Nechci svoje dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Milá anonymní
nemůžu uvěřit tomu, co čtu, protože mě se tohle nikdy nestalo. Svoje první dítě jsem tak moc chtěla, že jsem se málem zbláznila. Dlouho jsem na něj čekala a dlouho jsem o něm snila, i když okolí se na mě dívalo jako na blázna… nyní toužím po druhém miminku. Když čtu, jak kolem mě je spousta neplodných párů nebo těch, kterým se nedaří a platí miliony za umělé oplodnění, nemůžu zkrátka uvěřit, že se může dít něco takového.
Nemám právo tě soudit, ale nechápu, co čekáš, že ti někdo poradí, když jsi v 9měsíci a to miminko nemůže za to, že ho nechceš. A promiň ale otěhotnět jen kvůli tomu, že to chtěl manžel a okolí naléhalo… no uvidíš, třeba k němu najdeš cestu po porodu ale pevně doufám, že nebudeš jednou z matek, které svým dětem ubližují kvůli tomu, že si je udělaly a pak je nechtějí…
tímto tě nechci nijak urazit, přeji ti pohodový porod a zajímá mě, co ti řeknou ostatní holky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, mám kamarádku, co měla stejné pocity, a po porodu byla z vlastního miminka strašně dojatá a dnes svou holčičku miluje, a cizí jí stále stejně vadí. 
Možná je to i tvůj případ.
- Citovat
- Upravit
anonymní,
neboj, já myslím, že až uvidíš svoje dítě, tak to tak nějak secvakne …
já bych měla rodit za necelé dva týdny a taky si to nedovedu představit, jaké to bude …
pro ženu je těžký obětovat dobrou kariéru kvůli dítěti, pak třeba může vinit dítě z toho, co jí uniká … vztah s manželem je OK? jestli jo, tak s ním mluv, řekni mu, že práce je pro Tebe důležitá a co udělat, aby ses mohla brzo vrátit zpět - byť třeba jen částečně, pokud to jde
jinak jsem v těhotenství taky pracovala až skoro do konce a byla aktivní, pokud vše probíhá v pořádku, tak není důvod polehávat doma … ale taky se objevily rady zvenčí, že bych měla zvolnit a manžel mi chtěl vypouštět ventilky od kola (jezdila jsem do osmého měsíce na kole) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
je to velmi smutne, co pises. Najviac je smutne to, ze sa nemas s tymito pocitmi s kym podelit. Co manzel, nedalo by sa mu zdoverit s tvojimi obavami? A tieto pocity si mala take intenzivne cele tehotenstvo, alebo sa stupnuju teraz s priblizujucim sa terminom?
Urcite by si mala o tom s niekym porozpravat, zdover sa niektorej kamaratke, alebo manzelovi, taketo pocity by nemal clovek prezivat len sam!!
Alebo, ak sa odvazis, skus zajst za psychologom, pomoze ti rozanalyzovat tieto pocity, a mozno sa dopatras, kde to ma vsetko zaciatok.
Mozno by stalo za to pockat, ako sa situacia ohladom nechcenia dietata vyvinie po porode, predsa len, matersky cit mame asi kazda od prirody. Nemusis mat rada cudzie deti na to, aby si milovala svoje.
Ak sa bojis poporodnych starosti s rodinou, kludne oznam manzelovi, nech sa postara o to, aby vsetci vedeli, ze v nemocnici a v sestinedeli sa navstevy neprijimaju, jedine na tvoje priame pozvanie. Ziadne vynimky, ani matky. Nech si vravia kto chce co chce, je to tvoj zivot a mas pravo si ho riadit, ako chces.
Asi by si mala doma prediskutovat sposob, akym s tebou jednaju, a razne povedat, ze si neprajes akekolvek diskusie o …dopln podla potreby. Nepotrebujes sa predsa obhajovat pred nikym.
Chce to asi hodne odvahy, lebo to nebude prijemne pre ziadnu stranu - zase ale ked to ma ukoncit blbe diskusie…
Z toho co pises mam totiz pocit ze u vas viazne komunikacia, a tvoje okolie vobec netusi, co je ti neprijemne a myslia si, ze ti pomahaju a staraju as o teba a ze tebe sa to paci!
Drzim palce, prajem porod bez problemov a doma psychicku pohodu… Leg.
- Citovat
- Upravit
Milá anonymní,
1. pokud tvoje těhotenství probíhá normálně a cítíš se v pořádku, není důvod sedět nebo ležet, pokud ti to lékař vysloveně nedoporučí. Naopak mírná aktivita, která posiluje tělo a krevní oběh je doporučována. Nenech se od nikoho nějak manipulovat.
2. pročetla jsi si tu nějaké diskuze snažilek? Víš o tom, že spousta holek bojuje s opakovanými potraty, mimoděložním těhotenství, podstupuje komplikovanou hormonální léčbu nebo platí nehorázné sumy za umělé oplodnění? To všechno jen aby dosáhly toho, čím ty pohrdáš. Možná až si tady trochu zasurfuješ, získáš trochu jiný úhel pohledu.
Moc bych ti přála, aby se po porodu uvolnily ty správné mateřské hormony a dokázala jsi si mateřství užít a dát svému dítěti, to co bude potřebovat nejvíc - lásku.
Linda z Psychiky (snažení téměř 2 roky, 1× potrat)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ANONYMKO TO KE SVÉMU DÍTĚTI OPRAVDU NIC NECÍTÍŠ??NEMÁŠ RADOST Z KOPANCU Z KAŽDÉHO ULTRAZVUKU ATD??VUBEC SI TO NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT 
PORADITT NEDOKÁŽU,PROTO ŽE TO NECHÁPU,ALE DOUFÁM ŽE TVOJE DÍTĚ NEBUDE TRPĚT ZA NĚCO ZA CO VUBEC NEMUŽE 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechcem svoje dieťa
Ďakujem za odpovede.
Manžel ani nikto iný v mojom okolí ma nepochopí. S nimi o tom, že to dieťa nechcem hovoriť nemôžem. Práve kôli tomu, že majú také pocity ako boli opísané v prvej odpovedi. Naopak o tom, že si neželám aby mi sústavne niečo zakazovali, ich upozorňujem skoro denne a nevedie to k ničomu. Na bicykli jazdím aj ja. Nerobí mi to žiaden problém, z kopca sa nespúšťam rýchlo, tak o čo ide?
Ináč ja nie som karierista. Dokonca svoju prácu (zamestnanie) nenávidím. Bohužiaľ peniaze sú potrebné a v našom regióne by som so svojou školou nič lepšie nezohnala. Sedenie v kancelárii je pre mňa ako za trest. Takže každú voľnú chvíľu využívam na svoje koníčky a fyzickú aktivitu.
Naozaj neviem, či sa pôrodom niečo z môjho vzťahu k dieťaťu zmení. Čítala som o pôrodnej depresii a ak také niečo postihne mňa, čomu celkom verím (stres z pôrodu, cudzí ľudia úplne zasahujúci do mojej najhlbšej intimity, nemocničné prostredie, revúce dieťa a k tomu besniace hormóny) plus môj celoživotný postoj k deťom, tak mi z toho vychádza fatálna kombinácia. Nemám ale nikoho, na koho by som sa mohla obrátiť s dôverou. Kamarátky nemám, nikomu známemu nedôverujem, najbližšia rodina (hlavne manžel) by ma zrazila ešte viac na kolená.
- Citovat
- Upravit
Nechcem svoje dieťa
Kamča.dalmatinka píše:
ANONYMKO TO KE SVÉMU DÍTĚTI OPRAVDU NIC NECÍTÍŠ??NEMÁŠ RADOST Z KOPANCU Z KAŽDÉHO ULTRAZVUKU ATD??VUBEC SI TO NEDOKÁŽU PŘEDSTAVIT
PORADITT NEDOKÁŽU,PROTO ŽE TO NECHÁPU,ALE DOUFÁM ŽE TVOJE DÍTĚ NEBUDE TRPĚT ZA NĚCO ZA CO VUBEC NEMUŽE
Nie, nemám žiadnu radosť z kopancov. Je to pre mňa obťažujúce a nepríjemné. Vyšetrenia na gynde beriem ako nutné zlo. Z ultrazvuku sa mi pozdával len ten prvý. Na obrazovke to vizeralo ako malý psík. To mi bolo sympatické. Keď to ale začalo mať podobu mimozemšťana s veľkou hlavou, to už sa mi nie celkom páčilo. Ja viem, ako to pre mnohé ženy znie. To čo tu píšem, píšem úplne otvorene. A len pre to, že som tu anonymne a nemusím svoje pocity skrývať.
- Citovat
- Upravit
ANONYMKO KDYŽ TAK ČTU CO PÍŠEŠ,TAK MI TROCHU PŘIJDE Ž SI TU Z NÁS SNAD NĚKDO DĚLÁ LEGRACI A NA DRUHOU STRANU MĚ ZAS DĚSÍ ŽE TĚHULKA MUŽE NĚCO TAKOVÉHO CÍTIT 
MYSLIM SI ŽE TY JSI SI UZAVŘELA JEN DO SVÉHO SVĚTA A PROSTĚ SI SE ROZHODLA ŽE DO NĚHO NIKOHO NEPUSTÍŠ,ŽÁDNOU KAMARÁDKU,ŽÁDNÉ DÍTĚ NIC..
DOBŘE JSI VĚDĚLA CO DĚLÁŠ KDYŽ JSI PRÁŠKY VYSADILA.POKUD SE TVOJE POCITY NEZMĚNÍ,TAK NECH DÍTĚ TVÉ RODINĚ,MANŽELOVI A PROSTĚ TĚM CO O NĚHO STOJÍ A TY SE ODSTĚHUJ NĚKAM NA PUSTÝ OSTROV.
MOŽNÁ BY TI POMOHLO PORADIT SE Z NÁKYM LÉKAŘEM.
HLAVNĚ SVÉMU DÍTĚTI PROSIM TĚ NEUBLIŽUJ
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni píše:
Ahoj,
je to velmi smutne, co pises. Najviac je smutne to, ze sa nemas s tymito pocitmi s kym podelit. Co manzel, nedalo by sa mu zdoverit s tvojimi obavami? A tieto pocity si mala take intenzivne cele tehotenstvo, alebo sa stupnuju teraz s priblizujucim sa terminom?
Urcite by si mala o tom s niekym porozpravat, zdover sa niektorej kamaratke, alebo manzelovi, taketo pocity by nemal clovek prezivat len sam!!
Alebo, ak sa odvazis, skus zajst za psychologom, pomoze ti rozanalyzovat tieto pocity, a mozno sa dopatras, kde to ma vsetko zaciatok.
Mozno by stalo za to pockat, ako sa situacia ohladom nechcenia dietata vyvinie po porode, predsa len, matersky cit mame asi kazda od prirody. Nemusis mat rada cudzie deti na to, aby si milovala svoje.Ak sa bojis poporodnych starosti s rodinou, kludne oznam manzelovi, nech sa postara o to, aby vsetci vedeli, ze v nemocnici a v sestinedeli sa navstevy neprijimaju, jedine na tvoje priame pozvanie. Ziadne vynimky, ani matky. Nech si vravia kto chce co chce, je to tvoj zivot a mas pravo si ho riadit, ako chces.
Asi by si mala doma prediskutovat sposob, akym s tebou jednaju, a razne povedat, ze si neprajes akekolvek diskusie o …dopln podla potreby. Nepotrebujes sa predsa obhajovat pred nikym.
Chce to asi hodne odvahy, lebo to nebude prijemne pre ziadnu stranu - zase ale ked to ma ukoncit blbe diskusie…Z toho co pises mam totiz pocit ze u vas viazne komunikacia, a tvoje okolie vobec netusi, co je ti neprijemne a myslia si, ze ti pomahaju a staraju as o teba a ze tebe sa to paci!
Drzim palce, prajem porod bez problemov a doma psychicku pohodu… Leg.
Bohužiaľ zákaz návštev nebude možný. Bývame u mojej mamy a tá už teraz chodí domov skôr z práce alebo ostáva doma, pod rôznymi zámienkami ale je to kôli tomu aby ma kontrolovala. Už mi aj oznámila, že si berie na celý august voľno aby bola doma a potom mi pomáhala. Jej predstava o pomoci je asi taká, že ona bude rozhodovať o tom, čo a ako s dieťaťom. Ona je ten typ, čo je upnutý na deti, som jej jediná dcéra a teraz bude mať vytúžené vnúča. Mňa už teraz nervuje, že mi bude do všetkého strkať nos (čo ostatne robí celý čas), no na druhej strane si hovorím, tak nech sa o neho stará. Aspoň ja sa budem môcť odreagovať. Niečo iné sú ale moji svokrovci. Tí keď tu budú vysedávať, tak to je rovno na odstrel. Ale celkovo, s celou tou záležitosťou s dieťaťom sa nijako neviem zrovnať. Nech sa na to pozriem akokoľvek chcem, stále je to pre mňa mínus. Žiadne pozitíva nevidím. A stále si nadávam, na čo som sa to nechala nahovoriť. najhoršie, že sa to už nedá vrátiť späť.
- Citovat
- Upravit
ty ale musis byt hodne nestastna. tesi te v zivote vubec neco nebo nekdo???pises,ze jsi introvert. je pro tebe tezke nekoho k sobe pustit, ale jsi vdana-je to z lasky??? nebo proste proto, ze ostatni jsou taky vdane. je to stejne jako s ditetem?? mit ho,protoze ho maji ostatni??? jak pise Kamca, asi by nebylo spatne zajit k odbornikovi, treba by te par mesicu sezeni nekam posunulo.
je smutne,ze se netesis na sve dite. neodsuzuji te, je spousta matek co sve dite nechteli,ale je take spousta zen, ktere cekaji roky a nechapou tve pocity. pokdu jsi zodpovedna osoba a to introverti umi byt, bud ke svemu diteti zodpovedna a v ramci svych moznosti bud k nemu laskava. pokud tve okoli se na nej tesi, prijmi jejich pomoc jak to pujde,ale nezatracuj sve dite. treba casem k nemu najdes vztah, az uvidis jak se poprve na tebe usmeje a dela ve svem vyvoji pokroky. take znam lidi, kteri nemaji radi cizi deti,ale na svoje nedaji dopustit. preji ti at patris k nim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj anonymni
Je mi do place, co tady pises, mam pocit,ze jsi nemocna a mela by jses lecit, neuraz se,ale ty nemas rada ani sama sebe natoz sve pribuzne a sveho manzela.
Trpis depresemi a myslim, si,ze jsi se mela uz davno sverit se svymi problemy bud s gynekologem a ten by te poslal k psychologovi a ten by ti urcite pomohl.
Nechapu proc jsi chtela tedy dite, je mi to moc lito, co prozivas,ale jeste vice je mi lito, toho miminka,ktere nosis v brisku,ktere ceka na tebe a na tvou obrovskou lasku a uz v brisku se jej nedockava.
Ja si jsem stoprocentne jista,ze by jsi se mela lecit a nejaky psycholog by ti rad pomohl.Udelej to uz kvuli sobe,kdyz ne kvuli tomu nevinnemu miminku.
To ty jsi mu dala zivot ne on tobe ,je tak nevinne a bezmocne, ja jen pevne verim,ze se to po porode upravi a ty se zacnes chovat jako milujici matka,ale mam velke obavy z toho, ze te muzou ba i postihnou poporodni deprese.
Sver se nekomu uz jen kvuli tomu , aby jsi neublizila svemu miminku jen co vyjde na svet.
Vazim si toho, ze jsi sem napsala, protoze i tak je to pro tebe tezke, psat takove hrozne veci co citis. Napis aspon do nejake poradny ,sama vis ze toto neni normalni.
Je mi te strasne lito a nemuzu udrzet slzy za to miminko co nosis v brisku.Ono te potrebuje a uz ted vi,ze je cele tehotensvi nemilujes a ze je z tve strany nechtene.Deti jsou darem a ne pritezi.
Ozvy se jeste ,jak na tom jsi, jen si promluv s manzelem je to tvuj manzel,co te trapi ,jde videt,ze ani asi manzelstvi nefunguje tak jak by melo.A kazda tehule by ti mela zavidet tak starostliveho manzela a pribuzne,co maji zajem o miminko,ktere nosis, moje tchyne se vubec nezajima .
A to ze jezdis na kole, k tomu se ani vyjadrovat nebudu, rozumim ,ze chces sekat travnik,pokud se citis dobre, tak proc ne, proc nesportovat proc nebyt aktivni ano, ale jen pokud ti je dobre a citis se na to a miminku to neublizuje a ani tobe,ale jizda na kole???? to prehanis. Jde videt,ze se o nej nebojis, a ani o sebe, ze by se ti mohlo neco stat
Nechci te soudit,ale je tolik paru co nemuzou mit deti, kolik je paru co o deti a miminka prisli, a tolik by si prali byt na tvem miste,ale beru ohled jen na to ze jsi opravdu nemocna.
Je mi te lito ,doufam,ze prijmes mou otevrenost,ale je mi z toho do place
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechcem svoje dieťa
Kamča.dalmatinka píše:
ANONYMKO KDYŽ TAK ČTU CO PÍŠEŠ,TAK MI TROCHU PŘIJDE Ž SI TU Z NÁS SNAD NĚKDO DĚLÁ LEGRACI A NA DRUHOU STRANU MĚ ZAS DĚSÍ ŽE TĚHULKA MUŽE NĚCO TAKOVÉHO CÍTITMYSLIM SI ŽE TY JSI SI UZAVŘELA JEN DO SVÉHO SVĚTA A PROSTĚ SI SE ROZHODLA ŽE DO NĚHO NIKOHO NEPUSTÍŠ,ŽÁDNOU KAMARÁDKU,ŽÁDNÉ DÍTĚ NIC..
DOBŘE JSI VĚDĚLA CO DĚLÁŠ KDYŽ JSI PRÁŠKY VYSADILA.POKUD SE TVOJE POCITY NEZMĚNÍ,TAK NECH DÍTĚ TVÉ RODINĚ,MANŽELOVI A PROSTĚ TĚM CO O NĚHO STOJÍ A TY SE ODSTĚHUJ NĚKAM NA PUSTÝ OSTROV.
MOŽNÁ BY TI POMOHLO PORADIT SE Z NÁKYM LÉKAŘEM.
HLAVNĚ SVÉMU DÍTĚTI PROSIM TĚ NEUBLIŽUJ
Nie, toto nie je žart. Je to z mojej strany čistá úprimnosť, ktorú si ináč dovoliť nemôžem. Áno, dobre som vedela čo robím a teraz spätne to ani sama nechápem, ako som to mohla dopustiť. Takto sama sebe skaziť život. Odôvodňujem si to tým, že som práve vtedy mala super dobré obdobie a tak nejak som celú záležitosť podcenila. Bohužiaľ následky na seba nenechali dlho čakať a to ešte neviem, čo bude ďalej.
S tým, že som sa uzavrela do seba, si to vystihla. Som proste introvert a introverti to majú v povahe. Proste to cítim tak, že mi okolie ubližuje a preto si musím postaviť okolo seba vysoký citový múr, aby na mňa nikto nemohol. Je to môj spôsob obrany.
- Citovat
- Upravit
ANONYMKO TAKÉ SI MYSLÍM ŽE JSI NEMOCNÁ A MĚLA BY JSI TO ŘEŠIT.NEMÁŠ NIKOHO RÁDA,VŠE TI VADÍ,VŠECHNY NESNÁŠÍŠ A TO NENÍ NORMÁLNÍ A URČITĚ BY SE STÍM DALO NĚCO DĚLAT,ALE MUSÍŠ SAMA CHTÍT A VYHLEDAT POMOCT,TADY TI NIKDO NEPOMUŽE..
NEVIM JAK SI TO VUBEC PŘEDSTAVUJEŠ ŽE TO BUDE DÁL???CO BY JSI VLASTNĚ CHTĚLA ABY SE STALO ABY JSI BYLA SPOKOJENÁ??TET UŽ ČAS NEVRÁTÍŠ A TO DOBŘE VÍŠ,TAK JAK TO VŠE VIDÍŠ DÁL??
CHCEŠ DÁT DÍTĚ K ADOPCI A NEBO CO?
KDYBY MIMINKO NEDEJBOŽE UMŘELO MĚLA BY JSI Z TOHO SNAD RADOST??
TO ŽE TO VIDÍŠ TAK ŽE TI DÍTĚ ZKAZILO ŽIVOT PŘECI NENÍ NORMÁLNÍ A TO SAMA VÍŠ.MÁŠ POCIT ŽE TI NIKDO NEROZUMÍ,ALE POKUD DÁŠ DÍTĚTI DOSTATEK LÁSKY KTEROU URČITĚ V SOBĚ NĚKDE UKRYTOU MÁŠ,TAK TO BUDE TEN NEJBLIŽŠÍ ČLOVĚK CO MUŽEŠ MÍT.
ANI SE NEDIVIM TVOJÍ RODINĚ ŽE TI POŘÁD STOJÍ ZA ZADKEM,MUSÍ PŘECE CÍTIT A VĚDĚT ŽE NEJSI V POŘÁDKU. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Už dlhšie ma trápia moje pocity, ale zatiaľ som sa s nimi nikomu nezverila, ale stupňujúca sa tendencia ma prinútila aspoň takto anonymne cez internet sa vyspovedať.
Mám necelý mesiac do TP a som stále viac presvädčená, že dieťa nechcem. Ja som to vlastne vedela vždy. Nikdy som nemala k deťom vzťah, žiadne kočíkovanie detí ako to robili moje rovesníčky, žiadne emócie nad uslintanými a uvrešťanými stvoreniami v kočiaroch. Vyhýbala som sa návštevám rodín s malými deťmi a keď niektoré prišli k nám, útrpne som čakala, kedy už pôjdu. Som vyhranený introvert, mám rada samotu, kľud. Som vydatá tretí rok. Na naliehanie okolia a sústavné otázky typu : ešte nič? a čo, nedarí sa? a do kedy chceš čakať, veď už máš 30! život bez detí je o ničom, atď. som chvíľkovo podľahla, vy:,–(ila antikoncepciu, navrávala som si, že to aj tak nemusí vísť. No a teraz som v 9 mesiaci a netuším čo bude. Doteraz som ešte nekúpila nič pre dieťa. Všetko prekotne nakupuje moja mama a svokrovci. Všetci sú unesení, nadšení a ja znechutená. Vôbec ma nenadchýna ani kočiar ani výbava pre dieťa, no tvárim sa že je to pekné a som vďačná atď. Nemôžem priznať, ako to cítim, nikto by ma nepochopil. Tehotenstvo našťastie je bez akýchkoľvek komplikácií. Som typ, čo nemôže vydržať bez práce a môj stav mi dovoľuje robiť skoro všetko ako pred tým. Lenže okolie (rodina) sú tak upnutí na dieťa, že ma sústavne sledujú čo robím a vedú mi kázne ako malému decku. To mi vôbec nepridáva na mojich pocitoch a dieťa vnútorne odmietam ešte viac. Vidím v ňom príčinu všetkých tých trápnych debát, kedy sa obhajujem akoby som bola nesvojprávna. Oni by ma najradšej snáď aj kŕmili a mňa to privádza do vytrženia. Najradšej by som sa zbalila, všetkých poslala niekam, dieťa im nechala a nech sa s ním aj zadrhnú. No a to ešte netuším, ako prebehne pôrod a čo bude potom. Keď sa budú všetci valiť za dieťaťom a ja okrem toho, že budem vystresovaná z neho, budem mať ešte aj nervy z návštev. Ešte do včerajška som si myslela, že bude môj manžel pri pôrode, ale zasa mal kázeň aj z mojou matkou o mojej nezodpovednosti, lebo by som mala podľa nich len oddychovať a nie stále niečo robiť atď. Nechápu, že práve pohyb a fyzická práca ma udržiava vo výbornej kondícii, vďaka tomu znášam tehotenstvo bez problémov a udržiavam si sily na pôrod. Nie, lebo tehotné by sa mali šetriť, najlešie asi ležať alebo presedieť celé tehotenstvo. Ide ma z toho poraziť. Stále sa obhajovať. Včera už zrejme pretiekla posledná kvapka. Tak nech si robia všetko sami. Dnes som chcela pokosiť trávnik, ale kašlem na to. Nebudem už ani prať, žehliť, upratovať, atď. A čo je na tom najlepšie? Že potom budem zase za leňocha a povaľača. Proste neviem ako z toho von. Svoju budúcnosť vidím čierne. Mám pocit, že som sa nechala vtiahnuť do niečoho, čo ma pomaly pohlcuje a ja už sa z toho neviem dostať. Keby som tak vedela, čo robiť.