Nechci svoje dítě
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni píše:
Milá Anonymní,
byla jsem na tom velmi podobně jako Ty - skoro jsem se v tom poznala. Jsem taky velký introvert, neměla jsem hezké dětství a asi hlavně kvůli tomu jsem nikdy nechtěla mít děti (protože nevím, jak se k nim chovat, neumím jim dát lásku, ani nemám k dětem žádný vztah).Otěhotněla jsem taky z nátlaku okolí - už mi nebylo nejmíň, měla jsem 10letý vztah. Ale k dítěti, které jsem nosila, jsem taky žádný vztah neměla. Až do poslední chvíle jsem žila v dojmu, že se určitě něco pokazí a dítě se nenarodí. Snažila jsem si ale zachovat chladnou hlavu a pro dítě jsem věci nakupovala asi od 33tt (po druhém velkém UZ). O moje těhotenství se ale na rozdíl od Tebe nikdo nezajímal - nikdo mi v ničem nepomáhal.
Porodu jsem se vůbec nebála, protože to je jen „krátkodobá“ záležitost, spíš jsem se děsila, co bude potom (péče o dítě a tak). Moje pocity se nezměnily ani po porodu - mimčo sice bylo krásné (ne můj subjektivní pocit, ale líbilo se i ostatním maminám v porodce, i sestrám na novorozeneckém), ale pořád řvalo, nechtělo spát, bylo problémové a byla jsem na něj sama (s partnerem jsme ještě nežili spolu). Měla jsem ho sice ráda, ale stejně bylo z mé strany nechtěné a měla jsem ho z „povinnosti“ (ale nikdy bych ho neopustila - jsem dost zodpovědná). Ale asi po 4-5 měsících, kdy to řvaní trochu polevilo, se začínal můj postoj k němu měnit - teď ho mám nejradši na světě.
Nyní čekám druhé - ale překvapuje mě, že ani k němu nemám žádný vztah. Děsím se, jak budu zvládat 2 děti, protože manžel mi se synem vůbec nepomáhá (je workoholik, neustále na služebních cestách).
Myslím, že pokud jsi aspoň trochu zodpovědná (nečetla jsem celou diskusi, možná jsi o tom už psala), tak si k dítěti cestu najdeš, ale bude to asi déle trvat (třeba i 6 měsíců po porodu).
Lucka M.
Tak nějak to vidím taky… Mám pocit, že zakladatelka nechce dítě pohodit u popelnice, jen prostě necítí to natěšení, touhu a nadšení. A tím hůř jí je a tím větší depresi cítí… A tím míň má šanci navázat vztah s miminkem.
Tady nejde o technickou starost o mimino, jde o lásku.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Apeluji na tvou poslední větu -a právě proto je nejvyšší čas si určité věci v hlavince přehodnotit, podívat se na to jiným pohledem, ovšem musíš chtít, a postavit se životu čelem, i tomu co sis vlastně nadrobila sama. Nemáš právo konat tak,aby za tvé unáhlené činy (otěhotnění) trpěl někdo jiný (dítě).
Zbytečně se v tom pitváš a vidíš vše černě, vždyť musíš vědět, že na tom mít dítě jsou i pozitivní věci a spousta důvodů se radovat. Přece si nemyslíš, že ty tisíce,miliony šťastných matek, právě proto, že jsou matky je jen fata morgána.
- Citovat
- Upravit
Možná víš co? nechce se mi věřit tomu, že jsi v devátým měsíci, s pocitama který tu popisuješ a přesto na tobě nikdo nic nepoznal??? V tom případě herečka dobrá a možná i tu na fóru 
. Myslím, že bylo řečeno vše. Hodně štěstí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nikolo, asi máš pravdu. Je zvláštní, že to na ní nikdo nepoznal. Vždyť rodina musí vidět její nezájem 
!!!! Nebo to vážně dobře hraje.
Nechci jí soudit, je to fakt těžká situace, ať si o tom myslíme cokoliv. Jen jí prostě musí začít řešit. Jestli to neudělá, má opravdu dobře našlápnuto na malér, a děsím se, jak velký může být 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechcem svoje dieťa
Nikolaa píše:
Ahoj anonymní.
Asi ti rovnou napíšu, že budu patřit mezi ty, co tě moc nepotěší. Četla jsem to manželovi, ten to nechápal, řikal že jsi pitomá,Tvoj manžel ma nepozná. Za hlúpu sa nepovažujem. Ale beriem, že nie každý vie uniesť aj názory vybočujúce z davu.
- Citovat
- Upravit
Packo - jj. I kdyby to byla pravda - nevěřím tomu, že člověka spasí a obrátí na správnou stranu to, když mu někdo napíše pár odpovědí a nározů. Chápu, člověk udělá vše, i já jsem radila odpobrníka a myslím to dobře, ale každý svýho štěstí strůjce. Když to nevyjde, nebude první ani poslední, podívej se na televizi co se tam děje. Jen je to smutný. A to že to člověk napíše na diskuzi ho nedělá lepším. Lepším by se stal, kdyby se aspoň snažil si uvědomit věci tak jak jsou a nějakým způsobem je řešil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ANONYMNÍ, jenom jestli tě „pozná“ tvůj vlastní manžel.....Za hloupou se nepovažuješ-avšak kdyby jsi byla „jenom“ hloupá, nebyl by tvůj příběh třeba tak smutný…nebo by vlastně vůbec nebyl…
S.
- Citovat
- Upravit
Anonymní - můj manžel je slovák a je věřící. Vše co v životě dělá dělá s přesvědčením, že je to nejlíp jak to dovede. Pro rodinu by udělal vše. Nevím co by ti na to řekl někdo u vás.
S. - děkuji - souhlasím s tvým názorem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechcem svoje dieťa
papu píše:
Anonymní - mě by hlavně zajímalo a důležité je - CO CHCEŠ TY??
POČEM TOUŽÍŠ, JAK SI PŘEJEŠ, ABY TO DOPADLO??Chceš porodit, dát dítě k adopci? Ačkoliv píšeš, že by byl rpoblém s rdoinou, což chápu.
Nebo chceš porodit a jít do práce, ať se starají ostatní?Adopcia nepripadá do úvahy. Opísala som to už vyššie. Rodina atď.
Do práce ísť nechcem. Svoju prácu neznášam a tá možnosť vypadnúť z nej na 3 roky bol svojho času tiež jeden argument (nie jediný a nie z tých najpodstatnejších), aby som sa dostala tam, kde teraz som. Áno, asi by som bola najradšej keby sa starali ostatní, lenže to by znamenalo, že by tým otravovali aj mňa. Musela by som sa venovať stálym návštevám, žiadať niekoho o pomoc, stále byť v strese nie len z dieťaťa ale aj z nich. Takže nech sa na to pozerám ako chcem, nevidím to dobre. Ak zase ostanem z dieťaťom sama, nebudem mať čas na seba a svoje záujmy a to zase nepripadá u mňa do úvahy. Až tak sa obetovať fakt nemienim.Máš problém, to je jasné. Možná na mimino žárlíš, máš pocit, že všichni už tě neberou jako osobnost, jako ženu, která má kariéru, apod, ale jako ženu, které porodí dalšího člena rodiny, proto děcko vnitřně odmítáš.
To s kariérou je omyl. Už som to písala vyššie niekoľko krát.
Ale hlavně si ujasni CO TEDA CHCEŠ
Viem čo chcem. Aby bolo všetko ako pred tým. Lenže to už teraz zjavne nejde.
- Citovat
- Upravit
Re: Nechcem svoje dieťa
Anonymni píše:papu píše:Viem čo chcem. Aby bolo všetko ako pred tým. Lenže to už teraz zjavne nejde.
Anonymní - mě by hlavně zajímalo a důležité je - CO CHCEŠ TY??
POČEM TOUŽÍŠ, JAK SI PŘEJEŠ, ABY TO DOPADLO??Chceš porodit, dát dítě k adopci? Ačkoliv píšeš, že by byl rpoblém s rdoinou, což chápu.
Nebo chceš porodit a jít do práce, ať se starají ostatní?Adopcia nepripadá do úvahy. Opísala som to už vyššie. Rodina atď.
Do práce ísť nechcem. Svoju prácu neznášam a tá možnosť vypadnúť z nej na 3 roky bol svojho času tiež jeden argument (nie jediný a nie z tých najpodstatnejších), aby som sa dostala tam, kde teraz som. Áno, asi by som bola najradšej keby sa starali ostatní, lenže to by znamenalo, že by tým otravovali aj mňa. Musela by som sa venovať stálym návštevám, žiadať niekoho o pomoc, stále byť v strese nie len z dieťaťa ale aj z nich. Takže nech sa na to pozerám ako chcem, nevidím to dobre. Ak zase ostanem z dieťaťom sama, nebudem mať čas na seba a svoje záujmy a to zase nepripadá u mňa do úvahy. Až tak sa obetovať fakt nemienim.Máš problém, to je jasné. Možná na mimino žárlíš, máš pocit, že všichni už tě neberou jako osobnost, jako ženu, která má kariéru, apod, ale jako ženu, které porodí dalšího člena rodiny, proto děcko vnitřně odmítáš.
To s kariérou je omyl. Už som to písala vyššie niekoľko krát.
Ale hlavně si ujasni CO TEDA CHCEŠ
Panebože plácáš, jakoby ti bylo 16.
to je snad jané, ŽE TO NEMŮŽE BÝT JAKO PŘEDTÍM. Tak pokud aspoň trochu ještě racionálně dokážeš uvažovat, tak co chceš teď - když víš, že za chvíli porodíš?
Resp. - kdybs měla možnost mávnout kouzelnou hůlkou, tak jak by ten život po porodu vypadal??? (ale nepiš, že bys chtěla být v době před 10ti měsíci, to PROSTĚ NEJDE!!)
- Citovat
- Upravit
Třeba budeš mít „štěstí“ a miminko při porodu nebo krátce po něm zemře. A bude vše, jako bylo před tím…
Jestli bude žít, tak je mi ho nesmírně líto, a to i v případě, že si k němu časem cestu najdeš. Byla jsem svědkem několika regresí u nechtěných dětí (dnes už dospělých) a je neuvěřitelné, jak nesmírně se tyto děti ve svých životech trápily, jak hrozné měly myšlenky už v prenatále. Jak nesmírně dítě uvnitř tebe trpí tím, že ho nemiluješ a že ho nechceš.
Ale tak to prostě je. Zastávám filozofii, že každá duše, než se narodí, ví do čeho jde (do jakých podmínek a k jakým rodičům) a jde do toho dobrovolně. Ale nestane-li se zázrak, budete oba velmi trpět. Je mi tě moc líto. Neodsuzuji tě, v žádném případě ne!!!! Chápu tě. Jen nevím, jak bych ti pomohla nebo jak by ti mohl kdokoliv pomoci. Co víra? Zatnout zuby a čekat na zázrak? Nebo nejsi věřící?
Každopádně držím palce,
B.
- Citovat
- Upravit
Nechcem svoje dieťa
Zbytečně se v tom pitváš a vidíš vše černě, vždyť musíš vědět, že na tom mít dítě jsou i pozitivní věci a spousta důvodů se radovat. Přece si nemyslíš, že ty tisíce,miliony šťastných matek, právě proto, že jsou matky je jen fata morgána.[/quote
Práve že ja žiadne pozitívne veci na dieťati nevidím. Chápem, že je bežné, že sa ženy na potomka tešia a potom sa o neho s láskou starajú atď. No ja to tak proste necítim a nič úžasné si v tom neviem nájsť.
- Citovat
- Upravit
Nechcem svoje dieťa
Nikolaa píše:
Možná víš co? nechce se mi věřit tomu, že jsi v devátým měsíci, s pocitama který tu popisuješ a přesto na tobě nikdo nic nepoznal???Presne 38 týždeň.
V tom případě herečka dobrá a možná i tu na fóru
Veriť mi nemusíš. Je samozrejmé, že na anonymnom diskusnom fóre je priestor aj pre fantázie rôznych ľudí. Nie je to síce môj prípad, ale presviedčať ťa nebudem.
K tej herečke. Viem dobre zakrývať svoje pocity. Som introvert, mám to vrodené. Navyše veľmi tichá povaha. Hovorím málo a len k veci. Radšej počúvam. S písaným textom ale problém nemám. Samozrejme sa ďalej do diskusie zapájať nemusíš. Svoj názor si už prezentoval (a).
- Citovat
- Upravit
Pokud pozorně čteš, tak zas tak běžné a ani pravidlem není, že se žena od počátku na své dítě těší a miluje ho již v břiše. Já jen doufám, že se stane zázrak a ty „prozřeš“ až ho uvidíš…a potom…
Ne každému člověku je dáno dívat se na svět optimisticky a pozitivně, vím však sama ze své vlastní zkušenosti, že se to dá více či méně NAUČIT. Nevidíš na dítěti nic pozitivního??? Musíš se snažit hledat ty pozitivní věci, zkus se doprčic usmát sama pro sebe a říct- NO TAK BUDU MIT DITĚ !!!
Jinak jako taky nechápu co si jako sama představuješ za život- dítě nechceš, práce tě nebaví, rodina tě otravuje…škodažetunenídozadkukopajícísmajlík.
To se chceš celý život jen povalovat, mít svůj klid a dělat jen co tě baví???
Joooo holka tady seš v životě, néé v pohádce, takhle to nechodí, bylo by to možná hezký, ale zas nuda…
Silvie
- Citovat
- Upravit
No jestli na dítěti žádné pozitivum nevidíš, tak to začni řešit. S psychologem nebo nějakým odborníkem. Ale teď. Můžete se na MD s manželem prohodit, on doma ty v práci. Garantuji že se život otočí celé rodině o 180 stupnů, hlavně tobě a musíš být na to připravená. Já chápu ženy které nechtějí dítě, ale nechápu někoho že otěhotní a ví že to pro něj není to pravé ořechové. 
Prober to prosím s psychologem i s manželem, jestli do toho přijde ještě poporodní deprese tak se máš na co těšit - a dítě taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
