Čekání na "noc v suchu"
- Zdraví
- Anonymní
- 10.10.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Naše zkušenosti nočním pomočováním (enurézou) u syna.
Tenhle deníček jsem se rozhodla napsat na základě našich prožitých peripetií. Dostávala jsem plno dotazů z mého okolí, byla jsem svědkem toho, že plno lidí má o nočním pomočování u dětí zcela chybné informace, tak jsem se rozhodla sepsat naše zkušenosti a popsat tu cestu, kterou jsme si prošli, než se problém stabilizoval.
Náš syn, říkejme mu třeba Michal, byl odmalička chytrý, bystrý, šikovný kluk. Neměl žádné vývojové obtíže a troufnu si říci, že žil v docela harmonickém prostředí. Byl naším prvním dítkem, takže jsem se dmula pýchou, když už někdy v jedenácti měsících přijímal nočník a pomocí určitých signálů naznačoval, že jej chce použít. Samozřejmě s další vývojovou fází, rozvojem chůze a novými podněty jsme byli opět na začátku. Ale měla jsem na něj čas, netlačila jsem s odnaučováním na pleny, přesto někdy okolo druhého roku sám odhodil plenku a víceméně spolehlivě chodil přes den na nočník. V tuto dobu měl stále plenku na noc i když nějakou dobu docela protestoval, že plenky jsou jen pro miminka.
S narozením brášky přišlo i krátké období malých nehod přes den, ale to zase brzy přešlo. Když si Míša zvykl na přítomnost brášky a zjistil, že rodiče ho rozhodně nechtějí poslat na druhou kolej, srovnal se. Krátce žárlil a dělal i drobné schválnosti, předstíral, že je miminko a neumí věci, které dávno znal, ale na to už zkrátka jedináčci sesazení z trůnu prostě mají právo. Na nic jsme netlačili, nechávali jsme odplenkování na noc víceméně na něm. Učinili jsme vždy nějaký ten pokus, poté co byla plenka dva, tři dny suchá, ale bylo to o náhodě. Mléko v tu dobu již na noc nepil. Co mi připadalo zvláštní bylo to, že i když se v noci pomočil, vzbudil se až ráno, pokud jsme ho nevzbudili my. Asi od 10 měsíců měl ve zvyku spát celou noc, nebudil se, vždy spal klidně a tvrdě až do rána. Pokud jsme ho v noci převlékli, ani si nepamatoval, že měl nějakou nehodu.
Ve věku okolo 3-3,5 roku bych se nijak nebránila plenu Míšovi na noc nechat, ale on ji nechtěl za žádnou cenu. Pral se s námi, odmítal ji, že je velký kluk a sliboval, že se nepočůrá. Samozřejmě to chudák nemohl nijak ovlivnit, sám se prostě nikdy nevzbudil. Už jsem nějakou dobu pátrala po informacích, našla jsem celou řadu odborných článků i jeden skvělý web, který se věnuje tomuto problému. Pediatrička byla o všem informovaná a v podstatě soustavně nás ujišťovala, že opravdu není proč spěchat, že má ještě nezralou močovou soustavu nebo malou kapacitu močového měchýře, prý se určitě situace s věkem stabilizuje. Já však neměla moc na výběr, na plenu se nenechal přesvědčit, takže jsme systémem pokus a omyl vychytávali čas k probuzení a vysazení na nočník.
Bylo to někdy úmorné a prali jsme celou postel prakticky každý druhý den. Nikdy jsem se nerozčilovala, malému nenadávala a nesnažila se ho vinit, ale byla jsem z toho už docela nešťastná a někdy to ve mně doslova vřelo. Postupně jsme vychytali, že nefunguje probuzení po 2-3 hodinách spánku, ale u našeho synka, který chodí spát okolo 20.30 musíme provádět akci posazení na nočník okolo 1 hodiny. Každý den jsem tedy chodila spát až poté, co jsem malého nechala vyčůrat, a snažili jsme se, aby více pil přes den a méně před spaním. V tu dobu začal chodit do školky a odpolední spaní byl také problém, skoro denně jsem nosila domů pytlík s mokrým pyžamem. Měli jsme ale obrovské štěstí na báječné učitelky, donesla jsem podložky a paní učitelka se snažila Míšu přimět, aby pil více během dopoledne a ne tolik u oběda, posílala ho na toaletu i těsně před usnutím a pomaloučku docházelo ke zlepšení a nehody už měl tak maximálně jednou týdně. Asi po půl roce už bylo odpolední spaní ve školce zcela bez nehod. Sám Míša z toho měl obrovskou radost a každý den hrdě hlásil, že se nepočůral. Bylo to naše malé vítězství. Kdo nezažil, zřejmě nepochopí, jak moc jsme byli zoufalí, bála jsem se, že se mu děti budou posmívat, ze začátku tu byla i obava, aby ho ze školky nevyloučili.
V noci jsme ale byli stále na tom samém, režimová opatření fungovala tak 5 ze 7 nocí, někdy prostě docházelo k nehodám a ani poté, co Míša oslavil své 4. narozeniny, nemohli jsme říci, že to máme pod kontrolou. Stále jsem prala a prala a prala, pediatrička nás ujišťovala, že opravdu není důvod ke spěchu, močová soustava se vyvíjí, až okolo 5. roku je případně vhodné začít s léčbou. S Míšou jsme o tom mluvili, bylo mu to vždycky líto, zlobil se na svoje tělo, že ho takhle vždycky zklame. V knížkách jsem mu ukazovala, jak tělo funguje a že to opravdu není jeho vina, že má tyhle nehody. Udělali jsme tabuli, kam jsme malovali sluníčko, když byla suchá noc a mráček, když se nepovedlo, z každého sluníčka měl malý obrovskou radost. Nijak moc se během roku situace nezlepšila. Naštěstí jsme nepraktikovali nějaké noční probouzení, které by bylo jakkoli drastické, v podstatě v polospánku jsme ho posadili, vyčůral se spal dál.
Míšův malý bráška Matěj vyrostl, na nějaké velké odplenkovací akce před prvním rokem nebyl čas, v 18 měsících nočník moc nebral, ale v 21 měsících najednou začal sám a do měsíce byl bez plen na den i noc. Neměl nejmenší problém. Až nás to šokovalo, jak snadné a hladké to bylo, o to víc jsem se ale trápila tím, že náš dvouleťák nepotřebuje pleny, zatímco jeho velkého bráchu stále trápí noční pomočování.
Oslavili jsme s Míšou jeho 5. narozeniny, náš noční režim byl do té doby stále neměnný - když jsem náhodou zaspala, ráno bylo mokro. Byla jsem v tu dobu docela vyčerpána, čekala jsem naše třetí dítě, sundavat synka, který měl okolo 20 kg v noci z palandy, už bylo docela náročné. Dohodli jsme se, že zkusíme nebudit. Vydržel týden v suchu, pak sem tam nehoda, ale bývalo to třeba po náročnějším dni, kdy neměl běžný režim nebo když bylo velké horko, v podvečer běhal po hřišti a více pil. Dostali jsme na na stav, kdy měl nehodu již maximálně 5× do měsíce. Míšu jsme už nebudili, jen hlídali režim a zavedli totální zákaz limonád a sladkých šťáv večer. Situace se stabilizovala, ale třeba dovolená, víkend u babičky, přespání u kamaráda nebo jen účast na dětské oslavě většinou byly problém.
Za chvíli Míša sfoukne na svém dortu už 6 svíček, je to velký kluk, byl vždycky větší než jeho kamarádi, někdo ho podle vizáže tipuje pomalu na 8 let. Nechci říkat, že jsme vyhráli, ale už je to dobré, nehody jsou velmi vzácné, maximálně jednou za měsíc, ale probudí se a třeba jen nestihne doběhnout na WC. Měli jsme štěstí a léčba nakonec nebyla potřeba. Nedokážu říci, kde přesně byla příčina, ale pravděpodobně nezralá močová soustava.
Potkala jsem za tu dobu, co jsme se potýkali s tímto problémem, plno maminek, které se vlastně svěřily až po tom, co jsem začala já. Zjistila jsem, že plno dětí má s nočním pomočováním problém a plno rodičů se na ně zlobí, věří, že je tomu prostě nějak odnaučí, v krajním případě třeba i trestáním. Existuje řada příčin, krom čistě fyziologický i ty psychické a také řada různých řešení a ne vždy to musí být léky, ale často právě ty léky pomohou. Určitě je na místě konzultace s odborníkem, ale močová soustava dozrává okolo 5. roku věku, každé dítě je zkrátka individualita. Nejhorší je ten tlak od rodiny, známých a zejména prarodičů a naprosto špatně je, když je tlak vyvíjen směrem k dítěti. Není na místě dítě trestat, stejně jako není na místě vinit sebe z neschopnosti.
Pokud někomu naše zkušenost pomůže, budu moc ráda. Hledejte informace, ptejte se lékařů, zkuste různá opatření, ale hlavně se nezlobte na své děti…
Přečtěte si také
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 347
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 530
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 454
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 1735
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 846
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 556
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1295
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1101
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 486
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1660
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Můj manžel měl tohle taky, když byl malý. Ladovali ho nejakymi léky a vůbec to nepomohlo..až v dospelosti bohužel prisli na to, že má docela velký problém se zády. Kdyby na to byvali prisli dřív a řešili, neměl by tenhle problém a pak by měl i snazší život v dospělosti…je fajn, že se vám to povedlo bez léků:)
Anonym kvůli osobním informacím.