Mám v sobě spoustu pocitů
- O životě
- maminka 28
- 11.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milujicí muž, krásný chlapeček, 4 nezdařená těhotenství. Naprostou shodou náhod jsem se dostala na stránky eMimino.cz a začetla se do příběhů, které píšete. Na to konto jsem si řekla, že to zkusím taky. Jenže vůbec netuším, kde začít. Jsem šťastná a vlastně i hodně nešťastná. Mam skvělého skoro manžela a báječného syna, krásný domov, dobrou práci, tak se možná ptáte, proč nešťastná?
Svého životního partnera znám už vlastně od plenky. Ve skutečnosti jsme se potkali až v šesté třídě. Nikdy by mě nenapadlo, že on bude mou oporou, životním partnerem. Jak on říká, miloval mě již od základky a ani mně nebyl lhostejný. Velká láska však propukla až na střední škole. Chodíme spolu od 16 let, nyní je nám 28. Když nám bylo 17, velkou neopatrností jsem otěhotněla (antikoncepci jsem ze zdravotních důvodů brát nemohla a na kondom tak nějak nebyl čas 
Nikdy nezapomenu, jak reagovali rodiče nás obou. Však my oba věděli, čeho jsme se dopustili. Pro všechny existovala jen možnost dát dítě pryč (jak jsem se cítila nemusím nikomu popisovat, jsem si jistá, že bych byla už tehdy dobrou matkou, ale neměli jsme nic a zůstat na krku rodičům opravdu nešlo).
Život po této zkušenosti šel dál, ale nikdy na ni nezapomenu. Čas plynul a náš vztah nějak nebylo kam posouvat, měli jsme práci, bydlení a tak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit založit rodinu. Jenže jak, když jsme oba pracovali na směny a nějak jsme si doma podávali kliku (jó, co člověk stihne udělat během pár minut 
), ani už si nepamatuji, jak dlouho jsme pracovali na miminku, ale když mi gynekolog sdělil, že jsem těhotná, nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem tak moooc šťastná, jenže moje štěstí trvalo jen pár týdnů. Po jedné z kontrol mi sdělili, že se jedná nejspíše o zamlklé těhotenství, v nemocnici vše potvdili. Musela jsem na vyčištění, byla jsem v 9. tt. Bože, tak moc to bolelo. Všichni mě uklidňovali, ale nějak to nepomáhalo. Měla jsem stavy, kdy mi vadil pohled na těhotnou ženu, kočárek… vždycky se mi oči zalily slzami. Pomohla mi až psycholožka, které jsem se mohla vypovídat.
Můj gynekolog nepátral po tom, proč se to stalo a jak je možné, že nemůžu dále otěhotnět. Jednou v naději, že jsem opět těhotná, mi sdělil, že nic neumíme, ať zkusím souseda (myslel si, jak je vtipný, ale žena, která na tom nebyla moc psychicky dobře se tomu smát nemohla), vyměnila jsem gynekologa a ten začal konat. Krevní testy atd., zjistil, že mam vysoký prolaktin a nasadil léčbu. Po dvou měsících jsem otěhotněla. Těhotenství bylo od začátku rizikové. Ve 13. tt jsem začala krvácet a musela do nemocnice. Miminko bylo naštěstí v pořádku a mně pomohli léky na zastavení krvácení. Celou dobu jsem k němu hovořila a prosila ho, aby tam zůstalo, že ho velice miluji a ono bylo natolik silné, že to zvládlo. V prosinci 2006 se nám císařským řezem (porod byl hodně bolestivý)narodil krásný chlapeček Kubíček. Měříl 56 cm a vážil 4,44 kg. Tento rok mu bude 5 a je moje „1“. Miluji Tě!
V roce 2009 mi lékařka sdělila, že jsem těhotná, ale že v děloze zatím nic není. Moje radost netrvala dlouho, ještě ten den mě můj skoro manžel odvezl do nemocnice. V jednom týdnu jsem prodělala 2× čištění, ale stále jsem měla pozitivní hcg testy. Těhotenství bylo mimoděložní. Okamžitě jsem se nechala převést do jiné nemocnice, kde mě operovali. Měla jsem již prasklý vejcovod a krvácela do břicha. Tímto děkuji lékařům v Kutné Hoře, kteří mi tak „trochu“ zachránili život. Opět jsem se s touto ztrátou poprala, mám přeci krásného syna, pro kterého tu musím být ve dne v noci.
Toto léto bylo pro mě hodně obtížné. Padla na mě pracovní krize, a co hůře, v srpnu jsem se já, manžel a syn vraceli od kamarádky a našli jsme u silnice mladého motorkáře, kterému jsme se snažili poskytnout první pomoc. Přes všechno snažení nám umřel pod rukama. Můj manžel je na tyto situace zvyklý (setkává se s tím často), ale já jsem člověk, který se bojí smrti a všeho s ní spojeného. Vůbec nedokážu pochopit, kde jsem ten večer v sobě našla sílu a dokázala pomáhat. Jenže tento otřesný zážitek ve mně zanechal velkou bolest. Nikdy nezapomenu na tvář toho mladého člověka, kterému nebylo ani osmnáct. Kolik nocí jsem probrečela. Lékaři mi napsali utišující léky, ale já si řekla, že to všechno zvládnu. Chtěla jsem zapomenout a tak víc než kdy jindy jsem potřebovala vnímat lásku svého může. Při jednom krásném milování jsem cítila něčí přítomnost, někdo mi dýchal na záda. Přísahám, že to byl ON. Musela jsem změnit polohu, abych se toho pocitu zbavila. Bylo to pryč, uf.
Za dva týdny nás čekala krásná dovolená v Egyptě a mě se konečně povedlo uložit si tuto událost do podvědomí. Po návratu z dovolené se mi nedostavila menstruace, a tak mé kroky vedly rovnou na gynekologii. Jsem těhotná, to není možné, po takové dlouhé době, hurá, hurá, hurá. Za to jistě může ten vyhaslý život, říkala jsem si (na tohle já věřím)… holka, proč se těšíš předčasně? Mohla jsi tušit, že se něco stane, vždy máš těhotentsví s problémy, tak proč ses divila, když jsi začala opět krvácet… proč? To jsou mé otázky, další „super“ zážitek. Prodělala jsem samovolný potrat. Bolesti, které jsem měla, mohu přirovnat k porodním.
Není to ani týden. Smutek je ještě čerstvý, mám kolem sebe skvělé lidi, ale opět se s tím musím vyrovnat jen já sama… nikdo z nich neví, jak se cítím. Všichni si myslí, jak jsem šikovná, že to zvládám. Pravda je taková, že ne. Když jsem sama, brečím, svou bolest se snažím zajíst, ale nepomáhá to. Až vlezu na váhu, nejspíš se mi protočí oči, na svoje nejmilejší se chovám, tak nějak hrubě a to nechci, ale nemůžu si pomoci. Chtěla bych se zavřít mezi 4 stěny, nabalit si kopu jídla a vylézt až za rok. Jak tohle zvládnu… netuším.
Přečtěte si také
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 2260
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 1569
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 1151
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 309
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 6378
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3439
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 11291
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 12242
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 2305
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 7423
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
