Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu

Jenže pak jsem začala toužit po rodině. Lucas mě požádal o ruku a máma mi tehdy řekla, že budu nešťastná. Ten kluk je dobrý na zábavu, ale nebude to chlap pro život. Já se jen usmívala. A teď, po dalších letech, když už jsem máma tříletých dvojčat a Lucase prakticky nevídáme, jí dávám za pravdu.

Nějaký čas jsme žili v Anglii, ale po čase jsem se s dětmi vrátila domů. Lucas vůbec nemínil měnit svůj životní styl kvůli dětem. Chtěl, abychom cestovali společně. Jenže peníze, které jsme měli našetřené, stejně jako prostředky z jeho dědictví, došly a bylo potřeba, aby někdo z nás nastoupil do práce.

On tohle neřeší. „Nějak bylo, nějak bude,“ říká. Jenže už máme závazky a nejde spoléhat na to, že se všechno nějak zvládne. Vrátila jsem se domů sama s dětmi. Lucas je teď někde v Austrálii a tvrdí, že vydělává peníze, ale já tomu moc nevěřím. Mně se podařilo najít práci na částečný úvazek u kamarádky ve firmě a naši mi pomáhají s dětmi.

Najednou zjišťuji, že právě takový život chci žít. Ne ze dne na den. Bylo to fajn tenkrát, když jsme byli mladí. Jenže s dětmi je to jiné. Potřebujeme zázemí, peníze a kolem sebe lidi, kteří nás mají rádi a na které se můžeme spolehnout.

Jenže já bych chtěla i chlapa, který to bude prožívat s námi. A obávám se, že otec mých dětí to nebude.