Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vývoj dvouleťáka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.11.12 14:23
To Emilie:
Výborně formulované. Souhlasím s Vaší myšlenkou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:31
@SlaJa Já bych spíš vyzvedla to „přinášení“. Podle toho lze skutečně poznat, zda to dítě rozumí. Když řeknu, že se jdme koupat, tak moje dvouleté dítě ví, že potřebuje župánek a běží si pro něj. případně když řeknu, že dáme ještě bačkůrky, tak si je nadšeně přinese… Ale právě mám zkušenost se starším synem, který v tomhle věku normálně rozumněl, co se po něm chce, ale nedokázal vyjádřit, co chce on sám. To jen vždy začal hystericky ječet a nastal kolotoč hledání, co se děje (to tu jen uvádím proto, kdyby si to tu někdo četl a měl doma to samé). Prostě některé děti jsou takové, zaseknou se a nejsou schopny be emocí ukázat, co chtí, ale rovnou ječí (byla jsem z toho fakt nešťastná, ale s rozvojem řeči to samo odeznělo a vrací se to jen ve vypjatých situacích. hystericky ječí tak, že mu není rozumnět, co chce a to jsou mu skoro čtyři roky). Hlavní je zůstat v klidu a nestresovat se s tím. Některé děti jsou prostě citlivější, no 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:39
@SlaJa právě že nočník v létě nakonec zvládl s 99% úspěšností. Krize začala, jak se ochladilo a přidali jsme kalhoty, tak jsme se vrátili na začátek. Když se ho zeptám, kam se čůrá, ukáže na nočník. Teorie by šla, praxe docela pokulhává. Nemám teď odvahu nechat ho lítat nahatýho bez gatí, bohužel máme plovoučky a ty jsou teď docela studený. 
Trénování před zrcadlem je dobrý tip, určitě vyzkoušíme, to mě nenapadlo 
.
Chválíme ho za všechno, co se mu povede. Naučil se, že když řekneme „šikulka“, tak si zatleská . Když se vyčurá do nočníku, pokaždé chválíme, tleskáme, říkáme „šikulka“ a stejně se pak vyčůrá do tepláků.
Co se řeči týče, tak venku mu pořád opakuju co vidíme. Když chci, aby mi něco ukázal, tak to taky zvládne ale i kdybych se na hlavu postavila, tak se nepokusí to zopakovat. Na všechno říká „báje“ což jsem pochopila, že znamená něco jako „tééda“ (jako když se diví), protože to říká skoro na všechno (jiný význam mě nenapadl).
Sednout si a zrekapitulovat den je dobrý nápad, zkusit to můžeme, ale provedení si moc nedokážu představit. Když mu něco začnu říkat, tak většinou obrací pozornost k něčemu jinému, utíká apod. U sebe ho udržím jen nějakou společnou hračkou (aspoň chvilku) - knížkou, pexesem (ukazujeme si tam obrázky), legem apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:40
To Amabilis:
Ano, je to důležité. Dalo by se říci, že prvním stupněm vývoje sdílené pozornosti je upoutávání pozornosti na určitou pro dítě zajímavou věc, druhým stupněm je porozumění žádosti o její přinesení, třetím stupněm přinesení z místa, které je mimo dohled dítěte, čtvrtým přinesení, postavení na určité místo, pátým dvě předchozí činnosti + jedna další. Předpokladem dobrého vývoje řeči je dovednost sdílené pozornosti. Z toho, jak je u dítěte rozvinuta sdílená pozornost, je možné částečně predikovat vývoj řeči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:50
To evi:
Rekapitulovat den můžete i s pomocí kartiček s obrázky, když syna zajímají. K učení na nočník - pokud je oblečený, je potřeba se často ptát, zda potřebuje na nočník (formulaci návrhu vhodné otázky jsem uvedla výše). Mého syna jednu dobu tyto otázky rozčilovaly, a tak jsem mu umožnila chodit na dětské WC prkýnko, které si sám vybral. Otázka se pak rozšířila o výběr, zda půjde na nočník nebo na prkýnko, výběr pro něj byl přijatelnější prostředek k učení.
Doma máme dřevěné parkety. Pokud jsem synovi v chladnějších dnech nedala kalhoty, ale např. teplé vyšší ponožky a oblečení na horní část těla, jak jsem popisovala, chladno mu nebylo. Kalhoty doma opravdu několik měsíců, kdy se učil čistotě na nočníku/WC prkýnku nenosil, oblékali jsme je až tehdy, když jsem věděla, že si je umí za každých okolností sám svléknout, pak se začal učit svlékání spodního prádla, na doma jsme slipy přidali zase až ve chvíli, kdy si je uměl sám svléknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:52
@evi.an.x Tak po něm přestaň chtít, aby to opakoval a počkej si, až s tím začne sám Já taky ukazuju, popisuju, případně když chce dcerka něco vědět, tak jí to řeknu. Ale neopravuju, nenutím, nevyžaduji, prostě čekám, až začne reagovat. Teď ukazuje sama a používá ta slova, která zná, takže třeba ukazuje na papriku a zarputile říká okurka. Už vím, o co se jedná, tak se jí jen zeptám, jestli chce papriku, ona řekne: ano, chci okurku (a ukazuje na papriku), dostane papriku s tím, že ji při tom říkám třeba tak si papriku vezmi. Trvalo asi dva měsíce, než sama od sebe začla paprice říkat okurka Vtakovémhle duchu se odvíjí moje „nenásilná“ výchova. Když přinese knížku, tak si jí prohlížíme, ale nenutím jí. Stejně tak ji nenutím pomalu obracet stránky, když se snaží listovat rychle atd. Měla jsem knížku, kde bylo zakresleno na několika obrázcích, jak vypadá vývoj koncentrace podle stáří dětí. Jako modelová situace tam byly rozmístěné hračky a čarou vyjádřeno, jakým stylem se tam různě staré děti pohybují. Takže třeba dvouleté dítě tam mělo „šílenou čáranici“, protože bylo vidět, jak pobíhá od jednoho k druhému a zase zpátky, kdežto starší dítě tam mělo vidět, jak jde od jedné hračky ke druhé a nakonec se vrátí k té, která ho zaujala nejvíc. A to mě docela uklidnilo. Protože syn ve dvou a půl letech vypadal na hřišti tak, že minutu se chtěl houpat na jedné houpačce, minutu na té vedle, pak se zas vrátil, pak šel na klouzačku, zase se sklouznul jen jednou a rychle jinam a já za ním běhala jak hadr na holi (a malá mezitím spinkala v kočárku 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 14:54
@SlaJa Dovolím si OT 
Tvých příspěvků si vždy všimnu, jedna vykáš (nic proti tomu) a druhák jsou vždy napsané se znalostí problematiky (psychologie, vývoj dětí…). Tak jsem si řekla, že se konečně zeptám na to, co mne vždy při čtení napadne, co je tvoje profese- psycholog, spec. pedagog? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 15:04
To jenny:
Před RD jsem pracovala v pomáhajících profesích. Vystudovala jsem psychologii, sociální práci a pedagogiku. Doufám, že se teď na mě nesesype spousta dotazů. Ráda bych každému, kdo by potřeboval, pomohla, ale bohužel to není v mých možnostech.
Vykání je asi deformací z povolání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kulišandaaa
30.11.12 15:07
Ahoj, nezoufej. Já mám 27-mi měsíční holčičku, a v 18-ti měsících nechodila, neběhala, nemluvila. Jen lezla a sroiupala si. Ted je jí 27, běhá, šplhá, krásně mluví, sama se oblékne, zná barvy, počítá do 4, řekne celou adresu a jak se jmenuje, jaká řeka teče v Praze, jaká teče doma(jsme z posázaví), ví co dělá táta za práci, chod´í sama na záchod i nočník, pak si sama vytáhne kalhoty a řekne at to spláchnu atd. Prostě to vše dohnala. Každé dítko je jiné a určitě vše dožene. On rozumí, jen zatím neumí tak reagovat…Držím palce. Znám chlapečka který s náma chodí cvičit a je uplně stejný jak ten tvůj. a nikdo se nad tím nepozastavuje.
- Citovat
- Upravit
30.11.12 15:40
Ahoj taky si přihřeju polívčičku…
O sobě vím, že jsem dost netrpělivá a rozčiluje mě, když moje starší dcera (25 měsíců) neudělá věc co po ní chci, nebo nevydrží u knížky, nechce malovat, chce abych malovala já…ne vždy, někdy to dělá…
- Co umí… vylézt na klouzačku, jezdí na odrážedle, sama se nají (když má dobrou náladu a chce), jinak ji musím nakrmit, obléct se nesvede, vysvléct si umí ponožky, punčocháče, overálek na spaní a i plínu si sundala (předevčírem), taky rozepnutou mikinu a čepici, že…
- Nočník.....ehm… párkrát se to povedlo - spíš asi náhoda - po probuzení ráno, jednou byl i bobek - taky náhoda - koukala, co to padá do toho nočníku - to je tak cca 14 dní zpátky… na nočník si někdy sedne, někdy ne, podle nálady…když sedne, vydrží sedět i třeba 15 minut, ale nic, pak nasadím plínu a vyčurá se do ní, nebo vykadí
- rozumí podle mě skoro všemu, ale ne vždy se jí chce poslechnout, někdy poslechne (něco přinese, uklidí a tak), tak to hodně chválíme, mluví celkem hodně, sice hodně používá svoji hatmatilku, já jí teda rozumím skoro všechno, manžel taky… babičky už moc ne… začala i spojovat slova do jednoduchých vět…
Co mě neskutečně štve, je její ječení na skoro cokoliv, když něco chce nebo nechce, chce jít tam nebo nechce, ukazuje a ječí, případně jenom ječí, i když slovně to většinou vyjádřit umí… je to jen součást období vzdoru? nebo se jí nechce
Ale nejvíc ze všeho mě asi trápí ten nočník… furt s manželem přemýšlíme, co a jak, co děláme špatně, už jsme jí slíbili bonbonek, když se vyčurá…nevím jestli to pochopila, ale vyžadovala ho i když jen na nočníku seděla…zatím bez efektu teda… nevím teda jestli mám zatím vydržet s plínama a vysazovat ji na nočník po spaní, před spaním a po obědě… nebo vysvléct a nechat lítat bez plíny a uklízet nehody a vysvětlovat (do toho se mi moc nechce, máme doma kočku a kocoura a měli jsme kolem kastrace docela problém s tím, že kocour počural co se dalo… tak se bojím, aby nečural, tam kde budou nehody, teď byl dva roky klid)…
omluva zakladatelce za román
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.12 15:44
@SlaJa píše:
To jenny:Před RD jsem pracovala v pomáhajících profesích. Vystudovala jsem psychologii, sociální práci a pedagogiku.
Vykání je asi deformací z povolání…
Díky za ukojení mé zvědavosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.12 01:19
Taky bych řekla, že je to normální 
A neházej flintu do žita s tou miniškoličkou, určitě tam jsou i straší děti a od nich se hodně naučí. Nebo alespoň u nás to tak bylo. Dcerka má 24 měsíců, do žádné školičky sice nechodí, ale cca roku se stýká se staršími dětmi, hlavně v létě jsme hodně chodily na hřiště mezi ostatní a postupně se od nich hodně naučila. Nejdřív je jenom sledovala a pak je postupně začala napodobovat. A dneska se i těm třeba o rok starším v pohodě vyrovná, běhá s nimi, učí se od nich slovíčka a samozřejmě dělá i stejné vylomeniny 
A přitom se mnou se taky moc nezabaví, s hračkami si vyhraje jenom chvilku, malovat jedině tak, že načmárá pár čar a pak chce po mě, abych malovala co ona řekne (auto, autobus, mimi, kolo a svítí - tedy sluníčko, to je všechno o co si umí říct )… a nočník bych vůbec neřešila, malá mi dost dlouho nočník odmítala, věčně byly nehody, jeden čas nesměla mít ani kalhotky, protože si je okamžitě počůrala a přitom bez nich v pohodě na nočník došla… a pak to časem sama pochopila… a hodně taky pomohla kamarádky dcerka, o půl roku starší, bez problémů chodí na záchod anebo i venku už v pohodě očůrává travičku, takže když to Ela párkrát viděla, chtěla to taky zkusit a tím se to u nás zlomilo 
Prostě u nás platí, že příklady táhnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.12 01:50
Já bych to taky nehrotila. Mám taky dvouleťáka a dcera oproti němu byla úplný genius Nesmíš prostě srovnávat. Syn umí dokonale jen dvě věty: Mami, kde si? a Kde je maminka? Jednoduchou větou si řekne že chce pít, jíst, čůrat, malovat atd. Ale většinou mu to přijde zbytečný a říká jen slovesa. Buď trělivá a pořád mu všechno opakuj. Jediný co poradim, tak nestresuj ani sebe a ni syna. Neprospěje to ani jednomu z vás. MOc držím palečky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
