Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Mezi prvním a druhým máme bez dvou měsíců rozdíl tři roky. To jsem věděla hned u toho prvního, že tak chci. Třetí máme neplánovaně 21 měsíců od sebe.
A to, že sem neměla tolik času po porodu na první, tak mě nahradil částečně tatínek, babičky, šla i do školky, takže měla spoustu jiných podnětů.
Ja puvodni zamer mela zkusit to co nejdriv kvuli veku. Jenze najednou jsem si to taky neumela vubec predstavit, kvuli narocnosti ditete od narozeni, predstava ze od jednoho bych se idealne nemela ani odlepit, a ted bych mela druhe ktere by potrebovalo totez…i teda kvuli nespani jsem proste mela strach ze to nezvladnu. Ted bych si to umela uz predstavit a chtela zcela vazne, synovi jsou tri. Jenze je pozde, mam vek, manzel ma vek, vratila jsem se do prace a krome toho ze uz by to asi ani neslo si manzel uz neumi predstavit jet to cele dalsi tri roky znovu. Ted lituju hrozne ze jsem se nekousla a nesla do toho s tim ze to nejak dopadne. Vsechny zenske okolo to nejak zvladly…
Me ten pocit, ze chci další dítě prisel až když bylo dceři kolem 5 let. Vzdycky jsem vedela, ze chci víc děti, ale kdyz byla dcera malá, vubec jsem nemela potrebu se hned množit znova. Mela jsem dojem, ze mam lásku jen pro ní, ze na další nezbývá.
Plány jsou jedna věc, realita druhá. My si s manželkou plánovali tři děti a to vždy dva roky po sobě. První i druhé dítě jsme počali na třetí či první pokus, vše v pohodě, ale pak to prostě najednou nešlo. Dvě zamlklá těhotenství a pak dlouho nic. Nakonec jsme měli třetí dítě až necelých 5 let po druhém. Čtvrté zase šlo v podstatě hned a další už neplánujeme.
Může Vám to vyjít hned po takovém rozhodnutí, ale počítejte i s možností, že od rozhodnutí si udělat další dítě to může být k porodu dalšího klidně pár let či také nikdy.
@Anonymní píše: Více
Já zhruba v roce a půl až dvou letech u první a i i u druhého jsem to tak měla. Mluvím tedy o době, kdy mi začaly tikat biologický hodiny, neřeším teď ekonomickou stránku nebo tak… Rozdíl mezi nimi je necelý tři roky, třetí a další už nebylo, kvůli ekonomické situaci. A hodiny tikaly soustavně více než 15 let až do 40, radši bych si to odpustila, není o co stát.
Dcera byla hodné a relativně nenáročné dítě (samozřejmě jsme měli i občas i horší období), takže já si uměla představit druhé už tak kolem jejího roku, ale manžel tak brzy nechtěl. Pak to se chvíli nedařilo, takže nakonec máme rozdíl 3 roky, což je celkem na pohodu. Jsem ráda, že se podařilo i navázat další mateřskou na rodičák, protože jsme se mezitím přestěhovali a tak jsem se nemohla vrátit do původní práce.
Druhé dítě jsem chtěla hned po porodu prvního, i když to vůbec nebyl lehký porod. Rozdíl tedy máme 2 roky bez 2 dnů. Třetí jsem chtěla hned po porodu druhého, rozdíl máme 15,5 měsíce. Čtvrté jsem chtěla zhruba od 2 let třetího, rozdíl máme 3 a 1/4 roku.
Edit šílených autooprav ![]()
Příspěvek upraven 24.02.26 v 18:49
Synovi teď bude 7 a až teď (cca poslední dva měsíce) cítím, že bych asi ráda ještě jedno..
Ja chtěla další hned po porodu
ale nedalo se to, přišla spousta komplikací a nakonec mam mezi detmi 4 roky a třetí sem mela necele 3 roky po druhem. Ale vzdy sem chtela velkou rodinu, jen ty rozestupy sem nechala proste na živote, jak se to zařídilo samo. Ono taky mezi prvním a druhým přišly dva potraty, pak se chvili nedařilo, což taky nabouralo plány, někdy si to prostě nenaplánuješ no ![]()
Chtěla jsem děti 2-3 roky od sebe, tak jsme se začali snažit po synových prvních narozeninách a nakonec jsou kluci přesně 2 roky od sebe a neměnila bych, jsou to parťáci, co vše dělají spolu. Taky už mi tak po 4 letech na rodičáku hrabalo, tak jsem rádá, že jsem byla jen těch 5 let a ne dýl. Trochu komplikace byla, že při prvním těhotenství mi bylo skvěle, u druhého jsem měla hodně nevolnosti i únavu, tak pár měsíců to se mnou syn musel vydržet v takovém neakčním módu
Jinak nevím, jestli se u mě dá mluvit o touze po dítěti, k tomuto jsem přistupovala dost rozumově u obou dětí.
Nechtěla jsem nikdy mit děti brzy po sobě. Neviděla jsem na tom nic tak skvělého. Nejdřiv tak 3-4 roky po prvnim se začit snazit o dalši. Nakonec to dopadlo tak, že mám dvě děti od sebe 8 let. To jsme tedy až tak dlouho nechtěli, ale dopadlo to tak. Ale jsem ráda, vždycky jsem chtěla víc než jedno ditě.
Chtěla jsem co nejblíž sobě, aby si spolu mohly hrát a měly co říct a abychom brzy mohli utvořit jednotnou partu ( v našem případě ledovcové družstvo :.). Povedlo se - máme děti necelé dva roky po sobě. Teď jim je 16, 18 a 20 a je to fajn.
Ahoj, ráda bych se zeptala na váš pohled a také zjistila, jak to měly ostatní maminky. Věřím, že v tomto uvažování nebudu sama.
Mám 18m dceru a začínám trochu přemýšlet nad dalším dítětem - kdy by to asi tak bylo nejvhodnější, ale hlavně jestli ho taky v té době budu chtít? Vím, že určitě nějaké další děti chceme, ale já si momentálně nedokážu představit mít další miminko ve smyslu pečovat o další dítě a nemít tolik času na to starší. Dcera hodně fixovaná, stále u všeho vyžaduje moji přítomnost - ale nijak mi to nevadí, ráda se jí věnuji.
Rozumově mi přijde vhodné, aby se další dítě narodilo cca ve třech letech dcery, aby mateřská krásně navázala. Ale říkám si - přijde vůbec takový ten moment, že „teď“ chci další dítě? Nerada bych otěhotněla jen z rozumu, chtěla bych si na ten moment počkat. Ale co když nepřijde? Zajímalo by mě, jak jste to měly vy? Měly jste touhu po dalším dítěti? A jak máte děti věkově od sebe?
Prosím o zachování mé anonymity. Děkuji.