Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Porod a pak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
polokoule
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.11.13 22:19
Nic takovyho jsem nemela. Na porod jsem se tesila, byl docela rychleja vyvolavanej… siti bolelo ale hned po porodu jsem byla schopna i sedet, i kdyz to bolelo. Kojeni v pohode, nebolelo a neboli. Je mi spis prijemny. Prvni noci doma nic moc, obracenej rezim, ale pak pohoda. A pres den luxus. Ale ja mam opravdu knizni az idealni dite (az na malickosti). Nebreci, hezky spi, je pujcovaci, nevyzaduje chovani, usina sama atd. Jinak povedla se nam planovane na prvni zdouch. A miluju ji od prvni chvile. Bolest jsem zapomnela okamzite asi tyden po porodu jsem si rekla ze bych si to i uopakovala (se zahojenou cicou).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:21
Moc to resis.
Ja si. proste z porodnice odnesla dite, prislo mi, ze manzelovi se rozjely hormony misto me. U porodu jsem byla rada, ze je konec a mam to za sebou, ani predtim jsem to nejak neresila, proste jsem verila prirode a lekarum, ze porodim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:21
Mně to trvalo ještě mnohem déle, než jsem dceru „přijala“. A nejsem jediná, buď v klidu a nic si nevyčítej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:23
Ja jsem bohuzel musela rodit akutnim cisarem a maleho jsem tedy videla az za delsi dobu…cumela jsem na nej jak puk a nic…nekolik dni jsem to brala presne jako ty…a ted? prijdu si jak prastena, uplne jsem se do nej zblaznila, denne dostane tak milion pusinek a cumim na nej jak na obrazek 
a nic si teda nevycitam, proste chvili trvalo nez mi to doslo…moje jamaradky to mely stejne…nic si nevycitej a uzivej si nynejsich pocitu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ikyki
2.11.13 22:23
Já měla to samé akorát pocity co si měla pár dní já měla do šestinedělí a rozdíl je ještě v tom, že jsem nekojila…jinak naprosto to samé od šestineděl to bylo den odedne lepší…dýchala bych za ní
- Citovat
- Upravit
2.11.13 22:23
Prvni den jsem dojata nebyla, pak se to zaclo menit a ja jsem z ni porad vic a vic pokadena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:24
Já si myslím, že tak jak to tady píšeš to mělo hodně maminek. Já se na svoji dceru taky šíleně těšila, hladila v bříšku, povídala si s ní a když došlo na den D a po 18hodinách v bolestech spatřila svoji dceru…koukala jsem na ni jak na cizí a nevěděla co pořádně říct. Taky jsem nebrečela jak to bývá v amerických filmech 
Byla jsem tak unavená a tak vystresovaná z té bolesti, že jsem se nezmohla skoro na nic. Všechna láska přišla pozvolna sama den po dni.
Momentálně má dcera rok a měsíc a ted můžu s klidem říct, že bych za ni i život dala.Je pro mě vše 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:24
Já bezprostředně po porodu usnula, byla jsem tam sama (tak jsem to chtěla), malá vedle mě spala (díkybohu) a vzbudila mě za 2 hodiny spolu s PA. Šla jsem se vysprchovat a vyčůrat a přesunula jsem se na šestinedělí, kde jsem malou velmi ráda odevzdala sestřičkám a už jsem koukala zase zalézt do postele a dospat. Po malé jsem ani nevzdechla (hnusně řečeno, ale bylo to tak..), chtěla jsem hlavně spát, byla jsem šíleně unavená. Po tom porodu, kdyby mi ji třeba nepřiložili k prsu, bylo by mi to fuk, nějaký bonding o kterém jsem četla 9 měsíců - haha…byla jsem šťastná, že je to hlavně za mnou.
Slzičky štěstí ukáply až když jsem byla konečně vyspalá (nespala jsem před tím 2 dny) při rozesílání sms, že je malá na světě.
Jinak ji miluju a jsem fakt happy od té chvíle, co jsem se po porodu vyspala a nějakým špatným svědomím fakt netrpím, takže klídek, je to úplně normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 22:24
Mám těžce vymodlené a vyležené dítě a po porodu jsem neměla ani dvakrát chuť ho vidět, vlastně jsem si ho vzala na pár minut jen aby se neřeklo 
víc mě zajímalo co bude k obědu 
myslím, že je naprosto normální že to přichází postupně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jemys
2.11.13 22:25
Já rodila celou noc, takže první co mě napadlo, když bylo po všem - „Konečně můžu jít spát“ Pak jsem pořád nevěřícně koukala na to dítě a nechápala, kde se vzalo. A ano. Citový vztah k němu se vytvářel společně stráveným časem.
- Citovat
- Upravit
2.11.13 22:25
Ja mela porod velmi rychly, ale skoncil cisarem. Maleho jsem videla az par hodin po porodu a bylo mi to celkem jedno 
Dalsi den byl na novorozeneckem a kdyz mi rekli, ze mi ho daji na cely den, tak to ve me vyvolalo spis hruzu. Vztah jsem si zacala budovat az doma, i kdyz porad byla silena spousta problemu (zdravotnich i psychickych) a rapidne se to zlepsilo po te, co jsem musela prestat v 5 tydnech kojit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ncc1701
2.11.13 22:28
Na porod jsem se strašně těšila od té doby, co mi došlo, že bez něj to nepůjde. Naštěstí byl rychlej, ani to moc nebolelo. Následovaly dva měsíce na ATB, jeden zánět prsu střídal druhej, nástřih se hojil na můj vkus dlouho, první tři týdny jsem jenom proležela v posteli.
Jinak porod se začal rozjíždět v noci, takže jsem skoro celou noc nespala, narodil se v půl jedenáctý dopoledne, když se narodil, ulevilo se mi, že už po mně nikdo nebude nic chtít a začala mi padat hlava. Tak do mě drcli, ať se podívám, tak jsem se podívala a viděla jsem nějaké dítě, někde se tam vzalo… Pak mi řekli, ať ho pohladím, ať na něj sáhnu. Strašně jsem se bála, když mi ho dali do náručí, jak jsem byla unavená, odbyla jsem si povinný fotky a už ho dávala příteli, chtěla jsem spát, ruce se mi klepaly… Následovalo šití, bolelo to víc než porod, ale přesto jsem u toho usnula. Odpoledne mi malýho přinesli na kojení, prostě nějakej uzlíček, „něčí“ dítě. Že je moje, mi došlo, až když jsem si ho položila na sebe a on spal. To už jsem věděla, že je moje a že ho nikomu nedám.
- Citovat
- Upravit
2.11.13 22:29
Podle mě tohle není nic neobvyklého. Měla jsem to podobně…po porodu jsem byla spíš šťastná, že už to mám za sebou, na šestinedělí jsem akorát přežívala, hlavně z toho důvodu, že nesnáším nemocnice, brečela jsem pokaždé, když přítel odešel, měla jsem hrozný depky. Šití mě nebolelo, začalo bolet až po kontrole před propuštěním, doktor se mi tam rýpal takovým stylem, že jsem si pak nemohla 3 týdny sednout. Bradavky taky bolely, do toho se malá neuměla pořádně přisát, před každým kojením jsem s ní i 20 minut bojovala, než se přisála správně. A těch prvních 14 dní doma byl taky boj, než jsem si na to všechno zvykla, bulela jsem fakt často…ale přešlo to docela brzo a ta láska jakou k dceři cítím je snad den ode dne větší, někdy mám pocit, že snad prasknu Takže si z toho nedělej hlavu, důležité je, co je teď 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Ahojte. Chtela jsem se vas zepat, jak jste to prozivaly pred PRVNIM porodem a po nem.Jak jste na tom byly psychicky a nac jste myslely.Baly jste se porodu? Ja jsem se na sve miminko tesila moc. O to vic, ze bylo z umeleho oplodneni a hned na prvni pokus.Ten den jsem od rana citila takove jakoby tahani v brise. Nejdriv jemne, pozdeji bolestive. V 17:37 se narodila Nikolka. Tatka u porodu nebyl. Dodnes me mrzi jedna vec.Ta bolest pri otvirani byla tak velka, ze jsem myslela jen na to, at uz to prestane! A kdyz uz jsem byla na sale a doktorka rekla, ze za chvili porodim, rikala jsem si: Pane Boze, je to tady, ja budu za chvili mama a tady bude za chvili moje miminko.Po porodu, nez me zacli sit, tak mala lezela vedle me ve vyhrivane postylce a koukala na me. Cekala jsem, ze budu brecet, kdyz se na ni budu divat, budu dojata a ono nic.Zas jsem si rikala:Diky bohu, uz to neboli.Mely jste to taky tak? A pak v porodnici to taky nebylo to prave, ten spravny cit matky k diteti. A vim, ze jeste par dnu doma jsem mela pocit jakoze:chtelas ho, mas ho, tak se starej. Unava byla hrozna, bradavky me silene bolely.Asi spatna kojici technika.Siti tam dole bolelo fest, byla jsem protivna na pritele, no hruza. A pak se mi zaclo stavat to, ze jsem se pri pozorovani male znicehonic rozbrecela, jake mame s pritelem obrovske stesti, ze ji mame a zacla jsem ji milovat den ode dne vic a vic a tak je to dodnes.Me dite je pro me vsim, nedovedu si predstavit, ze by se ji neco stalo.Jen me strasne mrzi a porad na to myslim, ze jsem ji nemilovala od prvni chvile.Ze jsem ji hned po porodu neobjimala a nebrecela jako zelva nad tim pokladem. Nedovedu ani rict, proc to tak bylo.No,tak to je takova moje uvaha nad porodem a nad tim, jak jsme se szivaly s moji dcerkou a moc me zajima, jak jste to mely vy.