Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala

V současné firmě pracuji skoro sedm let. Za tu dobu jsem převzala spoustu nových úkolů, zaučovala nové kolegy a několikrát zůstávala déle, když bylo potřeba něco dokončit. Nikdy jsem si nestěžovala a měla jsem pocit, že moje práce je vidět.

Poslední dobou jsem si ale začala uvědomovat, že můj plat už neodpovídá tomu, co dělám. Všechno zdražilo a zároveň jsem zjistila, že někteří novější kolegové berou podobné peníze jako já, přestože mají výrazně méně zkušeností.

Dlouho jsem sbírala odvahu, ale nakonec jsem si domluvila schůzku se šéfem. Přišla jsem připravená, měla jsem sepsané argumenty a snažila jsem se mluvit věcně.

Šéf mě vyslechl a pak se jen pousmál.

„Víš, v dnešní době by měl být člověk rád, že má práci.“

Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže nedělal. Následovalo několik minut vysvětlování, že firma musí šetřit, že doba je nejistá a že bych se měla dívat i na jiné benefity než jen na výplatu.

Domů jsem odcházela s pocitem, že jsem udělala něco špatně. Čím víc o tom ale přemýšlím, tím víc mě jeho reakce mrzí. Ne ani kvůli těm penězům, ale kvůli tomu, jakým způsobem se mnou mluvil.

Od té schůzky se nemůžu zbavit pocitu, že si mé práce vlastně vůbec neváží.

Přeháním? Nebo by vás podobná odpověď od nadřízeného také zasáhla?