Domácí násilí

Ahoj všem, asi 2 roky čtu emimino.Několikrát jsem posílala i nějaký komentář.Dnes je mi velmi smutno a ráda bych se s vámi podělila o svůj velmi nepříjemný zážitek. Jsou tu prakticky jen samé ženy a ráda bych znala i názor některé z vás.Některým se může zdát můj článek hodně zmatený, ale já jsem zrovna plná emocí a předem se za chaos v mých myšlenkách omlouvám.

Sama jsem šťastně vdaná a mám 2 úžasné děti. Bohužel to samé nemohu říct o životě mojí sestry. Sestra je o 7 let mladší než jsem já a má krásnou, šikovnou dcerušku, která dnes oslavila 3. narozeniny. Její život je taková houpačka.Jednou si dole a jednou nahoře. No, po dobu, co žije se svým nynějším přítelem a otcem její holčičky, je její situace pořád dole. Celá naše rodina tím velice trpí, protože její partner je skutečně gauner a násilník. Naše mamka se s tím nesrovnala dodnes (přítel je jiné národnostní menšiny), ale neustále měla snahu tolerovat ho, a tak veškeré oslavy se konaly i s pozváním jeho osoby a jistou dobu fungovala i finanční výpomoc. My doma jsme si byli všichni hodně blízcí, mamka nás vychovávala sama a my jsme sestrou prožily dobré i špatné věci.To nás hodně spojilo, a tak všechno spolu dost prožíváme. Spousta lidí tohle nechápe, ale já už jiná nebudu.
Prvně (já nemohu ani napsat jeho jméno, jak strašně jsem naštvaná) mojí sestru uhodil, to byla ještě těhotná. Mamce jsme tehdy nic neřekly, sestra nechtěla poslouchat věty typu „já Ti to říkala“, „byla to tvoje volba“, což bylo v překladu jen strašná beznaděj naší mamči, když viděla , jak si sestra ten život zpackala. Od té doby se to stalo mockrát, mamka o některých „zbití“ ví a několikrát sestře říkala, ať se obrátí na krizové centrum. Problém je v tom, že sestra s malou nemají kam jít. K fyzickému násilí se přidalo i psychické, přítel neustále sestru ponižuje, na druhou stranu na ní strašně žárlí a z mojí sestry je nervová troska (paradoxně „on“ je malý a hodně drobný, takže nikdo nechápe, jak mojí sestru může bít!!). Poměrně dlouho dobu ji odpírá i sex, pokaždé z jiného důvodu.
Dnes však vše vyvrcholilo.Malá měla narozeniny a jeli jsme ji popřát. Dlouho jsme tam nepobyli, nikdo se s ním nechtěl potkat a on raději nebyl doma, jako už mockrát předtím, začal ji totiž také ještě vyčítat, že jezdí za rodiči. (Sestra s ním žije v domě u jeho rodičů, odkoupili půl domu, ale nesmí tam nic udělat. Celá rodina je jeden velký dluh a na mojí setře se tam vozí všichni.) Večer mi sestra zavolala, že ji znovu napadl a tentokrát, že ji zmlátil hodně. Skončilo to s tříštivou zlomeninou nosních kůstek a sestra bude muset podstoupit „narovnání nosu“.Byla celá od krve a její holčička byla všemu přítomna, a tak byla v šoku. Přijel pro ni její otec (jsme nevlastní sestry) a prozatím ji odvezl k sobě. To není řešení na delší dobu, protože sám má ještě 2 děti a je bez práce, takže v rodině už takhle chybí peníze.
V nemocnici ji vypsali papíry i pro Policiia já se budu modlit, aby konečně na toho grázla podala trestní oznámení.
Bohužel sama jsem tohle prožila jako dospívající , kdy zrovna otec mojí sestry před námi tloukl naší mamku a já si tohle nějak nesu pořád s sebou. Jsem velmi tolerantní, ale násilí - je jedno jestli fyzické nebo psychické je pro mě nestravitelné. Dlouho jsem nemohla svého nevlastního otce ani potkat, jak strašně jsem ho nenáviděla.Dnes jsem se nad to povznesla, ale nikdy mu nedokážu odpustit, čím se na nás provinil. O to víc jsem nešťastná z mojí sestry a její holčičky, protože ona musí prožívat už takhle malinká to, co máme za sebou my dvě.
Budu moc ráda, když se tu najde nějaká dobrá duše, která něco podobného řešila a dala by mi nějaké rady, které dám přečíst své sestře.
S přáním všeho dobrého do nového roku a jen spokojené, zdravé dětičky a milující partnery vám všem tady přeje Petra

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lexi
78
31.12.04 10:19

Milá Péťo,
jsem v šoku co jsi napsala.Domácí násilí znám pouze z televize a jinak ne.Sama nevím co bych dělala,ted si říkám že bych od manžela odešla a hned se dala rozvést,ale kdoví jak by se v této situaci nakonec zachovala.Pokud sestra odešla a bydlí u svého otce,tak snad udělala první důležitý krok-ted hlavně né zpět!Co bude dál se musí rozhodnout sama a ty ji můžeš jen podpořit či poradit.Možná bys měla zavolat na krizové centrum ty a zeptat se jaké má možnosti,co se dá dělat.. a sestře pak vše říct a ona se určitě chytne.Vždyt to nedělá jen kvůli sobě,ale i pro tu malou princeznu.
No ale mě se to mluví já nic takového nezažila a tak nevím jak bych se ve skutečnosti zachovala.
Každopádně sestře držím palce aby se brzy toho grázla zbavila.
Oběma Vám přeju do nového roku hlavně zdravíčko.Ahoj Lenka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.12.04 10:38

Ahoj Petro,
to je fakt desny. tedka uz nastesti jsou zmeneny zakony co se tyka domaciho nasili a uz se postupuje lepe. jednak uz muze tva sestra pri napadeni zavolat policii a byt musi opustit nasilnik, dale muzes podat trestni oznameni ty, kdyz to nezvladne sestra - coz je pochopitelne, je citove vazana - a policie to musi resit a to dokonce i bez souhlasu poskozeneho. a co se tyka pomoci tak bych taky doporucovala obratit se na krizove linky - bily kruh bezpeci apod… - kde presne poradi, nejdulezitejsi ale je, aby chtela sestra s tim neco udelat, coz by mela a to nejen kvuli sobe, ale i kvuli male. ubytovani by si mohla zajistit v nejakem azylovem dome, nevim odkud jste ale treba v brne to v krizovych situacich trva chvilku - kamoska mela problemy doma a do mesice mohla bydlet v azylaku. hlavne at vydrzi a jde od nej, nikdy se totiz nezmeni a kdyz uhodi jednou bude ji mlatit porad a muze to odnest fyzicky i dcera. je dobre ze za ni tak stojis. drzim moc a moc pesticky at to dobre dopadne. Lenka

  • Upravit
Anonymní
31.12.04 10:51

Ahoj Petro,

skusenosti s Tym nemam, ale pocula som od kamaradky, ktora si tymto presla, ze to chce silnu volu a podporu okolia.
Tiez jej to trvalo dlho, kym od muza odisla a nakoniec ju prichylili rodicia. Velmi jej poradila krizova linka a existuju aj rozne zdruzenia. Adresu nemam, ale bolo to na Slovensku, tak by jej to asi nepomohlo. Skus jej najst nejake kontakty na internete . Dolezite je aby sa k nemu uz nevratila ostatne uz sa casom vyriesi.
Pevne nervy, vela energie a chuti do zivota
prajem
 Gabi

  • Upravit
-eva-
322
31.12.04 10:52

Ahoj,
hlavně musí odejít a nevracet se. A pak se dát rozvést + případně podat trestní oznámění. Že nemá kam? Něco se snad vždycky najde, nemůže se přece nechat mlátit, k Tobě, k mamince, ke kamarádce, k tomu tátovi natrvalo i když je to finančně těžké (musí dostat přece aspoň dávky a tak a může se snažit sehnat nějakou brigádu).
 Eva

  • načítám...
  • Zmínit
Efina
6429
31.12.04 10:59

Ahoj,

je pro ni těžká představa, jak to zvládne sama… Uživit sebe a dítě, protože počítat s alimenty se asi u takového gaunera nedá… Ale jestli s ním zůstane, bude mít z života peklo, bude vydíraná ponižovaná nula a její dcerka se k ní pak může začít chovat podobně hnusně jako její manžel - nebyl by to první případ, kdy dítě kopíruje to horší chování, protože je tak snadné být neposlušný a zlý, než se snažit být zdvořilý a vychovaný… Takže by se to proti ní mohlo obrátit i u dcerky, i když jí dává jako jediná lásku, ale i geny zde mohou hrát roli… takže v každém případě pryč od tohoto špatnéhé vzoru.. určitě pomůžete celá rodina.. nepíšeš, proč nemůže zůstat u tebe či mamky, nějakou dobu to snad zvládne u táty, bude si muset najít práci, zajistit školku či nějakou paní na hlídání (mamka asi není ještě v důchodu, tak vypomoci nemůže) a doufat, že jí finančně trošku i vy pomůžete, protože z jedné výplaty platit školku či hlídání a ještě nájem apod. bude opravdu velmi těžké.. Ale jen touto cestou bude mít šanci najít si jiného partnera, který ji bude milovat a její dcerku taky.. Proč volit peklo, když po sice strastiplné cestě, ale může dojít až zase do ráje? Ta těžká cesta určitě stojí za to. Proč zůstat již ve vzniklém pekle, které bude den ode dne horší a horší…
Držím palce, ať to společně brzy zvládnete a při odpoutávání se ať ten gauner nedělá moc problémy…
 E.

  • načítám...
  • Zmínit
Petruna
104
31.12.04 13:05

Ahoj všem,

aktuální zprávy příběhu mé sestry jsou:

  1. sestra podala konečně trestní oznámení!!!! (bohužel praxe je prý taková, že i když je nový zákon z června 2004, tak pokud „agresor“ nebyl ještě trestán, tak odsouzení bývá většinou v podobě např. veřejnoprospěšných prací.)
  1. úraz byl takového rázu, že poškodil nosní přepážku a s nějvětší pravděpodobností tam byla už stará zlomenina. Do toho sestře objevili cystu,která zapříčinila masové krvácení, a tak se vše bude řešit chirurgicky, půjde asi na operaci. Zatím je tam prý veliký otok, takže nelze objektivně posoudit , jak veliké to poranění je.
  1. volala jsem za sestru na linku DONA.Dostala jsem kontakt na jeden azylový dům ale nevím, zda je to aktuální hned, takže budeme hledat i jinou variantu.
  1. sestra musí podat hned v pondělí žádost o předběžné opatření.
  1. bytová situace je to nejhorší.Sestra nebyla vdaná, žili spolu jako druh a družka.Polovinu domu sice kupovali spolu, ale všude je psán jen on a sestra tam dodnes nemá ani trvalý pobyt. Jedinné na co má doklady je movitý majetk, který ji pořídila mamka. Já sama bydlím v ideální polovině domu, který vlastním na půl se svojí mamkou.Mám 2 děti a začala jsem právě pracovat, přičemž synovi ještě nejsou 3, takže to není jednoduché. Můj muž řeší problémy, které se vyskytli v naší rodině se mnou už 10 let. Ale sestru si vzít domu, opravdu nemohu, to by prostě nerozdýchal.Mamka má byt tak akorát pro 2 osoby. Otec sestry má také domek, ale v dezolátním stavu, nemá ani momentálně na to, aby zaplatil zálohu na plyn.

Je jednoduché říct, odejdi a už se tam nevracej, ale já dnes absolutně chápu, ty ženy, které se několikrát do té hrůzy vrátily. O to horší je, že sestra má malou dcerku a ta tyhle útrapy snáší s ní. Sestra nikdy nebyla svatoušek, ale mateřství ji hodně změnilo a jedinné co od života chtěla byla rodinné zázemí. To bohužel nenašla, a tak se neskutečně trápí. Všechno ji přijde strašně neřešitelné a beznadějné v této situaci.
Držte nám palce, já věřím, že se snad i na ní usměje trochu sluníčka.A díky všem za příspěvky. Petra

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.12.04 13:50

Ahoj Petruš,
a odkud jste? Pokud odněkud blízko od nás, možná by se dalo něco dělat…
Taky Petra

  • Upravit
Kokhina
483
31.12.04 14:19

Ahoj Petruno,
je mi líto tvé situace…Je horší ta bezmoc,než to.co prožívá sestra,která to může změnit…Teď dávali dokument o takto postižených ženách a říkali,že bezva je domov sv.Markéty(v Brně)…Zkus jí pomoct a holčičku si vzít na chvíli k sobě,než se z toho dostane…O majetku stejně rozhodne soud…ať se určitě soudí,takovému gaunerovi to přece nenechá jen tak…a platit na ní taky musí…ať si to vyběhá co nejdřív…Držím palečky a hodně štěstí do nového roku…

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.12.04 14:36

Ahoj Petruno,

sice nevím jak bych tvé sestře poradila, ale rozhodně potřebuje kolem sebe lidi co ji podrží, nějak popostrčí a hlavně ji budou mít rádi.
Zní to jako fráze, ale co jiného??? Sama jsem tím jako malá prošla. Můj otec mlátil mamku, rozvedli se když mi bylo 5 let, ale já si toho špatného z té doby tolik pamatuju až se divím. Proto je mi moc líto dcerky tvé sestry, už kvůli ní to musíte vyřešit!!!
Nedovedu to popsat, nemám žádné trvalé tělesné následky, ale určitě psychycké. Nejsem nijak labilní, mám milující rodinu, manžela a dítě, ale přesto někde uvnitř vím, že mě to poznamenalo na celý život. Ono se to prostě někde projeví.
Nějaké ty dávky určitě mít bude, ne? Mamka by ji třeba na čas k sobě nevzala? Určitě jde o to vypadnout co nejdříve.
Ještě jeden příklad, jsme trochu zvláštní rodina :o))) Moje sestřenice po dlouhodobém týrání svého manžela ubodala :o(((

Přeju šťasntné vyřešení!
Mia

  • Upravit
Anonymní
31.12.04 16:20

Zdravím,

je mi líto, co se u vás v rodině děje. Domácí násilí jsem na vlastní kůži nezažila, ale sestra je vdaná za chlapa-spíš ještě kluka, který ji myslím spíš týrá psychicky. Nebije ji, ale nic mu není dobré, sem tam ji podvede, nechce i po 4 letech manželství děti-i když před svatbou se bavili, že jo-a ted to vypadá že nikdy-sestra je z toho zoufalá, nechá se od ní živit-je vdaná v cizině, takže to má s prací těžší, ale to mu nevadí. Už mockrát chtěla odejít,ale nakonec si to rozmyslí-prý ho má ráda.
Je mi za ni někdy dost smutno, taky jsme si blízké-přála bych jí aspon tak pěkné manželství jako mám já.

Jinak telefony na linky důvěry atd. najdete určitě ve zlatých stránkách-tak to obvolejte a doufám, že to u vás dobře dopadne.Jsou přece i azylové domy, kde může s malou bydlet-aspon dočasně, než si něco najde. Malá má 3, najde si práci,ji dá do školky, třeba dostane od města přednostně malý byteček 1+1,to utáhne a než ho dostane, tak bude bydlet v azyl.domě-myslím, že to lze půl roku až rok?? To vám řeknou.

Moc držím pěsti a časem napiš, jak pokračujete.

Elis

  • Upravit
Anonymní
31.12.04 16:31

Ahojky Petro,je mi to moc líto co se děje tvojí sestře,mohu jen a jen souhlasit s tím,aby co nejdřív od něj odešla. Mám kamarádku s kterou jsem podobný problém řešila asi před rokem. Ona se podruhé vdala,z prvního manželství měla postiženého chlapečka a od tohoto muže čekala jen to aby je měl rád. Dokud spolu chodili,bylo vše vpohodě a tak se k němu přestěhovala i s malým. On je však jedna velká přetvářka a nakonec to dopadlo tak,že malého začal nesnášet,oba je týral psychicky a občas padla i nějaká facka. Ještě musím dodat,že chlapeček má těžké psychické postižení. No ,ona si sním nakonec ještě pořídila miminko,narodil se jim zdravý kluk. No, a po narození malého to ještě vyvrcholilo,takže hledala kam odejít a nakonec se obrátila na krizová centra,bílý kruh bezpečí atd a bylo jí řečeno,že pokud je fyzicjy týraná ,tak tyto ženy mají v azylových domech přednost ,tyto případy se řeší nejdřív a samozřejmě se nikomu nesděluje identita. Je nabídnuta pomoc právníka,psychologa a myslím si že by tvojí setře pomohl i rozhovor s maminkami ktaré jsou na tom podobně. Moje kamarádka měla nakonec štěstí,pomohla jí její mamka. Já osobně jsem nezažila fyzické týrání ale z části psychické od prvního manžela,odešla jsem od něj po 4,5 letech i s dcerou.ale jen díky tomu že jsem si našla jiného partnera,s kterým mám dnes 6 měs chlapečka. Jsem štastná.a přijal skvělě i mou dceru. Má dcera se svým otcem normálně stýká,no a co bylo,už s ním neřeším,on se k ní chová normálně a je její táta,se kterým ač jsem měla spory,tak se netýkají naší dcery. Přeju tvojí sestře,at´se její situace co nejdřív vyřeší,zkuste se obrátit na krizová centra a pokud vám nabídnou azyl,okamžitě ho berte,jediná cesta jak rychle odejít a hlavně je to důležité pro malou,aby si tím peklem prošla a s co nejmenšími následky. Držím vám mooc pěstičky a do nového roku přeji,rychlé vyřešení situace ,klid,zdraví a hlavně pohodu,kterou obě mooooc potřebují. Ahoj Kikina

  • Upravit
romda
100
31.12.04 16:37

Ahoj Peťo,

nepatřím ke skupině, která by s tím měla zkušenosti, proto bych nenapsala nic jiného než ostatní. Chtěla jsem jen podpořit tebe i tvoji sestru. Určitě to zvládnete, přeji mooooc odvahy a štěstíčka (které bude potřebovat).
 Romda

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
31.12.04 22:20

Tohle mi fakt nedá se neozvat. Jediné co bych tvé sestře řekla, stejně jako jsem to jednou řekla i své sestře je: UTÍKEJ, HOLKA, UTÍKEJ!!!! Nikdy není tak le, aby nemohlo být ještě hůř a nejhorší by bylo, kdyby se ještě vrátila. Mám obdobnou špatnou zkušenost s jedním mužem z Afghánistánu, tyhle lidi nikdo nepředělá, je to prostě jejich nátura a pokud žije v rodině, kde mají všichni podivnou cizineckou náturu.....bože, ať se nevrací, už kdyby ne kvůli sobě, ale kvůli holčičce!!!! Držím jim pěsti ze všech sil, ať je jejich příští rok rokem změn k lepšímu.
 Radina

  • Upravit
Alda1
76
1.1.05 01:08

Petruno, své sestře nejlíp pomůžeš, když jí pomůžeš její situaci změnit.
Podívej se sem http://www.rodina.cz/diskuse128.htm
Je to diskuze na Rodině o domácím násilí a píšou tam jak lidé, kteří tento problém řeší, tak ti, kteří jej už úspěšně vyřešili. Jsou to příběhy ze kterých ti běhá mráz po zádech, jako vejce vejsi sobě podobné. Moc pomůže právě to, když budeš vědět, že nejste se sestrou samy.
Moc držím palce, musíte to řešit…i když je to těžké.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.1.05 10:36

Milá Petro,

často jsem se svojí setstrou zažívala stejné situace. Vdala se za grázla, má s ním dvě děti. Poté, co se jí celá rodina snažila pomoci, ať už po dobrém nebo po zlém, nic se nezměnilo.
Až jednou - manžel od sestry se po opravdu velkém průšvihu začal snažit. Moc jsme všichni chtěli věřit tomu, že bude konečně klid. Že se nebudeme muset po desáté stěhovat, aby nás nenašel, že už neuvidíme rány po celém těle u sestry a dětí atd…

A ejhle! Manžel se snažil, co mohl. Nikdo jsme nechápali ten převrat. Až jednou zase zazvonil telefon a do něj nám ubrečená sestra sestra sdělovala svou nevěru. Vzali jsme to jako další z jejích problémů a nabídli pomoc, protože jsme měli opravdu strach, že ji tentokrát zabije.
Bylo to přesně naopak. Její manžel ji tehdy donutil, aby se sama přiznala, jak to je (když už se on konečně asi rok snažil). Byl zklamaný a ztratil veškerou svou ráži…
Sestra se mi po čase přiznala, že ji to s ním nebavilo .......... už .......... (asi na ni byl moc hodnej)
Začala žít s novým mužem, hned se vdala a co nejrychleji si pořídili další dítě. Ovšem z druhého manžela se vyklubal stejný grázl jako z toho prvního. A tak to šlo zase dokola (chudáci děti - nikdy nepochopím, jak jim to může udělat), zase rvačky, zase stěhování, zase rozvod...........
Teď bydlí v podnájmu sama s dětma a jestli se s někým schází, nechci o tom hlavně už nic slyšet. Bylo toho dost…

To hlavní je, že jsme po letech trápení a strachu pochopili, že ona nedokáže jinak žít. A co je nejhorší, že ani NECHCE.
Takže: držím pěsti, ať není tvá sestra podobná osobnost, a´t nemá pocit, že musí zachránit všechny pobudy v okolí.
A jestli se k muži už aspoň třikrát vrátila..............vrátí se zase. Její argumenty pravděpodobně budou, že je to otec jejích dětí a že je všechny miluje…

Asi je to hodně skeptické, ale nedokážu napsat lepší radu, než aby jstě jí snad pomohli, pokud o to bude stát. A snažte se ubránit děti, protože ty na tohle nikdy nezapomenou a rozhodně nebudou své mamince jednou vděčni za to, že vydržela žít s takovýmhle tátou.

MOTTO: KOMU NENÍ RADY, TOMU NENÍ POMOCI - a snažit se můžete, jak chcete

  • Upravit
Anonymní
1.1.05 10:58

Ahoj Péťo, je to moc smutný, co se děje tvý sestře, já jsem v tomhle vyrostla a vím, jak je to hrozný. My dospělý se tím moc trápíme a nevíme, co máme dělat, ale horší je ty mrňouskové nechápou co se děje, ale nakonec pokud v tom budou vyrůstat dlouho to naruší jejich duševní vývoj, a ponesou si to v sobě celý život.Oni njsou absolutně závislý na nás, na to v čem je necháme vyrůstat, proto, když už se chlapa bojíme,musíme to dokázat se postavit a udělat konec. Píšeš, že je malý a drobný, přesně takový jsou nejhorší .Nevím, proč je tak těžké od těch chlapů odejít, přece neníi normální mlátit ženu a tak si léčit své komplexy.Život je tak krátký, tak i když to bude hrozně těžký, ať se pokusí začít žít svůj život ,spokojený s malou a věřím, že po světě běhá spousty hodných mužů a lásku jí oplatí. Moc zdravím a držím palce Jana

  • Upravit
Anonymní
1.1.05 14:52

Ahojky Petro!
Osobní zkušenosti s domácím násilím nemám, ale tuto situaci prožívala moje kamarádka s dcerou. Byla jsem jí hodně na blízku a snažila se jí pomáhat a podporovat jak jen to bylo s malým dítětem možné. Mám známou, která pracovala v organizaci proti domácímu násilí a v azylovém domě pro týrané ženy. Pokud máš zájem, ráda Vám pomohu a kontakty předám.
Držím palečky ať vše dobře dopadne.
Tydynka, mejlík tydynka@seznam.cz

  • Upravit
Marianna02
6
1.1.05 19:06

Mila Petro, jako mala holka jsem byla svedkem domaciho nasili vuci me mame. Muj tata bil mamu kdyz se opil a kdyz se"rozcilil", je velice cholericky. Nekdy to byl priserny horor, mam dojem ze mama mohla i zemrit. Dlouho vahala od nej odejit, rozvest se, pry kvuli me. Muzu ti ale rict ze kdyz se nakonec rozvedli, byla jsem nejstastnejsi na svete, i kdyz tim vse uplne neskoncilo. Dodnes trpim silenymi depresemi a je velice tezke pro me uzivat si zivota, vse vidim negativne,je pro me tezke najit na mem zivote positivni veci i kdyz jich je urcite vetsina. Casto brecim, i kvuli malickostem a v mnoha vecech si pripadam jak male dite, ktere si nedovede s nicim poradit.Radim tve sestre v zajmu ditete odejit co nejdriv, je to velice tezke, reseni se ale vzdy najde. Nasledky na diteti i na zene jsou vetsinou celozivotni, je to hruza. Nenavidim muze co sahnou na sve zeny a deti.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.1.05 06:08

Ahoj, to co proziva Tva sestra a spolecne s ni i cela Vase rodina je nepopsatelne. Ja sama jsem mela pritele, ktery me sice netrapil fyzicky, ale psychicky. Byla jsem uz na tom tak, ze po kazdem jeho vybuchu a vycitce jsem premyslela, co jsem zase udelala spatne.

Hlavne co Tva sestra ted potrebuje je obrovska opora a podpora Vasi rodiny. Jedine co urcite nechce slyset je „ja jsem Ti to rikala“, atd. Bohuzel v Ceske republice je stale jeste nedostatek krizovych center, ktera jsou ochotna pomoci. Muzete zkusit Bily kruh bezbeci nebo Fond ohrozenych deti, urcite tam funguji tzv. svepomocne skupiny, kde jsou zeny s podobnymi zkusenostmi, ktere si navzajem radi a pomahaji, je tam urcite i psychicka pomoc, kterou Tva sestra ted rozhodne potrebuje.
Zkuste zkontaktovat i Cerveny kriz, mel by fungovat v kazdem vetsim meste, pri teto organizaci jsou k dispozici mestske byty, ale pravidla neznam.

Co se tyce bydleni, to je hodne velky problem. V Ceske republice existuji tzv. Domovy pro matky s detmi, ovsem jejich nevyhoda je v tom, ze pobyt je tam jen na dobu urcitou, myslim, ze na 3 mesice, po 3 mesicich se da pobyt prodlouzit na dalsi 3 mesice.

Mozna by bylo dobre se take obratit na pravnika a poradit se s nim.

Ovsem je to pouze jen a jen na Tve sestre, vy za ni rozhodovat nemuzete.

Preji at uz je jen lepe a lepe. Snad jsem Ti trochu pomohla.

  • Upravit
Anonymní
2.1.05 15:07

ahojda,

jen krátce, Dona linka je odborná linka, kde Vám opravdu mohou pomoci. Nevím odkud jste, ale pokud by to bylo aktuální máme nedaleko PARDUBIC projekt pro oběti domácího násilí, který zahrnuje i možnost utajovaného bydlení v byte, dále služby psychologa a sociální pracovnice. Pokud by Vaše sestra měla zájem nás kontakto vat může využít tel. linku 469 623 899 (8 - 17 hodin), popřípadě e-mail kc@pestalozzi.cz.

Bondulka

  • Upravit
Anonymní
3.1.05 15:03

Ahoj Petro,
domácí nasilí jsem si zažila na vlastní kůži, můj bývalý partner mě psichicky velice rád šikanoval a ponižoval, ze začátku to byla spíš jako by sranda, ale když mě shazoval pak i před mými známými, tak mě to hodně mrzelo, pak se přidaly i jeho výbuchy agresivity, velice rád mě škrtil a nebo se mnou hodil přes celou místnost, až jsem narazila na stěnu, nebo na skříň. Jeho výbuchy byly ničím nepodmíněné, jsem totiž velice klidný člověk a vše se snažím řešit spíše potichu, nesnáším hádky a taky se jim vyhýbám a to bylo právě to, co ho vždy tak rozčílilo, že jsem se nechtěla hádat.Naše soužití probíhalo v takových vlnách, po jeho „vystoupení“ následovaly omluvy a sliby, říkal že to všecho udělal proto, že mě miluje a že se to již nikdy nebude opakovat, nosil mi pak květiny a kupoval dárky. Už mnohokrát jsem měla sbalené tašky a on mi brečel u dveří, že ví že to přehnal a abych mu odpustila. Narozdíl od tvé sestry jsem měla kam jít a přes to bylo těžké odejít, ze začátku proto, že jsem mu chtěla věřit, že se to už nebude opakovat a postupem měsíců proto, že už tak nahlodal mé sebevědomí, že jsem fakt začínala věřit, že za jeho výpady můžu já a bez něho jsem nula.Pak už se ani neomlouval, když mi něco provedl, pak jsem mu přišla v létě na nevěru, kterou se ani nesnažil příliš mi tajit, dále následoval opět další z jeho výbuchů ( vždy byl úplně mimo, někdy jsem se bála, že mě fakt zabije) jeli jsme zrovna v autě, já se s ním nehádala, řídila jsem a měla jsem akorát slzy v očích a nehty zaryté do volantu, najedou mi na frekventované silnici ve 120km/h zatáhl ruční brzdu, akorát si pamatuju, že jsem hrozně křičela, vybourali jsme se, naštěstí se nic vážnějšího nestalo, jen si pak akorát vzpomínám, že jsem vylezla z auta a cítila jsem se neuvěřitelně lehce, nevěděla jsem co dělám, bylo mi jedno, co je s ním, jen jsem šla a šla někam do polí a bylo mi jedno kam,to už pracovaly mé nervy, týden na to jsem se nervově zhroutila,pro toho, kdo neví co to je, tak mi tělo vypovědělo službu, třásly se mi ruce a kolena, točila se mi hlava, nemohla jsem stát, měla jsem pocit že se dusím, pálila mě kůže po celém těle a tep jsem měla tak vysoký, že mi srdce bušilo až v krku, hnusnej pocit, nikomu to nepřeju.Nakonec jsem se z toho léčila skoro rok a půl, samozřejmě po tom, co jsem našla odvahu se rozejít. A tvé sestře doporučuji, JEN SE NEVRACET!!! když už našla tu odvahu jednou odejít, ať hlavně nevěří, že se změní i kdyby sliboval modré z nebe!!!!!!!!!! a Ty, ač máš problém sestru ubytovat, udělej pro ní vše co můžeš, nikdy to přece není neřešitelné a je to tvoje sestra, kdo jiný než její rodina!!!! Já bych svou o dva roky mladší sestru ubytovala klidně i ve své posteli a to přes protesty kohokoli, kdyby měla problém.
Tak holky happy end, dnes mám hodného přítele, kterého miluju a moc si ho vážím, čekáme spolu miminko, jsem 8tt, a jsem moc sťastná. Přeju vám všem takovéto happy endy ve vašich životech a samozřejmě, Petro hlavě tvé sestře!!!

  • Upravit
Anonymní
3.1.05 15:18

Ještě jednou já k předchozímu článku, byla jsem se informovat také u psychologa a bylo mi řečeno, že podle popisu chování, trpí jednou z psychických nemocí, nazývající se „hraniční porucha osobnosti“ a že v návalu záchvatu agrese může i zabít, a kdyby mě zabil, tak ho ani nezavřou, jestli se u něj porucha prokáže, ani léčbu mu nemohou přikázat, takže je to normální „povolení zabíjet???“ Já jsem utekla, ale co ta holka po mě??? On se totiž nezmění !!!!!! Tak holky bacha, na to s kým si něco začínáte, mějte oči otevřené dokořán a nic ani sebemenší projev agrese neomlouvat, bude to pak stále hořší a horší!!

  • Upravit
vlasinka
1070
4.1.05 07:25

ahoj
nevím jestli to tu již nezaznělo - existuje linka Domácí násilí - pomoc obětem (nepřetržitě) 2 51 51 13 13. Teď něco málo z jejich letáku:
Oběti mají tendenci minimalizovat, skutečnost je zpravidla horší, než uvádějí.
„Psychologické“ signály DN

  • manipulace s realitou (laxnost, odmítání pomocí)
  • neschopnost ventilovat vztek
  • disociace
  • minimalizace násilí
  • naučená bezmoc, sebedestruktivní a sebeobviňující reakce
  • přílišná ochota vyhovět druhým
  • naučená pasivita.

Oběť ztrácí výhled do budoucnosti. Proto se u ní projevují:

  • snížené sebevědomí
  • zvýšená dřáždivost
  • čerstvé zážitky spojené s rolí oběti.

Jak odlišit DN od jiných typů rodinných problémů a krizí?
1. přímým dotazováním - klíčové jsou dotazy na fyzické, psychické, sexuální a také ekonoické násilí. (Co se děje, první DN, poslední Dn, nejhorší DN, co předchází útoku…)
2. pomocí následujícího odlišení - diferenciálně diagnostická kritéria jsou tři
A) startér násilí
DN není vyprovokané chováním oběti (co předcházelo incidentu?)
B) opakování
DN není jednorázový akt !!! má start, vývoj a spěje k nějakým koncům (kdy to začalo, jak dlouho to trvá, co se děje nyní?)
C) pocit oběti
oběť Dn má typické pocity, zjeména strach z opakování násilí (jak reagujete, na co myslíte, jak se cítíte?)

důležité kritérium pro další kroky:

  • lze - nelze spolupracovat s celou (širší) rodinou
  • přijímá - nepřijímá pachatl zodpovědnost!

Tento leták vydal Bílý kruh bezpečí v rámci projektu Interdisciplinární přístup k řešení případů domácího násilí v Ostravě realizovaného pod záštitou hejtmana Moravskoslezského kraje a podporovaného společností Philip Morris ČR a Moravskoslezským krajem.

Ivča

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Domácí násílí II.- jak to všechno dopadlo?

Není porodnice jako porodnice