zalezi no.
Půl roku po porodu první jsem dostala zpět ms a už v tu chvíli jsem věděla, že chci další co nejdřív
Chci to mít co nejrychleji za sebou (i vzhledem k mému věku) a jedináčka bych nechtěla, pokud to bude jen trochu možné. Stejně jako bych nechtěla velký věkový rozdíl mezi dvěma dětmi.
I když nám první trvalo víc jak tři roky, teď se nám zadařilo rychle a pokud vše vyjde, budou od sebe děcka nějakých 20 měsíců ![]()
@Anonymní píše: Více
Jo, tohle je takový typický průběh. Sama jsem jedináček přesně pro to, že mámě se nechtělo znovu řešit plinky a prdíky, když už jsem z nich vyrostla. Celý život to vnímám úkorně, být jedináček je prostě na houno
tak jsem věděla, že to takto nechci.
Mám tři kluky, jsou skvělá smečka, a o to víc každý den vidím, o co jsem já přišla.
My jsme původně chtěli deti vic u sebe. Kdyz bylo synovi 18 měsíců, nechali jsme věcem volný průběh, byt to s nim bylo dost náročné. Navíc jsem si rikala, ze se nebudu na chvili vracet do práce. Akorát jsme nepočítali s tim, ze kdyz jsme poprvé pocali rychle a bez problémů, na druhé budeme čekat 4,5 roku. Nekdy ty plány uplne nevyjdou. Kluci jsou od sebe skoro 7 let.
Druhé jsem chtěla asi 6 let po prvním, ale ještě jsem dodělávala VŠ. Druhé je nakonec os prvního 8 let. Bylo to super.
Třetí jsem chtěla asi 6 let po druhem, ale neslo to. A je nakonec 14 let od druhého (a 22 let od prvního).
Ta mě je rozdíl 3 roky hrozně malý. Zbláznila bych se z toho.
Zacalo me to lakat az ve 3,5 letech prvniho ditete, mame rozdil necelych 5 let. Do te doby vubec.
Tak různé rozestupy mají různé výhody a nevýhody, takže nejde říct, co je nejlepší. My jsme chtěli děti brzo od sebe, vybrali jsme si tu výhodu mít děti, které budou mít podobné zájmy před výhodou pohodlí pro rodiče, která se zvyšuje s vyšším rozestupem. Mimochodem aby to bylo na pohodu, tak se doporučuje rozdíl 5 - 6 let, jinak to prý nikdy nejde zvládnout tak, jak by vlastně ty děti (i rodiče) potřebovali. Ale stejně není život dokonalý, takže se s tím rodina vždycky nějak popere. Ale my bychom do druhého nešli tak rychle, kdybychom neměli babičky. No každopádně chtěli jsme rozdíl 2 roky, zpětně vnímám, že by to byl masakr. Na druhou stranu byl by to masakr ze začátku a pak vidím spíš výhody, až by to mladší povyrostlo. No máme rozdíl 3 roky, to zas vnímám jako ideální kompromis mezi tím, aby k sobě děti měly věkově blízko a tím se z toho úplně nezbláznit. A i tak ty začátky byly krušné, ale rychle to uteklo. A je pravda, že po prvním dítěti jsem strašně toužila a druhé bylo spíš rozumově, ale jsem hrozně ráda, že jsme se do toho vrhli tak po hlavě, protože myslím, že čím jsou děti starší, tím míň se pak člověku chce vracet k miminům.
No, nedá se říct že bych vyloženě chtěla..ale říkala jsem si že se asi nechci vracet mezi dětmi do práce že by se mi pak zase spanltne vyskakovalo z procesu…videla jsem tomu kolegyn..ze to pak oddalovaly, nebo že to nešlo, případně se u prvního dítka objevily problémy typu disfasie, adhd, a že to s nimi tedy bude narocnejsi a tak se nakonec i rozhodly že prostě druhé nebude…taky že ve chvíli kdy první už bude samostatnější tak mě se nebude chtít vracet zpět k miminu a plinkam (no ale jo, asi bych si to klidně ještě jednou dala) a taky vek sehrál svou roli…nicméně jsme se rozhodli že do druhého půjdeme hned jak to schválí lékař kvůli porodu císařem prvního dítka…takže mám rozdíl mezi dětmi 16m
a ne že by to nebylo náročné ale musím říct že jí to vyhovuje…je pravda že si spolu od první chvíle dobře sešli a jsou to velcí parťáci spolu a mají i hodně stejné zájmy a potřeby takže není problém vymyslet zábavu pro oba. Taky se podporují v učení různých věcí…třeba v odplenkovani nebo oblékání se…no prostě kdybych se měla rozhodovat znovu udělám to stejně
Chtěla jsem si dítě užít, takže druhé jsme zkoušeli až po třech letech dcery, ta byla na mě hodně fixovaná( i já na ni
) no a otěhotněla jsem, jak jí bylo tři a něco, takže jsiu od sebe s bráchou o 4 roky. Je to super, neměnila bych. Ale už jsou teda velcí19 a 15), nechápu, kdy to tak rychle uteklo..(ve skříni mám pořad schované jejich oblečky z porodnice, sentimentální husa, já vím
)
Chtěla jsem děti tak 2,5 - 3,5 roku od sebe. Byli jsme s manželem opravdu rozhodnutí, že nám to přijde jako rozumný rozdíl, tak jsme do toho prostě šli. Ale zpočátku jsem to brala spíš jako rozhodnutí z rozumu, než že bych v tu chvíli nějak hodně chtěla. Určitě to nebylo tak, že bych druhého dítěte litovala, ale na rozdíl od těšení se na první dítě, jsem pořád viděla ten kolotoč starostí, co máme zase před sebou. Opravdu těšit jsem se začala až v průběhu těhotenství. Řešili jsme v těhotenství i nějaké komplikace a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že to dítě opravdu hodně chci.