Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj, mám možná úplně stupidní dotaz nebo spíš takovou domněnku, ale je mi nějak smutno. Mám dvouměsíční holčičku, kterou nadevšechno miluju, ale má dny, kdy prostě řve a řve a řve. Na začátku jsem to hodně špatně psychicky snášela, takže jsem v podstatě brečela s ní v náručí. V jejím měsíci to u mě ustalo a hormonálně i psychicky jsem se vzchopila. Snažila jsem se jí vždycky uklidňovat a dávat najevo, že jsem pořád šťastná, i když pláče. Minulý týden nastalo ale takový trochu peklo a ona v podstatě tři dny jen prořvala, v noci jsem spala třeba tři hodďky a přes den byla schopná řvát i v kočárku. Trvalo to tři dny a já už byla vážně na dně. Tu poslední noc jsem s ní při uspávání houpala, což dělám běžně, uklidňuje jí to, nyní ale až cloumala. Myslím, že jsem na ní byla i dost hysterická. Celou noc mě to potom mrzelo, ale nějak jsem už vážně nemohla a tatínek byl jako na potvoru pryč. Další den jsem jela k mým rodičům a dítě bylo jako vyměněné. Přes den krásně spinkala v autě i v kočárku, na krmení jsem jí musela budit, jinak by prospala celý den, v noci jsem jí nemusela ani uspávat - prostě lehla a spala, doma je to vždycky skoro na dvě hodiny. Když byla vzhůru, tak si krásně šťouchala do chrastítka, smála se, povídala si s náma. Takhle zlatá byla dva dny, co jsem tam byl, doma opět jen pláč, nechce být pod hrazdičkou, neusmívá se, nebrouká si. Je mi z toho vážně tak smutno, že si říkám, jestli to není náma - jestli se prostě usměje na babičku a ráda, ale já jí za úsměv nestojím. Totéž s broukáním - proč si s ní vykládá a se mnou ne, i když se snažím. Mluvím na ní neustále a když vidím, že by měla povídavou, pořád jí fixuju hlasem i očima. Myslíte, že to je možné - že by mě prostě neměla ráda? ![]()
Spíš jsi okoukaná, no. U babičky byly nové věci, nové tváře. Už začíná víc vnímat okolí…
Počkej, až se někde bouchne, ke komu si dojde pro pohlazení ![]()
Jsi pro ni nejdůležitější!
Děti často takhle vyšilujou jen rodičům - protože „ví“, že můžou. Rodiče je i přesto budou mít moc rádi
![]()
máš pravdu, ona tě nemá ráda, ona TĚ MILUJE!!! jen to ještě mrňousek, který chce jen papat a spát + teda umí si pěkně pořvat. což umí hoodně dětí. ![]()
Na nějaký projev lásky, si budeš muset holt ještě nějaký měsíc počkat. ![]()
@lentilka05 Uplne mi to pripomelo, kdyz se maly zacinal smat a taky se smal jen na moji mamku a az nekdy za tyden na me. To same s prvnim smichem nahlas, nejdriv se nahlas rehtal na moji mamku a pak az na me. Ja to mela o to horsi ze maly stravil prvnich 62 dni zivota v nemocnici, takze ty pochyby, jak me muze milovat kdyz casteji vidi doktorku tam byli vetsi. K tem nocim, kdyz na tebe prijde uplna beznadej, tak tam malou nech brecet a jdi na chvili pryc. Zajdi si pro sklenku vody, nebo se projdi po byte proste se vydychej a rekni si ze ted se vratis a bude to ok. Pak spi prez den s ni. Jakmile usne jdi spat taky, domactnost pocka. Muze ji i trapit brisko, na to malemu pomahalo, spat na brisku na me hrudi. Na ty chvile hrozne rada vzpominam ![]()
Netrap se, mela jsem to uplne stejne, siroke usmevy byly pro navstevy, dokonce i pro pani doktorku (!), pro cizi lidi v cekarne… Ale pro me semtam jen letmy dost vlazny zvlneni rtu… Doma jsem brecela, ze mne nema rada a pripadala si jako bych ji nejak tyrala nebo co…
Kolem tretiho mesice se to zacalo lamat, a i kdyz ty nejkrasnejsi usmevy patri porad tatinkovi, na mne uz se krasne smeje taky ![]()
@lentilka05 ahoj, take te chci podporit. zazivala jsem a dodnes asi zazivam podobny pocit, moje dcera je jeste navic hrozny „anarchista“ a vse musi delat sama-jsou ji necele dva roky, takze je to obcas pekne o nerfy.
s tim placem to take znam, u nas hodne pomahala manduca - proste a jednoduse jsem ji do 5.mesice nosila a kocarek v uvahu vubec nepripadal. dodnes mam blby pocit, kdyz slysim plakat nejake miminko - nekdo to proste umi vypustit a nekdo hur, ale ver ze si zvyknes a za chvili ti to zas az tak hrozne neprijde
preji pevne nervy, uvidis ze uz za rok bude lip. utece to jak voda az se ti po tom miminecku bude styskat. na nervy je dobre magnezium a take konntakt s lidmi. ja jsem se toho dost bala, furt jsem myslela na to aby byla mala v klidu a moc jsem ji nenarusovala rezim, a ted zpetnee vidim ze to zas az tak nutne neeni. jsi take jen clovek a mas narok na svuj „volny“ cas ![]()
mas obbcas moznost hlidani? vyjdi si na nakupy nebo treba jen za kamaradkou ale hlavne na par hodin zkusit vypnout a nacerpat novou silu
a neboj se, dcera te miluje ![]()
Ahoj, sice nemám osobní zkušenost, ale četla jsem, že často to miminko cítí nervozitu z maminky a je proto taky nevrlé a pláče. Jestli píšeš, že jsi na začátku brečela s ní, představ si být v její kůži, chce se pomazlit, tak si pobeká a najednou maminka brečí a ona netuší proč, tak brečí taky…naproti tomu babička v pohodě vysmátá…
Věřím, že to je šílená psychická zátěž, snažila bych se dospat (s využitím prarodičů), udělat si něčím radost a zkusit být v pohodě, i když to bude moc těžké. Dát si ji na hrudník, jak tady holky radí a uklidnit se. Říká se, že děti neposlouchají všechno co rodiče říkají, ale jsou nejlepší v jejich napodobování ![]()
Mala miminka jeste nepremysli Tu nemam rada na tu se smat nebudu
neboj.nas malej se smal treba poprvy smal nahlas na dedu
a od ty doby treba mesic nic a pak zas na nej. proste neco ty malinke rozesmeje vic.tebe taky z nicehonic nerozesmeje to, na co koukas 24h denne ![]()
V pořádku
naše malé tež doma furt řvala a mamka mi to nevěřila, protože u ní byla prostě kouzelná. Přijdu dom a zas o začlo. Ale po čase se to zlepšilo. Je ji už 7 měsíců ale už tak ve 4 měsíci se s ní stala hodná holka i doma a dnes? Už bez sebe nemůžeme být ani jedna. Začátky jsou těžké, ale bude to dobré
a navíc já neměla žádnou trpělivost a vyjížděla a pak jsem se proklínala a teď jakoby jsme se obě smály od narození
![]()
Holky, jste zlatý, trochu me to nakoplo, když ctu, ze to není jen u nás. Samozřejmě, ze nerve nonstop, ale vy urcite dobre víte, ze staci dve hodiny beznadeje, kdy proste neumíte pomoct a jste v háji.
@Pipet Asi je to fakt, ze ji zaujaly nove tvare, povidala si se strejdou, který ji zatim viděl jen spici, tak pro ni byl nový. Tak diky nemu i zapomněla hned spustit po koupani a vykladala…
@mumisek79 V kočárku mi spinka hezky, ale nesmím ji tim znudit=byt venku třeba tri hodiny po sobě, potřebuje mezi tím aktivitu. Ale o manduce jsem stejně přemýšlela, ze bych ji byla blíž třeba po byte. Jenže ona vzdycky zmlkne, kdyz je zadickama na me v klubicku, to se ji libi-poloha nozicek kvůli prdikum a navic ma rozhled. To je zticha. Tak nevím, jak by se jí libilo ksichtíkem ke mně. Jednou týdně chodi vozit babička, tak v klidu snidam a uzivam si valeni. Ale na druhou stranu ja vyloženě relaxuju s kočárkem, takže cim větší prostor zbývá pro moje kocarkovani, tim lip. Spis mi pomáhá, kdyz se ji doma venuje manžel a ja muzu něco udělat, jenze pokus zacne plakat, radši si ji zase beru, je z toho po chvíli dost nervozni…
@lentilka05 Ahoj
, proto je to tak emočně vyčerpávající s malým miminkem, ty kolem něj skáčeš 24 hodin denně, děláš pro něj to nej a ono na tebe jenom ječí
. Neboj, je to naprosto přirozené a normální, takhle to prostě je, miluje tě a ještě bude, čím dál tím víc. je ještě moc malinké, to je jediné, o nic jiného nejde ![]()
@kajinnecka Já se snažila to ustát, protože tu rovnici spokojená máma=spokojené dítě znám, ale těch prvních 4 týdnech jsem to hlavně asi kvůli hormonům nedávala. Pak jsem zvládala být stále vysmátá, ale tyhle tři dny nevyspání mě dorazily a už to nešlo. Jinak na to ale vždycky myslím.
@Pipet tak na to pohlazeni bacha, ja byla pro dceru vosk az do 2 let
. Vzdycky mel prednost tatinek, babicky, dedove apod. Mami mi rekla prvne az v roce a pul. To uz na vsechny slabikovala s prehledem. Ale nikdy me nenapadlo, ze by me nemela rada. Proste jsem byla moc okoukana. Jak sem otehotnela tak otocila o 180. Ted na me zas visi furt ![]()
Možná je to právě protože se pro dceru tváříš, že je všechno v pohodě když není. Miminko z tebe cítí nervozitu a vidí úsměv a nechápe co to jako je. Až zase příště budeš nervozní klidně to miminku pověz. Tobě to uleví a hned ti bude líp.. Nemyslím abys křičela nebo kdoví co. Prostě ji řekni: Brouku, já vím, že jsi nespokojená, chápu to, ale já opravdu nevím proč. Snažím se jak můžu a mám tě moc ráda, to mi věř. jen už bych potřebovala chviličku taky klid a pohodu. Mě tohle „vypovídání“ vždycky pomohlo.. mimino tomu nerozumělo, ale slyšelo můj klidný hlas a ten pomohl i mě samotné. U rodičů byla v klidu protože ty jsi byla v klidu, těšila jsi se na mamku a vůbec na to že ti někdo pomůže a na chviličku uleví. Neboj i toto pomine.
zas příjde jiný období. Je to s těma prďolama někdy kříž
U nás to bylo to samé, i když plakala kvůli bříšku. V noci naštěstí spala pěkně, ale přes den hrůza. Dodnes si vybavuju ten její pohled, kdy se na mě po celodenním pláči jakoby vyčítavě dívala (úplně hotová fyzicky i psychicky), abych něco udělala, že jí to opravdu bolí
a já brečela s ní
i teď mi to vhání slzičky do očí, když na to vzpomínám. Když už jsem na sobě cítila, že to přestávám dávat (a že to bylo ke konci vcelku často), tak jsem prostě na pár minutek odešla do kuchyně a tam mlátila pěstí do země, abych to ze sebe nějak dostala.
Ale jakmile se začala víc hýbat, tak se to zlomilo a dnes ve skoro 9 měsících je to sluníčko (i když špatně snáší cizí lidi a cizí prostředí… jít s ní na návštěvu nebo návštěva k nám je nemyslitelné). Věř, že se to zlomí a bude líp. Sama se učí na tomhle světě nějak fungovat. Jenom vydržet, žádná jiná rada asi není. A je naprostá blbost, že tě nemá ráda. Věř, že ty jsi pro ní celý svět ![]()