Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
STRAŠNĚ mně to mrzí. Teď momentálně nic a nikdo neuleví, ale možná aspoň trošku pomůže vědomí, že v tom nejste sami…
Jistě se Ti brzy ozvou maminky, které Tě pozvou do skupiny,která zde na emiminu je a kde o podobné tragédie ,bohužel,není nouze ![]()
![]()
Ježiš to je mi moc líto,můžu si jen domýšlet jak ti musí být,nikomu bych todle nepřála jen ti řeknu že za to ty nemůžeš,musíš být silná,tvoje miminko se má v nebíčku určitě dobře a shlíží na tebe!!přeji hodně sil a at tu bolest přetrváš a nejsi na to sama ![]()
Holky, moc moc vám děkuju za vaše příspěvky.Nevím co mám dál dělat............ . Mám nebo spíš jak dál??
Vis,ted ma clovek pocit,ze to neda.Ze to nezvladne.Ze uz nemuze nikdy dychat volne a videt barvy oblohy .....Ze se uz nikdy nemuze usmat…
Mne takoveto tragedie v zivote vzdy posunuly ‚dal‘, vzdy mi / s odstupem/ ukazaly, ze mely smysl.
Zni to blaznive-ja vim.Ale opravdu to tak bylo,aspon u mne…
Je mi to moc,moc líto…Vím jak hodně to bolí,prošla jsem si tím taky.Teď si myslíš,že nemůžeš dál a nic nemá smysl,ale věř mi,že tu sílu najdeš a jednou to svoje štěstí budeš mít,jen ti zůstane velká jizva.Čas je nejlepší lékař,opravdu,věř mi.
Je mi to moc líto, musí to být hrozná ztráta
Přeju ti moc síly, abys zase jednou mohla volně nadechnout. Přeju ti, abys mohla brzy držet v náručí miminko, které by ti aspoň ulehčilo a dělalo ti radost. Brečím tu pro Vás a nevím, co napsat víc. Musíš být statečná, snad ti tvoji blízcí pomůžou
Plač, plač, jak jen to jde!
Je mi moc lito, co prozivas. Preji ti, at se pres to dokazes prenest. Nevim, co napsat, chci jen vyjadrit svoji ucast
.
předem se omlouvám, za ten výpadek. Muj nick byl smazán, ale bylo to nedorozumění.A chtěla bych vám poděkovat že mi píšete. Já vím že za to nemužu, ale prostě ten pocit tam je. ![]()
Člověk po přečteni Tveho příběhu opravdu jen težko odola slzam,je to težka životní zkušenost,přeji mnoho sil,neumim si představit jak se cítíš,přeji Ti s kazdou počínající minutou tohoto života,at jsi dál a silnější,vzpominat budeš napořád,ale už to nebude tolik bolet,tenhle život neni na věky a pro tyhle tvorecky,je jen jeden zivot a to jiste v nebi.Uz ted mas muj velky obdiv.
tak to vubec nevim co poradit-jen asi hodne sily ,snad cas to vsechno zahoji,kazdopadne je to kruty
![]()
Andílek11 píše:
předem se omlouvám, za ten výpadek. Muj nick byl smazán, ale bylo to nedorozumění.A chtěla bych vám poděkovat že mi píšete. Já vím že za to nemužu, ale prostě ten pocit tam je.
Andílku je mi to strašně moc líto,nedovedu si vůbec představit co ted prožíváš.Je tady diskuze,kde jsou maminky,co taky přišli o miminko,určitě tě vemou mezi sebe a ony jediné tě opravdu pochopí.Přeju moooooc sil a uvidíš,že se brzo dočkáš miminka
Zrovna nedávno jsem viděla dokument,kde rodiče přišli o všechny své tři děti při autonehodě.Nechápala jsem jak mohli dál žít,ale vzchopili se,byli si s manželem obrovskou podporou a i když to byla obrovská bolest a ztráta,kteoru si nikdo nedovede představit,přesto se rozhodli žít a za rok se jim narodili trojčátka
![]()
Příspěvek upraven 09.11.11 v 13:34
je strašné, co se ti stalo. Co dál? Žít. Žít pro muže, pro další miminko, které k vám určitě přijde. Říká se, že sdílená bolest je menší. Běž na anjeliky.sk - jsou to krásně udělané stránky, můžeš tam dát vzpomínku na své miminko, popovídat si s jinými ženami, co přišli o dítě ať již jako plod nebo větší dítě. Zjistíš, že v tom nejsi sama a z vlastní zkušenosti až přečteč všechny příběhy, celé stránky (zažádej si o heslo - kniha příběhů byla zaheslovaná), tvá bolest tu bude stále ale bude o tochu menší a snesitelnější. Držím palce ať máte doma za rok plnou postýlku.
při čtení tohoto vzkazu se mi zavaly oči slzami, je to hrozné a velmi asmutné
ani nevím co ti na to mám napsat…
sama nevím,co by v té situaci dělala…
snad si o tom popovídat s někým, kdo má podobnou zkušenost…držím palečky a hlavu vzhůru, bude líp ![]()
Naumím si ani představit,co prožíváš!!!!
Moc moc moc mě to mrzí!!Ale věř,že jednou příjde den a ty budeš zase chovat své vytoužené miminko,které bude v naprostém pořádku a budeš se dívat jak krásně roste!!!!Přeji mnoho sil!!!
Zdravím vás maminky. Ani nevím, jak mám začít. S manželem jsem se 4 roky snažila o miminko, kterého jsem se dočkala. Ale bohužel jen na pár minut. Nebudu tu rozepisovat pruběh těhotenství a podobně, protože na to nemám sílu. Ano, těhotenství probíhalo naprosto v pořádku, drobeček byl zdravý. Možná to, co píšu bude zmatené, ale prostě musím psát, jen brečím a brečím a dávám si za vinu, že naše Klárka není!!!
Porod byl nez problému, dokonce jsem slyšela, jak náš poklad pláče, pochovala jsem si ji, políbila a řekla, jak moc jí miluju. Zamilovala jsem se do její tvářičky, do jejich krasných vlásku, do jejích krasných očí, a do ní celé, vidět jak dýchá slyšet jak pláče… Ale moje štěstí odešlo pár minut po porodu. Selhalo jí srdíčko. Víc nevím, tak hrozně to bolí.
Nechce se mi žít opravdu nechce. Proč se to stalo? Proč moje láska? Moje vytoužené štěstí?! Tak moc to bolí, nevím co mám dělat, kam mám jít, co budu dělat, nikdo mě nevyslyší nikdo neporadí. Tak vám milé maminky děkuji za to, že jste si to přečetly až sem. Omlouvám se, že to nemá hlavu ani patu. Ale potřebuju si o tom povídat. Jinak se zblázním