Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jdu se vypsat ze svých pocitů, jinak se asi zblázním. Měla bych asi navštívit psychologa…
Je mi 35, mám první dítě, přišlo tak nějak dřív, než jsme plánovali. Až po porodu na mě dolehla ta strašná zodpovědnost. V podstatě každý den jsem brečela s malým. Staženej žaludek, hrůza z probuzení a z toho, kdy malej zase začne brečet. Je mu 3,5 měsíce a já si vážně připadám divná a asi taky jsem, nejspíš jsem ani dítě mít neměla. Pořád totiž ještě nevím, proč brečí…nedokážu to vypozorovat. Dneska třeba pokaždé piští buď víc nebo míň a já nevím, jestli má hlad nebo mu vadí plena nebo ho bolí bříško. Vím, že každá normální matka to v tomto věku už dávno ví, no já jsem výjimka. Děsím se toho, že zas bude brečet a já budu jen střílet od boku. Jídlo hlídám podle hodin, je na UM, ale jinak
Domácnost nezvládám, cítím se tu izolovaná, kamarádky všechny v rodném městě a chlap doma je až pozdě večer a v neděli…cítím se hrozně a vím, že to přenáším na malýho, neumím si ale pomoct. Vím, že mě některé odsoudíte, ale potřebovala jsem to dostat ven…
@Alecramas klid.. můj vřeští, taky netuším proč.. nejsi vyjímka. Jinak bych možná zvolila poradu s psychologem, jestli nejde o nějakou formu poporodní deprese
že nezvládáš atd.. tak požádej o pomoc - rodinu, partnera atd..
@Alecramas Děti vřeští, to je normální… mladší jsme říkali paviánek
a jinak bych jako první pomoc obvolala kamarádky, sebrala auto, naložila dítě a vyrazila po návštěvách, protože z toho co píšeš mi přijde, že změnu potřebuje zejména tvoje hlava
pokud to nepomůže, tak souhlasím s @martina.se zkusit toho psychologa, zda za tím není něco vážnějšího… jo a jinak domácnost se nezblázní, když se ji nikdo nebude chvíli věnovat, na bordel ještě nikdo neumřel, přestože se nad ním spousta lidí pohoršuje - zejména nad cizím.
Buď v klidu, někdy jsem ještě v roce netušila, proč to dítě řve. Tak hold zkoušíš všechny možnosti, až něco zabere. Divná rozhodně nejsi tyhle pocity jsou celkem normální. Chce to zachovat chladnou hlavu a vydržet a hlavně se stažit co nejmíň nervovat. Domácnost neuteče, nastav úsporný režim a hlavně když je malý v klidu a spí tak odpočívej také, až máš energii do dalšího boje.
Já taky často netušila, proč mi dítě brečí, mě jako mimina nebrečeli, ale když byli starší, to jsme jenom věděla, že se vztekají, ale kvůli čemu
to je mi občas záhadou doteď, hlavně u mladšího.
každopádně, zkus si vymyslet nějaký program, na výlet, za kamarádkama…zase bude líp ![]()
@j.a.n.i1 píše:
@Alecramas Děti vřeští, to je normální… mladší jsme říkali paviáneka jinak bych jako první pomoc obvolala kamarádky, sebrala auto, naložila dítě a vyrazila po návštěvách, protože z toho co píšeš mi přijde, že změnu potřebuje zejména tvoje hlava
pokud to nepomůže, tak souhlasím s @martina.se zkusit toho psychologa, zda za tím není něco vážnějšího… jo a jinak domácnost se nezblázní, když se ji nikdo nebude chvíli věnovat, na bordel ještě nikdo neumřel, přestože se nad ním spousta lidí pohoršuje - zejména nad cizím.
naprosty souhlas - provetrat hlavu. Jestli nenajdes spolecnost, tak aspon drepnout do obchodaku a cumet na lidi. Po chvili pochopis, ze jsi na tom vlastne velice dobre ![]()
Mela jsem stejne stavy, navlas stejne pocity i problemy. Malymu jsem zacala rozumet az po jeho pul roce a to ne vzdy, v jeho 7 mesicich jsem pozvala kamaradku na uklizeci vinko. Prifrcela i se svymi hadriky na okna
a me to dobilo min. na dalsich 4 mesice.
![]()
Tak podle mne zadna matka nepozna vzdy na 100% proc mimino vresti, ale clovek se nauci takovou tu rutinu, nabidnout prso/flasku/dudlik, prebalit, pochovat, zkusit nejak uspat, vetsinou se necim trefi, protoze miminka nemivaji vic potreb.
Pak jeste jsou prdy, zuby, pretazenost, nemoc, nuda, vylucovaci metodou se clovek vetsinou dobere k nejakemu vysledku. A kdyz jsou erupce naslunci, tak se clovek k vysledku nedobere a holt udela to nejlepsi a pak se snazi prezit.
Ja mam deti tri, nejmladsi ma dva roky a z meho pohledu jsou miminka celkem jednoduchy, ale u batolata nekdy fakt kvetu, kdyz rvou, vztekaj se a clovek se muze pistavit na hlavu a stejne rvou.
No a nejsem snad spatna matka, nedorozumneni vznikaji i mezi dospelymi, bylo by naivni si predstavovat, ze budu dokinale rozumet nemluvicimu malemu diteti, ktere ma zcela odlisne priority jak ja.
Od půl roka si to začneš užívat. Když erozpoznáváš pláč tak se nic neděje. Řve, tak mrknu do plíny, dám vodu, nebo UM pokud už může mít hlad, Chovám, zpívám, položím si ho na břicho, tak aby ležel na břiše a přikryju nás peřinou a dám dudánka. Chvíli poležíme. Když to nepomůže opakuju proces od bodu č.1. ![]()
@AniNevim Jojo, já takhle „otravovala“ v práci, přijela jsem, kolegyně se vrhli na mimčo (byli ve věku, kdy už očekávaly, že by mohly být babičkou) a já místo toho dělala nějakou práci co byla potřeba
takže ani šéfovi nevadilo, že kolegyně si hrají s mimčem. Pak jsem si rovnou v závodce došla na oběd, nemusela jsem vařit, dala mimčo vychrupkat do kanclu a bylo.
Jejda, klííídek! Běžná matka neví, proč tříměsíční dítě pláče. Když to není hlad, tak prostě nevíš. To jen chytré časopisy píšou, že jen správná a milující maminka dokonale rozumí svému broučkovi. Nečti to!
Spolehlivě pomáhalo vyrazit mezi lidi. Nevím, jak daleko máš „rodné město“, jestli to čas od času vyjde navštívit kamarádku. Najdi si, kde je u vás cvičení pro kojence, tam přijdeš mezi další nedokonalé matky, možná si i najdeš novou kamarádku. Ono nejde tak o to cvičení, ale o to, abys ty vyšla z izolace, měla pravidelnou aktivitu. Nebo mateřské centrum, i když se mimčo ještě „nechytne“, ty to potřebuješ.
Domácnost neřeš. Až ti bude líp, půjde líp i to. A když ne, jak psaly holky, na bordel nikdo neumřel. Drž se! ![]()
Nějak mi to přijde, že jsi zbytečně přečetla a viděla spoustu těch chytrých knih, kde je každá žena z mimina totálně paf a hned ví, co chce atd.
No já to nevěděla snad nikdy a to mi děti řvali první rok téměř v kuse. Jojo, ty začátky jsou příšerné a chápu tě, měla jsem stejné stavy i pocity. A neboj, ono bude líp až to dítě bude víc reagovat na tebe a nebude to jen ten vyčerpávající kolotoč krmit, nosit, přebalit, uspat, prdíky, zuby a zase krmit… ![]()
Také je mi 35 a měla jsem to stejně
Syn je říjnový, byla jsem čerstvě přestěhovaná za manželem, žádné kamarádky, venku hnusně, courala jsem sama s kočárem po sídlišti, manžel se teda z práce vracel kolem 16h a pomáhal a tak všechno, ale i tak, bylo to těžké. Syn byl teda mimino hodné, ale občas taky brečel, jako káždé dítě, taky jsem nevěděla co a jak, až časem se to zlepšovalo, tuším kolem jeho půl roku už bylo líp, i tím že pak už bylo jaro a dalo se vyrazit ven a tak. Je to i tím počasím teď, aspoň na mě to hodně působilo. Doporučuju to co holky, fakt se snažit stýkat s lidma, já teda s kočárem do těch nákupních center nejezdila, ale někomu to pomůže. Nebo kamarádka k vám, rodiče, sestra nebo tak. Nejhorší je ta izolovanost, pak se vše zdá ještě horší a člověk řeší malichernosti. Přeju ať je brzo líp a kdybys chtěla, napiš SZ
Jsme z Olomouce a v Přerově jsme často, manžel tam má rodinu.
Žádná matka v tomhle věku dítěte neví, proč dítě ječí. Tobě někdo říká, že normální matka to ví? Spíš vidím, že jsi moc sama a moc o tom přemýšlíš. Jdi ven, přijdeš na jiné myšlenky. Že to doma nezvládáš? No tak nezvládáš. Každá jsme jiná a málokterá je superžena bez nervů. Venku si třeba nějakou spřízněnou duši najdeš, uvidíš. Jen se toho neboj. Je to úplně normální a ty jsi úplně normální matka prvního dítěte. ![]()
Podle me potrebujes nejake jine rozptyleni nez dite
Najit kamosku, pokecat,… To hrozne pomaha. No a ze nevis, proc breci? Ja svemu potomkovi obcas nerozumim ani ve 2.5 letech, z toho si opravdu nic nedelej; Drz se ![]()
@Alecramas Taky se hlásím do klubu těch, co často nepoznaly, proč dítě ječí. A taky jsem z toho občas byla na nervy.
Ostatní tu holky napsaly: popracovat na psychohygieně, zabavit se, nesedět jen s dítětem doma (plavání? mateřské centrum? kamarádi?), případně psychologa.