Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
To je děs..
já teda mám zkušenost se zlatým retrívrem (fakt Zlatý!! úžasný).. pak s jorkou (miláček, ale štěkavka..) a nyní s útulkářem (doma je super, vděčný za vše.. venku raketa..)
u každého z nich jsme si čurání a spol. vyříkali během prvních pár dní
chce to důslednost
měla jsem pokaždé dovolenou a první dva týdny s nimi prostě BYLA DOMA a každou druhou hodinu nebo hned jak se štěně vyspalo (jsem to fakt hlídala přesně) jsem s ním letěla ven a tam mooooc chválila za vyvenčení, doma kárala (nadávka, čumák, plácnutí přes zadek).. jsem přesvědčená, že kdybych tomu v úvodu tento ČAS a trpělivost s láskou nedala, tak by se to tak rychle nenaučili…
u vás cítím už zoufalost, pes to cítí taky… nemůžete jí dát k vám do postele (do noh třeba) její látkový pelíšek a nechat ji tam? moje jorka taky spí se mnou, no a co, na to ji mám, na mazlení
útulkář spí ve svém křesle.. retrívr spával většinou na své dece na chodbě.. někdy si přišel lehnout do ložnice, ale na zem samozřejmě (to už je na postel fakt velký pes
)
jezevčíka měl kdysi můj manžel (než jsme se poznali), je to původně psovod, psům rozumí, a říkal, že to byl „Pan profesor“ a že by si jezevčíka už Nikdy nepořídil.. že byl strašně Svéhlavý a umíněný! a taky měl problém s poslušností (ale manžel je alfa samec, tak se v úvodu pokousali a bylo jasno, kdo vede.. nakonec s mým retrívrem, který na něj ze žárlivosti na začátku našeho vztahu vyjel (do té doby jsem žila sama jen s tím psem) se taky pokousali a pes též pochopil, že mu nezbude než poslechnout ![]()
radím důslednost a věnovat tomu moc času, i za cenu fakt lítat každou hodinu s ní ven, venku jí za vyvenčení dát její Nejoblíbenější pochoutku a doma fakt potrestat.. ale jinak se k ní chovat s láskou.. co dělá, není úplně normální, možná se poradit s vetem.. je to vyloženě naschvál..
(a za blití v autě nemůže, dávno měla mít cestovní přepravku vystlanou igelitem..)
a to věčné vyhazování z postele nebo zavírání za dveře, aby za váma nemohla ji zřejmě totálně vystresovalo, jak by ses cítila ty, kdyby tě furt někdo vyhazoval a zavíral? pokud striktně trváte na tom, že do postele nesmí (třeba ani v tom textilním pelíšku do nohou??), tak jí dejte aspoň pelíšek na zem k vaší posteli! ona prostě to odloučení za dveřma nesnese!
Příspěvek upraven 01.04.20 v 10:44
Jezevčík je myslivecké plemeno. Ten pes potřebuje práci a unavit. Jinak kynedril by se zvířatům dávat neměl. Fena je mladá a potřebuje unavit, jenže ne jen tělo ale i psychicky unavit. Pes nikdy nic nedělá naschvál, to je lidská vlastnost. Žádné máčení čumáku do čůránek. Trest třeba za hodinu, co to udělal nemá smysl, protože pes neví, za co dostal. Možná vám přijde, že ví za co dostala, ale ve skutečnosti neví, jen z člověka cítí, že je naštvaný. Hold jezevčík není pes pro každého.
Jezevčík je náročné plemeno a bohužel si ho pořizují lidé bez zkušeností.
Viz moje matka ![]()
Jeho povaha je komplikovaná a paličatost a dělání si co,,chce,, patří k této rase.
Tak jako u bojových či pracovních plemen, je i u jezevčika potřeba zkušenosti, důslednost a výcvik.
Já osobně díky mamině vášni pro jezevčíky, je absolutně nesnáším. ![]()
Měli jsme 2 a bylo to peklo.
Ta 1 zdrhala, kousala a štěkala venku.
Ta 2 zdrhala, štěkala doma na všechno a vsechny a i v 5 ráno.
Nesnáším je.
Vyhledej si chovatele, nebo někoho kdo cvičí psi. Převážně bývá problém ve špatném přístupu majitelů. Ani si to neuvědomujeme… Ale tito lidé by vám měli pomoct.
Raději ji někomu darujte, chudák pes, jste pro ni absolutně nečitelní a nemá ve vás důvěru. Tohle se nezlepší.
Když jsme měli jorkšíka tak nám dělal to samý. Na doporučení veterináře jsme ho začali že začátku učit doma že smí čůrat a kadit jenom na psí plínku. Takže jsme doma udělali jedno místo kde "smí' čůrat. Časem se to naučil a vykonával potřebu jenom tam. Ostatní místa jsme stříkali sprejem aby ho to tam nelákalo. Koberec bych asi dala pryč, ten už od toho čůrání atd musí být nasáklý, takže ji to tam bude táhnout furt. Do tý ložnice si zavirejte ať tam nemůže. A zkuste udělat na noc provizorní ohrádku, dát jí tam pelech a nechat jí na noc tam. Ale určitě často venčit.
@Lucy75 Vždyť jsem psala.. postel máme delší než matraci, takže ona spí u našich nohou a je to k ničemu.. a že jsem zavírali do ložnice? Já potřebuju spát a přítel taky, když pracujeme (já teda z domova).. a ne bejt cely noci vzhůru.. Můj děda má s jezevcikama zkušenosti, ale tuto co vidí mu taky nepřijde normalni.. já počítala se vším, ale abych si kvůli psí pubertě rekonstruovala kompletně byt? Neřeknu kdybych se jí nevenovala, ale jsme spolu cely dny a ještě žijeme ve Švýcarsku takže procházky furt, hraní s hračkami.. 🤯
@Anonymní píše:
@Alušáček Ne tak to neudělá.. nebo nikdy to neudelala, když k nám tajně vlezla.. ale já nechci aby s námi spala v posteli.. za prvé do toho všeho čekáme rodinu a za druhé jsem zastánce toho, že pes do postele nepatří.. pomazlím se s ní přes den, ale v noci má svoje místo a svůj pelech..
No ale měli by jste po problemu
jezevčík prostě miluje svého pána a chce s ním být pořád, to je celé
My tady meli v posteli naší jezevcici a pak k tomu přibyla i dcera a vešli jsme se vsnichni
Samozrejme chápu, že to takhle každý nechce, možná jezevčík není pro vás to pravé plemeno.
@Alušáček Myslím, že kvůli tomu, že nechci psa v posteli, protože čekáme rodinu a ještě dvojčata neznamená, že jezevčík není plemeno pro mě. Přes den jen my dvě spolu, ale v noci my máme svou postel a ona má svůj pelíšek. To je vše.
Hele asi takhle, jezevčík sám o sobě je Velkým pánem, nebude chtit teď nebude chtít nikdy. Měli jsme jezevčici, krásná úžasná, ale hroznej trouba, dělala přesně to, co popisuješ. My ji teda měli jen přechodně. Můj táta je Myslivec, hodně se věnujem loveckým plemenům, částečná výchova a připravy na zkoušky. Takže jezevčička šla pak ke svému pánovi. Jaksi jsme nad ní zlomili hůl, že ta nebude absolutně schopna ani na zavolání reagovat.
Je to s takovými plemeny dost častý, poslouchají především svého pána. To jednoho, hlavně pes. Fena je více kolektivnější víc pro rodinu. Ale chce to na ní být důslední, jezevčík je vážně dutý beran. Málokdy ví, co je dobře a co ne, když se naučí jsou dokonalí. Ale chce to vážně důslednost. Hlavně z ní nedělat dítě, je sice mlaďoučká a jak dítě, ale chce to na ní změnit trošku přístup. Pomazlit, pohrát, ale nějaká důslednost. Hlavně nekřičet, nebít. Ani novinama. Pes jako jediný tvor na světě, vnímá grimasy a tóny hlasu. Takže stačí jen naznačit a ví. Nejsou blbí. Věnuj se jí hlavně ty. Chval, uč ukazuj. Dávej mňamky. Chval, chval, chval. Nauč ji spát v „její místnosti“ ne s váma. V jejím pelíšku, klidně tam s ní i spát pár nocí, přendavat jí tam a chválit, vychvalovat až do nebes. Mňamkovat. Možná si řekneš, že jsem blázen, ale co pes, to jiná povaha, stejně jak u člověka. Ona se možná i svým způsobem mstí? Kdo ví. Ví co vás nakrkne, tak to udělá. To zvracení, seď s ní, hlaď jí chval jí. Udělat z toho zábavu. Já vím, že se lehko řekne, těžko udělá, ale tohle vážně zabírá. Ona cítí, strach nejen ze sebe, ale i z vás. Nebo strach..nervozitu, že se zase pozvrací a vám to vadí…atd…bež tam s ní, chval uklidňuj, to bude dobrý, šikovná jsi. Hodná..udělat ji z toho zábavu..a hlavně mít silný nervy a trpělivost…
V tomhle to je fakt jak s dítětem. A jak se říká…„Starého psa novým kouskům nenaučíš“, tak to tak nenechte zajít, jinak to dojde zrovna k té nenávisti. Držím pěsti. On je jezevčík a punťik s culíčkem na hlavě…nesrovnatelný
Hodně zdaru. S ní se ještě dá pracovat. ![]()
@Anonymní píše:
@Lucy75 Vždyť jsem psala.. postel máme delší než matraci, takže ona spí u našich nohou a je to k ničemu.. a že jsem zavírali do ložnice? Já potřebuju spát a přítel taky, když pracujeme (já teda z domova).. a ne bejt cely noci vzhůru.. Můj děda má s jezevcikama zkušenosti, ale tuto co vidí mu taky nepřijde normalni.. já počítala se vším, ale abych si kvůli psí pubertě rekonstruovala kompletně byt? Neřeknu kdybych se jí nevenovala, ale jsme spolu cely dny a ještě žijeme ve Švýcarsku takže procházky furt, hraní s hračkami.. 🤯
promiň, ale ten tvůj přístup mě začíná trochu štvát. Na všechny rady, tipy a doporučení píšeš, jak se jí věnuješ, jak si důsledná a já nevím, co všechno děláš správně. Tak co chceš slyšet? Že si skvělý pán a pes se prostě nezlepší? Že je to psem?
@Anonymní píše:
@Alušáček Myslím, že kvůli tomu, že nechci psa v posteli, protože čekáme rodinu a ještě dvojčata neznamená, že jezevčík není plemeno pro mě. Přes den jen my dvě spolu, ale v noci my máme svou postel a ona má svůj pelíšek. To je vše.
A s dětma to chcete zvládat jak, když teď to nezvládáte?
Mám francouzského buldocka fenu jsou ji přes 2 roky a jediný co zabralo aby nechcala a nekadila bylo že jsem ji v noci když jsem šla spát dala ke své posteli do ložnice pelech, zavřela dveře a spala tam semnou. Fungovalo to i moji mámě, do té doby to byla katastrofa než jsem ji to poradila.
Zkusila bych nějakého opravdu dobrého odborníka /hledej, pátrej, nechej si doporučit…/jako poslední možnost. Pokud by se to nezačalo lepšit ještě před porodem dala bych jí pryč. Vím, je to hrozné a určitě bych to prožívala jako svoje osobní selhání, ale to co popisuješ, to prostě nemáš šanci se dvěma novorozeňaty nějak rozumně zvládnout a Tvoji „nepohodu“ budou odnášet děti.
Zvířata mám ráda a rozhodně jsem proti tomu, si je pořizovat a potom se jich při prvních problémech zbavovat, člověk by za ně měl bojovat, když už se rozhodl pro život s nimi, ale pořád to jsou"jenom" zvířata a všechno má své meze. Mít psa za tu cenu, že na tom budou „bité“ sotva narozené děti a bude tím trpět vztah s mžem…a to přijde pokud psíka nějak nespacifikujete- za mě NE ![]()
Držím palce ať se to podaří ![]()