Jak jsem si nepredstavovala svuj porod

Termin jsem mela 10.5., ale uz davno pred tim jsem si zjistovala, jak se rodilo v nasi rodine. Babicka stihala porody mezi veceri a pulnoci, mamka porodila me i sestru behem par hodin, sestra porodila sve dve holky behem 4 a 5 hodin. Hura, mame v rodine rychle a docela nekomplikovane porody, tudiz to tak ceka i me.

Termin prisel a odesel a ja nic. Ve ctvrtek na kontrole doktor planoval vyvolani, pokud do tydne neporodim a to me moc netesilo, ale smirovala jsem se s tim, ze vsechny osvedcene vyvolavaci metody proste selhaly. Pak prisla sobota. Krasny den, vyrazili jsme do parku, natahli se a uzivali kvetnoveho slunicka. Pak na nakup a domu na dobrou veceri. Prvni kontrakce prisla v 5 odpoledne, kdyz jsme platili v obchode. Bezela jsem v obchodaku na zachod, protoze se mi obcas stalo, ze jsem mela poslicka pri plnem mocaku. Tentokrat tam nic nebylo. Rekla jsem to manzelovi a ten se jenom zeptal, jestli teda rodim. Odpovedela jsem, ze jak to mam vedet, kdyz je to poprve. Brzo jsem zjistila, ze kontrakce prichazeji pekne pravidelne po 10 minutach, ale nic extra sileneho to nebylo, jen menstrucni bolest, ktera se dala vydrzet. Cestou domu jsme si pujcili dve DVD, abychom meli na co koukat.

Doma jsme se najedli, ale ja tomu moc nedala, nechtela jsem mit nic v zaludku, kdybych nahodou zacala zvracet. Pustili jsme film a vleze na gauci koukali. Kontrakce byly skoro pravidelne, ale v pohode jsem je rozdychala, manzel si ani niceho nevsimnul. Az po porodu jsem zjistila, ze az do pulnoci vubec nevedel, ze nejake kontrakce mam. Film skoncil o pul 12, ja vstala a zacala uklizet obyvak a kontrakce najednou skocily na 5 minut. O pulnoci jsem se rozhodla napustit si vanu a manzel zacal studovat z knizek a internetu rozdil mezi pravym a falesnym porodem. A tak jsem se machala ve vode a manzel sedel na viku od zachoda se stopkami v ruce. Kontrakce se okamzite snizily na kazde 2 az 3 minuty a trvaly mezi 45 az 60 sekundami. Stale jeste jsem behem nich mohla muvit, ale byla jsem dost zmatena, protoze jsme byli instruovani volat do porodnice kdyz budeme mit kontrakce 2 hodiny po 5 minutach. Nerekli nam co delat, kdyz moje telo tenhle casovy interval proste preskoci…

Ve dve rano uz jsem behem kontrakce mluvit nemohla ani kdyby me krajeli a tak jsme volali porodnici. Sestra nam rekla, ze muzeme prijet na vysetreni a ze se uvidi. A tak jsme tam o pul 3 dorazili. Polozili me na predprijmovy pokoj a napojili na monitor. Kontrakce byly vzorove kazde 2 minuty, ovsem podle vysetreni jsem byla otevrena jen na 1 cm. Dostali jsme na vybranou - bud jet domu a prijet znovu v 6 na dalsi vysetreni a nebo zustat a chodit. Nechtelo se mi se zase prevlikat a trmacet se autem a tak jsme se rozhodli zustat. Courali jsme po vylidnenych chodbach nemocnice, posilali domu sms, ze teda uz jsme v porodnici a ja prodychavala kontrakce s igelitovym pytlikem v ruce, protoze mi bylo spatne od zaludku. Nejdriv mi manzel masiroval zada, ale protoze jsem mela jak brisni tak zadove bolesti, brzy jsem mu rekla, at toho necha, ze me to boli jeste vic.

V 6 rano jsem byla otevrena na 3 cm a tak me prijali, protoze porod evidentne postupoval. Odvedli me na soukromy pokoj, sestra napustila vodu do vany s tryskami a ja se nalozila. Bolesti byly uz dost nesnesitelne a hlavne neustale. Trysky mi busily do zad a tak jsem je behem kontrakce radsi vypinala. Zacinal se na nas podepisovat nedostatek spanku, manzel poklimbaval na podlaze vedle vany a ja se snazila dychat…Ptala jsem se manzela o kolik horsi ty bolesti mohou byt. Kdybych tak vedela… V 7 jsem vylezla z vody a PA me v posteli zabalila do nahrate deky. V tu chvili se porod poradne rozjel. Prisla snad nekoncici kontrakce a ja zacala davit, jeste ze jsem nemela co. O pul 8 se vystridala smena a ja slysela nasi novou PA jak se pta manzela, jestli to opravdu chci zvladnout bez epiduralu. Uz davno jsem byla rozhodnuta pro prirozeny porod a meli jsme to i v porodnim planu. A tak jsme se toho zatim drzeli. V te dobe jsem ale uz nemela ani silu se na ni podivat, svijela jsem se na boku, krecovite se drzela postranice, oci zavrene.....

Nase nova PA byla strasne mila, byla s nami celou dobu v pokoji, kdyz se nevenovala mne, sedela u pocitace, zapisovala prubeh porodu a sledovala na nem moje kontrakce, ktere se ji tam prenasely z monitoru. Navrhla mi abych zkusila balon a jelikoz mi doma moc vyhovoval, rekla jsem, ze to zkusim. Svalila jsem se z postele, ale na balonu to bylo snad jeste horsi, sice jsem na monitor nekoukala, ale manzel v ramci povzbuzovani ano a ten pak rikal, ze nektere kontrakce tam mely snad tri minuty, mel pocit, ze nikdy neskonci. To jsem mela i ja, bolest me rvala na kousky skoro bez prestani. PA se me ptala, co chci delat, a ja jenom odpovidala "spat, aspon chvili spat'. Postel jsem 24 hodin nevidela a to vycerpani a nekoncici bolesti ze me tahaly posledni zbytky sil. Navic jsem byla prekvapena, ze se ani neumim poradne vymacnkout, ja, ktere se pusa nezastavi, jsem nebyla ani schopna jim rict, ze me zebou nohy, aby mi vytahli z tasky ponozky. A to jsem tam mela tri pary.:)

Balon jsem tedy vzdala vratila se do postele. V 9 rano jsem pozadala o vysetreni, byla jsem otevrena na 7 cm a PA odhadovala, ze to jeste aspon 3 hodinky potrva /podle formulky 1 cm za hodinu/. Ta predstava me odrovnala a tak jsem to vzdala a po 9 hodinach kontrakci po dvou minutach a 16 hodinach od zacatku porodu pozadala o epidural. Na jednu stranu jsem si pripadala jako slaboch, protoze jsem to nevydrzela, na druhou stranu jsem se tesila na tolik slibovanou ulevu.

PA mi musela nejdriv napichnout zilu a dat infuzi, aby mi neklesl uz takhle nizky tlak. Manzel mezitim obvolal zname, kterym jsme slibili dat vedet, az budeme v porodnici. Pak prisel anesteziolog a ja se musela po:,–(it, z jedne strany me podpiral manzel, z druhe PA a ja jim nevedomky drtila ruce. Nehybat se behem kontrakci bylo skoro nad moje sily, ale snazila jsem se, protoze jsem mela hruzu z toho, ze by to mou vinou pichnul jinam…Manzel nevidel pres moje zada, az kdyz doktor uklizel bunicinu politou necim rudym, tak se zdesil, co to tam se mnou delal, netusil chudak, ze to je jen dezinfekce Betadine. Vsichni mi slibovali, ze jeste dve kontrakce a pak to zacne pusobit, ale mne to trvalo jeste dalsich 45 minut, nez jsem pocitila jakousi ulevu a to jenom na prave strane. Leva byla porad „vzhuru“. A tak volali znovu aneteziologa, ktery me prevalil na levy bok. Jako naschval jim nesla zprovoznit pumpa, na kterou byl epidural napojeny, porad pipala a tak tam s tim bojovali. Ja kontrakce porad citila, ale znovu se daly prodychat. A tak jsem zavrela na chvili oci, abych si trosku odpocinula a nabrala silu.

Manzel odesel ven preparkovat auto a poslat domu dalsi sms a mezitim dorazila moje kamaradka s manzelem, museli snad priletet vrtulnikem, jelikoz tam byli behem par minut.:) Stihla jsem ji akorat vylicit jak to zatim postupuje a do toho neustale pripominat sestricce, ze ten epidural nefunguje, ze kontrakce porad citim a ze se to zhorsuje. Behem pulhodiny jsem byla s bolesti tam, kde jsem byla bez epiduralu. Kamaradcin manzel prchnul z pokoje, na chodbe narazil na manzela, kteremu rekl, ze se nemuze divat, jak trpim, a ten chudak letel zpatky ke mne, protoze kdyz pred pulhodinou odchazel, tak jsem akorat odpocivala, tak nechapal, jak muzu trpet, kdyz mam ten epidural.

Bolesti silily a silily, i kdyz jsem myslela, ze uz to ani neni mozne. Prisla se na me podivat doktorka s tim, ze mi pichne vodu. Ujistili me, ze voda je cista, coz me trosku uklidnilo. Ovsem silu mi to moc nedodalo, oci uz jsem zase nemohla ani otevrit a pri kontrakcich jsem spis vyla, dychani naprosto nepomahalo. Pred dvanactou me PA vysetrila s tim, ze jsem na 10 cm, takze me vycevkuje a pujdeme tlacit. Epidural me sice nezbavil bolesti, ale spolehlive me zbavil jakehokoliv citu od kycli dolu a pocitu na tlaceni a tak jsem tlacila s kontrakcema. Po dvaceti minutach, kdy miminko postoupilo jenom minimalne me PA upozornila, ze mu klesaji ozvy na 50 uderu za minutu a ze to muze byt tim, ze ma snuru kolem krku a nebo ji drzi v ruce a taha za ni. Na:,–(ili mi masku s kyslikem, ktera mi porad klouzala a ja si ji snazila utahovat, abych miminku dodala aspon o trosicku vic kysliku. PA volala telefonem z meho nocniho stolku doktorce, ale ta byla zrovna u jineho porodu a tak nemohla prijit. Telefonicky prikaz znel - prestat tlacit, dokud se tam nedostane. A tak jsem se pri kontrakcich opet svijela a chtela co nejdriv zacit tlacit, protoze mi prislo, ze pri tlaceni se ta bolest snasi lip.

Kdyz prisla doktorka, zacali jsme opet tlacit. Mela jsem jednu nohu oprenou o doktorcim bok a druhou o manzeluv a tlacila co mi sily stacily. Ovsem behem tlaceni jsem slysela tak akorat hukot krve v mych usich a tak jsem nevedela, jestli neslysim miminkovy ozvy kvuli tomu a nebo jestli mu srdicko nebije vubec. Mezi kontrakcemi jsem jenom skucela „my baby, my baby“, a doufala, ze me nekdo uklidni, ze miminko je v poradku. Misto toho me doktorka upozornila, ze se miminku moc dobre nedari a ze ho musi dostat ven driv, nez bude pozde.

Najednou byly v pokoji dalsi asi 3 PA a anesteziolog, manzela poslali podpirat mi hlavu a nohu mi prevzala nase PA. Tlacila jsem, co jsem mohla, ale moc se nedelo. A tak prisel na radu vakuovy extraktor. Jelikoz se to v anglictine rekne stejen jako vysavac, kamaradka, ktera stala za dverma z toho malem omdlela, protoze nevedela, co to je a predstavovala si, jak ze me to mimino vysavaji.:) Extraktor miminko posunul, ale ven neslo. A ja uz se videla, jak me vezou na akutniho cisare a jenom jsem doufala, ze me nebudou rezat s tim nefungujicim epiduralem. Pote co selhal extraktor, prisly na radu kleste. Mne uz to bylo celkem jedno, jen jsem si v duchu rikala „uz ze me to mimino konecne dostante!“. A pak po hodine tlaceni jsem najednou citila ulevu od velkeho tlaku mezi nohama, usysela jsem brek a na bricho mi polozili cosi tezkeho a mokreho a vsichni zacali volat „uz je tady!“. Vybidli manzela, aby mi rekl, co se nam to vlastne narodilo a ja cekala, ze rekne „je to kluk“ nebo „je to holka“, a on me naprosto vyvedl z miry, kdyz mi oznamil „Je to Erik!“. A pak jsme oba zacali brecet. A tak se nam v nedeli 15.5. ve 12.52 narodil Erik Daniel. Byl pochopitelne to nejkrasnejsi miminko na svete a i kdyz si toho hodne zkusil, mel naprosto krasne kulatou hlavicku a nikde ani stopu po modrinach. Urcite to bylo zasluhou te uzasne doktorky, protoze i presto, ze se narodil klestemi, nemela jsem ani nastrih, ani jsem nebyla potrhana, mela jsem jenom dva male stehy. To, ze jsem mela od tech klesti zlomenou kostrc jsem zjistila az po tydnu, kdyz jsem na kontrole rikala doktorovi, ze si absolutne nemuzu sednout a neni kvuli siti nebo otokum.

Doktorka cekala na porod placenty, ale to ja jsem vubec nepostrehla. Tesili jsme se z naseho miminka, sestricka mu hned pichla injekci vitaminu K a pak ho vzali na zvazeni a mereni a manzel to sel fotit. Prvni fotky jsou trosku rozmazane, rika, ze je to kvuli tomu, ze nechtel pouzivat blesk, ale ja ho tajne podezrivam, ze se mu klepala ruka.:)

Sestricky me umyly a napolohovaly v posteli, protoze jsem od kycli dolu stale nic necitlila, i kdyz mi epidural vyndali hned po porodu. PA mi prinesla obed, ktery jsem zhltla a pak mi prilozila Erika k prsu. Az teprve potom, co jsme se s nim pomazlili a PA ho ulozila ke spanku, jsem se dostala k tomu, abych zavolala tu novinu nasim, kteri uz doma trnuli hruzou, co se deje.

O pul 4 me PA predala sestre z sestinedeli, ktera me nutila chodit na zachod, ale ja se bala, protoze jsem stale jeste plne neovladala nohy. A tak jsem skoncila s dilatovanym mocovym mechyrem, ktery mi pak, kdyz jsem se konecne dostala na zachod, vesele pretekal. Ale upravilo se to behem vecera a nasledky zadne nemam. Vecer v 9 sestricka poprve Erika vykoupala a v 10 nas prestehovala na nas soukromy pokoj sestinedeli. Manzel si roztahnul kreslo a stasne usnul, ja jsem noc stravila nekolikahodinovym kojenim a i kdyz jsem nekojila, tak jsem pres to, ze jsem byla vzhuru dyl jak 36 hodin, nemohla spat. Byla jsem pretazena, vsechno me strasne bolelo, hlavou mi bezela spousta veci, ale byla jsem naprosto stastna, protoze jsem mela vedle sebe krasne a zdrave miminko.

Normalne by nas druhy den propustili domu, ale ja jsem ten vecer dostala horecku a tak mi brali krevni kultury a musela jsem cekat o den dyl na vysledky. Manzel tam byl celou dobu se mnou, jenom se domu odskocil najist a vysprchovat. Domu jsme tedy sli v utery a pak prislo sestinedeli se spankovou deprivaci, depresema, problemy s kojenim a dalsima vecma, ale to k tomu proste patri a dnes uz je to nastesti za nami. Doma mame uzasneho andilka, ktery hodne spinka a malo place, smeje se na nas tim bezzubym usmevem a mne pokazde uplne zjihne srdce. Bolest jeste zapomenuta neni, ale kdyby se me nekdo zeptal, tak bych do toho sla urcite znovu, protoze ten vysledek za to opravdu stoji. Jenom se priste uz nebudu chlacholit tim, ze mame v rodine rychle a nekomplikovane porody, protoze ten muj trval 20 hodin a komplikace se mi taky nevyhnuly. Ted uz vim, ze je lepsi si nic nepredstavovat a byt pripravena na vsechno.