Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych z toho nedělala vědu, každé dítě je prostě jiné, už to tu zaznělo několikrát. To, že si rozumíš s kamarádkou, neznamená že i vaše děti se budou přátelit. Buď se to zlepší časem, nebo ne. Pokud je z toho tvoje dcerka smutná, tak bych jí zkusila vysvětlit, že některé děti se stydí a chvíli jim trvá než se odhodlají s někým hrát.
Jinak s tím zdravením jsme to dost řešili u osmileté neteře. Když se všichni sejdeme, tak ona si jde beze slova hrát. Když jí babička napomene „No jak se říká, když někam přijdeš?“, tak teda otráveně pozdraví. To samé při loučení, když má poděkovat, poprosit, apod. Když je sama s babičkou (mojí mamkou), tak jí klidně komanduje „Přines mi tohle“, „Tumáš, vyhoď to“, že jenom zírám. Mamka se jí snaží trochu vychovávat, ale když ji hlídá delší dobu, tak už je pak vyčerpaná a radši jí vyhoví. Bývám z toho docela smutná a doufám, že své dítě vychovám líp.
@Fassatka píše:
Ahoj maminky, obracím se na Vás pro radu: Kamarádím se nově s jednou maminkou, máme obě dvě holčičky jsou stejně staré: Čerstvě tři roky. Je to fajn holka, máme stejné názory na spoustu věcí, je to fakt příjemné strávit s ní odpoledne, A teď k problému: Její holčička je dítě které se nepřátelí skoro s nikým, všem bere hned hračky na písku, nechce je vrátit, a to je jen to nejmenší. Malá když na ní přátelsky promluví např. jí vyzve aby si šla s ní hrát, nebo se jí zeptá jestli spolu budou jezdit na kole, nikdy neodpoví, čumí jako puk, nebo se otočí k dceři zády atd, strká schválně do ní apod. Jak mám vzniklou situaci řešit? Díky za Vaše názory.
Jak to řešit? A co?
Nijak. To dítě je asi trochu introvertnější. Nejlépe uděláš, když jí dáte prostor a do ničeho jí nebudete nutit a třeba se časem chytne sama.
Jedna má kamarádka, sousedka, má také introvertní holčičku. S mým starším klukem, který je naopak dost společenský, spolu postupem času k sobě našli cestu a hrají si spolu. Chce to jen čas a dítě nenutit, nepoukazovat na to, že něco nedělá dobře.
Ona to totiž dělá dobře, ale jen po svém ![]()
Hele „čumí jako puk“ zase není tak děsně urážlivé vyjádření, já sama o svých dětech řeknu sem tam něco podobného ![]()
ano, moje děti často čumí jako puci
nebo puky?
Tak jistě, že ideální by bylo, aby si do oka padly maminky i děti, že.
Každopádně nad čertvými tříleťáky bych nelámala hůl, ale dala jim čas. Oni si často ještě dohromady hrát neumí a hrají si „vedle sebe“. ![]()
PS: Taky kolikrát čumím jako puk
a zřejmě to i o někom řeknu (ale jen v kruhu rodinném
).
Když příjde na návštěvu kámoška o rok starším synem nebo jsme na písku, trvá asi tak 20-30 min než se sklidní. Jestli je problém, zasáhneme jedna nebo druhá a je jedno, čí dítě zrovna „zlobí“třeba situaci nemusí jedna vnímat.
Asi bych řekla i kámošce, co ti vadí. Měla by to přijmout. Chápu, že to nevidíš černě a nechceš si dělat peklo, ale trápí tě to, jinak by jsi to tu nepsala.
@guanaco
Rozdíl je už u 8letého, když nepozdraví, nepoděkuje. Ignorace by pomohla?
Tak snad se tu nedočtu o své dceři
, která taky kouká, když ji někdo osloví - pokud je to dítě, už od pohledu je to odmítavý postoj, pokud dospělý, vypadá, jako, že se stydí. Pozdraví vyjímečně, neodpovídá na dotazy, s cizíma zásadně nekomunikuje, hraje si sama.
Ale jinak je to zdravé, veselé a zvídavé dítě.
Je prostě jiná, my o tom víme a holt není jako každé druhé upovídané a aktivní dítě, co se kámoší se všema.
Buď tolerantní, možná má holčička i nějakou poruchu a nebo je jen svá, má svůj názor a svůj pohled na věc. A nebo ji jednoduše tvoje dcera nesedí.
Je kupa dětí, které přespříliš hrr děti nemusí, až se jich bojí a kupa dětí, kterým vadí děti zamlklé, působící jako leklé ryby.
Pokud jde o neurvalost a nevychovanost, je to problém rodičů a tzv. braní hraček, žduchání bych řešila s její maminkou.
H.
@froggy22 - ignoraci jako takovou jsme nezkoušeli, ale stalo se, že někdo hnedka nezareagoval a malá se na něj rozkřikla, aby se domohla svého požadavku ![]()
Já bych to moc neřešila. Tvoje dítko to není, musí její maminka.Moje zkušenost je ale taková, že mám dcerku co je citlivej tvrdohlavec. Nektěří lidi ji mohou ze začátku považovat za smrada nevychovanýho co neodpoví na pozdrav, nebo se otočí zády a opak je pravdou-potřebuje se rozkoukat a stydí se reagovat, ale ne vždy. U dětí problém teda nemá, ale známá co má mladší dcerku na mě vyjela proč si moje s její nehraje, ta dostala odemě takový kapky, že moje dcera není povinná její dítě hlídat, aby mohla sedět na prdeli a srkat kávičku na střidačku s cigárama…takže je možný že fakt si s tvojí dcerkou hrát nechce, ani všechny děti si spolu nesednou. Pokud je to tvoje dobrá kamarádka tak se ji zeptej proč je malá taková, nebo ji sama napoměň když bere tvoji dceři hračky
.Moc rad asi není co by jsi mohla udělat.
Mám kamarádku s dcerou o rok starší než můj syn. Syn je nekontaktní, děti nevyhledává, hraje si hodně sám. Holčička je zas extrémně kontaktní a má problém, že když si syn s něčím hraje, nutně to potřebuje ona. Prostě děti, každé je jiné, vždycky chvilku trvá, než se srovnaj (syn si zvykne na její přítomnost a začne kooperovat, holčička než se sklidní), občas je oba musíme usměrňovat. Prostě máme rozdílné děti, ale to snad není důvod se přestat kamarádit. Prostě jde o to, jak moc si ceníš oné maminky jako kamarádky.