Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím ženy,
Jdu pro radu, ale spíš pro zkušenosti … řeším teď takovou domácí situaci … neplánovaně jsem otěhotněla ( je jedno jak a proč k tomu došlo.. proste se stalo) jenže máme děti 9 a 14 a pozitivní těhotenský test byl šok. První dva dny jsem brečela, nespala a trápila se. Pak jsem sebrala odvahu a řekla to manželovi … jeho reakce … šok! A komentář: “to nezvládnu! “Teď se chová jakoby nic … ![]()
Stalo se některé, ze nejprve bylo rezolutně ne a pak se to urovnalo a bylo to v pohode? Nebo stalo se některé, ze šla má potrat? Jak jste se s tím vyrovnaly?
Tak ty jsi brečela dva dny, třeba taky potřebuje trošku času se s tím srovnat.
@pikola právě ho nechávám … téma neotvírám a jedeme normální program jakoby nic … říkám si, že si to potřebuje v hlavě srovnat.. jen mě zajímá jestli to někdo zažil a urovnalo se to a pak se na mimi těšil?
Nevím v kolika jste měli prvního, ale usuzuju, že pokud je mu/ jí 14, tak asi nebudete už s manželem úplně nejmladší.. Takže je šok myslím úplně normální..
No za další bych nejdřív sama sebe ujistila, co chci.. Zda to já zvládnu i kdyby sama a nebo zvládnu potrat.. A potom bych obeznámila manžela s možnostmi a s tím, že u toho taky byl a mohl se chránit i on, pokud už s tím počítat nechtěl..
trošku z tebe cítím, že i přes prvotní šok se ti na potrat nechce.. Což je horší v tom, že pokud na něj přistoupíš, asi to nevezmeš úplně ledabyle..
Test ještě nic neznamená, dejte si oba čas na promyšlení a pak teprv se domluvte, jestli další dítě nebo potrat,… zatím to vypadá, že dítě nechcete ani jeden ![]()
Sama si nejak v hlave prober, co vlastne chces, mezitim se manzel snad vzpamatuje a uvedomi si, ze tohle neni zrovna ten typ problemu, ktery se da „zamest pod koberec“. Pak to proste spolu proberte.
Ale uprimne, fakt nechapu, jak lide muzou byt tak ruzni. U nas by se o tom mluvilo od rana do vecera, probiralo zleva zprava a u vas ticho po pesine. ![]()
@Andělka55 na potrat určitě nechci.. zažila jsem dva samovolné a jediné co mě drželo při životě bylo, ze jsem se utěšovala, ze to příroda ví lip …, ze to asi nemělo být. Rozhodne bych si miminko nechala, nejsem zase tak moc stará 37 (jsou i starší maminky) a děti už jsou velké, není to do roka od prvního … měla bych v nich spis pomocníky než přítěž. Ale bojím se toho, ze když manžel řekne rezolutně ne! Budu muset na potrat, pokud nechci riskovat manželství a to mě opravdu děsí … a pokud řekne tak kvůli tobě si ho nechejme … za par let mi to vyčte… proste tohle není věc na to aby se jeden nebo druhy premahal.
My s manželem měli ‘neplánovaně’ prvního synka a každopádně jsme byli pak dohodnutí na dvou dětech. Na třetím jsme se dohodli, když byly synovi dva a dcerce půl roku. Od začátku jsme věděli, že nechceme děti dlouho od sebe. A kdybychom neměli třetí teď, jsem si na 100% jistá, že třeba za 5 let by ho určitě nechtěl. A já bych to chápala. Je to na dohodě.
Jde třeba o to, co jste si řekli, na čem jste se dohodli a jestli jste tohle měli nějak otevřené, nebo už dříve třeba řekl, že třetí nechce nebo už ‘tak pozdě’ dítě nechce… Bavili jste se o tom někdy předtím?
@Nickjmeno já si to dovedu představit … z nějakého důvodu ta dusicka k nám přišla … třeba to tak má být …
ale nechci do ničeho manžela natlačit. To by se jistě projevilo na vztahu … i opačné vím ze to bude mít vliv … proste přemýšlím z prava z levá co teď.. ![]()
@AndulkaMa bavili jsme se o tom jak je fajn, ze nám ty děti už dorůstají a jsou samostatné. Třetí jsme nikdy neřešili … jenže je rady a co teď … příští víkend jedeme na společnou minidovcu … tak doufám ze se nám oběma utrepou myšlenky a všechno rozebereme
No, takže ani jedna z vás osobní zkušenost nemáte a neodpovidate na otázku.
Zakladatelko manžel měl úplně stejnou reakci. Celý den se mnou nemluvil. Nechala jsem ho, ať to zpracuje a netlacila na nej. Po kontrole u dr, kdy jsem řekla, že je vše v pořádku a ukazala fotku to vzal jako fakt a bylo to dobrý. Teď je malé 11 měsíců a miluje ji.
Pokud máte dobrej vztah, ustojite to ![]()
@Alexandra-Sasi píše:
@Nickjmeno já si to dovedu představit … z nějakého důvodu ta dusicka k nám přišla … třeba to tak má být …ale nechci do ničeho manžela natlačit. To by se jistě projevilo na vztahu … i opačné vím ze to bude mít vliv … proste přemýšlím z prava z levá co teď..
Z nějakýho důvodů k vám ta dušička přišla? Třeba to tak má být? Stalo se to, protože jste se nechranili. Nic nadpozemskeho v tom nehledej.
Prosimtě, uvažuj racionálně, ano?
@Alexandra-Sasi píše:
@Andělka55 na potrat určitě nechci.. zažila jsem dva samovolné a jediné co mě drželo při životě bylo, ze jsem se utěšovala, ze to příroda ví lip …, ze to asi nemělo být. Rozhodne bych si miminko nechala, nejsem zase tak moc stará 37 (jsou i starší maminky) a děti už jsou velké, není to do roka od prvního … měla bych v nich spis pomocníky než přítěž. Ale bojím se toho, ze když manžel řekne rezolutně ne! Budu muset na potrat, pokud nechci riskovat manželství a to mě opravdu děsí … a pokud řekne tak kvůli tobě si ho nechejme … za par let mi to vyčte… proste tohle není věc na to aby se jeden nebo druhy premahal.
Tak tohle cos tu teď napsala mu musíš ale říct, ne si každej sám něco plánovat v hlavě a čekat, kdo s čím přijde. Musíš komunikovat. To manželství by stejně pak stalo za prd, kdyby tě do potratu dotlačil, to bys mu neodpustila, když by to pro tebe byl takový zásah do psychiky. Pokud máte každý jiný postoj, je to v pytli, buď to bude pak vyčítat on tobě, nebo ty jemu ![]()
Manžel byl u toho, když jste měli nechráněný sex. Hele dala bych tomu pár dní čas, pak probrala všechna pro a proti. Vyslechla jeho argumenty, proč si myslí, že to nezvládne.