Mám v sobě spoustu pocitů
- O životě
- maminka 28
- 11.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Milujicí muž, krásný chlapeček, 4 nezdařená těhotenství. Naprostou shodou náhod jsem se dostala na stránky eMimino.cz a začetla se do příběhů, které píšete. Na to konto jsem si řekla, že to zkusím taky. Jenže vůbec netuším, kde začít. Jsem šťastná a vlastně i hodně nešťastná. Mam skvělého skoro manžela a báječného syna, krásný domov, dobrou práci, tak se možná ptáte, proč nešťastná?
Svého životního partnera znám už vlastně od plenky. Ve skutečnosti jsme se potkali až v šesté třídě. Nikdy by mě nenapadlo, že on bude mou oporou, životním partnerem. Jak on říká, miloval mě již od základky a ani mně nebyl lhostejný. Velká láska však propukla až na střední škole. Chodíme spolu od 16 let, nyní je nám 28. Když nám bylo 17, velkou neopatrností jsem otěhotněla (antikoncepci jsem ze zdravotních důvodů brát nemohla a na kondom tak nějak nebyl čas 
Nikdy nezapomenu, jak reagovali rodiče nás obou. Však my oba věděli, čeho jsme se dopustili. Pro všechny existovala jen možnost dát dítě pryč (jak jsem se cítila nemusím nikomu popisovat, jsem si jistá, že bych byla už tehdy dobrou matkou, ale neměli jsme nic a zůstat na krku rodičům opravdu nešlo).
Život po této zkušenosti šel dál, ale nikdy na ni nezapomenu. Čas plynul a náš vztah nějak nebylo kam posouvat, měli jsme práci, bydlení a tak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit založit rodinu. Jenže jak, když jsme oba pracovali na směny a nějak jsme si doma podávali kliku (jó, co člověk stihne udělat během pár minut 
), ani už si nepamatuji, jak dlouho jsme pracovali na miminku, ale když mi gynekolog sdělil, že jsem těhotná, nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem tak moooc šťastná, jenže moje štěstí trvalo jen pár týdnů. Po jedné z kontrol mi sdělili, že se jedná nejspíše o zamlklé těhotenství, v nemocnici vše potvdili. Musela jsem na vyčištění, byla jsem v 9. tt. Bože, tak moc to bolelo. Všichni mě uklidňovali, ale nějak to nepomáhalo. Měla jsem stavy, kdy mi vadil pohled na těhotnou ženu, kočárek… vždycky se mi oči zalily slzami. Pomohla mi až psycholožka, které jsem se mohla vypovídat.
Můj gynekolog nepátral po tom, proč se to stalo a jak je možné, že nemůžu dále otěhotnět. Jednou v naději, že jsem opět těhotná, mi sdělil, že nic neumíme, ať zkusím souseda (myslel si, jak je vtipný, ale žena, která na tom nebyla moc psychicky dobře se tomu smát nemohla), vyměnila jsem gynekologa a ten začal konat. Krevní testy atd., zjistil, že mam vysoký prolaktin a nasadil léčbu. Po dvou měsících jsem otěhotněla. Těhotenství bylo od začátku rizikové. Ve 13. tt jsem začala krvácet a musela do nemocnice. Miminko bylo naštěstí v pořádku a mně pomohli léky na zastavení krvácení. Celou dobu jsem k němu hovořila a prosila ho, aby tam zůstalo, že ho velice miluji a ono bylo natolik silné, že to zvládlo. V prosinci 2006 se nám císařským řezem (porod byl hodně bolestivý)narodil krásný chlapeček Kubíček. Měříl 56 cm a vážil 4,44 kg. Tento rok mu bude 5 a je moje „1“. Miluji Tě!
V roce 2009 mi lékařka sdělila, že jsem těhotná, ale že v děloze zatím nic není. Moje radost netrvala dlouho, ještě ten den mě můj skoro manžel odvezl do nemocnice. V jednom týdnu jsem prodělala 2× čištění, ale stále jsem měla pozitivní hcg testy. Těhotenství bylo mimoděložní. Okamžitě jsem se nechala převést do jiné nemocnice, kde mě operovali. Měla jsem již prasklý vejcovod a krvácela do břicha. Tímto děkuji lékařům v Kutné Hoře, kteří mi tak „trochu“ zachránili život. Opět jsem se s touto ztrátou poprala, mám přeci krásného syna, pro kterého tu musím být ve dne v noci.
Toto léto bylo pro mě hodně obtížné. Padla na mě pracovní krize, a co hůře, v srpnu jsem se já, manžel a syn vraceli od kamarádky a našli jsme u silnice mladého motorkáře, kterému jsme se snažili poskytnout první pomoc. Přes všechno snažení nám umřel pod rukama. Můj manžel je na tyto situace zvyklý (setkává se s tím často), ale já jsem člověk, který se bojí smrti a všeho s ní spojeného. Vůbec nedokážu pochopit, kde jsem ten večer v sobě našla sílu a dokázala pomáhat. Jenže tento otřesný zážitek ve mně zanechal velkou bolest. Nikdy nezapomenu na tvář toho mladého člověka, kterému nebylo ani osmnáct. Kolik nocí jsem probrečela. Lékaři mi napsali utišující léky, ale já si řekla, že to všechno zvládnu. Chtěla jsem zapomenout a tak víc než kdy jindy jsem potřebovala vnímat lásku svého může. Při jednom krásném milování jsem cítila něčí přítomnost, někdo mi dýchal na záda. Přísahám, že to byl ON. Musela jsem změnit polohu, abych se toho pocitu zbavila. Bylo to pryč, uf.
Za dva týdny nás čekala krásná dovolená v Egyptě a mě se konečně povedlo uložit si tuto událost do podvědomí. Po návratu z dovolené se mi nedostavila menstruace, a tak mé kroky vedly rovnou na gynekologii. Jsem těhotná, to není možné, po takové dlouhé době, hurá, hurá, hurá. Za to jistě může ten vyhaslý život, říkala jsem si (na tohle já věřím)… holka, proč se těšíš předčasně? Mohla jsi tušit, že se něco stane, vždy máš těhotentsví s problémy, tak proč ses divila, když jsi začala opět krvácet… proč? To jsou mé otázky, další „super“ zážitek. Prodělala jsem samovolný potrat. Bolesti, které jsem měla, mohu přirovnat k porodním.
Není to ani týden. Smutek je ještě čerstvý, mám kolem sebe skvělé lidi, ale opět se s tím musím vyrovnat jen já sama… nikdo z nich neví, jak se cítím. Všichni si myslí, jak jsem šikovná, že to zvládám. Pravda je taková, že ne. Když jsem sama, brečím, svou bolest se snažím zajíst, ale nepomáhá to. Až vlezu na váhu, nejspíš se mi protočí oči, na svoje nejmilejší se chovám, tak nějak hrubě a to nechci, ale nemůžu si pomoci. Chtěla bych se zavřít mezi 4 stěny, nabalit si kopu jídla a vylézt až za rok. Jak tohle zvládnu… netuším.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 505
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 339
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 281
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 231
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 276
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3005
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2100
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3812
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13553
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1040
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
