3 měsíce od potratu
- O životě
- maminka 28
- 18.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V předešlém deníčku jsem psala o pocitech, které jsem cítila. Jelikož jsem sama sobě slíbila, že v tom budu i nadále pokračovat, rozhodla jsem se pro další deníček.
Můj první deníček nekončil příliš pozitivně… bylo to jen pár dnů po mém dalším nezdařilém těhotenství, psala jsem, že vůbec netuším, co bude dál. Musím říct, že rok 2011 byl opravdu drsný. Měsíc po mém potratu mi můj milovaný otec sdělil, že má rakovinu prostaty. V tu chvíli jsem myslela, že se mi hroutí svět… rakovina, všude o tom čtete, ale když vám tato zákeřná a nevyzpytatelná nemoc napadne vašeho nejbližšího, říkáte si, tak a co bude dál?
Tolik nocí jsem probrečela, nastudovala spoustu článků. Víme, co nás v nejbližších dnech čeká, nebude to jednoduché, ale pořádný boj, a já věřím, že všechno dopadne dobře, i když, co kdyby? Může se člověk připravit na to, že může ztratit svého otce? V hlavě se mi všechno mele, opět spousta pocitů, které mám v sobě. Zvládnu být i nadále silná? Musím, já musím, mám syna, který mě potřebuje, a rodiče budou potřebovat moji pomoc.
Říkám si, že ten nahoře nejspíš věděl, proč mi vzal miminko, věděl, že já jsem ta, která se dokáže odrazit ode dna a bude schopná postarat se o svého otce. Vím, že to dokážu, ale už netuším, jak dlouho. Všichni mě obdivují, jak se po všem dokážu smát a vyslechnout problémy ostatních, jsem už taková. Hlavně na sobě nedat nic znát. Kdyby všichni tušili, jak mi opravdu je. Ještě, že existuje možnost vypsat se zde, ani netušíte, jak moc mi pomáhá číst si vaše deníčky. Vím, že v tom nejsem sama a všem, kteří prožívají svou bolest, přeji, aby brzo odešla, aby se na nás usmálo štěstí, ale především zdraví, které je jen jedno.
Děkuji za přečtení a doufám, že další deníček bude jen a jen celý o dobrých zprávách ![]()
Přečtěte si také
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 44
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 45
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 80
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 1141
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 1317
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 948
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 475
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 827
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1204
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 903
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...