Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pocit samoty na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.4.23 12:03
Ani ne. Jednou týdně si bere dceru babička na procházku. Teď občas i na spaní. Léto jsem trávili nejvíce na zahradě u kamarádky nebo v zámeckých parcích. Nemám problém se sebrat zabalit a vyrazit. Máme velice přátelské dítě co miluje děti. Většinou je až,, vlezla" a ne všechny maminky to akceptují. Většinou máme,, štěstí,, na děti co se kamarádit nechtějí. V tohle to taková trochu omezenost. Takže si taky jezdím sama. Mám ale na léto v Merku několik míst, co bych ráda navštívila s ohledem na kočár a možnosti batolete. Zatím nejsem schopná vyrazit na celý boží den.
- Citovat
- Upravit
Tosidelassrandu
22.4.23 12:16
Tak já měla do roka tak brutálně náročný dítě, že mě fakt nenapadlo chodit někam po kavárnách a ani bych na to neměla chuť a náladu se nějak extra socializovat 😀 ty jsi asi takovej ten typ člověka, co moc neumí být sám co?
- Citovat
- Upravit
Ariadne
22.4.23 13:24
Možná by to chtělo si trochu vyzkoušet i ty situace, kdy se vzbudí a bude brečet. Natrenujes si další dovednosti. Vyndas jí, budeš ve stoje s ní houpat, dáš jí mlíko, nebo položit do kočárku a koukat nebo na bříško atd. Naše nejstarší byla podobný dítě a pak už jsem odmítala a ní být jen doma a trochu jsme se otuzily sociálním kontaktem. Za další najít si mateřské centrum v okolí, hernicka pro malé děti, bazén. Mít nějaké aktivity, kde se potkáš s dalšími maminkami.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.23 13:39
Zkusím polknout hořkost. Ne, takhle to nemám. Od narození prvního dítěte, tj. 6 let, jsem byla posedět SAMA s kamarádkou 1×, jinak vždy dítě/děti s sebou. A rozhodně se s kamarádkami nevidím každý týden, pokud se aspoň s někým vidím 1× za měsíc, tak si pískám. S půlročním miminkem je to doma nuda, brzy budeš běhat za ním, můžeš pak chodit na hřiště a tam se možná seznámíš s jinými maminkami. Bylo by snadné říct: „Co jsi čekala? Vždyť máš kontaktu až až…“. Ale když ti tohle nevyhovuje, tak podnikej kroky, abys mohla zvát návštěvy k vám domů. Není přirozené odkládat tak malé miminko mimo matčinu náruč, proto ta nervozita. S miminkem se život aspoň dočasně změní. 
- Citovat
- Upravit
Ledová káva
22.4.23 13:50
@Anonymní píše:
Zkusím polknout hořkost. Ne, takhle to nemám. Od narození prvního dítěte, tj. 6 let, jsem byla posedět SAMA s kamarádkou 1×, jinak vždy dítě/děti s sebou. A rozhodně se s kamarádkami nevidím každý týden, pokud se aspoň s někým vidím 1× za měsíc, tak si pískám. S půlročním miminkem je to doma nuda, brzy budeš běhat za ním, můžeš pak chodit na hřiště a tam se možná seznámíš s jinými maminkami. Bylo by snadné říct: „Co jsi čekala? Vždyť máš kontaktu až až…“. Ale když ti tohle nevyhovuje, tak podnikej kroky, abys mohla zvát návštěvy k vám domů. Není přirozené odkládat tak malé miminko mimo matčinu náruč, proto ta nervozita.S miminkem se život aspoň dočasně změní.
To jako že půlroční dítě nevydrží jednou za čas pár hodin bez matky? 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.23 14:12
@Ledová káva píše:
To jako že půlroční dítě nevydrží jednou za čas pár hodin bez matky?
Pokud je kvalitní hlídání tak vydrží
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.23 14:28
@Ledová káva píše:
To jako že půlroční dítě nevydrží jednou za čas pár hodin bez matky?
Vydrží ledacos… I odložení do babyboxu. Píšu, že to není přirozené.
- Citovat
- Upravit
Ledová káva
22.4.23 14:44
@Anonymní píše:
Vydrží ledacos… I odložení do babyboxu. Píšu, že to není přirozené.
Tak to je snad rozdíl ne? Myslím si, že na rozdíl od odložení do babyboxu ta chvilka miminku nijak neublíží. Já teda klidně občas přenechám děti tatínkovi a jdu někam sama
- Citovat
- Upravit
22.4.23 21:24
Hele, neměla jsem to tak. Otce dětí (ex) jsem brala rovnocenně, tj. když dítě bude někoho potřebovat, je tam otec. Nejsem něco víc, otec není něco méně. To spíš on si musel zvyknout, že tohle prostě od něj očekávám, při prvních akcích, které jsem absolvovala bez dítěte (to mu nebylo ani půl roku) měl sklony mi volat, že dítě se vzbudilo a brečí. Vysvětlila jsem mu, že má úplně stejné kompetence a nástroje jako já. Velmi brzy jsem si uměla udělat čas jen pro sebe nejen na odpoledne, ale i na víkend. To by si měli oba rodiče nastavit povinně, jinak je to o zcvoknutí. Kde se u vás bere ten pocit, že jste tak nepostradatelná, až tak, že po hodině ženete domů?? Reálně nejste přeci - je tam přece otec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 22:02
Nechci být ošklivá, ale tohle je mateřství, ne? Dítě na prvním místě, holt první měsíce jsou nejnarocnejsi. Mně dcera plakala jen co někdo přišel k nám domů, jen co se na ni někdo usmál. Nechala se krmit jen ode mě, usinala jen v náručí, a jestli jsem si někdy řekla, že je to náročný, to jo, ale ani by mě nenapadlo myslet na kavarnicky a kamarádky atd. Byla jsem ráda, že mám večer,,odmakano" a zvládnu dvě hodiny u telky. Chápu, že chceš mít i svůj osobní život, ale evidentně na to nejsi ještě ani připravena, když si myslíš, že by to bez tebe dítě nedalo. Což je vlastně asi i správný ne? Máte pouto, máte na sebe vazbu. Na některé věci je lepší si počkat. Dcera byla připravena na hlídání cca v 1 roce, postupně se to zlepšovalo a asi od 18 měsíců je schopna spát u babicek přes noc a vlastně to docela i vyžaduje. Ale víc jak jednu noc taky ještě nedá, a je to taky nejspíš v pořádku. Člověk si musí v hlavě nastavit priority a nebýt sobec a myslet na kavarnicky. Mít dítě znamená něčeho vzdát, něco tomu dát. Až bude starší, určitě si odpočines a užiješ i samoty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kocourGarfield
22.4.23 22:14
Mně to přijde úplně normální, že máma od 6 měsíčního mimina po hodině běží domů.
Ale tak to záleží na nastavením každého zvlášť.
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
22.4.23 22:21
@Anonymní píše:
Zkusím polknout hořkost. Ne, takhle to nemám. Od narození prvního dítěte, tj. 6 let, jsem byla posedět SAMA s kamarádkou 1×, jinak vždy dítě/děti s sebou. A rozhodně se s kamarádkami nevidím každý týden, pokud se aspoň s někým vidím 1× za měsíc, tak si pískám. S půlročním miminkem je to doma nuda, brzy budeš běhat za ním, můžeš pak chodit na hřiště a tam se možná seznámíš s jinými maminkami. Bylo by snadné říct: „Co jsi čekala? Vždyť máš kontaktu až až…“. Ale když ti tohle nevyhovuje, tak podnikej kroky, abys mohla zvát návštěvy k vám domů. Není přirozené odkládat tak malé miminko mimo matčinu náruč, proto ta nervozita. S miminkem se život aspoň dočasně změní.
Za 6 let nedokázal manžel, babička, teta vzít dítě na 2 hodiny ven, aby jsi měla čas pro sebe?
Vždyť je úplně jedno jak ten čas trávíš. Pořád je to tvůj čas.
To školkové dítě nezvládne noc bez rodičů, nebo máte několik děti po sobě?
- Citovat
- Upravit
kocourGarfield
22.4.23 22:27
@Tofifea tak pokud to tak vnímá i to dítě tak super. 6 mes dítěti se hůř vysvětluje, že máma = táta, když má prioritu toho druhého, ale je to hodně o povaze každého dítěte. Jsou děti kterým dokonce ani v tak malém věku nevadí prarodič.
Můj manžel neuměl kojit. A poslední dítě bylo extra kontaktní mamán v 6 měs by se manžel mohl stavět na hlavu a prostě ne.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.4.23 22:37
Mám stejně staré mimino a taky jsem tolik prostoru ještě neměla. Od pondělí do pátku jsem sama, je to podobné, doma boj s uspavanim, procházka, večerní řev z pretazeni. Pak koupání, když přichází manžel, už sotva lezu. Jsem ráda že zvládnu něco sníst přes den, sprchu si dávám když manžel uspava. První tři měsíce bylo dítě tak urvane, že jít kamkoli na návštěvu nebo někoho pozvat naprosto nešlo. Ani teď to moc nejde, protože jak někdo rozhodi režim, nepovede se uspavani, tak mám do večera o zábavu postaráno, bude už jen brečet. Za těch půl roku za mnou byla kamarádka 2×. Jinak jsem mluvila jen s manželem, mámou a doktory. Telefonovat tak nemůžu protože když spí, musím být poblíž a při probuzení douspat, když nespí, musím se věnovat jinak brečí. O víkendech jsme s manželem vsichni spolu a při tom jakmalo casu s ním trávím by mi přišlo líto jít si někam sama, na procházku s kočárem jsem ho vyslala 2× když jsem byla jednou nemocná a jednou nevyspala na umreni. Vecery s ním netravim, chodím spát s dítětem, protože nikdy netuším jak bude noc vypadat a nějak fungovat musím, třeba teď mame novinku že vstáváme kolem čtvrté. Spíme každý jinde, já s dítětem, protože v lepším případě se budi co 3h, teď je to spíš horší a kromě krmení ještě tak 2× navíc pláč. Takze myslenky nanto nekam vecer jit fakt nemam ani omylem. Nějakou dobu jsem myslela že se z té samoty a stereotypu zblaznim, ale nějak si to sedlo, jsem ráda když je dítě v pohodě a vlastně o jakékoli narušení te rutiny už nestojím, aby dítě nebylo rozhozene. Ber to jako práci, teď je tohle prostě tvoje povinnost, v práci taky člověk kolikrát kouká na hodiny a těší se až bude padla. A tes se na světle chvíle, na to co za ten týden máš ráda. Dovolená to holt není.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Hezký den všem
jsem maminka půl roční holčičky. Je docela náročná, ale o tom tahle diskuze nebude. Jak jste si maminky užívali mateřskou? Malá nemá moc ráda místa, kde je hodně lidí, takže do kavárny s kámoškama ještě dlouho nepůjdu. Většinu dne strávíme tak, že jsme doma ( bojujeme s denním spaním, takže je celé odpoledne mrzutá) každý den 3 hoďky venku ( což je její skoro jediný spánek přes den) ale i tak, jezdím sama parkem.. muž pracuje, jezdí domů až večer, o víkendu chodí na zápasy (MMA) takže se s nám snaží trávit co nejvíce času, ale já si příjdu hrozně sama.. nejlepší kamarádka se snaží zamnou jezdit jednou týdně, abych se z toho úplně nezbláznila.. Nekhorší je, že si neumím udělat cas pro sebe. Oni by i příležitosti byli, když je muž doma, i mám s kým někam jít, ale jakmile vytáhnu paty, mám výčitky z toho, že nejsem s malou, že mě potřebuje.. což je blbost, ne? Také si přeci zasloužím pauzu.. Ale mám to v hlavě pořád. Minulý pátek mě chtěli holky vatáhnout na oslavu, a já po hodině mazala domů, protože jsem se bála že se prcek vzbudí a bude mě potřebovat 
Měli jste to taky tak? Nebo máte? 