Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Náš pes 8m taky hodně štěkal, pořídili jsme protištěkací obojek, jen ten co vydává zvuk a štěkat přestal. teď už jen kouše a drápe na dveře. ale lepší tohle než ten štěkot.
@kozisek píše:
To dělá jedna čubina také, ale jen chvíli, ona nás takto vítá, takže zavíráme do obýváku a pouštíme televizi, aby se v tom ten hluk z chodby ztratil. To je pak v pohodě. Jinak jsme vždy nechávali něco na žvýkání
Taky zapínám na hlas TV, když odcházím.
..ale je to marný…Zkusím obojek, lae vůůbec netuším jaký…:-(
@BoDaViDoVe máme tento, nadšená jsem z toho nebyla, ale bohužel nic jiného nepomáhá
http://www.e-dog.cz/…ani-104.html
Ahoj co sme se přestěhovali moje čuba na zahradě nezavře pusu ovčanda.
denně má pohyb atd jediné co zabralo je protištěkací obojek a máme klid. ![]()
Ahoj, úplně chápu Tvojí asi už skoro zoufalou beznaděj, není to tak dávno, co jsem jí prožívala taky.Vy máte štěně, já si přivezla dospěláka z útulku. Býval to pouliční tulák a dle jizev po těle asi i rváč. Vzala jsem si ho kvůli částečně amputované tlapce-bylo mi ho líto. Myslim si, že on zažil lecos, ale bydlení v bytě a ve městě asi ne-soudím podle toho, jak se choval. A náš právě největší problém byl štěkání. Štěkal, protože nechtěl být doma sám. Na mateřské nejsem a on se musel naučit vydržet min.do doby, než se vrátí syn ze školy. Musím říct, že byli chvíle, že jsem začínala litovat, že jsem si dovezla psa z malého města, že jsem opět tentokrát nešla do odloženého psa původně žijícího v bytě. Jenže já se strašně nerada vzdávám a říkala jsem si, že není možný, aby se to nenaučil. Od souseda, který dělá krátký dlouhý týden, jsem si vyslechla snad všechny možné nadávky, které radši ani nebudu ventilovat. Původně mi nadával, když jsem byla sama, pak i před dětmi, vyhrožoval, že zařídí, aby nás vystěhovali. Děti prosily, ať ani nepřemýšlím ho vrátit a já si tedy zjistila, jak dlouho trvá, když někdo někoho dá k soudu, že mu v bytě štěká pes-dost dlouho na to, aby se s tím naším stala změna. Musím říct, že s péčí o domácnost, děti, docházení do práce a výcvik a změnu z našeho štěkače na neštěkače mi 2 měsíce dennodenního tréninku dalo docela zabrat. Přítel se k tomu stavěl tak, že mi říkal, že útulkáče nemám brát. Ale nakonec se povedlo a je hodný a doma mlčí. Napíšu Ti, co dělám za rituály, jen, když odcházím. Jdu s ním před odchodem na procházku, venku mu několikrát řeknu..„panička přijde“ a on, jak už to zná, tak třeba kadí, ví, že bude doma sám. Dříve, když to ještě moc nechápal, jsem mu dávalapiškoty nebo masíčko do takové té koule s dírou, jak to pes musí zkousnout, aby mu jídlo vypadlo. Měla jsem to vysoko na místě, aby na to viděl, já si s tím občas, aby mě viděl i pohrávala, ale on to dostal plné, jen když jsem šla pryč. Denně jsem s ním třeba i 3 hod. trénovala povel..„místo…zůstaň…čekáš…hodný-pamlsek…čekáááš…volno.“ Ze začátku jsem byla mrtvičná, vůbec nechápal, co chci a pořád se okolo mě točil. Když jsme byli venku, furt jsem ho „buzerovala“ nějakými povely, aby mu pořád šrotovala hlava, co má dělat a vlastně doma byl oddech, klid, spánek a né roztěkanost a štěkání. Při odchodu jsem mu nechávala v pelíšku svojí starou mikinu. Při odchodu je vždy v bytě a nemá přístup do předsíně! Právě proto, aby neměl pocit, že musí něco hlídat. Od ruchů, které by mohl event. slyšet, mu necháváme puštěné rádio a když má být doma sám i za tmy, necháváme mu svítit…časem jsme zjistili, že se bojí sám ve tmě..Schválně si předčti o separační úzkosti u psů…doteď jsem si myslela, že jí mají jen děti. Takže jak píšu, neučit se to dá, ale chce to fakt máknout. Jo a ještě jsme si nahrály nějaký program, který ho snímal celou dobu, kdy byl doma sám a my tedy pak zjistily, kdy mu nejvíc vadí, byýt doma sám. Ještě jsem si vzpoměla, že jsem s ním taky trénovala odchody. Časem jsem zjistila, že on poznal, kdy jdu pryč jen tak a kdy opravdu..podle toho, co si beru na sebe ven. Když si např. beru džíny (chrastí pásek na kalhotech),jdu ven opravdu, je víc neklidný, když jdu ven např. v teplácích, leží na pelechu-jdu např. se smetím..no, hold pásek nechrastí, proč by se vzrušoval…Musela jsem se tedy pořád donekonečna svlékat a oblékat, aby měl pocit, že jdu na dlouho. Než chápal, že se vrátim, musela jsem docela fofřit, abych se třeba vrátila dřív, než on začne štěkat a já ho mohla pochválit. Dávej odměny a hodně, až třeba přehnaně chval…„výýýboně(zvesela),šikovneeej, to je dobřééé“ -pamlsek, poplácat a raduj se..to je jedno, že vypadáš jak blázen, ale on musí tu radost cítit. A naopak nechat ho štěknout a Ty..„co to bylo? (zlý, ošklivý tón v hlase-zlobíš se),běž na místo a zůstaň..,co to je?“. A počkáš a pak zas aby byl pochválený…musí poznat ty rozdíly. Já si třeba půjčila chůvičky a s těma jsem běhala v ulici. Klára
Jinak..já nikdy na psy (co jsem měla)nepoužívala žádné násilné pomůcky-bití, plácání novinama, obojky protištěkací, ostnáče, elektriku… Jen tón v hlase, postoj těla. Dá to víc práce, ale pes to nakonec pochopí a i pro mě, je to pak nakonec odměna, že jsem to zvládla. A to jsme vždy měli psi bud opuštěné, týrané..s různými špatnými návyky. A nejsem kynolog, jen se řídím citem a občas hold víc čtu, hledám různé možnosti.
@klafina123
Vím, že se to nenaučí za jeden den..:-) Jsem zatím na MD, takže zas tak často doma sám není, jen občas musím na úřad, do obchodu na velký nákup, k Dr. a nejvíc se bojím léta, páč tahat ho na pískoviště nebo koupák nemohu a z toho mám strach…Ano, měl se to nejspíš učit od malinka, ale nějak jsem na to nekladla důraz-spíš jsme ho trénovali na jiné povely, páč byl a je takový aktivní a neklida… Zavřít dveře, aby nešel a neslyšel hluk z chodby nejde, páč máme pojízdné dveře, které nijak zavřít nejdou-otevře je čumákem…:-( Možná, je to i tím, že ta jedna místnost je velká(kuchyň a obyvák) a on se bojí.. ![]()
Zvažuji koupi proti štěkajícího obojku, ale nevím, zda to pomůže…
Ale nějak to řešit musím–vím, chce to čas a trpělivost a snad pochopí, že neodcházím navěky, ale že přijdu..:-) Zatím je to štěně a Border kolie jsou hodně chápavý, tak musím vydržet a trénovat, trénovat a trénovat…;-)