Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Strach o nenarozené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.22 19:44
To je normální. Mám 3 děti a pokaždé jsem se bála jestli bude vše v pořádku. A asi tě moc neuklidnim, ale až půjdeš domů s miminkem tak se o něho budeš bát pořád dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 19:45
Myslim, ze uz sis tu smulu vybrala 
Mysli na to, ze pokazde kdyz jsi smutna, tak to mimino citi. Jo a ten strach mam porad kazdy den, a to uz mam deti dávno na svete
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 19:47
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda někdo máte třeba podobné, nebo stejné zkušenosti a jak jste to řešily…V roce 2019 jsme v 26+2tt přišli o syna, kvůli mé sepsi a i já jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Potřebovala jsem se z toho všeho vzpamatovat atd atd(to by bylo na dýl), každopádně jsme si s přítelem řekli, že se ještě jednou o mimčo pokusíme. Teď jsem 33+3tt a mám pořád hrozný strach, že se zase něco stane. K lékaři chodím každý týden, kontrolujeme moč, krev, CRP, riziková poradna, chodím k psycholožce. První trimestr jsem se bála hodně, druhý tak nějak ušel a teď už je to tady znovu… Nechci myslet, co všechno by se mohlo stát, nebo, že se určítě zase něco podělá a já se nikdy nestanu matkou atd atd atd…ta hlava je hrozná
a mě zajímá, zda to některá zažila a co Vám třeba pomohlo
nebo, že je to prostě normální a tak.. mám dojem, že dokud nepůjdu domů z porodnice se zdravým miminem, tak tomu snad ani neuvěřím.. omlouvám se za takový dlouhý dotaz a předem děkuji za rady a odpovědi
Mrzí mě, co se ti stalo 
Musíš si zaměstnat hlavu, a ty ošklivý myšlenky tam nepouštět. Pustˇsi nějakou komedii, romantiku, přečti si hezkou knížku. Když se bude vkrádat ta potvora, co tě děsí, okamžitě jí vyženˇ. Držím palce, atˇje všechno v pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.22 19:51
@arinecka děkuji za podporu, snažím se, opravdu moc, teď predelavame byt, alujeme atd a pripravujeme pro mimino, ale stejne mi probehne hlavou, tak snad to neděláme zbytecne atd atd, jsem na sebe nastvana, ze me napadají takovy veci, ale nevim, co s tím…porad uklizime vsude je bordel, prave si myslom, ze zamestnana jsem az az 
- Citovat
- Upravit
30.1.22 19:59
To bohuzel stejne neovlivnis Ja se taky bala a asi uz se vzdycky budu bat o dite.. konecne opravdu chapu moji mamu mozna by ti mohlo pomoct napsat si nejaky afirmace a nekolikrat denne si je cist (jestli jsi trochu naklonena alternativnejsim vecem). Ono to cloveka trochu uklidni a kolikrat tomu zacne i verit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 20:04
@Anonymní píše:
@arinecka děkuji za podporu, snažím se, opravdu moc, teď predelavame byt, alujeme atd a pripravujeme pro mimino, ale stejne mi probehne hlavou, tak snad to neděláme zbytecne atd atd, jsem na sebe nastvana, ze me napadají takovy veci, ale nevim, co s tím…porad uklizime vsude je bordel, prave si myslom, ze zamestnana jsem az az
V klidu, tohle je normální, taky jsem občas takhle přemýšlela. Není důvod být na sebe naštvaná. Tedˇmáš strach, aby těhotenství skončilo porodem, a bylo všechno v pořádku, ale věř tomu, že ten opravdový strach přijde, až se miminko narodí. Budeš se o nej bát celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 20:05
My přišli o chlapečka kvůli VVV v 16tt a popravdě jsem si další těhotenství vůbec neužila a bála se až do porodu, jestli bude miminko zdravé. Ano i teď mám o děti přirozený strach, ale užívám si je… držím pěsti, určitě bude vše v pořádku🍀 ♥️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 20:14
Bože jak já ti rozumím….moje první těhu dopadlo špatně a ja přišla o mimčo ve 24tt a sama take utekla hrobnikovi z lopaty….druhé jsem si řikala že takové věci se dvakrát nestávájí…..ve 33tt se mi odloučila placenta a ja začala masivne krvácet, diky RZ nas dopravili rychle do nemocnice a oba nas zachranili(syn je zdráv)
Dlouho jsem byla rozhodnuta po těchto zažitcích, že syn zůstane jedináček.
Nicméně kdyz mu bylo asi 3,5roku začala jsem uvažovat o sourozenci. Hrozně se to ve mě bilo…co kdyz u dalšiho těhu už opravdu umřu a syn tady zustane s manželem sam? Doktoři moc nepomohli, jeden řikal že nevidí důvod proč bych nemohla otěhotnět a druhý že už by do dalšího nešel po mých zkušenostech.
Začala jsem chodit k psycholožce a řešit to u ni a připravovat se na další těhu.
Otěhotněla jsem, strachy velké…ale dařilo se mi je zvládat díky psycholožce, manželovi a synovi. Navíc jsem vnitřně citila že tentokrát to bude dobrý…a bylo…dcerka se narodila sice ve 36tt protože mi praskla voda, nicméně jsem ji porodila přirozeně a aji jsem si to užila 
(syn byl akutni sekci v plne narkoze)
Viš ono je jasne že máš obavy ale pokud nemáš nejaký zdravotní problém(já teda mám vysoký tlak i když jsem hubená a relativně mladá) tak šance že by se neco opakovala je minimalni!!!
Dobře to dopadne neboj!!!Už jsi v pokročilém těhu bude to ok.
Jo a viš co, ten strach bohužel neskončí po narození miminka…nastoupí nový…budeš se totiž už zase bát o něj a to je na celý život ale to už bude takový ten láskyplný strach.Moc ti držím palce klidně zde napiš až porodíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 20:22
A jak tady někdo psal že pokaždé když máš strach tak to cití miminko, no pokud někdo přijde o dítě,,,tomu strachu je pak težké čelit v dalším těhotenství(navíc hormony tomu napomáhájí)já teda měLa u obou dětí nehorázný strach a obě jako miminka jsou zlaté, usměvavé, jen spali a jedli jsou to uplní pohodáři….taže když už te strach přepadne tak ho zkus poslat pryč a nevyčitej si to, protože pak zas ma človek strach že miminko bude plačtivé a na nervy z maminčiného strachu.Ale neni to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 21:01
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda někdo máte třeba podobné, nebo stejné zkušenosti a jak jste to řešily…V roce 2019 jsme v 26+2tt přišli o syna, kvůli mé sepsi a i já jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Potřebovala jsem se z toho všeho vzpamatovat atd atd(to by bylo na dýl), každopádně jsme si s přítelem řekli, že se ještě jednou o mimčo pokusíme. Teď jsem 33+3tt a mám pořád hrozný strach, že se zase něco stane. K lékaři chodím každý týden, kontrolujeme moč, krev, CRP, riziková poradna, chodím k psycholožce. První trimestr jsem se bála hodně, druhý tak nějak ušel a teď už je to tady znovu… Nechci myslet, co všechno by se mohlo stát, nebo, že se určítě zase něco podělá a já se nikdy nestanu matkou atd atd atd…ta hlava je hrozná
Bat se budeš pořád až se mimco narodí až chytne nějakou nemoc až někam půjde…
Klukovi je 9 a mám o něj strach pořád, má špatnou imunitu a kolikrát jsme leželi ze zápalem plic, Staci když začne kašlat a já se bojim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.22 21:09
Po ty ztrate miminka je to uplne normalni, ja se bala u toho dalsiho tehotenstvi prakticky az do konce (vybavicku az po 30 tt, 36 tt jsem si rikala, ze ted je mimco prakticky donosene, ze by se nic nestalo, kdyby sel ven, prestala se tolik hlidat a do par dni byl venku ale vse ok, je uplne zdravy). Ale bala jsem se proste az do konce. Jinak byl uzasne spave a hodne miminko, doted je to takovy „total klidous“, takze to asi moc mimco neovlivnuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.22 21:10
@niki V dekuji za povzbudivá slova, snad to už nějak dáme placenta je bez známek odlučování, vše zatím vypadá ok, prášky na tlak mám taky normálně, nicméně teď v těhotenství beru dopegit 3×1 a vše zatím ok, tlak nekolísá, taky tak nějak vnitřně cítím ( někde hooodně vzadu, že bude všechno dobrý, ale prostě… 
Ale musím uznat, že seš dobrá, já bych to už znovu nedala. Mám staršího přítele, takže vím, že další dítě už nebude a kdyby se něco pokakalo už to an znovu zkoušet nebudu, jsou to hrozný nervy a já už bych to znovu nezvládla, ale věřím v tu lepší variantu samozřejmě 
- Citovat
- Upravit
30.1.22 21:10
Co si kazdy den neco poridit na miminko, aby bylo v poradku, zustalo s tebou.
Pak afirmace, jak tady uz nekdo navrhnul. Ty nepomahaji hned, ale je dobre s nimi zacit, protoze bude hur. O narozene dite se clovek boji jeste vic, bohuzel.
Drzim ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.1.22 21:14
@Zvonielka ty afirmace jsou dobrý nápad, to vyzkouším, kupovat něco každý den no nevím, přijde mi, že už toho mám až až 
ale můžu to udělat tak, že každý den, pro něj něco připravím, kolébku, kolotoč, postýlku, přebalovací pult atd atd… 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Záznam v dokumentaci z miniinterrupce
- 22.10.26
- Anonymní
Prodloužená menstruace
- 21.10.26
- PZV921
Salám herkules
- 17.10.26
- Anonymní
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda někdo máte třeba podobné, nebo stejné zkušenosti a jak jste to řešily…V roce 2019 jsme v 26+2tt přišli o syna, kvůli mé sepsi a i já jsem utekla hrobníkovi z lopaty. Potřebovala jsem se z toho všeho vzpamatovat atd atd(to by bylo na dýl), každopádně jsme si s přítelem řekli, že se ještě jednou o mimčo pokusíme. Teď jsem 33+3tt a mám pořád hrozný strach, že se zase něco stane. K lékaři chodím každý týden, kontrolujeme moč, krev, CRP, riziková poradna, chodím k psycholožce. První trimestr jsem se bála hodně, druhý tak nějak ušel a teď už je to tady znovu… Nechci myslet, co všechno by se mohlo stát, nebo, že se určítě zase něco podělá a já se nikdy nestanu matkou atd atd atd…ta hlava je hrozná
a mě zajímá, zda to některá zažila a co Vám třeba pomohlo 
nebo, že je to prostě normální a tak.. mám dojem, že dokud nepůjdu domů z porodnice se zdravým miminem, tak tomu snad ani neuvěřím.. omlouvám se za takový dlouhý dotaz a předem děkuji za rady a odpovědi 