Deník miminka II.

Začíná mi neskutečně hrabat, člověk leží na gauči, venku se chumelí, brrr, už aby bylo krásně 

V neděli jsme byli s Jaromírem v Budějkách na kaufech v New Yorkru, tedy než jsme vyrazili, tak jsem půl hodiny čekala na partnera, nemohl najít druhou ponožku, já načančaná a krásná jsem čekala v chodbě, natěšená na změnu, válení se jen na gauči a miláček stále hledal ponožku, říkám mu, tak si vem jiný a on né, že chce zrovna tyhle, fajn řekla jsem mu, ty být moje dítě, plácnu ti ji přez zadek a jdeme a on, já nebýt tvoje dítě, já jí prostě musím najít!

Joooo, matematický typ, prostě si něco umane a musí to vyřešit… po půl hodině hledání řve: hurááá, našel jsem ji, Vládí, jsem dobrej co? Mně mezitím splaskly vlny na vlasech, díky tomu jak se potím, je mi stále horko, se mi rozmazal make up, ale co, jsme štastní, máme ponožku, JUPÍÍÍÍÍ… V autě mi Jaromír řekl: já jsem tak rád, že jsem ji našel, vrtalo by mi to hlavou kde je a vůbec bych se nemohl soustředit na Budějky a kaufy, lásko. MILUJI HO, upocená, orosená, co na to říci, pomsta bude sladká 

V New Yorkru byla ohromná akce, slevy, miláčka jsem poslala s deseti věcmi do kabinky, nosila jsem mu tam svetříky, byly v akci, no nekup to, jak by řekl můj tatínek Hodně jsme ho zásobovala, aby nemohl z kabiny utéct, joooo, kdyby nehledal ponožku, už by tam být nemusel Po vyzkoušení asi 25 svetrů to vzdal, je to šikula, má výdrž, jinej chlap by už utekl… no a takhle z dálky na mě mrkal krátký černý kabátek, cena, 1.650,– Kč, sakryš a tak mi sluší!

A hlavně pásek má nad pupíkem, nad bříškem, ty jo, že bych ten kabátek od ježíška z Kenvela velikosti 34 už pověsila na hřebík? Kdykoliv sedám do auta, musím nejdřív rychle rozepnout knoflíky, prostě to bříško vám nedovolí si sednout, bolí to Hmmm, jojo, tenhle nový kabátek je velikost 38! Paráda, nic mne ani miminko neškrtí a já mohu vyvalit břuch Pane jo, už nosím oblečení o 2 velikosti větší. Jiný kabátek tam už nebyl, ale všude psali akci na vše, došla jsem ke kase a slečna, velice nepříjemná slečna, mi oznámila, že kabátek byl zlevněn na 269,– Kč ty jo, mám Vánoce 

Pravdou je, že se přežírám, no a Jiný stav je jiný stav, je to výjimečný stav, kdy mužete sežrat úplně všechno, tláskat o 106 a nikdo vám nic neřekne. Právě ležím na gauči, mám v sobě 4 kola salámu s octem a cibulí (opět už mohu jíst ocet a cibuli ) a hned na to mandarinku a hned na to plný talíř špaget, mňamky mňam Jiný stav je tak KRÁÁÁÁSNÝÝÝÝ A všicí kolem vás maji radost, že vám chutná, že pěkně papkáte a rostete 

11. února jdeme na ples, Míšovo neteř Kristýnka má maturák, všicí budou tak krásní, a tak jsme se rozhodli sehnat nějaké botičky a šatičky (velrybí velikost), ano ano, šaty jsme sehnali, korzetové černé s volány, výhoda těhotenství je, že nepotřebujete podprdu, (z nulek najednou mám skoro trojky, a to jsme ve třetím měsíci! Časem to budou šestky či co, a máte tak krásná velká prsa, nevýhoda je, že v šatech vypadáte jak ve skafandru, břicho a zadek je několikanásobně oteklé a vy se cítíte děsně, a na plese bude tolik krásných mladých hubených! děvčat a já jsem ve fázi, kdy nevypadám těhotně, ale obtloustle! Ještěže jsem s velmi nepříjemnou slečnou prodavačkou domluvena, že je mohu nejdéle do 14 dnů vrátit, člověk neví, jak bříško rychle povyroste 

Včera jsem byla se svou úžasnou skorošvagrovou na obídku, chudák, jednou týdně chodí se mnou na obídek, odnáší to, jsem absolutně nevykecaná Ale už jenom 2 týdny a jsme za krizí, vezmu auto a tradá, kočičky moje, všechny vás navštívím, nemohu se dočkat na nové drby a atd. Dnes ležím od rána na gauči a hledám na netu kočárek, vůbec ale vůbec se v tom nevyznám, zkouším různé poradny, diskuse, ale každá mamča upřednostňuje ten svůj kočár, cenová relace 5.000-49.000, pomoooc, nechápu rozdíly, na obrázcích vypadaji všechny tak podobně, z psychologie zákazníka žena kouká stejně jenom na barvu, tak jaký je rozdíl? Možná ty alu či plast kolečka, která se stejně ještě nafukují, tak nevím, ale už mi z toho hrabe a to dost!

Tak ve středu 2. února jedem na ultrazvuk, poprvé i s partnerem, jsem zvědavá co to udělá s Míšou, zrovna včera, když mi hladil bříško, říká, že vůbec neví, ale asi ho to ještě víc rozněžní Kdyby mohl, tak by i kojil Před 14 dny jsme byla u pana doktora praktického lékaře, vystavil mi neschopenku, pan doktor má doma asi rok a půl letého syna a manželka také vypadá hodně přes třicet. Když jsem neuspěla s antidepresivy u mého gynekologa, nebo s léky na asexualitu, zkusila jsem to u pana doktora praktického:) Pan doktor se zasmál, že mne chápe, ale nic neexistuje Antidepresiva mi nepředepíše, prý je to normální stav a že se to určitě zlepší, pan doktor je takovej citlivější, jak má doma malého špunta.

A tak jsem mu řekla, že citově nic necítím, že jsem těhotná, pořád mi to necvaká a naopak muj přítel, že je užasný, a že když jsme tuto krásnou zprávu oznamovali, ukápla miláčkovi slza A pan doktor: ááááá, tak to váš partner trpí syndromem a já říkám proboha jakým? A pan doktor: syndrom, teď si nemohu vzpomenout na název, ale je to syndrom pocházející z afrického kmene, kde takhle muži maji citlivějčí vnímání k budoucímu potomkovi, a prožívají s partnerkou těhotenství No těbůh, tohle až řeknu Míšovi, že trpí syndromem afrického kmene:) No a říkám pane doktore, to je krásné, myslím si že přítel bude mít možná i porodní bolesti, a pan doktor se smál od ucha k uchu 

A říkám: pane doktore, a vy jste tohle necítil, když jste čekali vašeho krásného syna? A pan doktor kouknul na nástěnku, kde vysí cca 50 fotek jeho syna, od narození až do teď a řekl, ne, neprožíval slečno Bicková, pche JEŠITA, to určitě, prostě to nepřiznal… fotky tři prdele, a on to takhle neprožíval, kecá Pravdou je, že miláček zprávu o africkém syndromu vzal s nadhledem a naopak sám řekl, že pan doktor kecá, že tohle prožívá určitě každý muž v postarším věku, když očekává miminko Tak uvidíme, jestli přijdou na Míšu i porodní bolesti 

Tak nám držte pěstičky, 2. února se dozvíme jak dopadly testy a jak se má mrňousek v bříšku 

Pane bože, copak mohu být v klidu, právě mi ted u hlavy po žluté kožené sedačce přeběhla Johana, pavouk! Tlukot mého srdce je tak rychlý, že s sebou asi seknu, ano ano vraždila jsem, a je po ní, chich, ale je mi špatně až od žaludku… Doma se nudím ,je tu uklizeno, načančáno, a tuhle ráno se probudím, a ve vlasech mrtvou Johanu! Jsem ji přilehla v noci, tuhle je i milášek všechny vymetl, PRÝ, já u toho nebyla, dostal rozkazem všechna nedostupná místa prošmejdit, můj partner selhal, neprošmejdil, škyt, je mi děsně… proboha. kde se tu pořád berou!

Na stěnách nejsou, jsem rozhozená až se mi chce brečet, káp slza, strašné, jsem psycho na pavouky, no tohle… jojo jiný stav! A to mám být v klidu! Už jsem ten email chtěla poslat a vidím 10 cm od hlavy mé hlavy pavouka, notebook vyletěl do vzduchu! Ještě že se to uložilo To jsou problémy, co? Prostě mi hrabe, omlouvám se za tento depresivní emailík, ale třetí týden doma, to haraší každému, už aby tu bylo jaro a sluníčko Tady v horách, v kopcích, na konci světa ne a ne vysvitnout.

Už budu končit, vyhrála jsem bitvu a jdu se nalíčit, večer jedem do Budějek na nějaké školení, rozhodli jsme se s partnerem zdokonalovat, tak mi držte pěsti 

Přeji hezký den, papa…