Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
V propasti jsem byla a vyhrabala jsem se z ní před pěti lety…vypadalo to tak, že mi přišla výplata a já ji dala všechnu na splátky…už to nechci nikdy zažít
Ja jsem se svym partnerem nezazila uplne ten nejvetsi masakr, ale uz jen poslednich asi 200.000,– to uz bylo splacene ruk cuk. Byl mladej a blbej. Ja dluhy nenavidim a on by dnes bez rezervy byl strasne nervozni. Dopadlo to dobre jen diky tomu, ze pracuje v dobre placenem odvetvi a splacel po vetsich castkach. Rikal, ze tenkrat nemohl spat, jist, furt mu nekdo volal.. Hrozny. Dneska si zijem hodne dobre
@Anonymní píše:
Ahoj, prosim berte tohle tema optimisticky, mam chut cist nejake pribehy o tom, jak jste se dostali z dluhove propasti, doplatili hypoteku, podarilo se zbavit dluhu po exmanzelovi..Proste takove ty veci s dobrym koncem. Postezujte si, jake to bylo v tech uplne nejbidnejsich casech, kdy nebylo na rohlik a za dverma exekutor apod. Pac si myslim, ze pripomenout si i takove chvile neni na skodu a zaroven dodat silu ostatnim, kteri maji jeste nejakej ten zavazek pred sebou.
No radsi anonymne, pac nevim, jaka je dnes nalada na emiminu, tak to nechci moc schytat. Dik.
zažila jsem s ex. Omarodil, měsíční splátky 18 tis a on měl nemocenskou 11 a já jen rodičák - tehdy 3600 kč. Narychlo jsem nastoupila do práce po dobu jeho nemoci, vydělávala na všechny dluhy. Místo díků ještě držkoval, že moc spim - po noční jsem vezla malého do školky, na 2 hodiny si lehla, pak pro něj do školky, veškerá domácnost, v 9 večer hurá na noční.. ani netušim, jak jsem to těch 9 m zvládla.. pak jsem podala žádost o rozvod, ex pochopil, že jde do tuhého a protože mi dluží hodně peněz, tak uznal, že půjčky nabral bez mého vědomí (bylo to tak, např. s providentem jednal na zastávce mhd, nikdy je nebral dom atd).. já se rozvedla, odešla jen s dluhem 90 tis, který jsem po 2 letech splatila a tradáááá, mám čistý štít. Teď máme s chlapem hypo, ale ofiko je na něj, takže jsem vlastně bez dluhů.. a žije se mi krásně ![]()
Mně bylo nejhůř, když jsem odešla od ex. Jemu zůstal barák (rozestavěná stavba pořízená před svatbou, doděláno po svatbě). Ale žádné peníze jsem do toho fakticky nedala (jako že bych měla třeba 200 tisíc a dala je tam), tak jsem se s ním domluvila, že si nechám děti v péči a on si nechá barák. Uhádala jsem jen 25 tisíc, které mi nakonec poslal.
Moc jsme si s dětmi nevyskakovali, ale když si to tak vezmu, tak jsem měla úvěr ze stavebního spoření okolo 130 tisíc a doplatila jsem to za asi tři roky, to už jsem ale byla v práci. Ještě před nástupem do práce jsem si oživila ŽL a než mi skončil čtyřletý rodičák (tenkrát se přecházelo automaticky, nic jsem nemusela hlásit dopředu) nastoupila jsem do práce, kde jsem dosud. Mám tedy práci + přivýdělek na ŽL a máme se s dětmi dost dobře (+ mám velmi slušné výživné, ve srovnání s ostatními).
Ex si výrazně pohoršil, přeskočilo mu, přišel o práci, málem i o barák (musela jsem na něj poslat exekutora, protože mi dlužil dost peněz), nemá žádný vztah a má život na dvě věci
.
U nás boží mlýny zamlely, ani jsem jim nemusela nijak pomáhat. Spravedlnost je. A my se máme dobře, i když bychom se mohli mít ještě líp
.
Já jsem s dětmi zatím sama.
Já byla v pr.eli od dětství. Naši dlužili, kam se podívali. Vše, co jsme dostali k Vánocům, narozeninám, za pár týdnů skončilo v zastavárně. Několik měsíců jsme byli bez elektřiny a teplé vody. Sotva mi bylo 18, nechala jsem se jima ukecat, abych si vzala půjčku, že ji budou platit. Neplatili. Když mi bylo 19, podepsala matka mým jménem smlouvu s nejmenovaným dodavatelem energií. Neplatila. Já to zjisila až za pár let z výplatní pásky. Exekuce byla pravomocná. Několik právníků se nezávisle na sobě shodlo, že ji musím zaplatit. Zadlužili i mého teď už ex.
Když mi bylo 24, začala jsem chodit s přítelem, který mi postupně pomohl se z toho vyhrabat.
Byla jsem totální troska. Celá výplata odešla na splátky a ještě to nestačilo. Pak exekuce a už to nešlo vůbec. Nejhorší chvíle byla, když jsem zjistila, jak mě matka podvedla. Věřila jsem jí.
Byla jsem totálně na dně. Hubená, nešťastná, neúspěšná.
Pak mi pomohl přítel. Jak psychicky, tak fakticky. O všem věděl od začátku našeho vztahu. Nic jsem mu netajila. Měl právo se rozhodnout, jestli se mnou bude nebo ne.
Ale i tak jsem se dlouho bála, kdy zazvoní exekutoři a začnou zabavovat jeho majetek…
Teď jsem bez dluhů. Zbyl mi jen kontokorent, který je více méně doplacený, slouží jako rezerva, kdyby něco.
Přítel má hypotéku a bydlíme spolu i s našima dětma v našem domku. Jsme šťastní a spokojení. On podniká, já jsem na rd a podnikání pomalu rozjíždím.
Jsem ráda, že jsem to nevzdala. Jsem na sebe za to pyšná. I když sama bych to nezvládla.
Svému chlapovi jsem za jeho pomoc a trpělivost neskutečně vděčná. Teď už mám zase zpět sebevědomí a umím se usmívat. A usmívám se ráda. Jen se bojím, že jednoho dne přijde konfrontace s matkou…
Rodiče přišli o vše - barák, rodinu, kamarády… Zůstali jen oni dva, jejich exekuce. Střídají nájmy, protože si nemůžou dovolit platit…
@Salvaje Nemůžu pochopit, že rodiče tohle udělají svým dětem (a naopak taky, samozřejmě, když děti zničí svoje rodiče).
Jsem moc ráda, že nakonec žiješ dobře, taky sis prošla peklem
.
@Kobea Děkuji.
Ano, prošla.
Teď sice máme hypo, takže dluhy máme. Ale v pohodě splácíme a nebojím se každýho zastavení auta před barákem, každýho zazvonění zvonku.
Taky svoje rodiče nikdy nepochopím. Byla to pro mě obrovská rána. Můj brácha má dodnes problémy věřit lidem, a to na tom nebyl ani zdaleka tak špatně jako já. I on už dluhy doplatil, vzal si hypo a staví barák. Ale on byl asi chytřejší než já, ne na všechno našim kývl a víc si to hlídal. Já byla ta „hodná“… I když na tu smlouvu s poskytovatelem energie jsem nekývla, no…
Ale už je to za mnou. Naučila jsem se myslet pozitivně a být vděčná za vše, co mám. V podstatě můžu být ráda i za tuto zkušenost. Opravdu zkušenost k nezaplacení
![]()
Ahoj, prosim berte tohle tema optimisticky, mam chut cist nejake pribehy o tom, jak jste se dostali z dluhove propasti, doplatili hypoteku, podarilo se zbavit dluhu po exmanzelovi..Proste takove ty veci s dobrym koncem. Postezujte si, jake to bylo v tech uplne nejbidnejsich casech, kdy nebylo na rohlik a za dverma exekutor apod. Pac si myslim, ze pripomenout si i takove chvile neni na skodu a zaroven dodat silu ostatnim, kteri maji jeste nejakej ten zavazek pred sebou.
No radsi anonymne, pac nevim, jaka je dnes nalada na emiminu, tak to nechci moc schytat. Dik.