Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Noční deprese
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.11.22 08:20
Jsou deti, kterym nevadi spat v postylce a pak jsou deti, ktere tu mamu potrebuji. Ano, kazda si preje, aby to bylo co nejsnazsi a dite spalo samo, ale nekdy to nejde. Mas na vyber, bud budes nevyspana s pocitem, ze dite naucis na postylku, nebo se vyspis 
pritel je dospely, tam tezko radit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 08:25
Spete spolu. Ideálně i s tatínkem. Třeba ho chuť na sex na chvíli přejde. Prostě chce miminko spát s tebou a jistě se to nějak vyřešit dá. Udělejte to a uleví se všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 08:27
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem 5 měsíců po porodu - akutní císař. Miminko mám dost uplakané. V noci se syn začal často budit, především mezi 1-3 ráno, je vzhůru klidně po 0,5h. Vezmu ho z postýlky, prso ani tak moc dudlat nechce, dám mu dudlík, trochu si fňukne někdy ani to a hned spí dál. Ovšem odnesu ho do postýlky a když se neprobudí hned, tak do té 0,5h a zase chce ke mě, hned usne a takhle jedeme už několikátý den. Co to může být? Zažila jste některá něco podobného? Jak jste to vyřešily?
Dneska jsem to už nevydržela a vzala si ho k sobě do postele a vydržel spát od 3:15-7:00. Bez jediného probuzení. Na společné spaní máme nepraktickou postel a chtěla bych aby byl naučený spát ve své postýlce. Cítím se jako špatná máma, když k němu vstávám po několikáté tak už mám i slzy v očích, jsem bezradná, ničí mě to. Mám občas už myšlenky, že bez něho mi bylo na světě líp. Nechci aby to ze mě cítil, ale já už prostě nevím. Kdykoliv rozpláče, tak v sobě cítím zvláštní emoce, nedokážu ho furt poslouchat a nejradši bych když pláče odešla z místností a nechala ho chvíli být. Bojím se, že ho dostatečně nemiluji. Během dne se to zlepší, usmíváme se na sebe, ale zase přijde taková noc a já si přijdu že nic nezvládám. Partner spí ve vedlejší místnosti. A ten ještě k tomu všemu je kňoura, že na něj nemám dost času, že jsme spolu neměli společnou chvíli, sex… Já takové myšlenky vůbec nemám. Takže nejen že mi kňourá dítě, ale i přítel…
tak sama vidíš, že na něj funguje společné spaní, tak proč se mu tak bránit. Takže bych uzpůsobila postel a spala společně, však to není navždycky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.11.22 08:45
Společného spaní se bojím, že si zvykne. A nebude potom chtít spát v postarším věku ve své postýlce.
- Citovat
- Upravit
28.11.22 08:49
Já žeru ty chlapy, ženská sotva srozte po síti, v noci se nevyspi, je ji zle. A chlapy začnou sedět koule a už se nemůžou dočkat až zasunou, když ne doma tak jdou jinam. 
Dítě si vezmi normálně k sobě a spi. Jinak se zhroutis. Chlapovi rázně vysvětli, že si má vyhonit a začít ti pomáhat 
ne pritezovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 09:24
@Anonymní píše:
Společného spaní se bojím, že si zvykne. A nebude potom chtít spát v postarším věku ve své postýlce.
tak pak ti nezbývá nic jiného, než furt dokola vstávat a uspávat ho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 09:35
@Anonymní píše:
Společného spaní se bojím, že si zvykne. A nebude potom chtít spát v postarším věku ve své postýlce.
Neboj, nejpozději v patnácti ho to přejde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 09:38
Proč si to zbytečně děláš složité? Prosím tě, vezmi si to mimino k sobě a spěte. Do puberty ho tam mít nebudeš. Všechny tři děti s námi spaly cca do dvou let, uspávala jsem kojením. S tím druhým dospělým děckem ti neporadím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 10:22
Dítě k sobě do postele, chlapa taky a je vyřešeno 
. Tak bych to udělala já. 
Mám doma něco podobného, nespí ani teď, je často vzhůru, kolikrát od půlnoci do 5ti do rána , pak si dá hoďku a už ho budím, páč musíme fungovat. A je skolkoveho věku. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 14:20
Nejlepší řešení si ho vzít do postele, aby jste se trochu vyspala i vy. Nevyspani je nejhorší tak, že spinkat spolu. A partner ať vám pomůže a vezme malého do kočárku a byste si odpočinula.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.11.22 19:04
@Anonymní píše:
Společného spaní se bojím, že si zvykne. A nebude potom chtít spát v postarším věku ve své postýlce.
Tak se ho neboj. Všichni savci tak spi se svými mláďaty a je jim dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.22 22:40
Buď ráda, že ti spí s tebou v posteli, naše malá je vzhůru každou hodinu až dvě a ležet s námi nechce, musím kolikrát sedět na gauči a držet jí, jako třeba právě teď 
A to je zas už posun, dřív jsem s ní musela chodit (a skutečně jsem třeba dvě hodiny prostě chodila a nosila jí, i víckrát za noc). Normálně si ho dej do postýlky a spěte
Manžel se do noční péče o dítě normálně taky zapojuje, nemá fyzicky namáhavou práci, takže to jde. Přes den jsme zapřažení oba, oba máme tedy cca stejný díl spánku i volného času. Kdyby mi vůbec nepomáhal a ještě kňoural, tak nevím co bych dělala, ale vím, že bych to se svou povahou teda nesnesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, jsem 5 měsíců po porodu - akutní císař. Miminko mám dost uplakané. V noci se syn začal často budit, především mezi 1-3 ráno, je vzhůru klidně po 0,5h. Vezmu ho z postýlky, prso ani tak moc dudlat nechce, dám mu dudlík, trochu si fňukne někdy ani to a hned spí dál. Ovšem odnesu ho do postýlky a když se neprobudí hned, tak do té 0,5h a zase chce ke mě, hned usne a takhle jedeme už několikátý den. Co to může být? Zažila jste některá něco podobného? Jak jste to vyřešily?
Dneska jsem to už nevydržela a vzala si ho k sobě do postele a vydržel spát od 3:15-7:00. Bez jediného probuzení. Na společné spaní máme nepraktickou postel a chtěla bych aby byl naučený spát ve své postýlce. Cítím se jako špatná máma, když k němu vstávám po několikáté tak už mám i slzy v očích, jsem bezradná, ničí mě to. Mám občas už myšlenky, že bez něho mi bylo na světě líp. Nechci aby to ze mě cítil, ale já už prostě nevím. Kdykoliv rozpláče, tak v sobě cítím zvláštní emoce, nedokážu ho furt poslouchat a nejradši bych když pláče odešla z místností a nechala ho chvíli být. Bojím se, že ho dostatečně nemiluji. Během dne se to zlepší, usmíváme se na sebe, ale zase přijde taková noc a já si přijdu že nic nezvládám. Partner spí ve vedlejší místnosti. A ten ještě k tomu všemu je kňoura, že na něj nemám dost času, že jsme spolu neměli společnou chvíli, sex… Já takové myšlenky vůbec nemám. Takže nejen že mi kňourá dítě, ale i přítel…