Nechci svoje dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Kamča.dalmatinka píše:
Nemužeš brát všechny podle sebe,někdo svoje rodiče nadevše miluje.naše rodina drží pohromadě a nikdy by jsme nedali prarodiče,rodiče atd do domova duchodcu nebo tak..
Ty nemiluješ ani svojí maminku?!!to co tet napíšu je asi proti pravidlum emimina a také jsem smířená stim když dostanu vynadáno a nebo něco takového,ale už to prostě musim napsat.Už jsem vzteky vytřela celej byt,vyluxovala a zařekla jsem se že jsem už nenapíšu,ale přemohlo mě to
Jsi bezcitnej rozmazlenej fracek co má rád akorát sám sebe.Nedokážeš pochopit že dítě je ten největší dar a ani si ho nezasloužíš.ani nevíš jak tímhle raníš všechny čekatelky,snažilky a ptrostě všechny co svoje děti milují a nebo si je tak přejí..
Potřebovala by jsi pár facek aby jsi se vzpamatovala a je mi jedno jestli to čim trpíš je nějaká nemoc a nebo prostě jen máš srdce z ledu,ale když stím nehodláš nic dělat,tak jsi prostě sobecká mrcha .Jde ti jen o to aby tě náhodou někdo neomezoval a něco nezasahovalo do tvého režimu.
to že by tě smrt tvého dítěte ani nevadila byla poslední kapka.
Mrzí mě že jsem vubec na tuhle diskuzy narazila a tet hooodně dlouho nebudu myslet na nic jiného.
jdu obejmout svého Matyáška a zkusit na tohle rychle zapomenoutDoufám že tenhle příběh neskončí tak jak některé-miminko ve studni,v popelnici atd ale že skončí tak že bude tvé dítě štastné a třeba nad svejma slovama také jednou uroníš slzu jako druhá anonymka…
ps-omlouvám se Lesině atd že jsem porušila pravidla,ale bylo to silnější
držim palce tomu maličkému a věřím že bude lepší člověk než ty!!!!
Ač nerada tak s tím musím souhlasit. Někdo tady psal, že nemáš nikoho, včetně sebe ráda, ale já mám z tebe pocit, že máš ráda právě jenom sama sebe. To, co jsi napsala o smrti dítěte nebudu vůbec komentovat, potřebovala bys přes hlavu ve který ti tahle myšlenka vyrašila. A k tomu domovu důchodců: dítě se k tobe bude chovat tak, jak si ho vychováš, takže se modli, abys z toho svého nevychovala to samé, co tvoji rodiče z tebe. Nic bych nedala za to, že jsi jedináček, seš jako ukázkový příklad. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak jsem se v diskuzi dohrabala do bodu, kdy zakl. porodila. Moc gratuluju a věřím, že to, co jsi psala před tím je už minulost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tady už je diskuze obnovená, jde o někoho jiného než o zakladatelku…viz str.17..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kamča.dalmatinka píše:
cmeldo podle tebe je normální když by ženská necítila bolest při ztrátě svého dítěte nebo jen při myšlence ztráty??
já se zas z totužnuji z každým kdo takovou ztrátu zažil,já jsem jí zažila a nikomu bych nic takového nepřála.Proto mi přijde rouhání něco takového říct,hned si vybavim všechny andílky a jejich maminky..
Kdyby jsi zažila to samé,možná by tvoje reakce nebyla tak strašně tolerantní
já sice ztrátu nezažila - stačilo mi, že jsem v 19tt ležela v nemocnici abych nepotratila a dneska mám doma úžasnopu dcerku.
Prostě tohle taky nedávám. ABY NĚKDO ŘEKL ŽE KDYBY DÍTĚ ZEMŘELO NEBUDE CÍTIT SMUTEK A ZTRÁTU TO PROSTĚ NENI NORMÁLNÍ!!!
TAK ANONYMKO:ZAJDI NA PSYCHIATRII!!!CO NEJDŘÍV!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je mi líto všech dětí, které nemají to štěstí mít milující maminku. Máma je pro dítě ta největší jistota. Já chápu poporodní deprese, maminky za to nemůžou, ale pokud někdo nemá rád svoje dítě, kterému je 7 let, tak to už je dost průšvih.
4321 - Polož si sama sobě otázku - Bojíš se o svoji starší dceru? Pokud by se jí nedej bože něco stalo, co by jsi cítila?
Nějak vůbec nedokážu porozumět tomu, že jedno dítě ráda máš a druhé ne, přitom obě jsou tvoje. Pokud to bylo neplánované těhotenství, dítě jsi nechtěla, měla jsi ho dát k adopci. Jistě by tvojí dceři bylo dnes lépe v jiné rodině, než sice s biologickou matkou, ale s takovou, která ji nemá ráda a příčí se jí dát jí vůbec pusu. Je to moc smutné a tvojí dcery je mi nesmírně líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lexona 5ekla bych že to už je hodně rozjetá poporodní deprese s kterou se nic nedělalo bohužel. Na tom dítěti se to nejspíš projeví až v pubertě věk který je pro každý dítě nejsložitější. Může začít s alkoholem drogami nechci strašit ale ta pravděpodobnost je velká. Pokud se to ted začne řešit je možnost to zvrátit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ještě chci dodat, jak už jsem v mém prvním příspěvku psala, nejsem žádná supermatka, denodenně dělám chyby, někdy zbytečně řvu na starší dceru, následně je mi to líto, ale miluju ji a ona to ví i přesto že se na ni mamka zlobí. Prostě za každých okolností miluju obě svoje dcery ( 4,5 let a 3 měsíce ).
Pokud někdo necítí lásku ke svému dítěti, měl by s tím něco dělat co nejdřív, čím je to dítě starší tím hůř pro něj.
Ach jo, je mi z tohoto tématu hodně smutno, proto jdu obejmout a pohladit svoje děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@annaei píše:
@Lexona 5ekla bych že to už je hodně rozjetá poporodní deprese s kterou se nic nedělalo bohužel. Na tom dítěti se to nejspíš projeví až v pubertě věk který je pro každý dítě nejsložitější. Může začít s alkoholem drogami nechci strašit ale ta pravděpodobnost je velká. Pokud se to ted začne řešit je možnost to zvrátit
Já myslím, že ta holčička už teď musí strašně trpět, i když to třeba není vidět, ale jak píšeš v pubertě to bude mnohonásobně horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi mne ted odsoudite, ale neni lepsi v takovych pripadech opravdu interupce? ve chvili kdy matka dite nechce pusobi uz na nenarozeny plod ( coz se da do jiste miry kompenzovat laskou, jenz dostane dite po porodu) ale pokud situce pretrvava i po porodu, jak muze pak jedinec zazit plnohodnotny zivot, kdyz nema vytvoren tak zakladni vztah jako je uroven matka dite?, viz. naprikald Bowlbyho citová vazba (attachment). Mohla bych dale pokracovat v dalsich teoriich z oblasti neopsychonanalyzy ohledne tzv. typu matky a jejich ovlivnovani vubec povahy ditete, coz by zde bylo bezpredmetne, jen tim chci rici, ze to se snazim hajit, je jiz nekolik desitek let podlozeno vyzkumy.
P. S: Adopce je skvely napad, ale puvodni propast prenatalni lasky uz nikdo nevyplni, jen kompenzuje (jak jsem uvedla vyse).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Danielitha My tě neodsoudíme, ale tento názor stejně neřeší problém zakaldatelky 
, ale souhlasím, že jestli má dítě takhle trpět(taky ve svém okolí jeden takový případ znám 
), tak by snad bylo lepší, kdyby nebylo… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymni píše:
Už dlhšie ma trápia moje pocity, ale zatiaľ som sa s nimi nikomu nezverila, ale stupňujúca sa tendencia ma prinútila aspoň takto anonymne cez internet sa vyspovedať.
Mám necelý mesiac do TP a som stále viac presvädčená, že dieťa nechcem. Ja som to vlastne vedela vždy. Nikdy som nemala k deťom vzťah, žiadne kočíkovanie detí ako to robili moje rovesníčky, žiadne emócie nad uslintanými a uvrešťanými stvoreniami v kočiaroch. Vyhýbala som sa návštevám rodín s malými deťmi a keď niektoré prišli k nám, útrpne som čakala, kedy už pôjdu. Som vyhranený introvert, mám rada samotu, kľud. Som vydatá tretí rok. Na naliehanie okolia a sústavné otázky typu : ešte nič? a čo, nedarí sa? a do kedy chceš čakať, veď už máš 30! život bez detí je o ničom, atď. som chvíľkovo podľahla, vy:,–(ila antikoncepciu, navrávala som si, že to aj tak nemusí vísť. No a teraz som v 9 mesiaci a netuším čo bude. Doteraz som ešte nekúpila nič pre dieťa. Všetko prekotne nakupuje moja mama a svokrovci. Všetci sú unesení, nadšení a ja znechutená. Vôbec ma nenadchýna ani kočiar ani výbava pre dieťa, no tvárim sa že je to pekné a som vďačná atď. Nemôžem priznať, ako to cítim, nikto by ma nepochopil. Tehotenstvo našťastie je bez akýchkoľvek komplikácií. Som typ, čo nemôže vydržať bez práce a môj stav mi dovoľuje robiť skoro všetko ako pred tým. Lenže okolie (rodina) sú tak upnutí na dieťa, že ma sústavne sledujú čo robím a vedú mi kázne ako malému decku. To mi vôbec nepridáva na mojich pocitoch a dieťa vnútorne odmietam ešte viac. Vidím v ňom príčinu všetkých tých trápnych debát, kedy sa obhajujem akoby som bola nesvojprávna. Oni by ma najradšej snáď aj kŕmili a mňa to privádza do vytrženia. Najradšej by som sa zbalila, všetkých poslala niekam, dieťa im nechala a nech sa s ním aj zadrhnú. No a to ešte netuším, ako prebehne pôrod a čo bude potom. Keď sa budú všetci valiť za dieťaťom a ja okrem toho, že budem vystresovaná z neho, budem mať ešte aj nervy z návštev. Ešte do včerajška som si myslela, že bude môj manžel pri pôrode, ale zasa mal kázeň aj z mojou matkou o mojej nezodpovednosti, lebo by som mala podľa nich len oddychovať a nie stále niečo robiť atď. Nechápu, že práve pohyb a fyzická práca ma udržiava vo výbornej kondícii, vďaka tomu znášam tehotenstvo bez problémov a udržiavam si sily na pôrod. Nie, lebo tehotné by sa mali šetriť, najlešie asi ležať alebo presedieť celé tehotenstvo. Ide ma z toho poraziť. Stále sa obhajovať. Včera už zrejme pretiekla posledná kvapka. Tak nech si robia všetko sami. Dnes som chcela pokosiť trávnik, ale kašlem na to. Nebudem už ani prať, žehliť, upratovať, atď. A čo je na tom najlepšie? Že potom budem zase za leňocha a povaľača. Proste neviem ako z toho von. Svoju budúcnosť vidím čierne. Mám pocit, že som sa nechala vtiahnuť do niečoho, čo ma pomaly pohlcuje a ja už sa z toho neviem dostať. Keby som tak vedela, čo robiť.
Zajímalo by mne, jak je na tom zakaladatelka nyní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Emilie píše:
Zajímalo by mne, jak je na tom zakaladatelka nyní…
Taky mě to napadlo. A upřímně mě ten její obrat dost překvapil. Já mám miminko chtěné, plánované a na konci těhotenství jsem se ho už nemohla dočkat. Přesto mi chvilku trvalo, než přišla ta „pravá“ mateřská láska. Jako milovala jsem jí od první chvíle, to jo, ale pořád jsem si říkala, že to není na 100%. To přišlo tak mezi 2-3m, takže si nějak neumím přestavit, že celý těhotenství cítím to, co zakl. a den po porodu je všechno jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@fiali píše:
Taky mě to napadlo. A upřímně mě ten její obrat dost překvapil. Já mám miminko chtěné, plánované a na konci těhotenství jsem se ho už nemohla dočkat. Přesto mi chvilku trvalo, než přišla ta „pravá“ mateřská láska. Jako milovala jsem jí od první chvíle, to jo, ale pořád jsem si říkala, že to není na 100%. To přišlo tak mezi 2-3m, takže si nějak neumím přestavit, že celý těhotenství cítím to, co zakl. a den po porodu je všechno jinak
Já jen že na těch 100 procent jsem nenajela nikdy… … ne že bych svoje dět nemilovala, ostatně, mám dvě, aobě plánované a chtěné, ale… … proto by mně zajímal tenhle příběh
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
