Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojte, včera (18.11.2010) jsem podstoupila kyretáž dělohy (obilní trh, Brno)
dnes už jsem doma a hledám tady zpřízněné duše, které mají stejný osud…věřím, že nejdu…bohužel ![]()
Ahoj, neboj, je nás tu takových docela hodně… Já sama jsem po kyretáži 2. týden a v pondělí se vracím do práce… Aspoň člověk přijde na jiné myšlenky.
Já jsem tohle zažila poprvé, ale na jiném chatu píšou i holky, co se jim to 3×, 4× nepovedlo. Musím popravdě říct, že jejich odvahu, sílu a optimismus, se kterým do toho znovu jdou, obdivuju. Ale je pravdou, že jeden potrat je bohužel až moc častá věc… A gynekologové to berou jako že pro jednou „se nic neděje“… Ale když jsem se to já dozvěděla, tak jsme doma oba brečeli jako želvy, protože to bylo hrozně moc chtěný miminko
A říkala jsem si, jak je to celý, kruci, nespravedlivý…
Ale všechno léčí čas a hlavně, co můžu poradit já, neuspěchej to snažení o druhého prcka
Může se to nevyplatit…
Tak se drž a rozhodně v tom sama nejsi, neboj ![]()
Ahoj Sunny girl, já jdu na revizi dělohy příští čtvrtek. Miminku přestalo bít srdíčko
. My naštěstí už doma jednu holčičku máme po IVF. Tohle bylo spontání těhotenství 6 měsíců po porodu a taky moc chtěné.
Caty, tak ať to dobře dopadne (a určitě dopadne
), z ničeho neměj strach… A příště to jistě vyjde ![]()
caty: až příští čtvrtek? pro mě bylo asi nejhorší to vědomí, že mám v sobě mrtvý plod a dvě noci jsem takhle musela spát. teda nespala jsem… my se taky těšili. mimčo sice nebylo vyloženě plánované, ale nechané osudu, buď ano nebo ne. po měsíci jsem otěhotněla, změnila od základu svůj život a v úterý 16.11 jsem dojela z práce a krvácela jsem, jeli jsme na pohotovost a tam mi mladá Dr. řekla, že nevidí bát srdíčko.rána pod pás, protože už jsme se oba vážne těšili, plánovali, mluvili na bříško…a teď je všechno fuč. dnes jsem dojela ráno z nemocnice a cítím se uplně prázdná
vím, že to bude dobrý, že si dáme chvíli oraz a vlítnem na to znovu. začnu teď s holkama chodit na zumbu, do solné jeskyně a s přítelem na sqosh a nebudem myslet na mimčo a ono to přijde samo a budou dvě // ![]()
bivie: děkuju moc, snad ano. Ten pejsek je tvůj? Je úžasný ![]()
sunny: jojo až příští čtvrtek, musím si zařídit předoperační a moj doktorka tam je až v pondělí, v úterý budou výsledky, tak ve čtvrtek no. Jo, je to divný pocit být těhotná a vlastně nebýt. ![]()
Sunny girl, to je super přístup, že plánuješ do budoucna, zkuste si to co nejvíc užít, ikdyž to asi nebude ze začátku lehké ![]()
Můj manžel, aby mne z toho nejhoršího dostal, tak mne taky zaměstnal plánováním. Pojedeme na nějakou pěknou dovolenou v zimě a potom na naše obvyklé oblíbené rybaření do Norska… Bude to super a hlavně se člověk trochu rozptýlí a maličko i vyrovná… ![]()
Můj názor je takový, že nikdy nevíš, jak to dopadne příště, ikdyž všechny samozřejmě doufáme, že už dobře, ale kdyby ne, tak si raději dávám odstup. A pak mám trochu strach, abych nedopadla jako jedna moje kamarádka, která za 2 a 1/2 měsíce po potratu otěhotněla znovu a malá se narodila těžce nedonošená začátkem 7. měsíce a to, co si potom prožili, když byla v inkubátoru, to bylo hrozné. Ale měli nakonec velké štěstí, že to dopadlo celkem dobře a maličká je bez postižení a zdravá… Ale musím říci, že ty měsíce byly moooc těžké.
Tak jsem si sama pro sebe rozhodla, že zkusím toho půl roku, co mi doporučují, počkat. Ale samozřejmě většina lékařů říká, že stačí 3 měsíce … ![]()
Jojo, Caty, to na té fotce je moje psí slečna, když jí byly 3 měsíce. Teď už jí budou v lednu 2 roky. Máme s manželem chovatelskou stanici boxerů, ikdyž v podstatě máme doma 4 boxeří holky a jsou to naše zlatíčka (samozřejmě patřičně rozmazlená
) a teď jsou to ony a můj muž, co mi dodává trochu optimismu… Když na ty psí holky člověk kouká, jak jsou spokojený a plný radosti ze života, tak to je balzám na duši ![]()
Caty, u mne to bylo podobné. V úterý jsem byla na kontrole, kdy moje lékařka zjistila, že srdíčko, které před tím krásně tlouklo, nyní není vidět. Pak mne pozvala na další kontrolu na pátek „kdyby náhodou“, ale samozřejmě jsme si obě narovinu řekly, že ta náhoda v podstatě neexistuje a na gyn. výkon jsem šla až v pondělí. Takže to mrtvé miminko jsem nosila skoro týden. A bylo to dost hrozné… V noci jsem se vzbudila a odešla do pokoje, kde jsem třeba 2 hodiny probrečela… Jediný, co jsem si potom řekla, že vlastně už to maličké umřelo dřív a že v okamžiku, když jsem se to dozvěděla, bylo už tak 4 dny mrtvé a vlastně už jsem ho nosila a nevěděla o tom a te´d o tom prostě vím… Ale moc to nepomáhalo. A tou fyzickou bolestí po výkonu(ikdyž to nebylo nijak hrozné
) se mi trochu ulevilo. ikdyž z narkózy jsem se probudila zase s pláčem, hodně to pomohlo, člověk si mohl říct- tak, teď se s tím konečně můžu začít nějak rovnat… Tak se o to už 2. týden (vlastně 3. od té doby, co mi řekli, že je to špatné) snažím, ale je to jak kdy
Třeba dneska jsem šla na ukončení neschopenky a když jsem seděla v kabince a poslouchala, jak tam dr. říká nějaké budoucí mamince „všechno je v pořádku“, tak jsem to zase neustála a oči byly mokrý ![]()
Já jsem byla na revizi po ZT 3.11. - byla jsem 13+1 podle PM a embryo odpovídalo 7+0. Bylo to celé od začátku divné, ale byla možnost, že jsem otěhotněla později a 14 dní před poslední KO jsme též našli i srdíčko - ale bylo to všecko špatně vidět, tak jsem šla do nemocnice na utz a tam už se to ukázalo jasně. Ale beru to tak, že lépe teď, než později a snad to příště dobře vyjde. Navíc mě trochu postrašili, dr. se zdálo, že vidí na utz parciální molu, takže jsem byla vystresovaná z histologie a nějaké coby kdyby neřešila… Naštěstí to dobře dopadlo, akorát mi 2× zkontrolovali HCG, jestli klesá a dobré.
Bivie, mně řekli počkat po 2. MS, primář pak říkal 2 měsíce, tak se budu řídit asi tím a počkám 2 MS. Myslím, že věci jako předčasný porod se tímto moc neovlivní, nevím… Snad bude všecko OK.
Jj, trochu jsem tu koukala na různé diskuse a spousta holek tam píše, že se jim to podruhé povedlo hodně brzy, třeba hned po 6tinedělí a vše bylo OK a tohle, co se stalo té mé kamarádce může být náhoda… Tak držím pěsti, ať ti to vyjde co nejdřív a vše je v pohodě.
Já, vzhledem k tomu, že mám ještě nějaké další potíže díky kterým je riziko, že by se to zopakovat mohlo, tak si dám toho času trochu víc… Prostě jsem asi praštěná, ale fakt budu asi maximálně dodržovat, co mi v té nemocnici řekli a moc se snažit, abychom se příště už opravdu dočkali zdravého miminka ![]()
Bivie, já myslím, že je hlavně v pořádku, když se do toho každý pustí až tehdy, kdy se na to cítí
A nikdo neříká, že se to povede první měsíc, že jo…
Já jsem na těhotenství začala reagovat tak nějak opačně - mám hroznou radost z každého, komu to šlape a vychází, protože mi došlo, že to sakra není samozřejmost. Na první jsme si počkali sice půl roku, ale bylo absolutně bezproblémové (když nepočítám falešně pozitivní triply).
Ahoj, já si to samé prodělala na začátku listopadu 2.11. Ko na které jsme s DR. hledali (marně) srdíčko, kdybych šla o den nebo dva dříve viděla bych jak mímísku bije (bohužel
) takhle jsem, měla alespoň vše celkem rychle za sebou. 5.11 jsem byla na kyretáži a revzi dělohy, no žádná sláva co si budeme povídat s manželem jsme to obrečeli (miminko jsme dopředu plánvali já užívala listovku i vitamíny… a vlastně hned od početí jsem věděla, že je mimi s námi). Nevim jestli některá z vás tady zažila ten pocit, ale já při prvním pohledu na UTZ věděla, že něco není vpořádku. V prvním těhu bylo mimi krásně vidět, teď bylo vše takové jak v mlze… No víceméně v tuhle chvíli jsem se s tím smířila, hlavně díky naší cácrce
a řekla si že příště to určitě výjde
Neni to jednoduché, dnes 19.11 se mi vrátila lítost, jsou to dva roky co se nám narodila dcerka a my chtěli ten den oznámit, že čekáme přírůstek, vycházelo nám to krásně na 12 tt. no co ti naši malí
na nás koukají a čekají na vhodnější okamžik kdy se k nám vrátí ![]()
** Angua** Tak to jsme na tom skoro stejně časově já to zjistila den před tebou. A 5. byla na revizi. Jen mě fascinuje, že každý dr. říká něco jiného s tím čekáním… asi by se měli trochu ujednotit
Já byla u třech a každý doporučoval něco jiného ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.